Gertruda.W

Kaisa je mladá krásná samostatná a úspěšná žena žijící v Británii. Její otec Thomas žije sám kdesi v Norsku. Na matčinu prosbu odjíždí Kaisa za svým otcem, aby ho přivedla do Aberdeenu. Můžeme se jen dohadovat, jaká je matčina motivace. Zda to dělá kvůli Thomasovi, zda chce smířit otce s dcerou nebo jen kvůli sobě. Takhle začíná drsné severské road movie. Takové, jaké jsem ještě neviděla. Jak jinak. Je tak hrozné, smutné, nechutné, absurdní, komické, romantické, jak jen je možné si představit. A to vše dohromady. Stáří filmu vůbec neuškodilo. Herecké výkony jsou excelentní. Atmosféra výborná, pomalá a přitom dramatická a akční, dokreslená úžasnou hudou. Film, u kterého jsem opakovaně cítila, že mi tvůrci nějak vzali kousek z mého života a dali ho tam. Skvělý zážitek.

Je to už dost dávno, co mě tenhle film zasáhl. A čím nejvíc? Asi tím, že ukazuje, jak i ti nejdivnější, nejpříšernější a nejbeznadějnější „bohem opuštění“ mají šanci. Navzdory svému chování, myšlení, usilování, okolnostem, osudu. Vždycky mě fascinovalo moudro „všechno je jinak“. A v tomto filmu je to jasné jak facka. Vše v nezapomenutelných scénách s nezapomenutelnými herci.

Piroska je žena z masa a kostí. Jako jedna z nás. Ať si to chceme či nechceme přiznat. Stejně jako všichni její pacienti, stejně jako všichni ostatní účastníci tohoto filmu. Film s minimem prostředků a akce dává nahlédnout do hlubin člověka nesoucího odevzdaně svůj úděl. Ať ze své vůle nebo proto, že jinak nemůže.

Jeden z nejděsivějších snímků co znám. Noční můra, jak ostatně pojmenoval i sám režisér. Film, který není snadné pochopit. Tak jako se dá těžko pochopit trýzeň způsobená psychickou nemocí, kterou zažívá nejen nemocný otec, ale právě i jeho malý syn. Nepochopitelné jednání. Věci, které se dějí, ale nikdy by neměly. Slabost otce a síla syna, jeho lásky. Krutý film jako život sám – na povrchu tak trochu nuda, neznámý konec, ale snad i naděje!?

Přiznám se, že k tomuto filmu mě svedl Fassbender. A po zvažování mezi třemi a čtyřmi, nakonec dávám čtyři. Ten film mě prostě bavil, zvlášť první dvě třetiny (nebo půlka?). Pozor, nejsem čtenářka červené knihovny, ani se nevyžívám ve sladkobolných dojácích. Tohle je ale něco jiného. Alespoň doufám, ... bože.

Zajímavá kombinace ruského vesmírného programu a tradičního života na kazašské stepi. Takový spíše pohádkový příběh (vzpomněla jsem si nevím proč na Majku z Gurunu) zasazený do exotické lokace. Nevím, nakolik jsou reálie skutečné, občas jsem opravdu pochybovala. Poselství je celkem jasné a sympatické, ovšem obávám se, že poněkud naivní a vykonstruované. Jako pohádka dobré.

Beznadějný je hlavně scénář tohoto filmu a z toho také plyne, kdo je beznadějný trouba. Nikdy více.

Velmi vysilující a únavný (způsob podání). Tyhle ukecané filmy z New Yorku pro mě prostě nejsou. Jisté kouzlo se filmu upřít nedá a bez diskusí jsou oceněné herecké výkony. OK. Ale jestli tohle je divadlo a herectví, tak jsem šťastná, že do toho nedělám.

Ani jsem to podle námětu moc nechtěla vidět. Dlouho ten film čekal na tu správnou chvíli. Dnes na něj došlo (když mě můj muž opravdu dost naštval). Takže komentář k filmu. Drama jako antická tragédie. Hrdina dostávající se do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem (válečná zkušenost). Řešící dilema života a smrti. V marném boji podléhá a vše směřuje ke katastrofě. Má to však rozuzlení, ne, že nemá! Síla lásky je v nás. Nevím, zda záměrně, ale v některých fázích až příliš předvídatelné, schematické. (Nechci vidět americkou verzi. Dovedu si to představit – jako přednost a dokonalost právě to, co mi na tomto filmu vadí.) Ve výsledku ovšem silné, protože dánsky jednoduché. Výborní, mnou milovaní, dánští herci. Režisérsky skvěle vyvedeno. Jen jedna osobní poznámka nakonec. Tento film nesmí vidět můj muž, protože přesně toto by chtěl mít doma - Sarah, dokonalá žena a matka, krásná, přirozená, inteligentní, milující, psycholožka, dokážící se ovládat. Takže subjektivně nikoliv pět, ale jen čtyři.

Luxusní konverzačka. Se skvělými herci. Zábavné, inteligentní a plné humoru. Výstižně zachycené charaktery maloměšťáků, které denně potkávám. Jo, a ten, kdo vymyslel český název, by taky zasloužil ránu mezi oči.