prezdivaka

Snaha udělat černou komedii ve stylu bratří Coenů tak úplně nevyšla, i když některé scény byly docela povedené. Ale zcela jistě lepší než například Táta nebo milenec s Gerardem Depardieuem, který má nepochopitelných 20% nevíc.

První díl byl pro mě velké zklamání. Humor trapný, ale ne tak aby to zároveň bylo vtipné, spíš jako italské komedie z osmdesátek. Přesto jsem, nechápu proč, vydržel. Druhý byl podobný, třetí malinko lepší, pak rivalita s Ostravou a taková paralela na mafiánské filmy... šlo to nahoru a poslední díl je pecka. Černý humor, zkratka, absurdita, sarkasmus, vše jak má být.

Film není tak úplně špatný, přestože se potýká s množstvím balastu slaboduchých dialogů, patosu a floskulí. Nevzpomínám si, kdy bych viděl podobně okázalé dílo, které by tak zvysoka kašlalo na světelnou realitu a tak je téměř každý záběr plný stínů z různých stran (zřejmě planeta s mnoha slunci) a rozdílnou světelnou hladinou v exteriéru. Vrcholem je záběr před koncem, kdy jezdci přijedou k řece a jsou v protisvětle, ale sami vrhají stíny. Je to asi nejúspěšnější film režiséra Johna Wayna, přesto je hodnocení nesmyslně vysoké a převyšuje mnoho daleko lepších filmů. To je ale osud všech nediváckých (jiné označení pro filmy s přidanou hodnotou) snímků.

Senzační. Dokument. který má vše. Obsah i formu. Nádherná kamera a pestrost flory i fauny.

Trapná recyklace původního příběhu a knihy Joy Adamsonové. Některé situace jsou dokonce téměř totožné jen s jinými herci.

Film je jakoby složený ze dvou půlek. Ta první - až do zřícení skalního masivu, vytváří přirozené napětí a svou věrohodností vás strhne. Od té chvíle, jakoby se režie ujal někdo jiný a film je najednou takový, jako je jeho plakát. Barvotiskový, kýčovitý a děsivě přehnaný. Škoda, že to Norové neudrželi.

Film je pozoruhodný jen svým provedením. V dnešní době k politování. Triky byly špatné už v době vzniku. Velká část záběrů je se zadní projekcí a i běžné záběry jako je např. jízda na koni je vytvořena v ateliéru. Nenapadá mě nic jiného, než finanční úspora za drahé slavné herce, která vedla tvůrce k tomu, aby takový (snad) ambiciózní snímek vypadal jako televizní dílo. Kameraman se ani nesnaží vytvořit u bližších záběrů dotáčených v ateliéru stejnou světelnou realitu jakou má background. Polystyrénové skály, modely stromečků a zemětřesení, jaké by zvádla lépe i Hermína Týrlová v 50. letech. Scénář je ubohý až k trapnosti. Nechybí skály padající těsně za zadky koní a podobné hollywoodské speciality.

Samo o sobě to mohlo být skvělé, ovšem tohle bylo jak když pejsek s kočičkou pečou dort. Některé části byly znova opakované téměř stejnými slovy. Komentář děsivě afektovaný a informace často povrchní. například o smrti syna jsme se kromě několikrát zmíněné informaci, že vypadl z 55. patra, nedozvěděli nic.

Asi to měl být humor, ale bylo to tak příšerně umělé a naroubované, aby vznikaly vtipné situace, jenže na objednávku to nejde. Politicko korektní legrace nemůže být sešněrovaná a v mantinelech.

Ten film je ukázkový a velmi vychytralý kýč. Pracuje se všemi atributy - mrtvé dítě, ztracená aktovka s rukopisem díla, náhlým rozchodem a setkáním po letech s pohledem přes okno vlaku, sebetrýznivým poznáním životních hodnot, starcem, který najde svůj rukopis (jak asi v aktovce těch 50 let vydržel) po tolika letech, přestože každý rok vychází v  USA tisíce dobrých knih. Mnoho otázek a snad by ten film ani nemusel být tak špatný, kdyby byl trochu více uvěřitelný.