Přemek

Zlotřilý kněz, zaprodanec Vatikánu, svádí spoluvězně vydíráním ke spolupráci se západními mocnostmi... Ukázka v Šafaříkově dokumentu Cenzurované sny - Republiku si rozvracet nedáme.

Podle rozhlasové vzpomínky Adolfa Branalda (vysílána v pořadu Studio Retro 3. 10. 2015) hrála v tomto TV filmu také Ljuba Hermanová.

J. S. Kupkou scénáristicky zpracovaný příběh profesora Blocha aka Oppenheimera, otce atomové bomby (Karel Höger). V dalších úlohách Rudolf Hrušínský (Gregg), Bohumila Dolejšová (Blochová), Vítězslav Vejražka (Forrester) a L. Štědrá (Ampterová).

Není jiného tak okouzlujícího drogového dealera než je Radovan Lukavský.

Za co dříve? Za Menšíka? Za Hrušínského? Za malého Mikuláše, který hraje srovnatelně s mistry? Za Jiřího Císlera, který dokázal v miniatuře postiženého porybného vyčarovat pár čarami člověka? Tak dnes třeba za tu fascinující scénu posledního marného útěku rozvědčíkova za doprovodu dobového šlágru v nedobovém podání Inky Zemánkové... To je kus režijního umění.

Po dlouhé době nehloupá pohádka.

Výborná předloha Wilhelma Hauffa, kterou v tomtéž roce výborně v rozhlase zpracoval Karel Weinlich, se v televizi stala v podstatě nekoukatelným dílem: hlavní chyba tkví v obsazení Martina Dejdara do hlavní úlohy - jemu se ta ušlápnutost v hospodském kolektivu vážně věřit nedá (a také je ke škodě díla v tv inscenace oslabena), skřítek Sklenáříček (alias Zlatapán) vypadá jako mimozemšťan z tureckého filmu 80. let a jediné, co vypadá trochu k světu, je obr Michal alias Velký Michl v podání Vladimíra Kratiny. Slabé.

Film je to bídný, ale je tu dost swingové hudby. Tak za to aspoň dvě hvězdičky.

Prvotřídní herecký výkon Ivany Hloužkové v roli fotografa Tichého, scénář Simony Petrů plus výtečná scénografie, to vše v ne zcela prvotřídním TV záznamu.

Kdo nám podá nejobjektivnější svědectví o skutečném utrpení vězňů v koncentračním táboře? Jedině bachaři - a taky gestapáci, kteří je do koncentráku poslali. Vskutku pozoruhodná tvůrčí metoda.