emma53

emma53

okres Hradec Králové
introvertka

255 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Dívka na mostě (1999)

    Tak tohle je film, který mně definitivně udělal další zářez do srdce na kterém je napsáno "my love Danieli Auteuile s podmanivýma očima" a to nepočítám těch několik scén či momentů, které mě doslova a do písmene nadzvedly ze židle, jak byly nádherné. Když k tomu přidám nepopsatelnou, ale úžasnou francouzskou atmosféru a krásnou, smutnou Vanessu s pohledem raněné laně a hudbu, která byla velmi vhodně zvolená právě v daných momentech, tak jdu na pětku s čistým svědomím.

  • poster

    Pátrání po Sugar Manovi (2012)

    Díky za Sugar Mana a za skvělý životopisný film o muži, který se v životě živil jak se dalo, ale který měl dar psát básně o tom, co viděl nebo sám zažil a pak to úžasným způsobem prezentoval ve svých písních. A to co v životě viděl, nebylo většinou nic pozitivního, spíš naopak, samá bída a strádání. Rodriguez ani nevěděl, jak je slavný a i když se pak okolnosti změnily, tak zůstával stále svůj a za sebe můžu napsat, že na konci tohoto dokumentu mě to emotivně docela rozhodilo. Téměř neuvěřitelný příběh s ještě neuvěřitelnějším koncem. Vřele doporučuju a jdu hledat jeho písničky, protože to rozhodně stojí za to.

  • poster

    Donnie Darko (2001)

    Nejsem si zcela jistá, zdali Richard Kelly chtěl, abychom celý příběh do mrtě pochopili, ale určitě chtěl, aby jsme ho s Donniem maximálně prožívali. Vložil do toho celý arzenál takových situací, že jsem po celou dobu zaznamenala snad celé spektrum pocitů od soucitu, empatie, po rozhořčení z nepochopení, úžasu z některých vizí nemocného Donnieho, bylo toho opravdu hodně, až po totální překvápko hereckého umu Jakeho Gyllenhalla. Podle mě tady jedna projekce nestačí a to nemluvím o té muzice, která to celé skvěle podkreslovala. Asi v desáté minutě jsem se tak lekla, že jsem nadskočila na židli.....a tím to všechno začalo, chytl a nepustil mě Donnie až do poslední klapky.

  • poster

    Proti zdi (2004)

    Naprosto nečekaná a drtivá palba silných emocí, kterou jsem ani náhodou nečekala. Příběh Cahila a Sibel, dvou ztracených človíčků navíc ještě z odlišných kultur je nabitý živočišnou touhou, šíleností, syrovostí, smutkem, vášní, divokostí, zoufalstvím, beznadějí, depresí a v neposlední řadě láskou. Určitě je tam toho daleko víc, ale mnohé nelze ani slovy vyjádřit. Jestliže pro Sibel Kekilli byla role Sibel skutečně první, tak má můj velký obdiv a Birol Ünel rolí žil, věřila jsem mu absolutně všechno. Velmi intenzivní zážitek plný kontrastů, který vás hned na začátku čapne a nepustí až do konce .- "Jsou všichni, co milují a touží po milovaných, zbaveni rozumu jako já......?"

  • poster

    Renoir (2012)

    Abych se přiznala, tak příběhová linie filmu pro mě tentokrát nebyla vůbec podstatnou, ale já si připadala jak v obrazové galerii, kde nestíháte pro tu nádheru a množství obrazů ani dýchat. Květiny ve váze, šaty rozhozené na posteli, kojící matka, pikniky pod modrou oblohou, úžasné přírodní scenérie alá Renoir a mohla bych pokračovat. Atmosféra mě doslova vtáhla do té doby a já se brouzdala v potoce, ležela ve vysoké trávě a nasávala to hřejivé teplo, které vyzařovalo z Renoirových obrazů. A já souhlasím s mnohými uživateli, kteří napsali, že kdo nemá k malířství žádný vztah, tak to pro něj bude možná hůř stravitelnější snímek, ale já osobně byla nadšená a souhlasím s tím, co vyjádřil slovy ve filmu i Renoir : "Obraz by měl člověka potěšit. V životě je dost nepříjemných věcí.".Díky za tenhle vizuálně krásný střípek ze života mého oblíbeného malíře.

  • poster

    Moon (2009)

    Když já zabrousím do sci-fi žánru, tak je to většinou kvůli někomu a tady to byl Kevin Spacey. Toho jsem sice neviděla, ale aspoň jsem zjistila, že už bych ho poznala i poslepu podle hlasu. Kdo mě ale maximálně překvapil svým hereckým umem, byl Sam Rockwell, který se nehnul z obrazu po celou dobu a ještě si to střihnul klonovaně. Smutné, depresivní, klaustrofobické, ale byla to paráda a obrovská emotivní masáž. Nečekala jsem, že mě něco takového může nadchnout, ale stalo se. A jen tak mimochodem, taky jste si všimli hned na začátku, jak má u svého lůžka ty parádní bačkůrky? Tak mně to silně připomnělo Billyho (taky Sam Rockewll) ze Sedmi psychopatů a tu jeho kouzelnou čepičku.

  • poster

    Stvořeni pro lásku (2000)

    " V dávných dobách, když měli lidé něco, co nesměli nikomu vyzradit, víš co dělávali? Vylezli na nějakou horu, našli si strom, vyryli do něj díru a zašeptali tajemství do ní. Pak jí ucpali bahnem a jednou provždy tam to tajemství nechali." Velmi jemný, citlivý příběh dvou lidí, který na mě zavanul jak příjemný vánek, přestože byl trochu smutný. Stendhal jednou napsal, že "Mezi lidmi je možná tolik způsobů cítění jako způsobů vidění.“ A tohle byl přesně ten případ. Letmé pohledy, doteky, ladná chůze paní Chan, kanoucí slza po tváři, úsměv, stoupající cigaretový dým.........to kouzlo okamžiku, které bylo podkresleno úžasnou hudbou, bez které by tenhle film rozhodně nebyl tak atmosféricky krásný.

  • poster

    Gillesova žena (2004)

    Dlouho jsem neviděla žádný film, kde by bylo tak minimálně dialogů a přesto v něm lze vyčíst všechny emoce, které si jen dovedete představit. Příběh o neskonalé a trpělivé lásce Elisy ke svému manželovi, ale hlavně o chorobně posedlé vášni Gillese ke své švagrové. Přestože situace vypadá beznadějně, tak Elisa to nevzdává, ale snaží se zapřít svoje pocity pro záchranu jejich vztahu a dělá pro to co může. Má můj neskonalý obdiv, dnes by se to vyřešilo rychlostí blesku, okamžitým úprkem z takové domácnosti. Elisiny oči vyjadřující bolest, smutek a zklamání, ale i naději zahrála Emmanuelle Devos skvostně. Geniální záběry kamery na zdánlivé maličkosti, které měly v tu chvíli, v ten daný moment svůj velký význam, je jedna z věcí, která mě doslova fascinovala. A další obdiv patří právě tomu postupnému odkrývání vnitřní osobnosti Elisy, její gradující frustraci a kde nakonec všechno skončilo tak, jak se dalo předpokládat. Je to jeden ze snímků, který si musí svého diváka najít a který pak nebude zklamaný třeba ani tím zdánlivě pomalým tempem.

  • poster

    Madisonské mosty (1995)

    Madisonské mosty patří mezi mé srdeční záležitosti, přidala jsem si ten film tam někde do koutečku svého jávství, kde schovávám ty nejkrásnější chvilky mého života a bude stále mojí součástí. A nemyslete si, že ten příběh nemůže být skutečností........

  • poster

    Mami! (2014)

    Od začátku do poslední klapky to byl výborný film se vším všudy. Neotřelý námět, dokonalá herecká sestava stávající ze tří osob, maximálně působivý soundtrack. Pravdou je, že na konci mně tekly slzy jak hrách a to se mně až tak často při mé velké sledovanosti dramatických žánrů nestává. Ani jedna z těch tří postav nebyla v relativně normální psychické pohodě a to nemluvím o Stevovi, který trpěl hyperkinetickou poruchou. Pro mě bylo podstatné, že jejich vnitřní bolest vyzařovala snad z každého jejich nádechu a výdechu. Kamera byla vynikající, protože dokázala jejich pocity nasnímat s obrovským citem pro danou situaci. Když se zmíním třeba o momentu, kdy byla máma se synem a s pofidérním advokátem v restauraci, následný zpěv Steva a vzápětí matčin zoufalý výkřik plný bolesti do tmy a ticha, tak to byl tak silný, emocionální zářez do srdce, který si budu dlouho pamatovat. A konec vygradoval do té nejvyšší laťky zoufalosti, bolesti a beznaděje. A ano, souhlasím s tím, že i ojedinělý formát mohl přispět k tak intenzivnímu zážitku. Po herecké stránce mohu už jen tleskat. Bravo Anne, Oliviere a Suzanne !

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace