Schlierkamp

Schlierkamp

Michal Zemánek

okres Brno

5 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 12 17 22
    • 12.10.2018  16:30

    Československá komedie natočená podle stejnojmenné divadelní hry Eugena Labiche. Pan Fadinard (M. Kopecký) se svou neutěšenou finanční situaci rozhodl řešit sňatkem s Helenkou Nanoncourtovou (I. Janžurová), prostomyslnou dcerou zámožného venkovského zelináře. Těsně před svatebním obřadem však Fadinardův kůň sežere klobouk dámy, která byla v zrovna v milostném objetí se svým milým, prchlivým a agresivním důstojníkem Emilem (P. Landovský). Rozlícený poručík vnikne do Fadinardova domu a vyhrožuje, že prozradí okolnosti svatby zrovna v okamžiku, kdy je dům plný svatebních hostů z nevěstiny strany. O bláznivé situace a komické postavy není nouze, svým pojetím lze film zařadit do kategorie grotesek. Herecké obsazení je exkluzivní a snímek se mi jeví mnohem vtipnější než při prvním zhlédnutí před mnoha lety. Velmi zábavná je mimo jiné trojice dekoratérů F. Filipovský, J. Libíček a J. Hlinomaz. Mezi hereckými osobnostmi je potřeba zmínit alespoň otce nevěsty V. Menšíka, zákeřného střelce milujícího Helenku J. Hrzána, senilního a hluchého strýčka L. Lipského, sluhu Felixe v podání J. Kemra či podváděného I. Prachaře. O úspěch a vizuální stylizaci této veselohry se ve velké míře zasloužila i známá výtvarnice a návrhářka filmových kostýmů E. Krumbachová. Podobně laděných crazy komedií zasahujích až do grotesky v československé kinematografii mnoho nenajdeme a tento projekt se režiséru legendárních filmů O. Lipskému vskutku povedl.

    • 5.10.2018  14:41
    Housata (1979)
    **

    Československý film zabývající se prostředím a vztahy mezi dospívajícími dívkami na středoškolském internátu tkalcovské školy. Děj snímku se soustřeďuje na příhody rozumné, pracovité a spolehlivé Marie (Y. Kornová), povrchní, parádivé Moniky se zřetelným zájmem o chlapce (V. Gajerová) a nesmělé a psychicky labilní Šárky (J. Mílová). Přelétavá Monika přesvědčí citlivou Marii, aby za ni psala dopisy na vojnu jejímu milému, a ta se do neznámého vojáka zamiluje a nakonec mu přizná skutečnost, že dopisy píše ona. Když to vypadá, že by se mohl J. Dulava v roli onoho vytáhlého vojína na základě dopisování s Marií sblížit, vyzývavá Monika jejich bližší osobní seznámení svou dravostí nedopustí. Tak dochází ke stěžejnímu dramatickému konfliktu mezi oběma dívkami a také k prvnímu milostnému zklamání. Když nepočítám bizarní situaci na taneční zábavě, kam si vyšla jedna zřejmě úplně tupá učnice s o mnoho starším mužem, mnoho jiných zajímavých okamžiků snímek nenabízí, vnímám ho proto spíše jako sondu do života mladých dívek toužících poznávat dosud skryté možnosti života. Je smutnou hrou osudu, že zrovna nejsympatičtější a nejpřitažlivější z učnic a herecky rovněž nadaná mladší sestra známého zpěváka Y. Kornová se později nedokázala vypořádat se životními nástrahami a díky závislosti na alkoholu a drogách dovedla svůj skutečný život na samé dno. Ze známých herců se ve snímku kromě další mladé učnice V. Jeníkové neobjevil nikdo, dokonce i internátní vychovatelky byly pro mě neznámé. Nedomnívám se, že by dílo K. Smyczeka kromě pohledu do prostředí dívek v rozpuku přinášelo něco převratného či nadmíru zajímavého, a proto ho hodnotím spíše podprůměrně. Režisérovy známější a slavnější filmy měly teprve přijít.

    • 27.9.2018  17:36

    Sovětský film natočený podle stejnojmenné světoznámé literární předlohy F. M. Dostojevského. Jedná se o naprosto věrný přepis románu na filmové plátno, a i když bylo vynecháno několik nejméně podstatných dialogů či scén, délka filmu se natáhla na neuvěřitelné tři a půl hodiny. Stejně jako je próza ruského literáta plná depresivní atmosféry chudoby a zoufalství, je tato pochmurná nálada pochopitelně přenesena i do filmu. Odpornost malého a úzkého pokoje hlavní postavy či skutečnou bídu rodiny opilce Marmeladova jsem si dokázal lépe představit až po zhlédnutí filmu. Hlavní roli chudého, bývalého studenta Rodiona Romanoviče Raskolnikova, těžkého melancholika, jenž pro potvrzení své teorie o odpuštění zločinu, je-li nutný pro konání dobra na vyšší úrovni, zabije sekerou starou lichvářku a její sestru, ztvárnil G. Taratorkin. Tento vytáhlý rodák z Petrohradu zvládl svou roli skvěle a jeho herectví přesně korespondovalo s románovou představou o této postavě. Do vedlejších románových postav byly obsazeni taktéž pro mě neznámí sovětští herci : Soňa (T. Bedova), vychytralý komisař Porfirij Petrovič (I. Smoktunovskij), Raskolnikova sestra Avdoťja Romanovna řečená Duňa (V. Fjodorova), její zámožný nápadník odporného charakteru Lužin (V. Basov) či vrahův přítel Razumichin (A. Pavlov). Raskolnikovo nápadné, afektované a nepřirozené chování na veřejných místech, jeho náhlá nemoc psychického rázu, prokazatelné styky s obětí či nepochopitelný návrat na místo činu, to vše poukazovalo, že o zločinu ví víc, než je ochoten přiznat, a proto nebylo nic divného na tom, že hlavní vyšetřovatel Porfirij Petrovič, ač bez přímého důkazu, vyslovil v závěru své neklamné přesvědčení o Rodionově vině. Do filmu gruzínského režiséra Lva Kulidzhanova, jenž se pokusil vskutku o věrnou kopii poměrně rozsáhlého románu, jejímž středem se staly vrahovy myšlenkové postupy a nesnesitelná, sílící tíha viny, se už nevešel knižní epilog, jenž byl pro mě jako čtenáře taktéž velmi zajímavý. Neumím si představit, že by někdo dokázal natočit věrnější a působivější filmové zpracování tohoto geniálního psychologického románu s podobně maximálně zachycenou autentičností atmosféry.

    • 18.9.2018  18:18

    Francouzsko-československé animované sci-fi natočené podle románu Stefana Wula. Příběh vypráví o planetě Ygam, kde nejsou dominantní životní formou lidé, nýbrž humanoidně vyhlížející, avšak mnohem vyspělejší a daleko větší Draagové. Tyto modré bytosti se svítícíma očima nemají lidské tvory příliš v lásce, používají je jako hračky pro děti a z obavy, aby se příliš nepřemnožili, provádějí jednou za čas takzvané odlidňování, neboli fyzické snižování jejich populace. Tento stav trval do okamžiku, než se podařilo hlavní postavě, mladému chlapci od Draagů utéct a vzít si s sebou důmyslný přístroj na učení podobný obrovské čelence, který sám vhání rozličné vědomosti do hlavy. Pomocí nově nabytých znalostí mohla lidská rasa, která se dosud skrývala v menších společenstvích v různých úkrytech, postavit nová technická zařízení včetně raket, kterými odletěla na novou více bezpečnou planetu. Kreslený příběh je dostatečně poutavý, aby diváka zaujal po celou dobu a autoři animací si mohli dovolit pustit uzdu své fantazii natolik, že divák může těžko odtrhnout oči od obrazovky. Za zmínku stojí minimálně souboj lidí s odpudivým létajícím netvorem, který je napadl v jejich úkrytu či odpor odvážných lidí, kteří se nesmířili s jistou smrtí a společným napnutím všech sil zabili jednoho Draaga. Ačkoli je režisérem tohoto velmi působivého hodinového snímku Francouz René Laloux, ze závěrečných titulků bylo zřejmé, že hlavní část výtvarných prací měli na svědomí čeští a slovenští animátoři. Divoká planeta vyjadřuje svým způsobem vznik lidského pokolení v dnešní formě a je jak po výtvarné, tak po myšlenkové stránce vysoce nadprůměrné a pozoruhodné dílo.

    • 11.9.2018  17:12
    Jako kníže Rohan (TV film) (1983)
    *****

    Československé televizní drama podle novely K. V. Raise o venkovanovi, který zdědil značný majetek a ještě rychleji o něho přišel. Antonín Špáta, pomocný nádeník v podání V. Menšíka, dostane 15 000 zlatých v podobě dědictví, velmi rychle se mu začne měnit osobnost a především myšlení, neboť se najednou cítí jako pán. Všem musí dokazovat, že se počítá do lepší společnosti a začne zcela neuváženě rozhazovat své lehce nabyté bohatství. K nákupu okázalých nemovitostí, luxusního nábytku a nepotřebných tretek ho podporuje jeho povedená, stejně neprávem zpanštělá matka L. Roubíková. Jediná manželka J. Gýrová si nepotrpí na okázalosti, nepropadne panskému pozlátku a zůstává stále skromná, což je manželovi a tchýni trnem v oku. Mají dojem, že se k jejich novému postavení nehodí, dělá jim ostudu svým obyčejným ošacením a svou pokorou a zlými slovy se ji snaží vyhnat. Je velmi zarážející, že pan Špáta mohl být natolik tupý, že neustále všem chvástavě opakoval, že má patnáct tisíc, dva domy, služebnictvo a byt vybavený jako u knížete, ačkoli každému hňupovi musí být jasné, že peníze se nedají utrácet do nekonečna. Přestože se někteří chytráci pokusili Špátova rozhazování využít pro sebe, všem soudným lidem byl hloupý zbohatlík pouze k smíchu. V druhé půli velmi působivého dramatu Z. Kubečka dochází k očekávaným tragickým důsledkům Špátova neuváženého jednání, smrt manželky mimo domov a vyhnání z jejího pohřbu, totální vyčerpání obdržené sumy a děsivé nahlédnutí do smutné reality, kde vyplavaly na povrch obrovské dluhy a exekuce na veškerý majetek. V dalších rolích můžeme sledovat chudé dělníky V. Galatíkovou, L. Peška, L. Havelkovou a V. Kotvu, jež se postarali o umírající Špátovu ženu v jejích posledních okamžicích, či vykutáleného J. Bláhu s jeho až podezřele přítulnou dcerou S. Stašovou. Závěr snímku je naprosto omračující, daleko horší než jsem předpokládal, už dlouho mě při pohledu na televizní obrazovku tak nemrazilo v zádech. Název filmu vyjadřuje přirovnání, které dočasně bohatý hlupec Špáta sám rád opakoval. Nepříliš známá inscenace s V. Menšíkem, v dramatických rolích naprosto geniálním, a neméně dobrou L. Roubíkovou u mě zanechala velmi výrazný až dech beroucí dojem, a proto je maximální hodnocení povinností.

    • 11.9.2018  17:08
    Ztracená brána (TV seriál) (2012)
    ****

    Český třídílný mysteriózní televizní film, jenž volně navazuje na úspěšnou, o tři roky mladší, sérii Ďáblova lest. Dvojice režisérových oblíbenců J. Dvořák alias komisař Sumara a I. Trojan coby religionista Runa spolu s Dvořákovou kolegyní Šímovou (A. Geislerová) pátrají po sériovém vrahovi, jenž u svých obětí zanechává tajemné symboly. Posléze vychází najevo, že všichni zavraždění byli členy utajované pražské lóže Svobodných zednářů, celosvětového bratrstva organizovaného v neveřejných sdruženích, jemuž se podařilo odhalit vstup do jiného světa. Herecky i scénaristicky byl Strachův film, podobně jako předešlá série, na nejvyšší úrovni, avšak přiznám se, že mi dělalo značný problém připustit, že vrah pochází z jiného světa skrytého za bránou rotundy sv. Kříže v Praze. Jinak se však dá snímku máloco vytknout, možná že jeho poutavosti právě přispívá ona těžce dokazatelná mysterióznost pachatele, jehož vlasy ani rostlina, již zanechal na jednom z místa činů, nepochází z tohoto světa. V rolích různými způsoby zavražděných zednářů, jejíž členové pocházely z řad intelektuálů a profesorů na Akademii věd, se objevili znalec podzemních chodeb J. Abrhám, botanik P. Pelzer, farmaceutik P. Kříž, rabín T. Töpfer a akademik V. Preiss. V dalších významných rolích se přestavili člen tajné služby Zábranský J. Langmajer, patolog M. Myšička či vrchní inspektor P. Rímský. Velmi drzého a neschopného kriminalistu Jandáka, jenž si díky svým nejapným a infantilním poznámkám k Sumarovi vysloužil pár ran přes svou nevymáchanou hubu, ztvárnil M. Hádek. Zatímco pro policejní vyšetřovatele zůstal případ uzavřen bez odhalení identity pachatele, religionistovi Trojanovi se tajemný vrah zjevil, avšak ten o nesnadno dokazatelné osobě ze světa za branou pomlčel. Z celkového pohledu patří Ztracená brána k výjimečně podařeným projektům poslední doby.

