emma53

emma53

okres Hradec Králové
Filmová Skandinávie, UK, miniseriály, ale i maxi, drama....jinak všudybylka a introvert:-)

284 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Dívka na mostě (1999)

    Tak tohle je film, který mně definitivně udělal další zářez do srdce na kterém je napsáno "my love Danieli Auteuile s podmanivýma očima" a to nepočítám těch několik scén či momentů, které mě doslova a do písmene nadzvedly ze židle, jak byly nádherné. Když k tomu přidám nepopsatelnou, ale úžasnou francouzskou atmosféru a krásnou, smutnou Vanessu s pohledem raněné laně a hudbu, která byla velmi vhodně zvolená právě v daných momentech, tak jdu na pětku s čistým svědomím.

  • poster

    Donnie Darko (2001)

    Nejsem si zcela jistá, zdali Richard Kelly chtěl, abychom celý příběh do mrtě pochopili, ale určitě chtěl, aby jsme ho s Donniem maximálně prožívali. Vložil do toho celý arzenál takových situací, že jsem po celou dobu zaznamenala snad celé spektrum pocitů od soucitu, empatie, po rozhořčení z nepochopení, úžasu z některých vizí nemocného Donnieho, bylo toho opravdu hodně, až po totální překvápko hereckého umu Jakeho Gyllenhalla. Podle mě tady jedna projekce nestačí a to nemluvím o té muzice, která to celé skvěle podkreslovala. Asi v desáté minutě jsem se tak lekla, že jsem nadskočila na židli.....a tím to všechno začalo, chytl a nepustil mě Donnie až do poslední klapky.

  • poster

    Četa (1986)

    Mně bylo na nic z toho, že tam byly asi daleko větší jatka a celé to bylo naprosto zbytečné, to ví dnes každý. Oliver toho musel mít plnou hlavu a tak to ventiloval možná tím jediným způsobem, který mu jde skvěle a to filmovým zpracováním. Že tam byli vojáci, kteří totálně otupěli a pak docházelo k výpadkům, které jsem měla možnost vidět, tak to jsem naprosto chápala. Barnes a Elias, jejich protichůdné postoje byly jasným důkazem toho, že při válce se takový člověk vytasí najednou s vnitřním já, které v něm někde dříme. Ať je to touha za každou cenu přežít a nebo ta druhá, přece jen se snažit šlapat za druhé. Nesmírně působivé drama a ta ocenění si určitě zaslouží. Já bych nepřežila ani minutu....hadi, mravenci, všudy přítomní rákosníci, bažiny, slejváky.............

  • poster

    Paříž, Texas (1984)

    Jeden z mála filmů, který na mě zapůsobil do hloubky mojí duše. Být ve víru emocí by byl asi ten nejvhodnější výraz pro to, co jsem mohla přes dvě hodiny sledovat, aniž bych si tu délku vůbec uvědomovala. Od prvního momentu, kdy jsem spatřila Trevise, který ztratil paměť i řeč mně bylo jasné, že půjde o mimořádný zážitek. A byla to pravda. Velmi silný, lidský a hluboký příběh o muži, který utíká před stíny minulosti, aby našel klid v duši, který před čtyřmi roky ztratil. Slova na papíru nestačí zachytit moje pocity z filmu (já vím, zní to pateticky, ale je to tak), kde slovo láska má mnoho podob, od lásky bolestné, žárlivé, odpouštějícící a nakonec té nejvyšší, obětující se ve prospěch štěstí toho druhého. Závěrečná finální část, která se odehrávala při rozhovoru u zrcadla a kde se překrývá tvář Trevise s tváří Jane mě už úplně dostala. Nádherný film s úžasnou atmosférou, perfektní kamerou s jejími skvělýmí záběry a v neposlední řadě chválím nezapomenutelný soundtrack o který se postaral Ry Cooder. Film, který z mé hlavy hned tak nevyprchá..

  • poster

    V písku - Příslib svobody (2015)

    Já souhlasím s komentářem laik_60 a ještě přidám, že bych se o takových událostech asi vůbec nedozvěděla, tudíž díky za zfilmování i takových hrůz, které se děly po válce. Velmi působivé, zamýšlení hodné a smutné. Faktem je, že sama si nedovedu představit, jak bych se zachovala já v situaci, kdybych věděla, že mně zabili právě tito kluci mého manžela, děti a zaminovali ty obrovské pláže, pole atd. protitankovými minami. Válka je hnus, co si budeme říkat...........

  • poster

    Hana a její sestry (1986)

    Někdy mám podezření, že Woody je žena v mužském provedení. Zná dokonale ženskou duši, u něj mám pocit, že zná moji maminku, sestru, dceru, neteře, sestřenice, tety, babičky...…….miluji jeho hlášky, které dokáží odlehčit ten náš život vezdejší do jiných parametrů, já se tomu dokáži smát a o tom to celé je......

  • poster

    Nit z přízraků (2017)

    Paul mě popadnul a nepustil do posledního stehu.....a nebo klapky, protože i kamera pod jeho rukou byla geniální......pozorování jak šičky vyšívají stehy na šatech, měření, úprava šatů do posledního detailu, lenivé a přesto poutavé vyprávění Vicky....... a ještě mnohem víc, třeba to, co se týkalo postupného rozkrývání psychologie postav nemělo chybu. A konec, kdy se naplňují slova Vicky - Existuje "hned teď" nabydou svůj význam a Paul odchází, nechajíc nás s otevřenou pusou ještě chvilku po závěrečných titulkách. Letos zatím nejzajímavější počin.

  • poster

    Madisonské mosty (1995)

    Madisonské mosty patří mezi mé srdeční záležitosti, přidala jsem si ten film tam někde do koutečku svého jávství, kde schovávám ty nejkrásnější chvilky mého života a bude stále mojí součástí. A nemyslete si, že ten příběh nemůže být skutečností........

  • poster

    Stvořeni pro lásku (2000)

    " V dávných dobách, když měli lidé něco, co nesměli nikomu vyzradit, víš co dělávali? Vylezli na nějakou horu, našli si strom, vyryli do něj díru a zašeptali tajemství do ní. Pak jí ucpali bahnem a jednou provždy tam to tajemství nechali." Velmi jemný, citlivý příběh dvou lidí, který na mě zavanul jak příjemný vánek, přestože byl trochu smutný. Stendhal jednou napsal, že "Mezi lidmi je možná tolik způsobů cítění jako způsobů vidění.“ A tohle byl přesně ten případ. Letmé pohledy, doteky, ladná chůze paní Chan, kanoucí slza po tváři, úsměv, stoupající cigaretový dým.........to kouzlo okamžiku, které bylo podkresleno úžasnou hudbou, bez které by tenhle film rozhodně nebyl tak atmosféricky krásný.

  • poster

    Requiem za sen (2000)

    Tak po tomhle filmu se cítím totálně rozhadrovaná a v životě ho už nechci vidět. To jsou filmy, které jdou až na dřeň, ale tady vůbec nevím jak mám hodnotit něco tak smutného, beznadějného, frustrujícího, ufff, je to síla a ke všemu mně nedělá vůbec žádný problém tomu uvěřit. Zpracování bylo naštěstí takové, že si člověk při sledování uvědomí, že je to přece jen film a taktéž hudba, která Requiem dokonale podkreslila. Ale ano, já dám nejvyšší hodnocení i přes mé znechucení, protože na film, který má malé procento, se také malé procento lidí podívá a já si myslím, že pro mnohé by to mohla být jakási morální facka a třeba to někomu pomůže, aby si uvědomil, čemu podléhá a jaký z toho vyplývá ve většině případů závěrečný verdikt.

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace