Dan

Dan

Daniel Bartoň

okres Praha
pracant & věčný student

6 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
    • 13.5.2018  13:18
    Spotlight (2015)
    ****

    Film se zaměřuje na práci novinářů, kteří se snaží dát do kupy nejenom informace o jednotlivých případech sexuálního zneužívání dětí kněžími, ale také krytí a přehlížení těchto zločinů římskokatolickou církví. Ač je značná část filmu věnována popisu prostředí, které umožňuje, aby sexuální zneužívání dětí mělo pro pachatele co nejmenší následky, prostor dostanou i oběti, aby představily některé typické dopady sexuálního zneužití do dalšího života. V této oblasti bych nicméně ocenil, pokud by oběti byly vykresleny trošku plastičtěji (nejen jako blázni či chudáčci) a kdyby bylo ukázáno, že s traumaty je možné pracovat. Oceňuji, že se do scénáře vešla i perspektiva jednoho z kněží, kteří se zneužívání dopouštěl; zde by však opět bylo možné jít více do hloubky a zaměřit se na motivace, racionalizace a považování sebe samého za oběť. Každopádně oceňuji snahu o přiblížení tohoto náročného tématu širší veřejnosti.

    • 2.2.2017  23:41
    Mlčení (2016)
    ****

    Naprostého ticha se sice nedočkáme, ale to ani nejde. Ticho spočívá v tom, že se snažíme zklidnit a naslouchat, ale neslyšíme ten hlas, který bychom slyšet toužili. Jen vnímáme hluk trýznivých událostí a nevíme, jakou roli v nich hrajeme či máme hrát. Nejsme schopni nalézt odpověď na otázku, jak následovat cestu Krista a v čem spočívá zrada. Nedostává se nám mnoha odpovědí, ale to ani nemůžeme očekávat - mohly by vypadat příliš banální a plytce, pokud bychom si je neprožili. Co mne na hlavních protagonistech zarazilo byla impulzivnost (až agresivita) a absence snahy porozumět místní spiritualitě - zde bych od jezuitů čekal více.

    • 30.3.2016  19:41
    Noe (2014)
    **

    Tak nevím. Nějak mi nejde dohromady představa Noema jako bezúhonného a spravedlivého muže s akčním hrdinou vytvářejícím jednu mrtvolku za druhou. Obdobně rozporné mi přijde ztvárnění Noeho jako člověka majícího za úkol zachránit nezkaženou část tvorstva, který si myslí, že člověk nemá přežít, ale přesto bere do archy svou rodinu. Mám dojem, že akční zápletka zvítězila nad vytvořením vnitřně soudržné interpretace této mýtické postavy.

    • 22.3.2016  23:37
    Noc bezMoci (2015)
    ****

    Nikdo není nedotknutelný. Vždycky je možné se bát, že člověk přijde o to, co nashromáždil. A tak to v něm hlodá...

    • 20.3.2016  15:09

    Co je moc a jak se projevuje? Jak konají mocní? Jak dochází k rozkladu a rozpadu moci mocných? A kdo jsou ti, kdo jim zasadí smrtelný úder?

    • 5.3.2016  23:25
    Humr (2015)
    ****

    A tak my svým způsobem žijeme pořád: Zaměříme se na nějakou myšlenku a všechno ostatní ignorujeme. Že je to absurdní a nelogické? Samozřejmě. Proto je udržitelnost možná pouze za použití násilí. A vzhledem k tomu, že se k němu neuchylujeme sami, tak máme aspoň naději, že umřeme dříve, než prokoukneme absurditu vlastních konstruktů...

    • 6.12.2015  23:10

    Hledá krásu, nachází prázdnotu. Měl by zkusit kořínky. Jsou důležité...

    • 16.10.2015  21:01

    Zajímavé nahlédnutí do maďarské soudní síně, které právníka nutí srovnávat s českými zkušenostmi z trestního procesu. Potěší třeba poznání, že jsou Maďaři kulturnější v tom, že dovolují osobám nacházejícím se v soudní síni konzumovat nápoje. Nepotěší agresivní jednání soudce k většině zúčastněných osob, ač věděl, že je nahráván (pokud to nebylo právě proto...). Z hlediska koncepce dokumentu by asi nebylo od věci uvést před vstupem do soudní síně více informací o tom, co se stalo - člověk, který nesleduje maďarské aktuality, byl povětšinou dosti zmaten.

    • 10.8.2015  21:56
    Mise (1986)
    ****

    Mise nabízí řadu zajímavých pohledů na činy různých Evropanů v Jižní Americe (i mimo ni). Na jedné straně domorodci a jezuité, na straně druhé lidé hnaní touhou po penězích a moci nebo zájmem o ochranu různých institucí a pozic. Ač máme rádi happy endy, nic takového se nekonalo v 18. století ani ve filmu - a když se podíváme na počiny západních elit v "rozvojových" oblastech, nekoná se ani dnes. I proto je film stále tak aktuální. Zajímavé mi rovněž přijde zasazení mentality "záporných" hrdinů do kontextu současných diskusí o evropských hodnotách a invazi ne-evropských jedinců: hlavní filmoví záporňáci vtrhli na cizí území a nejenom, že nerespektovali místní kulturu a její hodnoty, ale pokusili se vše místní vytěžit a zničit (a byli při tom celkem úspěšní). Na druhou stranu, záporňáci respektovali euroamerické kapitalisticko-kolonialistické paradigma, které ani v současnosti neubralo na síle. A možná právě v něm je skryta domněnka, že pokud my jednáme nelidským způsobem, budou tak jednat i "ti druzí", pročež je lepší je zničit či zbavit možnosti jednat.

    • 30.5.2015  22:25
    Manderlay (2005)
    ****

    Jeden z možných scénářů toho, jak by vypadaly současné koncepty humanitární pomoci (resp. intervence) a vývozu demokracie zasazené do kulis 30. let 20 století.

    • 7.5.2015  09:28
    Kancelář Blaník (TV seriál) (2014)
    ****

    Uvěřitelnější, než neuvěřitelné politické příběhy popisované v jiných médiích :-)

    • 7.5.2015  09:25
    Kravaťáci (TV seriál) (2011)
    ****

    Ze seriálu mám smíšené pocity. Na jednu stranu celkem věrně vyobrazuje mentalitu právníků pracujících pro velké korporace, na druhou stranu až příliš zkratkovitě podává důvody, které vedou v právní branži k úspěchu. Právního laika pobaví, českého právníka donutí k zamyšlení nad rozdíly mezi právními kulturami a nad tím, co je reálně možné - a co nikoliv.

    • 7.5.2015  09:17

    I kdyby jen malé procento obchodníků na burze sdílelo pracovní etiku vyobrazenou ve filmu, přesto můžeme být vděčni, že jsme v posledních letech měl "tak málo" bankovních a burzovních krizí...

    • 23.11.2014  20:29

    Velmi vtipný film o problémech, na které v dnešní multikulturní Francii naráží někteří tradicionalisté. Humor představuje velmi dobrý mix založený na předsudcích a stereotypech v oblasti náboženství, kultury i francouzských a světových reálií.

    • 9.3.2014  00:31
    Já, Blocher (2013)
    *****

    Kdo je Christoph Blocher? Jakým způsobem se k němu máme vztahovat? Jak si od něho máme udržet odstup? Je sice neskutečně charismatický, ale zároveň je to politický ďábel. Dokázal svou populistickou rétorikou probudit v řadě Švýcarů agresivitu, nenávist a primitivní nacionalismus. Jak v politice tak v podnikání se řídil zásadou, že účel světí prostředky. Toto hledání způsobu, jak se k Blocherovi vztahovat, dokázal Jean-Stéphane Bron vystavět nejen množstvím tápajících otázek, ale také pomocí kontrastu francouzského způsobu tázání a uvažování - a odpovědí ve švýcarské němčině.

    • 8.3.2014  21:26

    Kdo jsou ty do půli těla obnažené postavy? O co se svými vystoupeními snaží? A kdo stojí za nimi? Kdo je organizuje? Jak může patriarchálně smýšlející muž vést feministické hnutí bojující proti patriarchátu? A proč si to ta děvčata nechávají líbit? Nejsou jen loutkami ve hře nějakého blázna? To jsou některé z otázek, na které Kitty Green nachází prakticky jenom paradoxní odpovědi.

    • 6.3.2014  23:31

    Balancování na hraně radosti ze života a zoufalství z jeho absurdity. Až příliš často si člověk se sklenkou vína v ruce klade tu otázku, zda takový život má vůbec smysl. A přece láska jako modrá skalice, ta krásná dřina k uzoufání, nás zachránila...

    • 17.2.2014  21:20

    Prolhanost. Přetvářka. Chamtivost. Pletichy. Ignorace. Neporozumění. Bosý tanec na rozpálené střeše. Smrt. Ale i v takové situaci může katarze přinést naději...

    • 15.2.2014  22:24
    Ruby Sparks (2012)
    ****

    Jaké by to bylo, kdybychom mohli žít s lidmi, které bychom si sami vytvořili? Jak by nás život bavil, kdyby lidé okolo nás nebyli nevyzpytatelní a nepřekračovali meze naší představivosti?