    • 7.9.2018  15:53
    Ďáblova lest (TV seriál) (2009)
    *****

    Český třídílný mysteriózní televizní krimi film podle scénáře záhadologa a cestovatele Arnošta Vašíčka zabývající se pátráním po pachateli série rituálních vražd, jež byly inspirovány existencí tajemné Ďáblovy bible. Tato kniha, zvaná též Codex gigas, byla pravděpodobně napsána počátkem 13. století v podlažickém klášteře v Podlažicích u Chrudimi a je to největší rukopisná kniha světa. Záměrem neznámého autora bylo shrnout veškeré vědění do jedné knihy a tato kniha byla též vybavena barevnými iluminacemi, z nichž nejznámější je netradiční vyobrazení ďábla. Vyšetřování po vrahovi, jenž svým obětem vyznačuje krví na čelo satanské číslo a zanechává na místech vražd pentagram s tajemnou číslovkou, vede policejní komisař Sumara v podání J. Dvořáka, jemuž pomáhá jeho kolegyně Lenka Šímová (A. Geislerová). Neocenitelné rady spojené s náboženskou tematikou a všestrannou pomoc nabízí též religionista Michal Runa, jehož představoval I. Trojan. Zajímavou rolí zpěváka místní black metalové kapely, jež podle mého skromného soudu nebyla vůbec špatná, zapáleného satanistu a podezřelého z oněch rituálních vražd se blýsknul V. Dyk. V dalších rolích se objevila zavražděná hypnotizérka J. Štěpánková, přeživší oběti Satanova služebníka H. Vagnerová a T. Voříšková či nepřirozeně se chovající archeolog D. Prachař. Do atraktivně napsaného příběhu byly začleněny i duchovní části a mnichové z benediktinského kláštera v Podlažicích, v jejichž postavách se ukázali F. Němec, S. Zindulka a F. Cíl. Aby mohl být návod na vzkříšení Satana a počet potřebných obětí dovršen, rozhodne se v závěru ze zoufalství vrah obětovat sám sebe, avšak pomocí vzácné relikvie pocházející z Kristových ostatků mu byl jeho pokus zmařen. Ďáblovu lest od velmi talentovaného režiséra J. Stracha, jehož některá díla působí na české filmové scéně jako zjevení, pokládám za vynikající napínavý český krimi thriller, jenž snese nejpřísnější hodnocení.

    • 4.9.2018  16:48
    7 zabitých (1965)
    ***

    Československé drama vyprávějící zážitky mladé zdravotní sestry Jenky se S. Bartošovou v hlavní roli, která má chlapce na vojně, to ji však nebrání, aby využívala pozornosti mužů, jež se jí ze všech stran dostává. Snímek tak nepojednává o sedmi zabitých osobách, jak název klamně naznačuje, nýbrž o sedmi zabitých, neboli nevyužitých večerech, jež Jenka stráví s různými muži, aniž by měla touhu navazovat s nimi bližší či snad intimnější kontakt. Nutno podotknout, že společnost jí tvořili kromě charismatického, ale údajně záletného lékaře R. Brzobohatého většinou samí zoufalci (F. Němec), slizouni (V. Mareš) a obšourníci (J. Bláha). Mladá dívka zkrátka hledala lásku a dobrodružství a současně využívala své volnosti, mládí a atraktivity, aby zneužívala obdiv a náklonnost mužského pohlaví. Ve vedlejších rolích se objevily J. Obermaierová a J. Pokorná, jako její kolegyně v nemocnici, jež Jenku v jejích s odstupem nahlížených známostech a lehkovážném životním stylu inspirovaly a podporovaly. Řada podobných československých snímků z 60. let má problém se smysluplně zvládnutým závěrem, nikoli však toto dílo známého spisovatele, básníka a dramatika P. Kohouta. Ukázalo se, že i laškovné chování S. Bartošové má své meze, neboť narazila na dvojici mužů poněkud jiného ražení (v jednom z nich jsem rozpoznal rozjařeného J. Zahajského), kteří ji v lese zbili a pokusili se ji znásilnit. Nemohu říci, že by mi bylo hlavní hrdinky líto, neboť se zdá, že potřebovala jistou lekci ve svém povrchním, neuvědomělém a bezstarostném chování, každopádně velmi vydařený a nečekaně dramatický závěr film zdařile uzavřel a díky němu hodnotím o jeden stupeň výše, než jsem původně měl v úmyslu.

