Mylouch

Mylouch

okres Praha
rolling stone

23 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 13 25 37 49
    • 10.5.2018  16:16
    Psí ostrov (2018)
    **

    Příběh zpracovaný do scénáristicko-režisérské nudy. Hodně slabý dystopický odvar Čísla 9, ale i Číslo 5 žije je o míle vzdálený filmový soupeř. Nepřehlédnutelná autorská nezkušenost s rytmem vyprávění roadmovie, pointováním scén, filmovou emocionalitou. Z animátorského díla zaujmou spíše jen některé scény s náladovým osvětlením, lidské (byť vedlejší) postavy velmi průměrné, střih často tempu vyprávění nepřispívá, skutečného humoru poskrovnu, hudba jen přiznávková, spousta snaživě urychlovaného textu, hlasy marně spoléhající na obraz. Generace zvyklá na záplavu kvalitního anime a manga, simpsonovských nápadů, ale i českých večerníčků, se tak musí cítit hodně podceněna nebo podvedena. Pro mě dejá-vu Grandhotelu, kdy také nic nepřicházelo a nepřišlo. Bez ohledu na zaměření na dětského nebo dospělého diváka, Míša Kulička rulez ! 2-3*

    • 2.5.2018  15:04

    Vztahy ani reklamky už na Jihu nejsou co bývaly, ale soudržnost místního společenství a kvalita policejní práce ještě jakžtakž funguje. SIlné téma na vlně Wind River, které je rozmělňováno všemožnými zlehčováními, ale nepůsobí vždy tak sebevědomě jako u letošní Pomsty a ani pointující hlášky občas ne úplně vyzní. Celek naštěstí řídí silné herecké osobnosti v typově skvělém obsazení (připomínka Zelené míle) a daří se řada celosvětově aktualizujících motivů, škoda ovšem marketingového oslabení potenciálu námětu ve scénáristicky nevyužité příležitosti dotáhnout drama do konce (potenciál jižanské maminky je až mrazivý) a neposunout se od nadsázky Brugg dále. Trochu přílišný zápas kamery s ostřením, milý úvod s hudebním vstupem a přízvukem promluv, obligátní trpaslík, čtené dopisy, pár chytrých detailů. Jak by ale asi oskarové aspirace vypadaly třeba v sousedství 15 let staré, pozapomenuté Lidské skvrny ? Přísné 3-4*

    • 20.4.2018  17:50
    Pomsta (2017)
    ****

    O hmyzu v rudé poušti - povinný film pro adepty zdravotnictví, vyvolávající originální, smíšený divácký pocit. Mimořádně milé smlouvání s divákem o pravidlech žánrově syntetické/přepínající filmové hry, skvělé zvládnuté pestré odstíny hereckého projevu, dramatická stavba, proměna pinup girl v Indiánku, talentovaný kameraman a zvukař, občasné rezervy ve střihové návaznosti. Film bez urputných klišé ale těžící z poučeného zakotvení ve filmové historii, prozrazujícího fanouškovství - 48 hodin v Paříži, Zběsilost v srdci, Válečný kůň ad. Nápadný product-placement na konzervy, tv-shopping a mexické pivo. Text obsahu zde ovšem upatlal někdo z kategorie 1* diváků.

    • 19.4.2018  19:03
    Suspiria (1977)
    **

    Troškovo zpracování Polanského Rosemary by k tomuhle mohlo mít celkem blízko, zábava (ani plnohodnotný horor) to ale zrovna není. Vyděračsky únavné užití hudby. 2-3*

    • 19.4.2018  17:02

    Kombinace milého severského motivu a polské kinematografie přináší takové rozpracování motivu muže, který zdůrazňuje neukotvenost postavy v tradičních společenských vazbách a její zmítání se mezi pokušeními snového i reálného světa. Lehce peer-gyntovské téma, aktuální neméně pro současnou dobu, pro mě však zpracované způsobem, který nepřesvědčuje o tvůrčí jistotě při stylizaci divadelního hereckého projevu a vůbec ne při zvládnutí využití zvolených technických prostředků, ani neupoutává osobní naléhavostí sdělení. Krásné a přesvědčivé ženské postavy. 2-3*

    • 10.4.2018  09:50
    Úplněk (1979)
    ****

    Spící ambice za úplňku a Wojtkovi známí a přátelé v oparech na břehu Wisly. Biblické motivy žebříku, rybáře, hostiny v komorním příběhu v provedení silného výběru herců. Nádherné monology a dialogy postav, formátem sevřené obrazy rozhovorů v interiérech s goticky plochou perspektivou v kontrastu s oživujícími diagonálami. Pro mě spojovací odkazy/vlákna ke Kieslowského Jizvě a motivem vody k Wajdovu Puškvorci ale i k japonské kinematografii, decentní a osobní kontrapunkt k bouřlivému dobovému dění v polské společnosti.

    • 4.4.2018  09:51

    Diplomka, ve které tvůrci nehledí s nosem nahoru k budoucím oceněním, ale prožívají všední příběh doby dětství. Zvládnutý příběh, kompozice obrazu, efekty, práce s herci, akce, cit ... ale válec byl moc červenej

    • 29.3.2018  10:12

    Obavy, s nimiž jsem do kina přicházel, tedy jestli se mistrovi podaří udržet smysl vyprávění (x viz Tvář vody) a protančit mezi Skyllou příběhu a Charybdou technologií,vzaly za své už s první scénou, která předjímá neustálé a aktuální propojení virtuálního světa s tím reálným. Silné postavy, které již 3.(nebo 5. ?) generaci hráčů a konzumentů fikčních světů připomínají vlastní zběsilý tanec jejich já i náhradních identit na krách reality v lávovém poli počítačových her a příběhů a odhalují Achillovy paty našich všedních životů. Nejaktuálnější korporátní otazníky Péčí o zákazníky a skandálů Cambridge analytica, problémy reálného sociálního a materiálního zázemí, k tomu technologie blízké budoucnosti, skvostná Hallidayova rolička univerzálního pop-génia, silné a osobní nekýčovité emoce i nepostradatelný Stevenův humor, nadhled, komplexnost, vypravěčská samozřejmost a zakotvení ve filmové, popkulturní i herní tradici prostřednictvím pestré řady odkazů, které můžete dešifrovávat snad nadosmrti. Navíc často dokáže evokovat přímo pocit původního díla. Překonání prázdnoty klasického Poupěte v díle, které jmenuje tentokrát snad všechny jednotlivé tvůrce s často nenápadnými přínosy na kandidátská místa oskarových laureátů... Avataři a jejich My. Kdo znáte ty ztráty blízkých lidí z virtuálních světů ?

    • 28.3.2018  11:10
    Nevinný (1976)
    ****

    Společensko-kritický film se zdánlivě banálním příběhem manželského vztahu, který paralelně zdůrazňuje vnitřní krizi třídní. Silná a soustředěná předloha, krásní lidé, hudební napětí, výtvarné historistické orgie, kostýmní Olymp - vše ve službách silného celku završujícího Viscontiho filmovou pouť. Film ovšem točený v roce Rockyho a Přeletu nad kukaččím hnízdem, 3-4*

    • 13.3.2018  09:18
    T.M.A. (2009)
    **

    Scénáristicky velmi nepokorný příběh, který se snaží na zřetelné avšak naivně uchopené téma navěsit mystično céčkové filmové produkce a časopisů pro emo-děti. Některé role jsou expresivně přeexponované, hezky vychází role Lenky Krobotové. Hezké Macháněho rozloučení s filmovou kamerou

    • 27.2.2018  15:23

    Kdyby film neselhal na režii a produkci, byl by z toho po technické stránce film pro mladé. Aspoň to se snažil vypočítavě a neúspěšně hudebně dohnat. Tohle sehrajte znovu a máte další film na festivalové diskuse.1-2*

    • 26.2.2018  13:32
    Motýlek (1973)
    ****

    Zpracování vězeňské tematiky, které kromě inspirace francouzským romantismem využívá dobovou oblibu tématu (Frajer Luke). Ve srovnání zaostává v étosu a tak zbývá nezdolnost hrdiny jako hlavní téma a film trochu rychleji stárne. 3-4*

    • 15.2.2018  09:56
    Tvář vody (2017)
    ***

    Pohádka na pomezí King Konga a Amélie je sice přehledně napsaná (ve zvoleném stylu), zrežírovaná, natočená a zahraná, retro rekvizity konce padesátek jsou občas příliš nápadně exponované, del Toro si dokonce sám zaskřehotal, smysl celku však o moc nepřesahuje kvalitu podprůměrné pohádky ČT. FIlm nepostrádá vtip a poetiku ani míšení stylů, prostředí profese hrdinky se ve filmu věnuje málokdo, vizuál prozrazuje spoustu práce, emocionalitu tvora s jeho osudem však snadno překoná lachtan Piškůtek ze Stojáka. Pro jistotu si ale zkontrolujte, co se děje ve vaší vaně, v koši na prádlo a nad vaším kinem a hlavně dávejte pozor, kam strkáte cizí prsty. /Odkaz do filmové historie: Netvor z černé laguny (1954)/

