Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Dokumentární
  • Animovaný

Oblíbené filmy (10)

Vzpomínky na Afriku

Vzpomínky na Afriku (1985)

He even took the Gramophone on safari. Three rifles, supplies for a month and Mozart. Východ slunce nad africkou krajinou mne oslepil. V dáli vidím souboj antilopy se lvem. Slyším jak přistává letadlo. Denys. Když se ho ptám, kdy se naučil létat, odpovídá, že včera. Slyším v jeho hlase pobavení, jeho tvář však zůstává vážná...sním i když bdím. Nevnímám totiž přítomnost, ale jen tento film. Nevnímám kolik je hodin, jen sleduji ty nejkrásnější a zároveň i nejsmutnější okamžiky jedné ženy, které se snažila změnit svůj život, život druhých, život Afriky. Z části se jí to povedlo a z části ne. Afrika totiž změnila ji. A tak se z chladné dánky stala křehká, Afriku milující (a také Afrikou milující) žena...Afrika.Toto slovo dělá mé srdce křehčím, bolavějším, protože se mi vybaví všechny ty vzpomínky, které si Karen uchovávala v srdci. Vzpomínky na Denyse, na kávové plantáže, na Faraha a Berkeleyho...na všechny okamžiky. Nádherné i smutné. Velkolepé i zcela bezvýznamné. Ty okamžiky, ty chvíle tvoří totiž jeden velký příběh, který se zdá býti snem. Snem na Afriku z Afriky...

Hodiny

Hodiny (2002)

I remember one morning getting up at dawn, there was such a sense of possibility. You know, that feeling? And I remember thinking to myself: So, this is the beginning of happiness. This is where it starts. And of course there will always be more. It never occurred to me it wasn't the beginning. It was happiness. It was the moment. Right then. Tři ženy, tři doby, tři rozdílné světy a přesto jen jedna duše, pomalu oddechující, rychle tlející a umírající. Všechny postavy spojuje jakási paní Dalloway, která je stejně vášnivá jako je studená, stejně usmívající se jako smutnící. Obtiskla se svým tělem, srdcem i myslí do Virginie, Laury a Clarissy a zůstává již navždy v nich. Vrtá jim v hlavě, vodí je za ruce tam, kam ona jen chce. Miluje je i je ničí. A ony to vše dobré i zlé přijímají. Protože nikdy nemůžeš najít pokoj v duši, pokud se budeš chtít vyhnout životu. Amen.

Tajemná vražda na Manhattanu

Tajemná vražda na Manhattanu (1993)

I figured out how he killed her, made it look like a coronary. He gagged her and tied her to the treadmill, and then, he turned the exercise program up to Olympic levels. Co víc si mohl člověk přát, než mít zase po letech Woodyho Allena a Diane Keaton pohromadě v jednom filmu? Už to je něco mimořádného. Jejich slovní přestřelky a neurotické pohledy jsou tím nejlepším, co mohl filmový svět v těchto dvou géniích objevit. Když se k tomu ještě přidá zajímavý příběh, nezaměnitelný výběr hudebního po(d)kladu, detektivní čumák Aldy a nevyzpytatelná dračice Huston, vznikne něco tak ohromně zábavného a zároveň napínavého, jako je Manhattan Murder Mystery.

Manhattan

Manhattan (1979)

I am honest. I say what’s on my mind and if you can’t take it, then fuck off. Takové to správné Allenovské vyznání jeho největší lásce, nejvášnivější milence, nejrozmilejší přítelkyni - hvězdě americké společnosti, zařící v noci, za sluneční brýle schovávající se ve dne. Oh New York, Oh New York, I Love You So! Po letech neustálého odkládání otevřela jsem toto vyznání a sama se bezhlavě zamilovala do té neuroticky něžné krásky. A když se sem tam mihne nevšedně stylová Diane Keaton a tajemně krásná Meryl Streep, člověk si uvědomí, že v té neočekávané blaženosti mohl by i umřít.

