Flexaret

Irina je jediným propracovaným charakterem (typově přesná Vita Smačeljuk), všechny ostatní postavy (včetně syna) působí neživotně a zkratkovitě (co může fungovat v rámci žánru krimi, tak u psychologického dramatu nemůže stačit na vybudování uvěřitelného fikčního světa). Onen fikční svět je vůbec velkou záhadou. Většina exteriérů působí jak normalizační dobovka (vybrané lokace ze Znojma, Ústí nad Labem a Litvínova), čímž značně podporuje stereotyp evropského sociálního dramatu "z východu." S neutěšenými reáliemi současného Česka pracovali daleko lépe například Staříci, zde padla realističnost za oběť obrazové stylizaci. Po dlouhé době je u českého filmu znát práce s více plány ve zvukové stopě, což ovšem naráží na nepříliš povedené herecké výkony. Takže sice slyším, co si v autobuse lidé mezi sebou šeptají, ale ta nepřirozenost tahá za uši. Vedlejší a komparzní role jsou vůbec velký problém, vysoká míra strnulosti se tu vydává za civilní herecký projev. Mediálně známý případ z Břeclavi je velmi atraktivní, protože nabízí drama až skoro antických rozměrů, proto je však o dost těžší ho zpracovat tak, aby nepůsobilo tezovitě a pateticky (reklamně přehnaný kraťas Strach z roku 2013, zpracovávající stejný příběh). Oběť nenabízí patos, jen jednostranné neživotné konstatování postrádající nějakou míru ambivalence, kterou by si takové téma zasloužilo.

Strach a hnus v Las Pragas se potkává s Requiem za sen ze Štvanického ostrova.

Tak trochu podezírám Jana Prušinovského, že by nejraději točil sociální dramata, ale z pragmatických důvodů vždy přizve ke spolupráci Petra Kolečka a spolu namíchají takový ten klasický český tragikomický eintopf, který se tváří jako chytrá nekorektní satira. Jenže u komedie je strašně důležité tempo a načasování. Tady to vypadá jako když se vám notně opilý návštěvník podniku Severka snaží říct vtip, ale v polovině vyprávění usne, pak náhle začne nadávat na poměry, načež se vrátí zpět k vyprávění vtipu a těsně před pointou usne znova. Jsem generace co vyrostla na nekorektním humoru typu South Park nebo Česká Soda a přijde mi že ono deklarované boření tabu a korektnotnosti je i v rámci ČR minimálně tak o 10 let opožděné.