Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Thriller

Oblíbené filmy (10)

Griffin a Phoenixová

Griffin a Phoenixová (1976)

Nepamatuji se, jak dlouho jsem se po zhlédnutí tohoto příběhu vzpamatovávala. Jen vím, že mě velmi silně emotivně  zasáhl a Peter Falk v tom momentě vstoupil do mé osobní síně slávy. Bravurně zahraná láska a smrt v její nahotě.

Donnie Darko

Donnie Darko (2001)

Nejsem si zcela jistá, zdali Richard Kelly chtěl, abychom celý příběh do mrtě pochopili, ale určitě chtěl, aby jsme ho s Donniem maximálně prožívali. Vložil do toho celý arzenál takových situací, že jsem po celou dobu zaznamenala snad celé spektrum pocitů od soucitu, empatie, po rozhořčení z nepochopení, úžasu z některých vizí nemocného Donnieho, bylo toho opravdu hodně, až po totální překvápko hereckého umu Jakeho Gyllenhalla. Podle mě tady jedna projekce nestačí a to nemluvím o té muzice, která to celé skvěle podkreslovala. Asi v desáté minutě jsem se tak lekla, že jsem nadskočila na židli.....a tím to všechno začalo, chytl a nepustil mě Donnie až do poslední klapky.

Dívka na mostě

Dívka na mostě (1999)

Tak tohle je film, který mně definitivně udělal další zářez do srdce na kterém je napsáno "my love Danieli Auteuile s podmanivýma očima" a to nepočítám těch několik scén či momentů, které mě doslova a do písmene nadzvedly ze židle, jak byly nádherné. Když k tomu přidám nepopsatelnou, ale úžasnou francouzskou atmosféru a krásnou, smutnou Vanessu s pohledem raněné laně a hudbu, která byla velmi vhodně zvolená právě v daných momentech, tak jdu na pětku s čistým svědomím.

Paříž, Texas

Paříž, Texas (1984)

Jeden z mála filmů, který na mě zapůsobil do hloubky mojí duše. Být ve víru emocí by byl asi ten nejvhodnější výraz pro to, co jsem mohla přes dvě hodiny sledovat, aniž bych si tu délku vůbec uvědomovala. Od prvního momentu, kdy jsem spatřila Trevise, který ztratil paměť i řeč mně bylo jasné, že půjde o mimořádný zážitek. A byla to pravda. Velmi silný, lidský a hluboký příběh o muži, který utíká před stíny minulosti, aby našel klid v duši, který před čtyřmi roky ztratil. Slova na papíru nestačí zachytit moje pocity z filmu (já vím, zní to pateticky, ale je to tak), kde slovo láska má mnoho podob, od lásky bolestné, žárlivé, odpouštějícící a nakonec té nejvyšší, obětující se ve prospěch štěstí toho druhého. Závěrečná finální část, která se odehrávala při rozhovoru u zrcadla a kde se překrývá tvář Trevise s tváří Jane mě už úplně dostala. Nádherný film s úžasnou atmosférou, perfektní kamerou s jejími skvělýmí záběry a v neposlední řadě chválím nezapomenutelný soundtrack o který se postaral Ry Cooder. Film, který z mé hlavy hned tak nevyprchá..

Četa

Četa (1986)

Mně bylo na nic z toho, že tam byly asi daleko větší jatka a celé to bylo naprosto zbytečné, to ví dnes každý. Oliver toho musel mít plnou hlavu a tak to ventiloval možná tím jediným způsobem, který mu jde skvěle a to filmovým zpracováním. Že tam byli vojáci, kteří totálně otupěli a pak docházelo k výpadkům, které jsem měla možnost vidět, tak to jsem naprosto chápala. Barnes a Elias, jejich protichůdné postoje byly jasným důkazem toho, že při válce se takový člověk vytasí najednou s vnitřním já, které v něm někde dříme. Ať je to touha za každou cenu přežít a nebo ta druhá, přece jen se snažit šlapat za druhé. Nesmírně působivé drama a ta ocenění si určitě zaslouží. Já bych nepřežila ani minutu....hadi, mravenci, všudy přítomní rákosníci, bažiny, slejváky.............

