emma53

emma53

okres Hradec Králové
introvertka

246 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Metro Manila (2013)

    Jak už tady píše kareen, které tímto děkuji i za tip, tak milou a sympatickou rodinku jsem dlouho neviděla. Nešlo s nimi nesoucítit a zároveň si neuvědomit, že takhle nějak to tam funguje s lidmi, kteří jsou v jádru poctiví človíčci a kde jejich postupná deziluze je tak zoufalá, že se odhodlají k činům, o kterých by si nikdy v životě nepomysleli, že jich budou schopni. Souhlasím, svět je nejen v tomhle směru hnusnej a neznám nikoho, kdo by s tím pohnul k lepšímu a když už, tak je to jen na moment, ale to už bych odplula do jiných vod a to nechci. Oskar vás nenechá v klidu do té míry, že například v momentě, kdy má říct svému budoucímu šéfovi nějaký vtip, se přistihnete, jak rychle dolujete ze svých vlastních zásob, aby jste mu pomohli. Ten rozdíl mezi sociálně slabší vrstvou a tou vyšší byl patrný z mnoha obrazů a tak i ty touhy jejich malé dcerky v OC budete vnímat s velkou empatií, to mně věřte. Nebudu se už moc rozepisovat, to se musí prostě vidět. Výborná hudba už jen podpořila můj intenzivní i když smutný zážitek z velmi povedeného Seanova filmu, který rozhodně doporučuji.

  • poster

    Dívka na mostě (1999)

    Tak tohle je film, který mně definitivně udělal další zářez do srdce na kterém je napsáno "my love Danieli Auteuile s podmanivýma očima" a to nepočítám těch několik scén či momentů, které mě doslova a do písmene nadzvedly ze židle, jak byly nádherné. Když k tomu přidám nepopsatelnou, ale úžasnou francouzskou atmosféru a krásnou, smutnou Vanessu s pohledem raněné laně a hudbu, která byla velmi vhodně zvolená právě v daných momentech, tak jdu na pětku s čistým svědomím.

  • poster

    Pátrání po Sugar Manovi (2012)

    Díky za Sugar Mana a za skvělý životopisný film o muži, který se v životě živil jak se dalo, ale který měl dar psát básně o tom, co viděl nebo sám zažil a pak to úžasným způsobem prezentoval ve svých písních. A to co v životě viděl, nebylo většinou nic pozitivního, spíš naopak, samá bída a strádání. Rodriguez ani nevěděl, jak je slavný a i když se pak okolnosti změnily, tak zůstával stále svůj a za sebe můžu napsat, že na konci tohoto dokumentu mě to emotivně docela rozhodilo. Téměř neuvěřitelný příběh s ještě neuvěřitelnějším koncem. Vřele doporučuju a jdu hledat jeho písničky, protože to rozhodně stojí za to.

  • poster

    Donnie Darko (2001)

    Nejsem si zcela jistá, zdali Richard Kelly chtěl, abychom celý příběh do mrtě pochopili, ale určitě chtěl, aby jsme ho s Donniem maximálně prožívali. Vložil do toho celý arzenál takových situací, že jsem po celou dobu zaznamenala snad celé spektrum pocitů od soucitu, empatie, po rozhořčení z nepochopení, úžasu z některých vizí nemocného Donnieho, bylo toho opravdu hodně, až po totální překvápko hereckého umu Jakeho Gyllenhalla. Podle mě tady jedna projekce nestačí a to nemluvím o té muzice, která to celé skvěle podkreslovala. Asi v desáté minutě jsem se tak lekla, že jsem nadskočila na židli.....a tím to všechno začalo, chytl a nepustil mě Donnie až do poslední klapky.

  • poster

    Proti zdi (2004)

    Naprosto nečekaná a drtivá palba silných emocí, kterou jsem ani náhodou nečekala. Příběh Cahila a Sibel, dvou ztracených človíčků navíc ještě z odlišných kultur je nabitý živočišnou touhou, šíleností, syrovostí, smutkem, vášní, divokostí, zoufalstvím, beznadějí, depresí a v neposlední řadě láskou. Určitě je tam toho daleko víc, ale mnohé nelze ani slovy vyjádřit. Jestliže pro Sibel Kekilli byla role Sibel skutečně první, tak má můj velký obdiv a Birol Ünel rolí žil, věřila jsem mu absolutně všechno. Velmi intenzivní zážitek plný kontrastů, který vás hned na začátku čapne a nepustí až do konce .- "Jsou všichni, co milují a touží po milovaných, zbaveni rozumu jako já......?"

  • poster

    Renoir (2012)

    Abych se přiznala, tak příběhová linie filmu pro mě tentokrát nebyla vůbec podstatnou, ale já si připadala jak v obrazové galerii, kde nestíháte pro tu nádheru a množství obrazů ani dýchat. Květiny ve váze, šaty rozhozené na posteli, kojící matka, pikniky pod modrou oblohou, úžasné přírodní scenérie alá Renoir a mohla bych pokračovat. Atmosféra mě doslova vtáhla do té doby a já se brouzdala v potoce, ležela ve vysoké trávě a nasávala to hřejivé teplo, které vyzařovalo z Renoirových obrazů. A já souhlasím s mnohými uživateli, kteří napsali, že kdo nemá k malířství žádný vztah, tak to pro něj bude možná hůř stravitelnější snímek, ale já osobně byla nadšená a souhlasím s tím, co vyjádřil slovy ve filmu i Renoir : "Obraz by měl člověka potěšit. V životě je dost nepříjemných věcí.".Díky za tenhle vizuálně krásný střípek ze života mého oblíbeného malíře.

  • poster

    Miss Saigon: 25th Anniversary (divadelní záznam) (2016)

    Stojím v divadle Prince Edwarda, tleskám vestoje a konstatuji, že to byl první, úžasný filmový zážitek tohoto roku. A jistě, inženýr musel stát při děkovačce uprostřed. Jeho Americký sen byl naprosto famózní.............někdy chybí slova chvály a to je právě teď........ takže pět zářících hvězd je jasných.

  • poster

    Moon (2009)

    Když já zabrousím do sci-fi žánru, tak je to většinou kvůli někomu a tady to byl Kevin Spacey. Toho jsem sice neviděla, ale aspoň jsem zjistila, že už bych ho poznala i poslepu podle hlasu. Kdo mě ale maximálně překvapil svým hereckým umem, byl Sam Rockwell, který se nehnul z obrazu po celou dobu a ještě si to střihnul klonovaně. Smutné, depresivní, klaustrofobické, ale byla to paráda a obrovská emotivní masáž. Nečekala jsem, že mě něco takového může nadchnout, ale stalo se. A jen tak mimochodem, taky jste si všimli hned na začátku, jak má u svého lůžka ty parádní bačkůrky? Tak mně to silně připomnělo Billyho (taky Sam Rockewll) ze Sedmi psychopatů a tu jeho kouzelnou čepičku.

  • poster

    In Your Eyes (2014)

    Tak když jdu do filmu s vypsanými žánry nahoře, tak mě přece nemůže nějaká předvídatelnost rozhodit, když jí ve své podstatě očekávám, tak nevím, proč si na ní někdo stěžuje. Já se chtěla bavit, zarelaxovat, smutnit a culit se, takže jsem s touhle sci-fíčkovou, romantickou pohádkou byla moc spokojená. Je jasné, že In Your Eyes asi díru do světa neudělá, ale potěší každou duši, která touží po něčem příjemném na koukání a nehledá mouchy, protože by je jistě našel. Zoe byla tak roztomilá a táhla to svým osobitým způsobem skoro celé sama a její Becky vyvolávala na mých rtech takový ten známý, stabilní úsměv na rtech skoro po celou dobu až na pár smutnějších momentů, že mně to nedalo a na chvilku si jí musím dát do své topky. Dylan jí zdatně sekundoval, ale Zoe je prostě Zoe, žádná misska, ale má své kouzlo a kukuč, které přitahuje leckteré mužské oko a to nemluvím o té scénce, kdy sedí večer na gauči a rozmlouvá s Dylanem. Konec byl už hodně úsměvný, ale od manžela, který byl přímo ukázkový suchar, bych pádila taky tak rychle....brrr, to byl Spoiler. A málem bych zapomněla na vynikající soundtrack :-)

  • poster

    Na dno vášně (1997)

    Ať je to jakkoliv neuvěřitelný příběh, tak Almodóvar přesně ví, jak se dostat pod kůži a nemilosrdně zatřást s našimi emocemi. Zatím to je můj nejintenzinější zážitek z jeho tvorby a doufám, že ne poslední. Bezvadně vykreslené vztahy, hloubka citů, vášeň i bolest, výborné herecké výkony a to všechno zabalené v krásných barvách s nádhernou hudbou. Prostě skvělé.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace