Lamiczka

Volné pokračování úspěšného akčního bijáku, ve kterém unesli dceru agenta v Paříži překupníci s bílým masem. Tam měl 96 hodin na to, aby ji našel a zachránil, jinak hrozilo, že už ji nikdy neuvidí. Nyní se opět vracíme k partičce vysloužilého agenta a jeho dcery, kteří se spolu s bývalou manželkou dostali do hledáčku otců a dědů povražděných mladíků z pařížské minulosti. Ti touží po krvavé pomstě a tak se rozhodnou celou rodinu, která si vyrazila na dovolenou v Istanbulu, zajmout, vydírat a ve finále samozřejmě zabít. Liam Neeson se vrací v roli špičkově vycvičeného agenta a ochránce. Jenže už zde to trošku s tou nedobytnou fazónou borce škobrtá. V mnoha bojových scénách to totiž nejen vypadá, že už nemůže ani popadnout dech, ale snad i drze a vyzývavě stojí a čeká na první ránu, která by každého normálního člověka položila k zemi. Liam je ale opravdový machr, údery oplácí tak silně, že nestačí nepřátelé umírat. Avšak vrcholem večera zůstávají momenty, kdy se Liam snad převléká za rytíře Jedi a pouhým stiskem zabíjí vše živé okolo. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Vůbec je celá akční část filmu dost přehnaná a moc nedává smysl. Hrátky s granáty jsou tak už jen pro zasmání. Bohužel ani v konstrukci příběhu a ve snaze děj pokračování posunout dál se nedějou žádné zázraky. Dcera se učí na zkoušky v autoškole a randí s klukem. To je asi tak všechno k ostatnímu příběhu, pokud tedy zrovna otec nezachraňuje dceru i bývalou ženu a potažmo i sebe ze spárů smrti. I přes veškerou, a jistě velkou, snahu se nepodařilo režisérovi, ani scénáristům, podat divákovi něco víc, než průměrnou akční podívanou. Velké plus za charisma a odvahu si znovu stoupnout před kameru v tomto projektu ode mě dostává Liam Neeson, který i přes veškerá úskalí, která mu autoři připravili, předvádí bezchybné herecké umění.

Deset let po prvním setkání s Terminátorem znovu přichází smrtící stroj z budoucnosti do minulosti zabít člověka. Tentokrát se primárním cílem stává syn Sarah - John Connor - budoucí vůdce lidské populace ve válce proti umělé inteligenci. A co je lepší než jeden Terminátor? Přece dva Terminátoři. Vylepšená verze je ta zlá a starší stroj, kterého známe z minulého dílu, má tentokrát za úkol chlapce stůj co stůj ochránit. Pokud vznikají série filmů, málokdy se podaří, aby jakýkoliv další díl byl lepší než první. A to, co se nepovedlo v jiných ságách, sklízí úspěch u druhého pokračování Terminátora. Na bitevní pole vstupují dva modely Terminátorů, to znamená dvojitou porci akce, honiček a zničujících bitek mezi roboty. Arnold nic neztrácí ze své svalové hmoty a jeho postava dostává dokonce další rozměr, kdy se snaží být, na popud mladého rebela, i vtipný. Jeho "Hasta la vista, baby" je snad nejznámější hláškou celé série. Zato vzhledem a chováním slizký novější typ Terminátora v divákovi od začátku vzbuzuje zdravý odpor k zápornému hrdinovi. Epická podívaná je nejen zajímavá svoji akční stránkou, ale zároveň i uceleným a smysluplným příběhem. Souhrnem je to prostě skvělá podívaná. Na svou dobu výborné triky, scénář i režie nepřekonatelná. O téměř ikonické hudbě nemá smysl ani hovořit. Snímek se právem řadí mezi nejlepší a nejoblíbenější akční a sci-fi filmy mezi diváky.