Adaptace

Adaptace (2002)

I suppose I do have one unembarrassed passion. I want to know what it feels like to care about something passionately. Je lepší začít znova nebo se raději adaptovat? Obojí přináší určitou míru odvahy a překonání sebe samého, co ale když zapomeneme, že díky naší volbě dojde k částečnému sebezapření? Rozhodnout správně, pro sebe i pro okolí, to jest úkol mnohdy nadlidský. Rozhodnutí padla, životy se nadobro změnily. A tak se Donald stal lepším člověkem, Charlie zjistil, že všechno zlé vede k něčemu dobrému a Susan se propadla do hlubin, kde nenajde nikdy již světlo vedoucí nazpět k cestě. Lidskost mizí, lidé zůstávají.

Pelíšky

Pelíšky (1999)

To máš z toho s kým se taháš. S nějakým rudým, anarchistickým, bolševickým nokem! Byla to zvláštní doba. Lidé se milovali stejně vášnivě jako se nenáviděli. A stejně se na konci spojili v jedno, aby uchránili sebe i své nejbližší před neviditelným, ale všudypřítomným zlem. Pelíšky byly, jsou a budou ikonickým filmem, u kterého vždycky vlezu do postele s kyselými okurkami, uroním slzu a potichu zazpívám českou hymnu. Tak kde skutečně je domov můj?

Ptačí klec

Ptačí klec (1996)

I see. You're going to the cemetery with your toothbrush. How Egyptian. Jako ženská, která se za celý svůj život zamilovala do jednoho jediného muže, a tím je Colin Firth, jsem tento snímek vnímala jako nádherný, jedinečný počin o lidech výstředních ve svém chování, ve svém oblékání, avšak čistých a hodných ve svém křehkém čiči srdci. The Birdcage je naplněn laskavostí, láskou a neuvěřitelným humorem, který některé nadchne, některé rozesměje, a mnohé urazí. Kdo ví, na co je dnešní svět schopen přistoupit, ale já osobně můžu tuhle komču sledovat neustále. Mike Nichols byl génius, stejně jako jím byl Robin Williams. Nathan Lane je to všechno, co nám zbylo, tak ho chraňte bukbozi tělem i duší.

Modré z nebe

Modré z nebe (1997)

Keď je na duši ťažko babičke, tak plače a zje pri tom dva broskyňové kompóty. Keď je na duši ťažko mame, tak ona už neplače, ale iba žehlí a zje pri tom dva broskyňové kompóty. A ma keď je ťažko, tak já nič nerobím, já iba zjem broskyňové kompóty. Jeden příliš velký, příliš malý dům a v něm tři ženy, které si lezou stejnou měrou na nervy, ale kdyby mohly, tak by jedna druhé modré z nebe snesly. Podzim života v každé z těch žen tkví, v jiné formě, s jiným pohledem na svět. Generace za generací snaží se být jiná než ta předchozí, ale ve výsledku se stejně rády navrací tam, kde je jim nejlépe - do teplé náruče svým maminek. Herecké souznění, melancholická hudba z pera Ivana Krále, kamera s nádechem babích dní a příběh, který se bez jediného zaškobrtnutí přelévá z absurdní komediálnosti do skličující deprese, až nakonec ulehne ke spánku s příjemnou nostalgií na srdci i v duši. K takovým filmům se budu vždy ráda vracet.

Střílejte na měsíc

Střílejte na měsíc (1982)

I was never right for you, was I, George? It was like I sang all the music, but I never knew the words. Ve vztahu je vždy potřeba dvou. Spolu vzlétneš i padneš, spolu miluješ i nenávidíš. Spolu žiješ a umíráš. A když ten jeden najednou odejde, dostává tohle vše mnohem rychlejší spád. George uhodil a Faith stála, čekající tu facku, ale už ne pěst.