Estwen

Villeneuve vzal něco nenatočitelného a udělal z toho technický masterpiece. Kamera, triky, hudba, výprava, zvuk, kostýmy - naposledy se něco podobného povedlo na přelomu tisíciletí Peteru Jacksonovi. Denis přidal ještě wickovskou choreografii soubojů a charismatické ženské postavy - Rebecca Ferguson je na vrcholu sil a Florence Pugh stačí jedna věta a scéna je její. Některé pasáže scénáře a dějové oblouky byly jasně tvořené pro mainstreamového diváka a chvílemi upadaly do patosu, což je škoda, ale dá se to pochopit. Přerod charakteru hlavní postavy, který započal už v prvním díle, se tady dokonal, ale přes všechnu snahu a výrazové prostředky zůstal Michael Corleone pořád v této disciplíně nepřekonán, takže Timothéemu zůstává pomyslné druhé místo.

Námět jistě dobrý, výsledky nebyly dobré. Bohužel se nepodařilo vytěžit potenciál tématu, herců, hudba mimo. Pokus stvořit něco mezi Lolitou a Basic Instinct v young adult provedení nedopadl a zanechal místo tenzních a šokujicích dialogů jen trapnost a klišé.

Prosím, aby se sem přišel Hollywood podívat, jak se to dělá vztahovka bez klišé a bez nekonečného opisování a vysvětlování toho, co divák vidí v jiných výrazových prostředcích, než v dialogu, čímž se dá stopáž stáhnout pod dvě hodiny a nikde to nechybí! Chvílemi mi to pocitově připomínalo Her s Joaquinem Phoenixem. Téma osamělosti, nezapadání do společnosti, traumatech a comingoutu se tu pěkně vrství a proplétá do komplexních osobností postav. Paul Mescal je talent.

Chtělo by to méně rozvleklé tempo vyprávění, soustředit se více na emocionální propracování než doslovné popisování a opakování podobných situací, které jsme už viděli. Nejzábavnější jsou scény s Cate Blanchett, která si je doslova krade pro sebe a Leo, stejně jako při prvním setkání Howard s Katharine Hepburn, jenom zírá.

V kontextu štědrovečerních pohádek posledních let je to koukatelný průměr.

Extraction 2, aneb jak udělat kvalitní akční film pro 21.století krok za krokem. Bojová choreografie je zde někde na pomezí synchronizovaného plavání a baletu. Točit akční scény na jeden záběr se osvědčilo, tak tady je rovných 21 minut v kuse mistrovské kamery bez střihu.

Štiplavě satirické dvě minisérie s břitce humornětragickými postavami. Velmi britské, velmi vtipné, netradičně technicky uchopené (nasnímání scén z x úhlů, z nichž drtivá většina je netradiční + boření čtvrté stěny). Scénáristická minisériová perla. První díl druhé série, který se celý odehrává u jednoho stolu se šesti hlavními postavami je top.

Prvních 25 minut je symfonií spolupráce scénografie (!!!), kamery a herců. Zbytek filmu se drží, příběh je tak akorát jednoduchý, aby nějaký byl a zároveň nepřekážel, závěrečná scéna hrdiny běžícího válečnou vřavou je už takovou důstojnou třešničkou na dortu. Díky za svěží vítr ve formě použití efektů v mezích uvěřitelnosti, bez obscénní potřeby balit vše do zeleného plátna.

Klasický woodyho film o běžných lidských problémech, které jsou tak pěkně zabalené do měkkého balíčku a převázané newyorskou stuhou s woodyho standardním hudebním doprovodem a semtam nějakou standardní vtipnou průpovídkou, kterou si pronese pro jistotu sám v roli neurotického hypochondra.

První série druhého prequelu Yellowstonu je rozložená ve třech dějových linkách, kterým vládnou různí herci. Indiánská linka je asi ze všech nejsilnější, psychopatie řádových sester je doslova hmatatelná a divokost Aminah Nieves s tím výborně kontrastuje. V Montanské lince jsou překvapivě nejlepší záporáci Timothy Dalton a Jerome Flynn, kterému toho skotského rednecka věříte každou vteřinu. Africká linka je tažená Julií Schlaepfer, jejíž postava doufám bude pokračovat ve druhé sérii a její geny by zcela jistě vysvětlily divokost a drzost Beth. Kupodivu Duttons tady nehrají prim, celé se to velmi pomalu rozehrává a chybí tu drajv a tah na bránu, což je vcelku zbytečné, protože fanoušci Yellowstonského univerza už ví, jak to chodí a Sheridan se tedy mohl klidně víc odvázat.