Kri-kri

Ať si zamerikanizované stádo tupých ovcí říká co chce, pro mě je Helena a její chlapci jednoznačně nejlepší seriál, jaký kdy byl natočen! A je mi úplně jedno, že jdu proti davu, tento seriál je moje vlastní citová záležitost. Nádherným způsobem je zde kladen důraz na lásku a přátelství, dva hlavní motivy seriálu. Divákům je jasné, že takhle to v reálném světě nechodí a ani autoři se nesnaží o tom někoho přesvědčovat. Snahou tvůrců je poukázat na to, jak by mezilidské vztahy měly fungovat. Každá z hlavních postav má svůj osobitý charakter. S některými se v mnohém ztotožňuji (Natálie, Manu), jiné obdivuji pro jejich serioznost a autoritu (Helena, Mikuláš), s dalšími se hezky od plic zasměju (Johana, Kristián, Lola, José, Róza) a na některé dívky (Benedikta, Anežka, Zaza, Taxi) se prostě jen krásně kouká.:-) Ale téměř všichni na mě působí velice sympaticky (averzi mám pouze vůči Lindě a Tereze, neboť rozvrátily vztah Johany a Kristiána). Musím také zmínit protřelé záporáky, jako je narkomanka Ariela a hudební producent Thomas Fava, kteří partě nejednou pořádně zkomplikovali život. I přes obrazovku se natolik vžívám do děje, problémů a milostných zápletek hlavních hrdinů, až mám pocit, že jsem také členem jejich party. Všechny radosti i zármutky prožívám s nimi a nejedna scéna mě i po tolika shlédnutí dokáže dojmout. Zpočátku byly epizody pouze v humorném duchu a každý díl měl samostatný příběh. Zhruba od 90. dílu začaly mít epizody na sebe přímou návaznost a děj postupně nabývá na dramatičnosti. Objevují se vážnější společenská témata, jako např. drogová závislost, pokus o znásilnění některé z dívek, potrat nebo nákaza virem HIV. Vůbec mi v seriálu nevadí to studiové prostředí, pořád je tam mnohem větší rozmanitost interiérů, než bývá u amerických seriálů tohoto typu. Jsem rád, že se mi v době vysílání podařilo nahrát všech 280 dílů + prvních 65 dílů navazujícího seriálu Rozmary lásky. Díky tomu i po tolika letech, kdy seriál dávno upadl u diváků i vedení všech našich TV v zapomnění, mám stále možnost sledovat tento romanticko-komediální skvost francouzské kinematografie. Každoročně si alespoň jednou dávám "maraton Heleny" od začátku do konce a pokaždé se ujistím, že mě tenhle seriál nikdy neomrzí. A když vidím, jak nízké hodnocení dává tomuto skvělému seriálu naprostá většina uživatelů ČSFD, nepočítejte s tím, že se s vámi o tento skvost s českým dabingem podělím! Proamerický režim jednou provždy na území ČR uvalil na francouzské sitcomy přísné embargo a já toto rozhodnutí hodlám respektovat. Snad až si český národ začne francouzských sitcomů více vážit a zdejší hodnocení se vyšplhá alespoň na 70% bych mohl změnit názor. Ale to by české stádo ovcí nesmělo být zblblé amerikanistickou propagandou a komerční sračkou Přátelé, což není nic jiného, než trapná a obscénní kopie Heleny. Na seriálu Helena a její chlapci je nejlépe zřetelné pokrytectví českých diváků. Všichni na to tenkrát čuměli, ale přesto jako jednotné stádo to teď všichni zatracují a zodpadňují, aby před ostatními nebyli za exoty. Pro mě jasných 100%. V mém deníčku článek o seriálu a odkazy na několik sestřihů v češtině.

Rozmary lásky jsou volným pokračováním známějšího a populárnějšího seriálu Helena a její chlapci. Na českých obrazovkách byl vysílán jen krátce (09. 10. 1997 - 15. 01. 1998 na Nově). Helena a její přátelé se rozhodnou bydlet společně a pronajmou si dům. V průběhu seriálu dojde k několika zásadním změnám - Helena odjede do Austrálie a brzy nato se rozejde s Mikulášem. Natálie se konečně polepší a začne prožívat lásku s Kryštofem a později s Olivierem. Protože tento seriál nebyl u nás nikdy odvysílán celý (ze 159 dílů jich Nova zakoupila jen prvních 65), mohu hodnotit jen to, jak na mě zapůsobily u nás odvysílané epizody. Rozmary lásky považuji za docela zdařilé pokračování úspěšného seriálu a i když v něm postrádám Johanu a Kristiána (jejich komičnost je nahrazena v charakterech Loly a Josého) a přibylo několik nových postav, na milostných zápletkách ani patřičné dávce humoru to nijak neubírá. Spíš mám dojem, že první polovina Rozmarů je mnohem více nabita humorem i svižnějším dějem, než Helena a její chlapci po odjezdu Johany a Kristiána. Po nějaké době jsem shlédl i u nás nikdy nevysílané díly 66-159 (mimo originál se naštěstí dají sehnat i s ruským rychlodabingem). Do 85. dílu je to skvělá podívaná, ale pak se kvalita o něco zhorší. Přestože se Helena v 73. dílu vrátí a s Mikulášem se usmíří, pár dílů nato spolu odjedou do Austrálie. Aby toho nebylo málo, ve stejné době partu opouští Kryštof, bez vysvětlení zmizí Manu a k dovršení všeho, pár dílů před koncem seriálu Sebastián kvůli nové lásce Aline definitivně opouští Lolu i kapelu. Tyto přemnožené odjezdy hlavních hrdinů druhou polovinu seriálu poněkud degradují, bez nich už to zdaleka není ono. Navíc přicházejí nové postavy, Cynthia a Jimmy, kteří se mi jeví silně nesympaticky. Jediné pozitivum pozdějších dílů je častější výskyt mé oblíbené Natálie a fakt, že se dala dohromady s Olivierem. Mé hodnocení 5* platí pouze pro první polovinu seriálu, od 87. dílu bych dal 4*. Ovšem jen kvůli méně zdařilé druhé půlce, která se beztak na české obrazovky nikdy nedostane nemám chuť seriálu uškodit, takže nechávám plný počet 100%. V Deníčku článek o seriálu a zde v češtině ukázka 1. dílu Stěhování.

Kdybych měl tenhle seriál vynachválit, nevystačil by mi na to ani celý slovník superlativů. Opičí král je už od raného dětství můj nejoblíbenější seriál a ani dnes tomu není jinak. Když ho na jaře roku 1991 na ČST poprvé uvedli do vysílání, bylo mi necelých 10 let. Od prvního dílu jsem se zaujetím sledoval, jaké výtržnosti zas Velký světec rovný nebi Sun Wu-kchung provede. A když pak v létě 1993 seriál zreprízovali, už nezůstalo jen u sledování, pečlivě jsem si všechny epizody nahrál. Můj nejoblíbenější díl je 24. Zkrocení nefritového zajíce (silná nostalgie, tento díl jsem měl nahraný už z prvního odvysílání a jeho dialogy jsem schopen odříkat zpaměti), dále pak epizody 13. Démon v zemi Černých kohoutů (zajímavý a vtipný příběh, nádherná podkresová hudba) a 16. V království žen (převážně romantický díl s nádhernými písněmi). Ale i všechny ostatní epizody jsou výborné, není žádná, která by se mi nelíbila. Nádherným způsobem zde byly skloubeny prvky staročínské mytologie, tradiční kultury, buddhistické učení, ale i humor, zábava, akce a napětí. Opičí král vlastně podnítil můj pozdější zájem o asijskou kulturu, zejména země vyznávající buddhismus. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě nic, co by se tomuto seriálu dalo vytknout. Scénář a dialogy, herecké výkony, triky, scenérie, masky a kostýmy, vše je zde nadmíru propracované. Také hudba (ať už podkresová, ucelené písně nebo třeba jen samotná úvodní znělka) je vynikající. Mnohé epizody, jako např. 13. či 20. díl mají své specifické melodie, které v ostatních epizodách nezazní. Rovněž nesmím opomenout povedený český překlad a kvalitní dabing brněnského studia (zejména nezapomenutelný hlas Suna v brilantním podání Karla Riegela). V roce 1999 bylo dodatečně natočeno dalších 16 dílů pod názvem Xi you ji 2, obsahující zbylé příběhy z cesty na západ, které se však na obrazovky českých TV nikdy nedostaly a dostupné jsou pouze v originále. Opičí král je ve všech směrech klenotem asijské kinematografie. A kdo s tím nesouhlasí nemá smysl a cit pro orientální kulturu! 100%. Nyní možnost hodnocení a komentování epizod!

Okomentovat tento jedinečný seriál není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o můj nejoblíbenější animovaný seriál, bylo by hříchem k němu nenapsat komentář. Dobrodruzi z vesmíru jsou první Anime, které jsem kdy viděl a dodnes je považuji za raritu mezi animovanými seriály. V letech 1991-93 prolétli postupně TV stanicemi OK3, ČT i STV. Seriál byl sepsán a natočen tak, aby zaujal diváky všech věkových vrstev. Dětského diváka uchvátí poutavé a napínavé příběhy, které na různých planetách zažívá posádka kosmické lodi Střelec. Nespornou výhodou seriálu je, že každý příběh má dějovou linii v trochu jiném žánru a každý si tu najde to své. Střídají se zde příběhy akční, sci-fi, dobrodružné, ale i romantické a humorné. Dospělý divák zas pochopí a ocení hlubší myšlenku a poselství, obsažené v jednotlivých příbězích. V seriálu je kladen silný důraz na přátelství, lásku, mezilidské vztahy a skutečné hodnoty. Hlavní hrdinové, ale i epizodní postavy mají bravurně propracované charaktery se všemi pozitivními i negativními lidskými vlastnostmi. Jsou zde srozumitelnou formou probírána vážná společenská témata, jako např. protiválečná a protizbrojírenská politika, touha po absolutní moci a jiné rozmary vladařů, sociální rozdíly a kastovní systém, drogová závislost, otroctví, ale i to, že svět a lidstvo nelze vnímat pouze černobíle. Proto není divu, že Dobrodruzi jsou trnem v oku kapitalistickému vedení ČT i ostatním našim TV stanicím a je tudíž 100% jisté, že reprízy se na českých ani slovenských TV už nikdy nedočkáme.:( Přestože prvních cca. 10 dílů působí celkem nudně a leckterého diváka mohou odradit, postupně se děj stává napínavější. Každý další samostatný příběh srší originalitou a nápaditostí. Z hlavních hrdinů jsou mi nejsympatičtější Sibep a Topy (nejspíš proto, že jejich charaktery považuji za nejčistší). Z vedlejších postav samostatných příběhů mě nejvíc zaujala princezna Parbara (epizody 14-19), Pinta (ep. 25-26), Mína (ep. 50) a Lily (ep. 65-67). Dobrodruzi z vesmíru jsou nadčasový seriál, pro který je i 5 * málo a rozhodně má na mnohem víc, než současných 80%. Výstižný komentář napsal uživatel Trinculo. 100%. Možnost hodnocení a komentování jednotlivých epizod!

Malá Memol je jeden z nejpovedenějších japonských animovaných seriálů. Na českých obrazovkách jsme jej mohli sledovat pouze jednou a velmi krátce - v červenci a srpnu 1995 na programu Premiéra TV každý všední den v 16:45, od té doby seriál nebyl reprízován. Nádherný poetický příběh pojednává o pobytu malé mimozemšťanky Memol na Zemi a jejím přátelství se 14-letou pozemskou dívkou Mariel. Memol a dalších 245 lidiček z Malé planety ztroskotají na Zemi a zabydlí se na malém ostrůvku. V době seznámení byla Mariel těžce nemocná, ale přátelství s Memol ji pomohlo uzdravit se a najít chuť a sílu žít. Později Memol a její kamarádi z Malé planety poznávají i další pozemšťany, zejména přísnou slečnu Penelopu, která o Mariel pečuje. Dále pak 15-ti letého chlapce Oscara a jeho zlou přítelkyni Grace, která od počátku na Mariel velice žárlí. Třebaže toto Anime může zprvu působit hodně dětinsky, disponuje řadou dojemných scén a mravních ponaučení. Nechybí zde humorné ani romantické pasáže. Velmi na mě zapůsobila 34. epizoda, kdy se Memol zamiluje do nevidomého chlapce Michela a také 47. díl, v němž se Mariel vzdá lásky k Oscarovi a Grace se polepší. Pochopitelně i 50. rozlučková epizoda. Za jedinou chybu seriálu považuji nedořešenou záležitost ohledně Marielina otce, resp. že se s ním nikdy nesetkala, třebaže si to tolik přála. Seriál mě tehdy okamžitě zaujal a několik epizod jsem si, zřejmě jako jediný v ČR, nahrál a mám je dodnes. Jsem rád alespoň za těch pár zachráněných dílů, neboť v důsledku povinné amerikanizace jsou seriály typu Malé Memol českým divákům bohužel navždy zapovězeny, imperialistické svině z Primy zničily dabing všech seriálů z Premiéry. Zde jsou tři ukázky v CZ dabingu: 21. Druhý přítel ze Země, 23. Sbohem, Mariel a 50. Na shledanou, vaše Memol. 100%

Přestože tento anime seriál v letech 1994-95 vévodil programu Premiéra TV, mé pozornosti téměř unikl. Matně se mi z té dávné doby vybavuje pár epizod s Anthonym, jeho následné smrti a asi tři nebo čtyři díly z londýnské misijní školy. Nostalgii tudíž v hodnocení použít nemohu, ale i přesto si Candy zaslouží plný počet a už patří k mým nejoblíbenějším seriálům. Jsem rád, že se mi tento jedinečný seriál podařilo sehnat téměř komplet v češtině (chybí mí pouze 35. díl) a mohu si tak plně vychutnat ty dojemné, srdcervoucí a smutné scény, při nichž oko zaručeně nezůstane suché. Během děje se divák stane svědkem několika nečekaných úmrtí kladných postav, bolestného rozchodu Candy s Terrym a mnoha dalších, ne zrovna radostných událostí. Velký důraz je zde kladen na přátelství, sociální rozdíly, pokrytecké zapírání vlastní identity v zájmu rodinné soudržnosti, péči o nemocné, víru i protiválečnou tématiku. To vše je srozumitelnou formou obsaženo v tomto víc jak 30 let starém (u nás bůh ví proč prezentovaném coby dětském) animovaném seriálu, jenž je vykreslen až příliš realisticky - kladné postavy umírají, zatímco sviním se nikdy nic nestane, přesně jako v životě. Bohužel, repríza Candy na českých TV nebude již nikdy uskutečnitelná, neboť imperialistické svině z vedení primitivní Primy nemilosrdně zlikvidovaly český dabing a je nereálné, že by někdo chtěl k anime ze 70. let vytvořit nový. Zde můžete shlédnout krátkou ukázku v češtině z dílu 25. Neplač, Candy. 100%.

Komentáře plné chvály jsem již napsal k sestříhaným filmům, takže toho není mnoho, co bych zvlášť zmínil k samotnému seriálu. Jedním slovem GENIALITA! Zatímco všechny ostatní díla Astrid Lindgrenové se v mém hodnocení pohybují okolo tří hvězdiček (+ - půl hvězdičky, záleží o který titul jde), Madicken má u mě plných 5 hvězd a stále je to málo. Jedná se o jeden z mála literárních počinů této skvělé autorky, který nenese žádné známky fantasy či podobné pohádkově laděné nadsázky. Jsou zde zřetelně zobrazeny sociální rozdíly, sem tam i nějaká dramatická událost a přesto je to krásný, pohodový, realisticky ztvárněný a přitom pozitivně laděný rodinný seriál, jemuž se nedá nic vytknout. Není divu, že se Madicken Lindgrenové tak povedla, více než v kterékoliv jiné knize právě zde uplatnila mnohé reálie ze svého vlastního života. Dnes už bohužel nikdo takovéto knihy nepíše a seriály netočí (a pak se divíme, že dnešní generace je posedlá kriminalitou, ale to už odbíhám). Seriál se věrně drží knižní předlohy a oproti sestřihovým filmům má výhodu, že do něj mohly být zakomponovány téměř všechny kapitoly z obou knih o Madicken, např 5. epizoda o vánocích na Júnovém vršku. A zejména potěší 3. epizoda o tom, jak Madicken vyhraje v loterii a vyplatí paní Nilssonovou, aby po smrti mohla být řádně pohřbena. 35 let od natočení se seriál konečně dostal i na obrazovky České televize! 100%. Nyní možnost hodnocení a komentování jednotlivých epizod!

Tento dávno zapomenutý francouzský sitcom běžel roku 1995 na Premiéře. Z navazujícího seriálu Nové dívky od vedle Premiéra zakoupila jen prvních cca. 50 epizod. Dívky od vedle jsem (alespoň o prázdninách, neboť je v TV dávali kolem deváté ráno) sledoval celkem pravidelně, ale už si z toho mnoho nepamatuji. Děj se odehrával v činžáku, kde bydlelo několik partají. V jednom bytě tři dívky a ve druhém dva kluci. V přízemí byla plovárna s posilovnou, docela dobře si vybavuji toho recepčního Gérarda, jenž neustále počítal ručníky a dělal srandovní grimasy. A pak tam taky byla korpulentní nájemnice ve středních letech a ta se téměř v každém dílu pokoušela sbalit toho blonďáka. Za jednoznačně nejvtipnější a nejvýraznější postavy považuji právě Gérarda a Bellefeuilleovou, ti byli naprosto skvělí. Z ostatních rolí byl ještě docela vtipný Marc, jinak ty dívky, přestože jsou hlavní role, byly spíš jen do počtu. Charakterově všechny tři splývají, připadají mi málo výrazné, což dokazuje fakt, že když některá z nich odejde a nahradí ji jiná, divák tu změnu sotva postřehne. Ale vtipných momentů i hlášek se v seriálu najde dost, např: "Proč dejcháte do mojí ženy?! Už tak je dost tlustá!" nebo "Někdo ty ručníky snad žere! Dobře, až pojedu vlakem, ukradnu sedadlo!" Zkrátka je to milý, pohodový a vtipný seriál. Na francouzských sitcomech silně ulítávám a ani Dívky od vedle nejsou výjimkou, proto dávám zasloužených 5 * a 90%. Škoda že zrovna tento žánr je od roku 1998 na příkaz imperialistů ze zámoří v ČR nežádoucí. Zde jsou tři verze úvodní znělky s česky čtenými úvodními titulky z Premiéry.