    • 15.2.2014  22:19

    Nedává to moc smyslu, ale o to asi ani nešlo :)

    • 1.2.2014  11:04

    Účastníci rodinného dramatu, kteří se navzájem neposlouchají a neříkají sí vše podstatné. Nad to prezentují své perspektivy poměrně agresivním a cholerickým způsobem. Z toho nemůže vzejít nic dobrého. Jen drama. Evropan by mohl mít tendenci hledat hlavní příčinu vyhrocenosti celé situace v kulturních a náboženských tradicích současného Íránu. Řekl bych však, že příčiny mohou být univerzálně lidské - jen v naší kultuře na sebe berou trošku jinou podobu. Snad i proto může tento film poměrně silně promlouvat i ke Sředoevropanovi.

    • 30.1.2014  23:04
    U nich doma (2012)
    ****

    Jaký je vztah mezi skutečností, kterou žiji - a příběhem, který vyprávím? Jsem schopen psát o něčem, co jsem neprožil? Jaký vliv má mnou vyřčený příběh na můj skutečný život? Má vůbec smysl snažit se držet hranici mezi realitami? François Ozon nenabízí jednoduché odpovědi, ale věrný francouzské tradici pokračuje v kladení otázek v míře, která nemusí být každému příjemná. Ví však, že přehlížením tyto otázky nezmizí...

    • 15.1.2014  23:30

    Mýty a stereotypy, které zakládají společnost. Společnost jako společenství vyhraněné proti těm druhým. Nikdo už vlastně neví, kde se tyto mýty a stereotypy berou, ale bez nich by společnost jako taková přece neexistovala. A tak nezbývá, než je budovat. Ale to je možné jen do doby, kdy se mýty setkají se skutečným přátelstvím jdoucím přes stereotypní hranice...

    • 12.1.2014  12:56

    Hledání smyslu života, hledání boha. Zjišťování, že boha ani smysl nemůžeme jednoduše zaškatulkovat do některé z připravených krabiček. Že se vždy nějak vymyká naší zkušenosti. Proto je také třeba upřímně zkoumat i zkušenosti těch druhých. Vcítit se do toho, jakým způsobem jednotlivosti i celek prožívají. A připustit si, že nic nemá jen jednu správnou interpretaci, kterou by museli všichni přijmout.

    • 11.1.2014  11:26
    Vertigo (1958)
    *****

    V čem spočívá závrať? V konfrontaci se smrtí? V hlubokém pohledu do ženských očí? V poznání tragičnosti životní cesty? Ve snaze utéci se od života, který mne znepokojuje? A jak se závrati zbavit? Skrze proniknutí ke skutečnosti a odhození toho, jak se nám věci doposud jevily? A je takové poznání skutečného světa vůbec možné?

    • 9.1.2014  08:23
    Pochyby (2008)
    ***

    O tomto filmu mám tak trošku pochybnosti...

    • 6.1.2014  00:20

    I když nám může na první pohled připadat porota ztělesněná 12 rozhněvanými muži vzdálená našim právním realitám, není tomu tak. Ať o lidských osudech rozhodují porotci z lidu nebo "profesionální" soudci, vždy jsou tato rozhodnutí do větší či menší míry odrazem traumat, stereotypů a dalších zkušeností těchto jednotlivců. Zkušeností, kterým chybí reflexe. Zkušeností, které jsou aplikovány, aniž by byl dán prostor otázkám ďáblova advokáta. A když se nad tím zamyslíme ještě trochu více, zjistíme, že k vynášení unáhlených soudů výrazně zasahujících do životů těch druhých nedochází jen v justičních palácích, ale také v každodenních příbězích kdekoho z nás...

    • 3.1.2014  22:25

    Žena, která byla inspirací umělcům, ale nedokázala se v této roli najít.

    • 3.1.2014  12:57

    Co dělat, když ze vztahu začne vyprchat prvotní nadšení? Rozloučit se a jít hledat dál? Zatnout zuby a doufat v lepší zítřky? Zlikvidovat svého partnera? To jsou některé z otázek, které film nadhazuje někdy v hollywoodské prostoduchosti, někdy směrem evropským hloubkám.

    • 22.12.2013  00:28

    Jak můžeme mluvit o spravedlnosti v kontextu zločineckého režimu? Jak soudit vybrané jedince, když se na zločinech podílela do jisté míry celé společnost? Jak hodnotit jednání lidí, kteří páchané zlo tušili, ale báli se aktivně bránit jeho výkonu? To jsou jen některé z mnoha otázek, které si kladou hlavní účastníci dramatu inspirovaného soudními procesy, které položily základ modernímu chápání zločinů proti lidskosti.

<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace