Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Krimi
  • Akční

Recenze (5)

plakát

Avatar: The Way of Water (2022) odpad!

Pseudo ekologická agitka toho nejhoršího kalibru. Za barevnou fasádou, která už nemá čím oslnit, se ukrývá směsice nedotaženosti, patosu po americku a nehorázného pokrytectví. Pojďme si to rozebrat pěkně popořádku: 1) EZO BLÁBOL = ve filmu uslyšíme mnoho mouder o životě, o přírodě, o vodě. Hlášky typu "Voda spojuje všechno. Život i smrt. Světlo i tmu." se překvapivě podobají českému zářezu "Život je jako velryba. Překvapí tě a zmizí." ze snímku Dvě slova jako klíč. Minimálně k závěru Avatara 2 Formánkova hláška přímo pasuje. Stejně tak celá filozofie filmu při bližším pohledu značně pokulhává. Máme tu energii Pandory, která všechno spojuje, vše žije v harmonii, vše si je rovno. Když zlí lidé zabijí velrybu, pandořané pláčou. Pandořané ale zabíjí menší ryby a mají z toho radost (nejspíš proto, že malé ryby jsou k jídlu. Proč ale nejíst velryby? Bylo by z nich mnohem víc masa. Vážně, jeden jediný argument proč ne. Argument že kvůli velrybí moudrosti neberu, i malá ryba má svůj život, který žádný pandořan by v duchu filozofie neměl narušit). Hraní si na rovnost a pak svého rovného sežrat se rovná kanibalismu. Pokračujme. Pandořané mají copánky, s kterými se propojují na hlubší bázi vědomí. Zároveň zcela nekonsenzuálně strkají své copánky do zvířat (často musí mnoho Pandořanů jedno zvíře k "spárování" násilím držet) a pak zvíře bez jeho svolení užívají ku svým vlastním potřebám. Během války pak hodní Pandořané střílí na spárované ptáky zlých lidí transformovaných v Pandořany. Jako za dřívějších válek, kdy nejvíc trpěli koně. To ovšem film nijak nereflektuje. Inu, všichni mají hubu plnou keců o rovnosti, a přesto si jsou někteří rovnější. Což není naposled, kdy si scénáristé s prominutím serou do huby. 2) PATRIOTICKÝ KONZERVATISMUS = hlavní postava, Jake Sully aka Toruk Makto má během filmu v rádoby působivých a hlubokomyslných voiceoverech plno keců o roli otce. "Otec má ochraňovat rodinu. To je to, co mu dodává smyslu." Onu ochranu ve zdejším podání představuje despotické vládnutí, neschopnost komunikovat a správně vychovávat své děti, přičemž synové se otci mermomocí snaží zavděčit, aby je plně docenil, což vede k tomu, že se zbytečně vystavují nebezpečí (pak ale aspoň má otec co ochraňovat, když jsou děti v nebezpečí, což mu tedy dodává smyslu). Hlavní hrdina tak připomíná plejádu charakterů ve stylu Willa Smithe ("He was DEFENDOR of his family.") a dalších, potenciálně násilnických otců-králů světa. Celý film je kromě toho přeslazený americkým smyslem pro rodinu ("Rodina drží při sobě."), kdy se modrá rodina k sobě tulí a velice se objímá. Fyzická blízkost a opakování hesel "Rodina drží při sobě" ovšem nedokáže vyřešit neschopnou komunikaci ze strany rodičů, především otce, ochránce rodiny. To film ale neřeší, protože je sám plný neschopných dialogů. 3) POPCORNOVÉ KLIŠÉ = nejen neschopné dialogy, celý příběh je neschopný a vystavěný na principu všech možných klišé, jaké nám Hollywood za století existence daroval. Lze tak dost snadno dopředu předvídat děj, aniž by člověk měl vysokoškolský titul. Děj totiž doslova nemá čím překvapit, snad jen tím, jak plytký a zbytečný je. Krásně se do takového paskvilu přimíchává klasická estetika amerických filmů, kdy stylem snímání záporným postavám téměř bytostně přejeme potrestání. V zemi, kde emoce měly vždy navrch před racionalitou a kde zbraně drží většina obyvatel, tak pochopitelně musí mít úspěch drastická odplata, čemuž odpovídá smrt všech padouchů poté, co uloví velrybu (jejíž lov nápadně připomíná lov žraloka z Čelistí - v tomto případě jsme ale na straně ryby, nikoliv člověka). To, jak s námi film manipuluje, abychom cítili rozkoš a zadostiučinění, když zlý člověk zemře, je jednoduše hnus. 4) hnus také je, jak stereotypně se prezentuje domorodé obyvatelstvo. Samozřejmě, že prskají na nepřítele, samozřejmě, že zle vyplazují jazyk, samozřejmě, že hulákají jak na lesy. Ať už byla cílem prostinká metafora na původní obyvatele Ameriky, nebo to představuje jen neschopnost scénáristů přijít s něčím originálním, obojí je špatně. Kdyby se aspoň celý film chápal jako sofistikovaná parodie ve stylu Hvězdné pěchoty, pak prosím, nakročeno k tomu má výborně. Ale Avatar 2 se bere až moc vážně. A nejhůř je, že celý film v procesu nikdo nezastavil. Že se vycamrala kvanta vody, aby se blábolilo o udržitelnosti a ekologii. Že patologický narcis a egomaniak Cameron dostal znovu příležitost ukázat, jakým je "králem světa". V duchu jeho filmu tak Cameronovi, tomu hlavnímu záporákovi, tak přeji jen to nejhorší, jen ať jsou další jeho vyhřezlá pokračování Avatara propadáky, jen ať skončí v dluzích, exekuci a nakonec jako žebrák na ulici. Půjdu-li kolem, žádný drobák neupustím.

plakát

Telefon (2020) 

Tuctová kriminálka s ošemetným myšlenkovým základem vyčnívající snad jen vcelku nekompromisním koncem. Při hlubším rozebírání časových paradoxů by se jistě objevil nejeden logický fail a scénáristická díra, ovšem chce-li člověk pobavení ku zkrácení času na úrovni, poslouží The Call sympaticky.

plakát

Dech (2007) 

Artový průměr, jehož sdělení (ať mělo být jakékoli) uvadá pod nánosem dlouhých tichých pohledů a dlouhých tichých záběrů. Zbývá tak festivalové dílo, jakých bylo a bude, a člověku tak v paměti neuvízne nic víc, než troje bizarní zpěvánky hlavní hrdinky. Aspoň se film moc nevleče a rychle uteče

plakát

Láska padá z nebe (2019) (seriál) 

Podezřelá zápletka se ze začátku jeví dost nepatřičně, palčivějším otazkám se seriál po celou dobu vyhýbá. Ale je to romantický kus tedy, takže lze pochopit, že vyšší ambice seriál postrádá. Snad je to délkou (15 hodinu a půl dlouhých celovečerních dílů plus závěrečný díl se stopáží 111 minut), že člověk ztratí odstup a nedostatky seriálu začne po čase ignorovat, takže finální díly pak byly i ok. Jinak ale zbytek je klasický mišmaš s "humorem" i napětím, přestřelkami a přeslazenými momenty. Kdyby jen ta hudba se pořád tolik neopakovala.

plakát

Moje Holo láska (2020) (seriál) 

Z přeslazeného k-dramatu s pochybným myšlenkovým základem (trošku mě děsilo, čeho je Holo schopný a co za vyšinutí mu prochází) se vše okolo šesté epizody přehoupne v příjemnou jízdu a závěr v, na poměry korejských soap-oper, solidní krimi, byť předvídatelnou. Škoda jen stále se opakujících písní v podkresu, to pak už rušilo, taky hrdinovo pozérství, které naštěstí nakonec překonal. Jak jinak, že, je to pohádka.

Ovládací panel
4 body