    • 4.9.2018  16:43
    Kořist (1971)
    *****

    Francouzsko-italský thriller odehrávající se v Aténách a vyprávějící o skupině zlodějů, v jejímž čele stojí kasařské eso Azad (J. P. Belmondo), kterým se podaří důmyslnou a složitou metodou vyloupit trezor a odnést si z něj velmi vzácné smaragdy. Na stopu lupičů se však ihned napojí aténský komisař Abel Zacharia v podání skvělého O. Sharifa používající při vyšetřování originální a nekompromisní metody a Azadova skupina ho neustále cítí za svými zády. Vzrušující automobilová honička mezi Belmondem ujíždějícím v červeném Fiatu 125 a Sharifem, stíhajícím ho v tmavém Opelu Kadett, patří mezi nejlepší honičky, jež jsem dosud viděl, a skvěle ilustrovala Zachariovu odhodlanost získat smaragdy zpět. Elegantní Sharif s Belmondem se během snímku předhánějí v charismatičnosti a přechytračení toho druhého, musím však uznat, že egyptský rodák na mě udělal ten nejlepší herecký dojem a minimálně se Bebelovi vyrovnal. Belmondo opět prokázal svoji extra třídu v kaskadérských kouscích, zejména jeho únik z obklíčeného hotelu bočním zavěšením na vozidlech aténské městské hromadné dopravy a jeho odrážení Zachariových pokusů o sražení byl mimořádný. Za pozornost stojí též dramatický a dlouhý pěstní souboj u bazénu mezi Azadem a nápadníkem jeho přelétavé milenky N. Calfan. Ve vedlejší roli se objevil známý R. Hossein jako Azadův loupeživý společník a D. Cannon, coby zrádná modelka Lena v Zachariových službách. V závěru Belmondo nepřijal Sharifovu nabídku volného odplutí, s podmínkou, že drahokamy neopustí Řecko, a jejich finální setkání v přístavním obilním silu s překvapivým nouzovým řešením velkolepě dovršilo strhující podívanou. Vzhledem k mimořádně skvělému filmovému zážitku jsem přesvědčen, že nepříliš známé drama H. Verneuila splňuje všechna kritéria, aby mohlo být oceněno maximálním počtem hvězd.

    • 28.8.2018  15:50

    Československý film nahlížející do života dvanáctileté Aleny, dívky žijící s matkou na pražském panelovém sídlišti Bohnice. Příběh se odehrává na konci prázdnin, kdy všechny kamarádky jsou mimo město a mladá dívka tak tráví spoustu času sama a seznamuje se s novými lidmi kolem ní. V hlavní roli se představila D. Kaplanová a divák s ní může prožívat její fantazie dospívající dívky a první vzedmutí milostných citů. Kachyňův hodinový snímek je pojat dosti poeticky a současně působí i depresivně, neboť kromě osamělosti mladé dívky na rozestavěném sídlišti ve velkoměstě může divák vnímat i odcizenost městského prostředí, nepříjemnost rozpáleného betonu a všude přítomné horko a sucho. Ne zrovna povzbudivě se mi také jeví pouhé náznaky osudů u mnoha vedlejších postav, ať už se jedná o Aleninu matku L. Kozderkovou, zřejmě po rozvodu se pomalu sbližující s novým mužem, náhodné nicneříkající setkání dívky s jejím otcem na eskalátoru či bezdůvodně nasraného souseda L. Trojana a jeho předpokládané milenky B. Štěpánové. Podobně, zřejmě záměrně nedotaženě se vyvíjí i příběh Alenina známého slepce Taraby (Z. Řehoř) čekajícího na operaci, jenž v jednom momentu po nevinném dotazu na jeho dceru z neznámých důvodů přerušil setkání. Stejně tajemně a záhadně působí i vztah souseda vojína Suchana (Z. Sedláček) s jeho milou, kdy v jednom okamžiku pije na žal z její ztráty a zanedlouho poté mu sama přijde opět do cesty. Jediného společníka, který s ní zřejmě strávil zbytek prázdnin, nakonec Alena našla ve svém vrstevníku, ryšavém chlapci s nadšením kropícího vodou řídké travnaté porosty, v podání šikovného dětského herce M. Hofbauera. Velmi zajímavou shledávám filmovou hudbu od mistra Z. Lišky, snímek K. Kachyni však nedisponuje takovou dramatičností, aby mohla být naplno využita její nápaditost a dynamika. S deštěm, jenž se prudce spustí v závěru snímku, symbolizujícího zřejmě v tomto případě konec prázdnin, jakoby opadlo veškeré dusno a napětí a dostaví se očekávané uvolnění, stejně jako to bývá ve skutečnosti po mnoha suchých a parných letních dnech.

    • 28.8.2018  15:42
    Případ Platfus (TV film) (1985)
    ****

    Československý televizní film podle scénáře Z. Svěráka, jenž se většinu doby věnuje soudnímu přelíčení, v němž je jako obžalovaný předvolán vysloužilý, trestně bezúhonný učitel biologie Moutelík, jenž uhodil svého bývalého žáka Burdu a ten si díky tomu přivodil vážný úraz. Přestože byl stydlivý introvert Moutelík v podání V. Brodského ke svému činu vyprovokován nemístnou urážkou onoho nevychovaného studenta a zranění bylo důsledkem nešťastných okolností, případ je poměrně jasný a k uzavření je potřeba pouze uvést míru polehčujících okolností. Největší hereckou hvězdou tohoto snímku není však mistr Brodský, jak by se mohlo nabízet, ale Z. Bydžovská neboli Moutelíkova mladá obhájkyně JUDr. Mourková, jež se do jejího prvního případu zakousla velmi pevně a s chutí. Navzdory nízkému sebevědomí, bizarně velkým brýlím a naprosto příšernému civilnímu outfitu se do předem prohrané soudní pře s protěžovaným mladíkem pustila hrdinně a kvůli potvrzení výpovědi obžalovaného neváhala dokonce navštívit svědka J. Hanzlíka a ovlivňovat ho. Ve vedlejších rolích tohoto zajímavého snímku, v jehož názvu se objevuje studentská přezdívka pana Moutelíka odkazující zřejmě na jeho nepříliš elegantní chůzi, se ukázal M. Růžek jako soudce, namistrovaný J. Abrhám coby žalobce s totálně demagogickou závěrečnou řečí a právník O. Sklenčka, jehož onemocnění zapříčinilo předání Brodského spisu do rukou nezkušené Bydžovské. Případ Platfus shledávám jako nadprůměrně kvalitní a poutavý televizní snímek od velezkušeného režiséra F. Filipa, kde se mladá právnička v podání vynikající Z. Bydžovské postavila na neprůbojného a neautoritativního učitele, jenž za oprávněný políček drzému mladíkovi dostal podmíněný trest.

    • 24.8.2018  15:28
    Této noci v tomto vlaku (TV film) (1984)
    ***

    Československý kriminální film odehrávající se o silvestrovské noci ve vlaku jedoucího ze Slovenska na Moravu. V tomto dálkovém železničním spoji se ukryla loupeživá banda, která nedlouho předtím přepadla poštovní vůz, zabila obsluhu a odcizila tři čtvrtě milionu korun. Ve vlaku se však vyskytuje mladý výpravčí Emil, jenž si pokoutně přivydělává distribucí levného, nekvalitního alkoholu pasažérům a za úplatek propůjčuje spací vagony, ačkoli je v podmínce. Tento podnikavec v podání L. Vaculíka náhodou odhalí jednoho z lupičů, kterého hrál svým typickým způsobem V. Mareš a jenž se hned zpočátku se choval poněkud podezřele. Druhý lupič S. Skopal, dávný Emilův přítel, se nenápadně i s lupem lišácky ukrývá ve výpravčího blízkosti, kde spolu popíjejí zahraniční lihovinu, a svou pravou tvář odhalí, až když začne zločincům téct do bot. V dalších rolích se představila Emilova milá Z. U. Kesslerová, dále poněkud otravný pár pasažérů J. Synková a J. Schmid a opilá cestujcí H. Gregorová. Závěr snímku J. Svobody na mě působil díky neschopnosti lupičů, kteří nedokázali zabránit prozrazení a nechali se o své peníze lehce připravit, značně nepřesvědčivě. Hodinové televizní krimi v podstatě nenabízí nic převratného, nejvýraznější aspekt na tomto díle se mi jeví skutečnost, že se příběh odehrává v jedoucím vlaku.

    • 24.8.2018  15:25
    Dvě Cecilky (TV film) (1969)
    ***

    Československá televizní pohádka podle lidových krkonošských motivů, v níž dojde k záměně zlomyslné a nevychované princezny a pracovité a milé dcery z tkalcovské chalupy. Obě dámy se shodou náhod jmenují Cecílie a onu záměnu má na svědomí Krakonoš v podání V. Mareše, kterému se nelíbilo jejich diametrálně odlišné chování. Pohádkovou dvojroli si zahrála H. Maciuchová a výborně se jí povedlo zdůraznit zejména rozdíly v povahách obou slečen. V milé pohádce se hovoří podivným krkonošským nářečím, což některým hercům příliš nešlo přes ústa, avšak co je s podivem, místním dialektem mluví i pan král L. Pešek. V dalších rolích se objevili nápadníci obou Cecilek, taktéž se stejným jménem Kuba, a to vznešený zámecký jinoch J. Hanzlík a mladý vesnický tkadlec J. Satoranský, jenž se se svojí partnerkou objevil v pozdějších legendárních Krkonošských pohádkách. Otce Cecilky z chalupy ztvárnil J. Moučka. V pohádce se vyskytují pěkné hudební melodie od Z. Lukáše a texty k nim napsal S. Kinzl. Černobílá pohádky V. Jordánové působí velmi příjemně, avšak ukvapený závěr mi mírně pokazil celkový dojem, a tak se domnívám, že tři hvězdy budou pro tuto pohádku maximum.

    • 17.8.2018  15:26
    Tažní ptáci (TV film) (1983)
    *****

    Československý televizní film vyprávějící o osudech pianisty Káry v protialkoholní léčebně, volně navazující na úspěšný Ikarův pád. Snímek od osvědčené dvojice scénaristy J. Hubače a režiséra F. Filipa mistrně popisuje průběh léčby, jež se pod vedením primáře R. Lukavského snaží obnovit v pacientech disciplínu a v rámci možností pozvednout ducha. Pan Kára v podání fenomenálního V. Menšíka má nakročeno k úspěšnému dokončení léčebného procesu, avšak jeho návštěva u rodiny jeho snahu a píli zhatí, neboť po návratu se cítí opuštěn a zapomenut, a tak v neobyčejně dojemné scéně u piana opět sáhne po sklence. Vynikajícího Menšíka doplňuje snad ještě herecky lepší V. Brodský v roli zádumčivého alkoholika Adolfa Fendrycha, jenž je v léčebně nedobrovolně a svým nezodpovědným chováním a nenapravitelnou touhou po alkoholu ztrpčuje život ostatním chovancům. Hubačovy dialogy jsou dovedeny k dokonalosti, stejně jako herecké výkony všech postav, tedy nejen pacientů v ústavu, ale i tragicky poznamenané Károvy rodiny, manželky J. Hlaváčové a syna Ondřeje v podání J. Hanzlíka. Mezi léčícími se pijany nejzajímavěji působil tradičně skvělý J. Somr coby despotický necita pan Karlík, dále cynický doktor E. Cupák, mladý notorik P. Zedníček či další oběti alkoholové závislosti V. Krška, O. Lackovič či V. Černý. Název Filipova snímku pramení ve Fendrychově podivné domněnce, že člověk může létat a také k jeho častému obracení zraku k nebi. Není snadné rozhodnout, zda bych hodnotil lépe Ikarův pád či tento televizní skvost, stejně tak jako nelze rozhodnout, kdo z dvojice Menšík – Brodský byl herecky více přesvědčivý, skutečností zůstává, že obě tyto díla patří k nejlepším a nesmrtelným dílům československé televizní tvorby a o herecké genialitě obou hlavních představitelů nemá smysl dlouze hovořit.

    • 15.8.2018  17:50

    Československý kriminální film situovaný do jedné čerpací stanice, jejíž zaměstnanci si nedovoleně přivydělávají a dopouštějí se tak drobné hospodářské kriminality. Šéfa této malé skupiny rozkrádačů státního majetku a vedoucího benzinové pumpy u motelu Zlatá podkova Vávru představoval J. Vinklář, většinu financí získaných nekalými kšefty se západními řidiči nákladních vozidel používající na zpříjemnění života jeho dvou mladých milenek. Jeho nelegálně se obohacující společníky tvořil Ing. Stejskal v podání M. Moravce a frajersky vyhlížející a vystupující J. Krampol žijící si na vysoké noze a vlastnící krásný vůz značky Mercedes-Benz. Do této zaběhnuté party obsluhující čerpací stanici přichází dva nováčci a Vávra, aby předešel možným nepříjemnostem, pochopitelně velmi dbá na to, aby se řádně proklepli a zjistilo se, co jsou zač. Zatímco starého muže před důchodem V. Lohniského se jim podaří z benzinky vystrnadit, mladého zvídavého J. Bartošku se jim ani s pomocí Vávrova špicla J. Schánilce prokouknout nepodaří a jeho příslušnost k veřejné bezpečnosti odhalí, až když jim v závěru nasazují pouta. Snímek Otakara Fuky nabízí pohled na socialistickou společnost v netradičním prostředí benzinové pumpy a jeho kvalitní obsazení dokazuje, že film se dá s potěšením sledovat, přestože scénář není žádný zázrak. Ve snímku mě zaujal tehdejší československý vozový park, v němž ojedinělé západní automobily působily jako z jiné planety, dále závěrečná honička mezi Bartoškovým ojetým Fiatem 127 a Krampolovým zánovním Méďou Béďou, jak ho sám majitel rozverně nazval, a v neposlední řadě vtipné a zajímavé Vinklářovy hlášky.