Wind River

Wind River (2017)

Normálně bych asi hodnotila čtyřkou, ale svojí jinakostí v tomhle filmovém průmyslu napálím na just pětku. Necítila jsem žádný tlak na pilu ve všech směrech. Drsné a ledové prostředí se dalo sekat sekyrkou, takže atmosféra byla super a červená s bílou krásně kontrastovala. Žádné líbánky, kde bych se culila jak malá holka, byly vynechané a to považuji za velké plus. A svojí jednoduchostí, kde se akce nestřídaly jak na běžícím pásu jsem jen uvítala. Bylo to zkrátka akorátní. Myslím, že do této krajiny by se jich ani víc nehodilo. Navíc tady šlo i o myšlenku komunit a jejich vzájemného respektování. Konec byl tentokrát jeden z nejlepších, co jsem kdy viděla. Jediná vada na kráse byla inteligentní FBI, která vyslala takového drobečka na tuhle misi, to bylo víc než úsměvné nejen pro místní chlapy. No, nakonec z toho jakž takž vybruslila. Ale kdo byl tentokrát absolutní prim, tak Jeremy Renner, moc jsem toho s ním neviděla, ale jestli tohle nebyl jeden z jeho nej filmů, ať se propadnu. Neskutečný sympaťák, cíťa a tvrďas.

Hana a její sestry

Hana a její sestry (1986)

Někdy mám podezření, že Woody je žena v mužském provedení. Zná dokonale ženskou duši, u něj mám pocit, že zná moji maminku, sestru, dceru, neteře, sestřenice, tety, babičky...…….miluji jeho hlášky, které dokáží odlehčit ten náš život vezdejší do jiných parametrů, já se tomu dokáži smát a o tom to celé je......

Madisonské mosty

Madisonské mosty (1995)

Madisonské mosty patří mezi mé srdeční záležitosti, přidala jsem si ten film tam někde do koutečku svého jávství, kde schovávám ty nejkrásnější chvilky mého života a bude stále mojí součástí. A nemyslete si, že ten příběh nemůže být skutečností........

Requiem za sen

Requiem za sen (2000)

Tak po tomhle filmu se cítím totálně rozhadrovaná a v životě ho už nechci vidět. To jsou filmy, které jdou až na dřeň, ale tady vůbec nevím jak mám hodnotit něco tak smutného, beznadějného, frustrujícího, ufff, je to síla a ke všemu mně nedělá vůbec žádný problém tomu uvěřit. Zpracování bylo naštěstí takové, že si člověk při sledování uvědomí, že je to přece jen film a taktéž hudba, která Requiem dokonale podkreslila. Ale ano, já dám nejvyšší hodnocení i přes mé znechucení, protože na film, který má malé procento, se také malé procento lidí podívá a já si myslím, že pro mnohé by to mohla být jakási morální facka a třeba to někomu pomůže, aby si uvědomil, čemu podléhá a jaký z toho vyplývá ve většině případů závěrečný verdikt.

Vše je ztraceno

Vše je ztraceno (2013)

Zapomeňte na popcorn, pivo, kafe, buráky a podobně. Já si myslela, že když se tam moc nemluví, že u toho zvládnu ještě nějakou vedlejší aktivitu. Velký omyl! Chce to tmu, ticho, zapojit pokud možno všechny smysly, ale nejvíc asi přece jen oči a teprve potom ucítíte tu mořskou vodu, která vám neustále stéká po obličeji, potažmo po celém těle, ten vichr, který s vámi bude cloumat a vy se budete držet čehokoliv co je po ruce. Budete ztrácet dech, když se ocitnete pod vodou, budete šílet ze slejváku, který vám bude brát poslední zbytky psychických sil a pak tu zoufalou beznaděj zařvete přesně stejným způsobem a jediným slovem do éteru jako Robert. A na konci pocítíte ten zvláštní klid a smíření........., který je patrný i z klidné mořské hladiny. Roberte Redforde jsi skutečně velkou hvězdou filmového plátna.