    • 31.1.2018  12:53

    Ambiciózní mykologická balada o muži s osobnostní poruchou či chorobou (ve znepokojivě působícím hereckém výkonu), který indukuje chování celého okolí, to se ale nedá vždy zadarmo. Vykreslení postav osciluje mezi zobrazením choroby a pouhou podivností, ale to se v uměleckém tvaru dá odpustit, občas výsledek ovšem naráží na nejasnost proměn chování postav, jakkoliv tyto nabízejí příjemná zpestření jinak celkem pravidelně plynoucích obrazů ritualizovaného soužití. Velmi pestrá a většinou citlivá nabídka hudby je významnou složkou emocionálního prožitku, i když pro mě se občas mine s emocí autonomního hudebního díla, po zvukové stránce by se řada výhrad našla. Ani kamera, snažící se formalisticky poohlížet po prvoplánové tradici salónního Hollywoodu, není z mého pohledu nejmodernějším autorským sebevyjádřením. Kolísám mezi 3-4*

    • 30.1.2018  11:26
    Nemilovaní (2017)
    *****

    Civilní formou zpracovaný silný příběh vztahující se k podobě současného blahobytného světa a rodině i jedincům v něm. Vyspělá sdělná a přitom autorsky novátorská forma, otevřená sdělení bytostnými filmovými prostředky, skvělé výkony bez potřeby jakékoliv nadsázky či odstupu, který se naopak krásně projeví u anonymního dobrovolnického týmu v kontrastu s jeho činností. Aktuální mistrovský film dnešní epochy, u kterého přes jeho nápadnou neokázalost nečekám s nejvyšším hodnocením.

    • 22.12.2017  13:15

    Povedené propojení muzikálových ingrediencí ve viktoriánském příběhu na téma úspěch, štěstí a odpovědnost vyzobává motivy z filmové historie (překvapivě třeba Muž na měsíci), ale lepšímu emotivnímu dopadu (jako důležitého aspektu muzikálového spektáklu) se nedostává vyznění řady scén a vývoje postav a tak trochu připomíná nedostatky Formanova teoreticky podobně kontroverzního Larryho Flynta. Film může směle stát na mimořádně pestré až z hlediska dopadu marnotratné řadě výtvarných (často jednoduchých ale účinných) a choreografických řešení, písně mají svoji kvalitu (ta se ovšem těžko kloubí s dobou příběhu), zvuková řešení mě často vytrhávala z děje a kamera se střihem mohla často příběhu pomoci více. Z kina jsem odcházel na rtech s písničkou z La La Landu.

    • 21.12.2017  17:47

    Loučení ? To snad ne ? Za již nutného dohledu dramaturga, jehož vklad asi nebýval u svěrákovské spolupráce zvykem, by výsledek sahal o hodně výš, protože na české poměry jde stále o příběh, který má co říci, ale o funkčnosti filmařského eklekticismu už nedokáže přesvědčit tak jako třeba Spilebergův Válečný kůň a ani přes účast velkých osobností v týmu nenabízí vybroušené řemeslo. Pochvala Voříškové, přestože hloubku mateřského vztahu se režisérovi vybudovat nepodařilo. Škoda, že si tvůrci netroufli ani na serióznější a plastické pojetí vlčí postavy.

    • 20.12.2017  21:43

    Milý a osobní, přestože vlastně hodně umírněný kontrapunkt k televiznímu mudrování expertů na téma vysoká cena práce. Hlas zastupující zástup "neúspěšných" nabíječů cizích bankovních kont..

    • 19.12.2017  13:41

    "Já chrapoun, já můžu všecko." Hrátky provinční aristokracie = zrcadlo nejsoučasnější globální společnosti v adaptaci díla z pera mistrovského sarkastického pozorovatele. Konfrontace sebevědomí a schopností ve vlídných kulisách carského Ruska. "Usedlost nebo čest ?, já jsem pro usedlost." Pravda a mravnost, strach a rozptýlení, nezbytná porce lásky v její čistotě, hlubiny ruských řek a operní patos. "- Ubohé Rusko". - Nech být Rusko." ... "Máme evropské sebevědomí, ale chováme se jako Asiati ... kam s tím prasetem, Vaše veličenstvo ?" České znění Jelínek, Vinklář, Fialová, Paulová ad

    • 11.12.2017  19:50

    Ne zcela využitá šance vykreslit strhující příběh zadrhává na vztahu režiséra a umělce, ke kterému najít cestu ovšem není vůbec snadné. Nakonec všechny situace, v nichž jde o vztahy, jsou velmi rozpačité. Nejmilejší rovinou je tak nástin hudební komunikace, hlavně té v triu s Coreou a Haynesem. 2-3*

    • 21.11.2017  19:07

    Heroické člověčí typy v zamrzlém světě bezčasí na okraji moderního rozvoje, nostalgie a pábitelství, silnice jako zavedený filmový symbol společenské změny. Enricův oblíbenec Reggiani, hlavní hrdinka Zoé Chauveau (zde neuvedená) jako požehnání každého filmu.

    • 9.11.2017  14:37

    Přesný obraz dnešní společnosti, v níž se specialisté pro suboptimální řešení ve všech oborech spolehlivě dopracují k tržnímu výsledku a všem zbývá jediné: přesvědčit sebe sama, že víc žádat ani nemohli. Příběh rozjitří samozřejmě nejvíce čekatelky na životní štěstí a jejich maminky, ale celkově se hlavně jedná o povedenou komedii s velkou porcí nápadů, snažících se ze situačních zmatků vytěžit i konverzačně. A to je nejcennější rovina filmu, která si mainstreamového diváka (a v neposlední řadě i vlastního marketéra či distributora) podmaňuje vyprávěním s nadhledem, nad kterým on sám v běžném životě ohrnuje nos. Vždyť i tou nejhnusnější postavou filmu (ve kterém se ale všem výborně obsazeným postavám dostane závěrečného vykoupení) je nakonec ten nejlíbeznější z nejoblíbenějších.

    • 7.11.2017  16:17

    Drama mezi Čonkinem a televizními Zpívánkami. Umělecky nepřesvědčivé, po umělecko-řemeslné stránce juvenilně nedotažené.

    • 25.10.2017  19:39
    Kvarteto (2017)
    ***

    Sympatické zpracování příběhu z města, které se znalým nenápadně ukazuje v typických detailech. Herecké výkony poměrně dobře následují kvalitu rozpracování jednotlivých postav, z nichž v té klíčové exceluje Plesl. Film patří do kategorie "divadlo na plátně" s průvodními neduhy, hloubka kvartetní lidské ne/souhry sice nedosahuje úrovně Intimního osvětlení, ale zvolený druh humoru je v české filmové tvorbě milým osvěžením a od televizní tvorby urazil Krobot kousek cesty. 3-4*

    • 16.10.2017  16:21
    Polednice (2016)
    ***

    Film o návštěvách, grilovačkách a zatmění - slunce @ seno. Příjemný pokus o rozpracování klasického tématu s atmosférickým potenciálem, který bohužel zadrhává na nerozpracování motivů a detailů s epickými možnostmi pro současný příběh v rozsahu celovečeráku, na menší zkušenosti s vedením herců, citem pro rytmus a občasné angločeštině i dalších aspektech. Naprosto ovšem v koncepci chybí možnost ztotožnění s pocity postav, které jsou pojímány objektivním pohledem kamery. Prostě koncept HBO. Místy hezky civilní herectví Ludvíkové. 2-3*

    • 12.10.2017  13:06

    Buržoazie, chtíč, Schopenhauer a záchodky. Odosobněné divadlo pro "náročného televizně univerzitního diváka" v teenagerovsky autorském přístupu, který asi nemá být zrcadlem měšťáctví ani revolučnosti, inspirace Mechanickým pomerančem, asynchronní postsynchrony jsou asi ryze konceptuelní, zvukové orgie ? - hm, lkavost hudby sice patří do zcela jiného rámce, ovšem od výpravy a kamery je možné se ledacos přiučit. "Zatkněte tu vánočku !"

    • 10.10.2017  09:09

    Vizuálně hezky sjednocený celek, který divákovi nabízí jednu z podob mýtu Topol, založenou na malosti vypravěčů. Z výsledku pak asi divák, který si v sobě nenese svůj topolovský příběh založený na vlastní zkušenosti s ním nebo jeho tvorbou, nepochopí, co by mohlo stát za nápadem točit o něm dokument ... leda že byl takový skoro dnešní emo ztracený ve velkym světě. Překvapivě kvalitní záznamy z Vojáckých vystoupení. 2-3*

    • 6.10.2017  17:14
    Furiant (studentský film) (2015)
    ****

    Ve studenstkém žánru jeden ze špičkových výtvorů spojující kvality scénáristícké i režijní, kulturně historický nadhled a hravost.

    • 6.10.2017  15:26
    Requiem (1982)
    ****

    Oslava ženské čtvrtky (přičemž i půlky jsou solidní), kterou u nás máme z těchto dob spojenou s bohyní Jarmilou. Lyrický příběh rozmotávaný ze spleti časových rovin v italském stylu, dnes spíše zastaralý film. Některé epizodky připomenou či přímo odkazují ke Kunderovu/Jirešovu Žertu. 3-4*

    • 5.10.2017  12:35
    Smyčka (studentský film) (2014)
    ***

    Ale proč ne ještě trochu filmovosti ? "Spoutej mě do lasa svých plavých kadeří,uvaž mě na řetěz těch zlatých loken, ... dej mi pár okovů a já ti řeknu jaký jsi." Zkrátka: něco dělejte a ona si bude myslet, že to chtěla.

<< předchozí 1 2 3 4 13 25 37 49
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace