Ixbalanke

Film není ani tak o drogách, ale o lidech, vztazích, o absurdních situacích spojených se smrtí, a o rozdílu mezi dětmi a dospělými (nebo těmi, co si na dospělé hrají), o tom co sami sobě nalháváme, o tom co chceme, ale nakonec to neuskutečníme, o tom, jak lehce se sny rozplynou...

Film se po celou dobu odehrává na hraně, na hraně zákona i života, a občas jsou tyto hranice překročeny. Přesto za tím stojí oduševnělé či trochu ztracené bytosti hledající jen lásku a porozumění. A není vše takové, jak se na první pohled zdá.

Uznávám, že hodnocení tohoto filmu pěti hvězdama je hodně subjektivní, protože takových extra kvalit asi nedosahuje, ale kombinace stříbrného plátna a aktuální nálady mi z filmu udělala až psychedelický zážitek. Skoro sto minut mi uteklo jako půl hodina. Film mě spolkl v první minutě a vyplivl v poslední a nenechal na mě řasu suchou. Příběh jako takový je hodně mdlý, vše vynáší do nebes "nervózní a skotačivá" a kamera a jakýsi podivný střih, který dělá z rodinného plkacího dramatu zážitek téměř scifi...

Shlédnuto na veřejné projekci v Brně v Moravské zemské knihovně v rámci filmového cyklu Kino Asia, kde film uvedl samotný fyzický autor knižní předlohy Hua Yu! Nádherný dojemný film, s nečekanými tragikomickými scénami. Asi dvakrát nás překvapil záchvat smíchu, který se nějak nedal zastavit... (představa 49 knedlí v břiše je prostě tak strašná až je vtipná)

Ve filmu je spousta vizuálně nepříjemných scén, které vás nutí zkroutit čelo a přivřít oči, ale stejně dál koukáte. Po dokoukání filmu jsem nebyla schopna napsat komentář. Dojem byl tak temný, že jsem potřebovala přesunout pozornost jinam, nejlépe 1 díl Červeného trpaslíka, aby si mysl na chvíli odpočinula. Po 12 hodinách se vracím k napsání komentáře, ulpívá mi na víčkách temný depresivní dojem, ať ze samotného filmu, ale také z obavy, zda to takto v Kazachstánu opravdu funguje a zda film není odraz reálných zkušeností Emira Baigazina. Konečná scéna je trochu hádanka. Hinty se objevují během filmu...

Jedna z mála věcí, u které se chlámu nahlas tak, že mi tečou slzy a soused hledá smeták, kterým by ošoupal barvu svých zdí, jen aby měl v jedenáct v noci trochu klidu... LCK = Fucking genius and hilarious!!

Film mě dostal do realit, o kterých jsem neměla ani tušení. Vznikají tu netušené situace, emoce a mezilidské vazby doslova přesahující život a smrt. Film se mi po dokoukání jaksi zapříčil a zasekl v mozku a uvidíme, jestli ho do rána zpracuju a jak. Doufám, že nebude potřeba snů, abych to zpracovala...

Život vězňů v koncentračním táboře z pohledu jednoho individuálního šílenství. Konec je velmi zajímavý!

Film se snaží o zajímavou režii, ale v půlce zjistíte, že je to hrozná nuda, ve chvíli, kdy byste měli být napjatí jako struna.

Nádherný pozvolný poetický slet obrazů, ve kterých se prolínají příběhy a postavy a témata různé závažnosti. Od nudné každodennosti, po hromadné vraždění. Myslím si, že ve filmu je více, než je na první pohled zřejmé. Koukala jsem nejdřív do půlky, ale pak mi to nedalo a první půlku zkoukla znovu, a víc se na film začala soustředit. Výborný nenápadný humor.