Na tento již přes 40 let starý Anime seriál vyrobený studiem TMS (Tokyo Movie Shinsha) jsem natrefil teprve začátkem roku 2009. A ačkoliv se ke mně dostal v jazyce, který neovládám (francouzština), velice mě zaujal a během jednoho týdne jsem shlédl všech 51 epizod (o několik let později se mi podařilo sehnat i verzi s ruským rychlodabingem). Seriál vznikl na motivy slavného románu Hectora Malota "Bez domova" a proto je v Evropě známější spíše pod francouzským názvem "Rémi sans famille". Autoři seriálu se (až na pár drobných odlišností, které navíc nijak neovlivňují vývoj děje) poctivě drželi knižní předlohy a zůstali ji mnohem věrnější, než jakékoliv později natočené verze, ať už hrané či animované. Tak vznikl poutavý, napínavý a dojemný příběh s pěknou (na svou dobu velmi povedenou) animací. Atmosféru navíc dokresluje krásná hudba od Takeo Watanabe (tentýž autor jako v případě Candy Candy). Třebaže zpočátku může seriál působit poněkud nudně a nezáživně, po prvních pár dílech se děj zajímavě rozvine, mnohdy až do dramatických situací. Ze seriálů, které se na CZ/SK obrazovky nikdy nedostaly (kniha Bez domova u nás vyšla v r. 1960) je tento jednoznačně můj nejoblíbenější. 100% Francouzská znělka: Rémi sans famille. V deníčku článek o seriálu.

Několik tureckých seriálů už za sebou mám, nicméně tento považuji za jednoznačně nejlepší, jenž jsem z této destinace shlédl a jeden z nejpovedenějších seriálů celkově. Dokonce mě zaujal natolik, že jsem jej shlédl v rekordním čase pouhých čtyř dnů a nocí téměř bez spánku. V žádném případě se nejedná o kýčovitou telenovelu, jde o čisté sociální drama s mnohými humornými prvky, dojemnými scénami a bohatým dějem se svižným tempem. Vycpávkových scén je tu naprosté minimum, zejména pozdější epizody dramatičnost silně vyostřují. Základní příběh tvoří postupné sbližování otce s právě nalezenou osmiletou dcerou, tudíž je zde kladen veliký důraz na patriarchát. Sice v průběhu seriálu pomalu vzniká i láska mezi zlodějíčkem Demirem a veterinářkou Candan, ale v rámci důležitosti jde o sekundární a poměrně upozaděnou zápletku. Mnohé situace mě hluboce dojaly a nebojím se to přiznat, dokonce i rozbrečely, což se mi u seriálů natočených po roce 2000 takřka nestává. Bavil jsem se nad vynalézavými nápady Demira a Uğura, především v době, kdy byli na útěku a aby mohli tajně navštívit Öykü v dětském domově a bezpečně se pohybovat po Istanbulu, byli nuceni vystřídat několik přestrojení od klaunů přes starce, německé turisty až po ženy. Úsměvné též byly situace, kdy Demir žárlil na pozornost, kterou Öykü věnovala Mertcanovi nebo jak nešikovně se Uğur dvořil učitelce Sevgi. Naopak mě hluboce dojímal nezáviděníhodný osud Öykü, čím vším si musela projít od opuštěním nevlastní tetou přes zastrašování a únos Cemalem a Jiletem a později Ahmetem a Reşatem, manipulaci citově oploštělou matkou alkoholičkou, šikanováním spolužačkou Ilaydou, požár domu až po dočasnou amnézii a opakované kolapsy způsobené Niemann-Pickovou chorobou. Představitelka Öykü, Beren Gökyıldız, podala skvělý herecký výkon, taktéž ostatní herci, scénáristé a další tvůrci. I slovenský dabing je na velmi profesionální úrovni, hlasy na postavy skvěle pasují (český dabing je podstatně horší). Poslední epizody mají klidnější tempo pomalu uzavírající všechny dějové linky. Jediné, co mi v závěru schází, že se Candan nedozvěděla, že to Murat jí na kliniku podstrčil zakázané léky. Pro toto všechno nemohu jinak, než Moji malé princezně udělit zasloužených 5 * a 100%. Za mě první turecký seriál, jenž je na ČSFD plným právem v červených barvách. V mém deníčku naleznete mnou sepsaný článek o tomto seriálovém klenotu ze země půlměsíce.