Tuto klasickou sérii netřeba dlouze představovat. Ale ve zkratce - mladou ženu, jménem Sarah Connor, přichází v roce 1984 zabít robot, terminátor, z budoucnosti. Konkrétně z roku 2029, kdy svět ovládají stroje, které válčí proti lidem. Zároveň je z této doby vyslán i muž, který má vyhlídnutou oběť ochránit. Mladý kulturista Schwarzenegger ve své nejznámější a nejslavnější roli. Roli Terminátora, kterou si v budoucnu ještě dvakrát zopakuje. Jeho chladnokrevnost, kamenný výraz a nezapomenutelné hlášky se stávají jeho poznávacím znamením. Ale především činy hovoří za tohoto vysvaleného obra. Scénář je kupodivu střízlivý, jasnou spojovací linkou celého filmu je motiv obou hlavních mužských hrdinů, kdy se jeden snaží za každou cenu zničit lidský cíl a druhý se ho snaží pro změnu ochránit stůj co stůj. Mezi to se elegantně a nenásilně vklínila romantická chvilka, která si svou přirozeností získá nejednoho akčního fanouška. "I'll be back" jsou magická slova robotického giganta provázející hlavního hrdinu celou sérií. A stejně kouzelné je i režisérovo umění, které dokázalo dát dohromady takhle parádní podívanou.

Ona - malá čínská holčina s neuvěřitelným talentem. Pamatuje si čísla a číselné kombinace. Některé hodně dlouhé. On - bývalý zápasník a mistr bojových umění. Samozřejmě to má v hlavě srovnané a vše dopředu řádně promyšlené. Když On zachrání Ji ze spáru ruské mafie, začne zabijačkový kolotoč s jediným cílem. Ochránit malé děvčátko před smrtí. Na pořad dne přichází postupně již zmiňované ruské podsvětí, čínská mafie a dokonce i zkorumpovaná newyorská policie. Před nikým si On nemůže být jistý, a tak přichází ke slovu heslo - co je mrtvé to neublíží. Jason Statham v jedné ze svých zabijáckých rolích. Na tom není nic podivného, k úloze vraha, zabijáka, bojovníka a zápasníka se smrtí, se tento pán zdá být předurčen. Sluší mu to, jeho drsný výraz bez citu jenom dokresluje i jeho strohý styl bydlení. Sice mu od začátku fandím, ale stejně dobře vím, že tohle je zas jedna z rolí, která prostě přežije všechno. To k tomu zkrátka patří a to na kvalitním béčku oceňuji. Ale zároveň si myslím, že to mohlo být dotažené ještě víc, trošku víc prohloubit tu dějovou linii, proč někdo chce tak urputně zabít malé děvčátko, které si pamatuje nějaká čísla. Náznaky tam jsou, ale rozřešení bohužel už nikoliv. Je to škoda. Pak by si mohl celý tenhle akční trhák zasloužit mnohem víc, než je průměr v hodnocení.

Pět žen, pět mužských protějšků. Pět, někdy dosti prekérních, situací, které spojuje jediné. Potomek. Takto málo stačí k obsahu filmu, protože o ničem jiném tahle zhůvěřilost není. Pět holek, dam, žen a paní se ocitají v téměř stejné situaci. Očekávají dítě. Jedna z nich děti mít nemůže, takže v ten samý okamžik začíná svůj kolotoč okolo adopce. Nu což, těhotné ženy, má to být sranda, ublížit mi nemůže, že se na to podívám. No neublížilo moc, ale po skončení mě rozhodně chuť na to, že bych chtěla mít dítě, rázně přešla. Jediný okamžik, který zabránil tomu, abych tento brak poslala do propadliště dějin, byla pro mě naprosto rozsekávající a dojemná scéna, kdy si Jennifer Lopez jede přes půl světa pro svého malinkého černouška do bohem zapomenuté africké divočiny. Ten moment ve mě ještě dlouho zanechal hřejivý pocit u srdce. Jinak ale film spoléhá na hvězdné obsazení a jediným ještě trošku vtipným momentem je taťkovská parta v parku. A to opravdu jen trošku. Filmy o těhotných mi nevadí, ale musí to mít náboj a umět pobavit. Křečovitá a hysterická Cameron Diaz s falešným pupkem je velká tryzna.

