Deníček (3)
Filmové hlášky
Věřím, že každý máme nějaké filmové hlášky, které známe zpaměti, nebo které používáme v běžném životě. Tak mě tak napadlo, že si tu vypíšu (samozřejmě jen tak pro sebe) pár, které se líbí mně.
Gib: "Jó děti, deset vteřin radosti a třicet let starostí."
"Život je jako bonboniéra - nikdy nevíš, co ochutnáš."
Hudson: "Hej, Vasqezová, spletli si Tě někdy s chlapem?"
Vasqezová: "Ne. A tebe?"
Topper Harley: "Pane, tihle muži dodržují přísný celibát. Stejně jako předtím jejich otcové a dědové."
Alec Trevelyan: "Dávám ti šest minut. Stejných šest minut jako jsi dal ty mně."
Natalia Semjonovová: "Co to znamená?"
James Bond: "Že máme tři minuty."
House: "Lži jsou jako děti. Je to s nimi k nevydržení, ale jsou naše budoucnost."
"Když nevíte, tak to máte říct a ne tady stát jako dudek. Jak se jmenujete?"
"Dudek"
"Maminko, proč pořád leštíš ta zrcadla?"
"Aby ses viděl, jaký jsi mladík."
"Měls štěstí, je to těsně vedle, na funkci to nebude mít vliv."
"To jako na funkci rostlináře?"
"No to už vůbec ne."
"Mami, mami, brácha je mrtvej!....Strejdo, má hlavu v troubě a tráví se."
"V naší elektrický troubě? To snad ne."
"Je to rebel! Při zatýkání tři vojáky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho zesměšnil."
"Táto, mlátila tě někdy tvoje maminka?"
"Ne, jenom ta tvoje."
"Ať se propadnu do západního Německy, jestli kecám, velebnosti."
Filmová čekárna
Všimla jsem si, že zde spousta uživatelů napíše, co by chtěli vidět, ale nějak jim na to nezbývá čas, nemají náladu, neumí to stáhnout z ulozto.co, nebo mají jiný závažný důvod. Abych se tedy opět o něco přiblížila lidičkám tady, rozhodla jsem se také zveřejnit takový svůj malinký seznam filmových restů.
Stáhnuté to mám, ale jelikož jsem zaneprázdněna vymýšlením a psaním tohoto deníčku, nemám kdy se podívat.
Takže - moje filmy ve filmové čekárně:
Dvojí život Veroniky, Říše slunce, Kladivo na čarodějnice, Muži, co zírají na kozy, Viděl jsem ďábla
Proč??
Můj milý deníčku,
bránila jsem se toto ti svěřit, protože se to neříká snadno. Avšak rozhodla jsem se nakonec sdělit, co mě trápí. Nikdo mě nemá rád!:-( Snažila jsem se hodnotit pravdivě, komentovat slušně a hlavně stylisticky správně, a přesto nemám víc jak dva bodíky. Proč? ptám se. Kde dělám chybu?
Zmítám se v dilematu, jestli mám pokračovat takhle dál, nebo být víc populistická. Víš, už jsem myslela i na nejhorší....Ano, přesně to mě napadlo. Deníčku, tobě to můžu říct, jaké myšlenky se mi honí hlavou. Chtěla bych být taky oblíbená, mít tady kamarády, nasbírat pár bodíků....
Dobrá, řeknu ti tedy, co mě napadlo. Zvažovala jsem napsat do svého profilu, jak moc žeru Tarantina - má tu hodně fanoušků, tak snad by se někdo chytil. Taky jsem si chtěla dát do oblíbených filmů Titanic a Amélii z Montmartu, to prý taky dost letí. Všimla jsem si také, že by šlo možná udělat to přesně naopak - kdybych tady pár lidí urazila, psala, jak jsou mi všichni strašně ukradení a ještě občas zkomolila jména herců a hereček, tak za to je až 600 bodíků, jsem se dívala. Možná bych si měla změnit profilovku, nemyslíš? Hodně tady letí právě fotky krásných hereček a herců.
No nebudu tě tím, deníčku, už dneska zatěžovat....ono se to nějak vyřeší.
