jezurka42

I'm no fool. I've killed the boss, you think they're not gonna fire me for a thing like that? Mám takový pocit, že s se již tolik nenosí, aby film byl vtipný a poučný zároveň. Ještě méně vídávám, aby se tvůrci odhodlali k risku a obsadili herce proti svému typickému charakteru, ve svých hereckých stylech nesourodé. Máme tady poněkud ztracenou Jane Fondu, v problémech single matky utopenou Lily Tomlin a ve své vůbec první herecké roli vystupující Dolly Parton. Pokud hledáte ikonické trio, můžete s tím přestat, právě jste ho našli. Ono nebýt těchto tří skvostných hereček (a samozřejmě nesmím opominout ani skvělého Dabneyho Colemana jako sexistického, egoistického, prolhaného, pokryteckého bigota), kterým jdou jak komické momenty, tak i ty tragické, film by nejspíše vyšuměl a byl by zapomenut. Jenže my je máme a tak film nejenže nepostrádá potřebné grády, ale je zachována i hlavní myšlenka - tedy ukázat nerovnost muže a ženy v každodenním životě. Bohudík i bohužel, film ani po více jak čtyřiceti letech od své premiéry neztratil ani jedno, ani druhé. I'm no girl. I'm a woman, do you hear me? I'm not your wife - thank God - or your mother...or even your mistress. I am your employee and, as such, I expect to be treated equally, with a little dignity and a little respect!

You know, it's a law of nature. Nothing good ever happens on Long Island. Seriál, který má možná pomalejší rozjezd, ale o to šílenější finále. Příběh začínající takovou banalitou jako je smrt jednoho z nejprotivnějších sousedů v obrovském bloku apartmánů. Když se však dva postarší pánové (na stejné vlně humoru naladění Steve Martin a Martin Short), kteří evidentně prahnou po dobrodružství a poslech krimi podcastů jim k naplnění tohoto přání nestačí, spojí s mladou, tajemnou dámou (kterou skvěle ztvárňuje pro mě doposud herecky neznámá Selena Gomez) rozjede se hloubkové vyšetřování vraždy, které je chytré a vtipné zároveň. Druhá série je naplánovaná na konec června '22 a naskýtá se v ní mnoho otázek, zůstávající po první sérii nezodpovězené. PS: Kdo si chce zahrát na soukromé očko, nechť si pustí soundtrack tohoto skvostu, 11/10 doporučuje.

Have you ever wondered if Ben and Jerry make more than ice cream together? Tragikomický průvodce životem lidí, kteří jsou již dvacet let za rčením "život začíná po padesátce". Zamilovala jsem si roztěkaného Sola, romantického Roberta, sarkastickou Grace i křehkou Frankie. Seriál uzavřel své vyprávění finální sedmou sérií a člověk zpětně vidí, jakou transformací si nejen hlavní postavy, ale i celý příběh prošli. Netlix přišel s vítanou a především příjemnou změnou, kdy postavil celý seriál na těch, kteří jsou většinou přehlíženi. Díky za to. Za těch pár let jsem dostala tolik rad, poučení a vzpomínek, že bych je za nic na světě nevyměnila. Doufám, že jednou také najdu ke Grace svoji milovanou Frankie. Once you see the real me, you are gonna run for the hills.

C'est la vie, c'est la vie, a to mě nebaví, nebaví... Z dokumentu čiší velká touha zaznamenat poslední dny velkého to člověka, nezapomenutelného umělce, představitele jedné úspěšné vlny československé populární hudby. Jenže jaksi ta tužba vyprodukovala u diváka především rozpačitost z ukázky nepatřičného a vysoce intimního. Zůstává tedy sladko v ústech za těmi vzpomínkami a obrázky minulosti, hořký ocásek, toho co následovalo, však dominuje a zahaluje to jedinečné. ...hrajte ještě dál, naposledy.

Na co umřel? – Na stáří. Ve skrze vlastně velmi smutný film o odcházení a odevzdání se, fyzičnu i duševnu. Vyprávění o mužích a ženách, o myších a lidech, o těch kaprech, požraných svědomím vlastním, plesknutých po hlavách prázdných, proplouvajících životem samým, skomírajících ve vodách otrávených. Do toho všeho pak Vlasta Rédl při své kytaře zpívá a Hanka Hegerová s prosebníčkem čeká na pár něžných slov. Nestyda zraje tak, jako my okolo něj stárneme. Rychle, s určitou nejistotou. Paradox dovršen.