Životopisný snímek zachycuje celý Chaplinův život, od dětství, přes úspěchy v době němého filmu až ke starému člověku. Všichni jistě známe jeho tvorbu, ve které byl mužem mnoha úloh. Nespokojil se pouze s hereckou částí, ale často sám snímky režíroval a psal i své vlastní scénáře. Škoda, že se mu stejně nedařilo i v osobním životě, ve kterém často střídal životní partnerky. Naštěstí i zde v pozdějším věku nalezl svého anděla, který s ním zůstal až do jeho smrti. Bohužel idyla přestala panovat i ve filmovém průmyslu a po názorovém rozkolu s kolegy z branže chce Charles na krátko opustit celou mašinerii a odcestovat do Evropy. Návrat zpět mu již není umožněn a tak zůstává ve Švýcarsku. Do Ameriky se ještě jednou krátce vrátí, aby převzal Oscara za celoživotní dílo. Vrací se ale zpět do srdce Evropy, kde stráví zbytek svého, dobrodružství, lásky a odhodlání plného, života. Osoba Charlese Chaplina se v podání Roberta Downey Juniora znovu vrací k životu a divák má jedinečnou možnost v až zdánlivě krátkém časovém úseku shlédnout celý život tohoto neuvěřitelného člověka. O postavě Charlese nemá cenu mluvit, o jeho životních úspěších i prohrách jsou napsané stohy papírů. Ovšem přenést jeho charakterovou stránku na plátno, probudit naživo jeho intelekt a myšlenky, to už chce opravdového profesionála. A tím rozhodně mladý Downey je. Na jeho osobě staví celý snímek a investice se vyplácí. Je to film jednoho muže, ale zásluhy rozhodně nepatří jenom jemu. Režie se ujal Richard Attenborough, známý to režisér autobiografie Gándhí. Za Chaplina sice nezískává tolik ocenění jako za zmiňovaného Gándhího, ale to nic nemění na tom, že velmi dobře ví, jak na to. A já za to děkuji!

Machr v oboru nákupu investic, pracovně a časově zaneprázdněný člověk. To je Max Skinner. Z denní rutiny ho vykolejí až smrt jeho strýce. Musí totiž odjet do Francie vyřídit jeho pozůstalost, nádherné venkovské sídlo s rozlehlou vinicí. Původně chce mít vše rychle z krku, vrátit se zpět do Londýna a žít dál svůj uspěchaný život businessmana. Na místě ovšem zjišťuje, že celé místo je plné vzpomínek z dětství, okolí působí jako balzám na nervy a navíc potkává ženu, která mu není vůbec lhostejná. Tohle je pro mě prototyp romantického filmu. Spojeného s charismatickým Russellem Crowem z něj dělá ryzí perlu v oceánu rozplizlého kýče a sladkých románků. Snímek jsem hltala od začátku do konce plnými doušky, krásné a neotřelé prostředí francouzského venkova, poklidný život domorodců a vzkvétající niterný cit mezi šarmantním Anglánem a na oko zatvrzelou a nedostupnou Francouzkou, ve mě vzbudily pocit, že takhle to má být, takhle se mají točit snímky o lidech a jejich vášních. Dopředu není nic jasné, příběh se pokorně a klidně odvíjí, sem tam se zamotá, aby po pár dalších krocích se znovu rozmotal a nabídnul divákovi nové rozuzlení. Dětské vstupy, které symbolizují vzpomínky z dětství jsou citlivě vsazeny do příběhu, dokreslují vztah mezi synovcem a strýcem, kterého jinak nebylo možné poznat. Celkově je z dětských pasáží cítit pohoda a harmonie mezi dvěma generacemi. Silná dvojice režiséra a Crowa opět potvrdila, že má co nabídnout. Nezbývá než dodat - sklenici vína do ruky, nohy nahoru a relax.

Velmi významný historický milník v amerických dějinách. Vražda prezidenta Lincolna. Postupně je zatčeno sedm mužů a jedna žena. Všichni jsou obviněni z atentátu nebo k jeho napomáhání. Mladý právník, ještě nezkušený právník dostává za úkol před vojenským tribunálem obhajovat její nevinu. Dle obvinění totiž o celém plánu věděla, protože se v jejím domě bydleli a scházeli se účastníci atentátu. Žena proti nevypovídá jenom proto, aby chránila svého vlastního syna, který byl rovněž členem skupiny, ale opustil ji předtím, než samotný akt vraždy byl spáchán. Je tak na samotném právníkovi, aby získal sympatie poroty a pokusil se odvrátit jediný verdikt, který za zločin proti státu je, a to smrt oběšením. Velice zajímavé, historické až konspirační téma. Z počátku pomalu a až lehce nudně rozjíždějící drama se zhruba od poloviny přetavuje na psychologickou válku mezi ústavou, zatvrzelými a zkostnatělými vojenskými představiteli a za pravdu se bijícím, argumenty na všechny strany střílejícím a neúnavným advokátem. Je to víceméně marná bitva, ale tím, jak dokáže jeden člověk být průbojný a snaží se najít spravedlnost stůj co stůj, se stává přece jen vyšším principem solidárnosti a touze pomoci bezbranné ženě v nezáviděníhodné situaci. Do této role byl obsazen skvělý James McAvoy a to je trefa do černého. Jeho postava ostře vystupuje z nastoupené řady vojenských důstojníků a dalších významných osobností, které jsou ve filmu představeny. Celý film táhne do grandiózního konce, který nenechá diváka rozhodně v klidu. Závěrem podotknu, pokud někdo bádá nad přesnými historickými daty, tak ta nejspíš nebudou úplně v pořádku. Po tom jsem nikdy nepátrala a troufám si říct, že především o to v tomto snímku nejde.

Jedno město. Tři režiséři zvučných jmen, tři povídky ze života místních obyvatel. První příběh (Martin Scorsese - Životní lekce / Life Lessons) vypráví o slavném malíři, který až fanaticky miluje svoji mladou asistentku a múzu v jedné osobě. Jejich vztah je však nevyvážení a oba protagonisté trpí. Ve druhé povídce (Francis Ford Coppola - Život bez Zoe / Life without Zoe) se ocitáme v až fantastickém světě malé dívky, kterou její bohatí rodiče doslova nechali na pospas sobě samé. Mladá slečna má doslova vše, na co si vzpomene, ale to co jí opravdu chybí, jsou její vlastní rodiče, kteří na ni nemají čas a jsou stále na cestách. Poslední kousek (Woody Allen - Oidipus dnes / Oedipus Wrecks) je o vztahu dospělého muže a jeho matky, jež ho neustále pronásleduje. Při kouzelnickém vystoupení záhadně zmizí a jestli si syn myslí, že se jí konečně zbavil - velký duch (či co to je) jeho matky se stejně záhadně objevuje na newyorském nebi. Tři slavní režiséři se podíleli na tomto nesourodém dílku. A ač jsou to jména, která by měla zaručovat přinejmenším dobrou podívanou, tak se někde něco muselo pokazit. Pravda, při první povídce mě ke konci již lehce začalo hrabat na mozek, druhou jsem si myslela, že už mi hráblo úplně, ještě, že poslední přinesla kýžené odlehčení a zahojení rozdrásaných nervů. Vztah malíře a mladé holky je divný, nechápu, jak by ve skutečnosti mohl někdo tohle všechno vydržet, naopak mi přišel celý příběh zbytečně dlouhý a bez většího nápadu. Druhý příběh se mi už vůbec nelíbil a to, že končí v Římě odporuje názvu celé téhle maškarády (konkrétně v této jedné povídce). Pošramocenou reputaci tady velice skvostně napravuje Woody Allen, který je zárověň i v hlavní roli syna naprosto vynikající, vtipný. Jakoby věděl, že po tom všem, co předvedli kolegové, musí přijít s něčím bombastickým. I když je příběh lehce fantastický a nereálný, vše dohání svou odlehčeností, humorem a naprosto dokonalou obří matkou na obloze. Za to třikrát díky a zbytek už nikdy více.

New York v šedesátých letech 20. století. Část Bronxu je zcela ovládána italskou mafií. Největším machrem a bossem je Sonny, ke kterému obdivně shlíží mladý chlapec Calogero Anello a to se samozřejmě nelíbí jeho otci, řidiči autobusu městské dopravy. Calogero (později jenom C) se stane náhodným svědkem vraždy. Svědčí v Sonnyho prospěch a tím se dostane do jeho přízně. A čím víc se dostává do vlivu mafiánů, tím víc se odcizuje své vlastní rodině a především otci, který z něj chtěl od malička vychovat poctivého a slušného syna. Poté, co se zamiluje do černošské dívky, je velký malér na spadnutí. Především mladí Italové totiž černošské přistěhovalce k smrti nenávidí. Režijní debut Roberta de Nira. A to velice solidní. Daří se mu zachytit životní zápas otce a syna, který má naprosto jiné názory na to, jak vést život. Především tedy jak vést spořádaný život. Mladíka totiž od malička imponuje osobnost mafiánského bosse. I k němu má po čase velmi blízko a tak často zápasí mezi dvěma nejdůležitějšími muži v jeho životě. Obou si váží a nechce ani jednomu ublížit, nebo je podvést. Film sleduje mladíkovo dětství a posléze dorůstání v dospělého muže. V momentě, kdy se poprvé zamiluje do dívky tmavé pleti, se dostáváme do jeho závěrečné etapy vyspívání a uvědomění si, jaké jsou správné lidské hodnoty. Velkou devizou tak pro snímek zůstává silný příběh, vypracovaná psychologie hlavních a vedlejších postav. Protože i malý čin může mít nedozírné důsledky.