Tormentor665

Jako Claudiovi se nedá upřít, že umí rozesmát.Tak třeba výletníci/vědci vejdou do jeskyně, kde to jen hraje červenými a zelenými světly (schovaná za krápníkem), přičemž se jeden z nich zeptá - „kde se tady vzalo tolik svíček?“ Prostě není co dodat...nebo možná - kniha mrtvých je nadepsaná jako „Kniha mrtvých“. Podobné kousky jsme si netroufli ani v rámci středoškolského filmu. Prostě nudit se u toho nebudete, to je velká výhoda, ale zase taková veselohra jako Skřet 2 to není, předchozí díl Zombi 3 se oproti tomu zase dal ještě nazvat filmem, na kterém se, byť neochotně podílel i režisér (Fulci). 35%

Když jsem se dozvěděl, že v tomto filmu mají hrát Lordi, tato dost laciná finská vykrádačky šarmantního Alice Coopera, tak jsem fakt moc neočekával. Jenže světě div se, ono to v rámci tematu a příběhu zas tak hrozné není. Kostýmy Lordi by sice nevyděsily ani mimino, ale jak dobře víme, dospělí jsou dementní a bojí se všeho. Pomohlo i to, že jako film je to výborně natočené a konec tak debilní, až geniální. Vyšší hodnocení se dát sice nedá, ale zase žádná sračka to není.

Za konec bych sice dal klidně 10 hvězd, ale jako celek mi to až zas tak geniální nepřišlo. Výborně to napsal Mortak - hrdinové mají málo "slabostí" a při situacích, kdy by mohli protivníkovi znepříjemnit život a změnit tak situaci, prostě kvůli jakési nevysvětlené "cti" nereagují. Takhle je to nadprůměrný (proti)válečný snímek, ale nijak pamětihodný.

Spokojenost. Říkal jsem, si, jak to dopadne, když to vezme někdo jiný, než možná už trochu vyhořelý Šimizu, a výsledek věru není zlý. Třebaže to tvůrce částečně předělal, jeho úpravy fungují a snímek dosahuje kvality i atmosféry jedničky celé série. U ní je výhoda, že se prostě neokouká, tedy aspoň ne mě.

Tahle verze Domu voskových figurín mi jako příběh docela imponovala, kdyby tam pochopitelně nebyla spousta píčovin. Je to "svým způsobem" pocta mistrovi Fulcimu, který již tento scénář nestihl zrealizovat, navíc produkce další osobnosti - Daria Argenta sehnala Roberta Hosseina. Na lacinou reminiscenci na zlatá léta hororové Itálie to má ještě docela slušnou výpravu a chvílemi i atmosféru. Ovšem důrazně varuji - vypnout o pět minut dřív!

Posledních 15 minut je jeden z nejdojímavějších filmových momentů, co jsem kdy viděl. Hossein je mistr na atmosféru, unikne i spoustu nelogických pasáží, kterých se hlavní "nehrdinové" dopouštějí.

Nakrájejte Ramba na malé kousky a nechte ho tak tři dny odstát smíchaného s kavkazským blátem. Poté zalijte vodou a vytvořte kaši, kterou smíchejte se sladkokyselou Putinovou omáčkou a přidejte lžičku prášku xenofobie light. Vařte na 120 stupňů a počkejte, až se západní revanšismus téměř vypaří, ale trochu ho tam zůstane. Ozdobte anglickou polevou a servírujte za tepla na hlavni AK-47. Jak to chutná? Ale jo, docela příjemně, jen té omáčky bylo na můj vkus příliš a kvůli prášku jsem se málem pozvracel.

Ne příliš výrazná hixárna. Tohle už nejsou sedmdesátky, kdyto prostě mohlo být jakkoli shitové a výsledek přesto ušel. Chybělo mi především větší zapojení hlavního nešťastného hrdiny, jeho pocity a utrpení. To "popření mužského archetypu", jak zmiňuje Mefistofelle, je ovšem fakt pozoruhodné. Další bod přidávám za scénu v hospodě, ta je prostě úžasné. Degenerate or die!

Zas tak světobodné to není, i když tematika je zpracovaná celkem sympaticky. Serou mě tam ty absurdní vložky a erotismy, to z toho důvodů, že jsou dost ubohé a člověk má pocit, že to je jen z důvodu dobrého prodávání nahoty a historické mrdačky jako v současných Tudorovcích. Tarantinův oblíbenec Waltz navíc dle mého soudu strašně přehrává.

Once upon a time in Japan...asi nejpřístupnější japonský samurajský film (pro Evropana), přestože si stále zachovává svou původní podstatu.