obitus

Libanonka s obřím klitorisem klátí vše, co se kolem ní jen mihne. Mno.

Now I really hate sharks too.

Tohle si nejlepší Kingova povídka nezasloužila.

Zhruba v době, kdy u nás Harapesovi operovali dceru ve dni pro jeho lásku, pojali balkánští filmaři nemocniční drama zcela jinak. Místo dlouhých uslzených pohledů skze okno zalité deštěm nechali bělěhradskou nemocnici zamořit virem pravých neštovic a její obyvatele chcípat jak na běžícím pásu. Nebáli se při tom oscilovat mezi pravým eurohorrorem (první pacient a sklepní scéna jak z raného Matteie) a drsně reálným thrillerem, kterému by mohly filmy jako Smrtící epidemie sakra závidět. Mimochodem i po stránce masek, těla v poslední fázi onemocnění jsou prostě nádherná (další plus proti Harapesovi).

Nejlepší český porevoluční film.

Jugoslávská (srbská) odpověď na....vlastně na nic. Horrorů o prokletých záchodech mnoho není a balkánští fandové se tak vydali na poměrně neprobádanou půdu. Evidentně si k tomu zapomněli vybrat z kasičky úspory a museli improvizovat jak s lokacemi (hajzl a předhajzlí), tak s obsazením (i když podle znalců jde o známé srbské herce). V zásadě to ale nevadí, protože se jim podařilo místy vykouzlit opravdu povedenou atmosféru, ze které sálá nadšení pro věc. Poté jsou tu ale jiné okamžiky, ve kterých film úpěnlivě prosí své tvůrce o zkrácení. Bohužel, kluci srbští mu nevyhověli. Kdyby se k radikálnímu zkrácení odhodlali, mohla to být báječně šílená úchylnost s povedeným gore a bezdomovcem Merlinem jako bonusem. A i ten Fulci tam občas vykoukne...

Od horrorového kraťasu očekávám především dobré vypointování a plynulý tah na bránu bez zbytečných prostojů a zaváhání. Neusínej 2 toto splňuje na jedničku. Navíc se mu daří během dvou, tří minut vybudovat atmosféru, která diváka k příběhu spolehlivě připoutá. A to vše bez chtěného i nechtěného humoru, který většina tvůrců u takového formátu používá jako berličku k zamaskování viditelných nedostatků. V tomto případě není co maskovat, spokojeni by měli být i ti všichni, kteří kritizovali první díl (filmy na sebe dějově nenavazují). Po stránce technické jde záležitost bezchybnou, s tím, že na své si přijdou hlavně milovníci Vojkůvkových fulci-like záběrů. Ale to, že jsou nezávislé snímky společnosti Scumfilms technicky vytříbené, na to už jsme si snad zvykli. Stejně jako na stoupající úroveň hereckých výkonů. Tady, podobně jako v Total Detox, musím vyzdvihnout především Františka Strnada, který je ve své roli naprosto dokonalý. Tehle borec by si zasloužil velký film, ve kterém by pozabíjel dostatečně adekvátní počet lidí (třeba filmových kritiků?), ideálně pod taktovkou režiséra Vojkůvky. Ačkoli jde o, slovy režiséra: "takovou blbinu", pokládám ji za dokonalou horrorovou zábavu a bez jedinéhozaváhání ji doporučuji všem fandům žánru.

Bizarní road movie, ve které polda honí v postapokalyptickém světě vraha, přičemž se musí vypořádávat se zombie a dalšími potvorami. Příběh jako takový absentuje, jde spíš o slepenec jednotlivých scén, u kterého hodně záleží na divákově náladě a vkusu, protože rozhodně nejde o standardní béčko, ačkoli rozpočet by tomu nasvědčoval. Autoři jsou šikovní, kamera více než povedená a obsazení, až na hlavního divného hrdinu, pěkné. Jen ten tlak na pilu, který se divákovi stále snaží vnutit fakt, že se kouká na sofistikované umění je někdy příliš velký. Nicméně hodnotím spíše pozitivně.

Snažit se v Česku v amatérských podmínkách o poctu giallu, to zavání pořádným průserem. Ale tvůrci Šesti prstů v Zeleném nástrahami prokličkovali se ctí. Je dobře, že režisér netlačil za každou cenu na pilu a ve správných momentech příběh odlehčil (doufám, že to bylo záměrné :). Když už jsme u příběhu, nejenže má v Šesti prstech hlavu a patu, ale je dokonce natolik zajímavý, že dovolí divákovi zapomenout na herecké výkony, klasický to neduh amatérských filmů. Dalším velkým (minimálně pro mne největším) kladem je hudební doprovod, který evokuje ty nejlepší klasické pecky. Kamera se snaží, velká škoda, že si tvůrci nepohráli s filtry a nedodali celku více filmový look, který by giallu určitě slušel. Zamrzela místy přílišná skratkovitost příběhu, kdy postavy fakt, že jim umřel kamarád a jeho přítelkyně odbudou jednou větou. Mně, coby severočechovi, navíc nejde přes uši to šílené nářečí. Člověk má pocit, že všichni horroroví režiséři dneška žijí na severní Moravě. Nicméně jsem spokojený.

Carpimu to samozřejmě nesahá ani po stín culíku na patách ošoupaných tenisek, ale v rámci současných horrorů jde o vysoký nadprůměr. Autoři dokazují, že mají původní Věc nakoukanou a moc rádi ji citují, aby toto dohnali k vrcholu v naprosto geniálních závěrečných titulcích, za které jim ve stoje tleskám. K samotnému příběhu a jeho zpracování mám samozřejmě haldu připomínek, od zbytečné (ale krásné) ženské v titulní roli, přes stejně zbytečné finále v talíři až po triky, které by v souboji s těmi z osmdesátek dostali KO v prvním kole. Přesto jde o dobrou podívanou, která mimochodem odpoví na nejzásadnější otázku Carpiho originálu.