Čech je největší čechožrout. Čím starší je tělo mé, tím více je moje srdce napojeno na duši pana Wericha. Toto povídání o smutných osudech a událostech velkolepého, vzdělaného člověka, který humorem reflektoval a referoval o době a životech v té danosti, zanechalo ve mě mnoho pocitů, nejen obdiv k jeho osobnosti, ale též jakousi pachuť ze skutečnosti, že jeho slova jaksi zůstávají pozapomenuta, nevyslechnuta. Můžu jen doufat, já, ten věčný pesimista, že třeba následující generace pochopí myšlenky velikána československého umění, že pochopí, co myslel tím svým mějte se tu dobře. 

Moc, ktorú človek použije, spôsobuje ovela väčšie potešenie ako moc, ktorú musia použiť.Slova stejně mohutná a těžká jako zbraně zavěšené u pasu všech gardistů, poručíků i partyzánů. Slova malá a něžná jako křížek v rukách matek božích. Slova tichá jako hudba nedoznělá k uším hluchých otců. Slova ostrá a cizí jako náhrdelníky třpytící se na krku pokrytců a k pravdě němých. Slova, slova, slova. Bojí se jich každý, kdo jen trochu sobectví v sobě nosí. Každý z nás. Všechen lid. II Srovnání s Krejčíkovým skvostem zanechme, zbytečné by bylo mrhat na tomto místě písmeny. Zde v rámci divadelního prostoru všechno fungující a všichni přesní, Javorková s Ondríkem jsou ale v tomto případě někde úplně jinde, a především jejich výkony mě dohnaly k slzám velkým jako hrách.

Deti spočiatku ľúbia svojich rodičov, po čase ich súdia a zriedka, ak vôbec niekedy, im odpúšťajú. Bezvýznamná žena je tou nejlepší ukázkou mistrovství dvojice Vášáryová-Lasica a jen dokazuje, že tihle dva se měli střetávat více. Jejich klidné slovní souboje, pohledy plné hněvu jsou tím nejlepším, co tato inscenace přinesla. Lasicův tvrdý, neústupný muž, jehož význam visí na vlastnictví a moci se střetává s Vášáryovou křehkou a ve své (ne)čistotě ztracenou ženou, jejíchž jediným uspokojením je štěstí syna. Ostatní postavy jen dokreslují svět pokryteckého kolektivu zadupávající do země nepochopenou lásku jednotlivce. Precizně vystavěné drama o zvrácenosti jedné ubohé rodiny, kde minulost, přítomnost i budoucnost se buduje z vrstev lží a polopravd.

Prirodzenou nevýhodou demokracie je, že tým, ktorý to s ňou myslia poctivo, nesmierne zväzuje ruky, a práve naopak tým, ktorý ju neberú vážne, umožňuje takmer všetko. Hra, která by se měla povinně hrát mladým, starým, po všechny dny v roce, aby nikdo nikdy nezapomněl, že komunismus skutečně neměl a nikdy mít nemohl lidskou tvář. Havelka přivedl na jeviště SND všechny elity československé politiky, které se zuby nehty udržely na scéně před i po revoluci, jen párkrát mezi tím převlékly kabáty, ostříhaly se a oholily. Herecký koncert všech přítomných, kteří dokázali z několik vět spisů a pár linií karikatur utvořit ucelené postavy a silné příběhy všech vyšších i nižších v lidském společenství. Na západ je cesta dlouhá, zbytečná marná je touha. Hola hola hou, hola hola, hola hou…

"Divadlo je jediná vážná vec. Všetko ostatné je divadlo." Sladkobolné vyznání se z lásky k divadlu, k tomu nestálému cosi, co nás naplňuje tolika různorodými pocity a emocemi, že nakonec po tom všem zůstaneme zcela prázdní, vysvléknutí z šatstva, z kůže, vlastní i cizí. Tragédie a komedie v jednom. Magálová balancující na pokraji sil, Slezáček filosofem, Studenková vším, jen ne nápovědou, Kroner létající baletící, Paulovič plující mezi nožkami přítomných a Vášáryová femme fatale i uvadající hvězda. Pobavit se nad neúspěchem ostatních? Jste na správném místě.