    • 15.8.2018  17:46

    Československý televizní film, jenž si utahuje z byrokratického a zkostnatělého systému bývalé rakousko-uherské monarchie. V hlavních rolích krátké veselohry s divadelními prvky se představí J. Císler a B. Poloczek jako svérázná dvojice policejních úředníků. Celá taškařice je dosti zbytečně uvedena třemi pány (z nichž jeden je režisér tohoto díla J. Schmid) v televizním studiu, kteří tvrdí, že byla nalezena unikátní nahrávka ze starého mocnářství. V názvu filmu spočívá hlavní vtip celého díla, neboť jak se později ukáže, ztracený manžel a zastřelený výhybkář je totožná osoba. Ve vedlejší roli se objevil L. Frej, jenž byl zatčen za plivnutí na zem a díky podivným myšlenkovým postupům obou komisařů byl prohlášen za šéfa anarchistické skupiny a musí se doznat ke vraždě, kterou nespáchal. Naopak k dvojici nerozvážných chlapíků v kostkovaných sakách, kteří zabili sekyrou nějakého muže a přijdou se na komisařství přiznat, se oba úředníci chovají nepatřičně blahosklonně, jejich udání je zesměšňováno a bez důkazů a svědků, jež si mají sami opatřit, nebude proveden zápis do protokolu. Jednoho z těchto vrahů, kterého hryže svědomí, ztvárnil J. Wimmer. Kromě zajímavé dvojice byrokratických úředníků neshledávám na tomto krátkém, čtyřicetiminutovém televizním díle nic výjimečného, a proto bych ho s klidným srdcem zařadil do slabšího soudku československé televizní tvorby.

    • 3.8.2018  18:35
    Vetřelec ³ (1992)
    ***

    Americký sci-fi thriller navazující na předchozí dva veleúspěšné díly, jehož režie se tentokrát ujal D. Fincher. V hlavní roli se opět objevuje poručík Ellen Ripleyová (S. Weaver), která nouzově přistane na nehostinné planetě Fiorina 161, jež slouží jako vězení pro nebezpečné násilníky a zločince. Brzy začne být zřejmé, že s sebou přivezla nevítaného parazita, z něhož se známým způsobem stane odporný vraždící netvor. Neohrožená Ripleyová, s oholenou hlavou pro potlačení ženskosti a zmírnění už tak vysokých násilných sklonů mezi trestanci, se pokusí nemilosrdnou příšeru svým důvtipem zničit, ačkoli v průběhu snímku zjistí, že i ona je nakažena zhoubným parazitem. Jeden z prvních snímků teprve třicetiletého Finchera svým stylem připomíná původní veledílo R. Scotta, neboť na rozdíl od Cameronova klenotu je v něm kladen důraz na temnou atmosféru a pomalejší tempo s omezenými akčními scénami. Bohužel je záhy patrné, že první dva filmy o vetřelcovi nasadily případným pokračovatelům laťku příliš vysoko a přestože se autoři snažili vymyslet obstojný scénář a přiblížit se kvalitám předchozích snímků, jejich úrovně se jim dosáhnout nepodařilo. Hlavní nedostatek spatřuji v málo zajímavých postavách, a pokud mě už některá postava zaujala, odešla ze scény příliš brzy, zejména mám na mysli vězeňského lékaře Clemense (Angličan Ch. Dance), s nímž se dokonce Ripleyová stačila milostně sblížit. Další výraznější postavy představoval arogantní velitel základny Andrews (B. Glover, nápadně podobný s českým hercem P. Nečasem) a charismatický zločinec Dillon (Ch. S. Dutton), jenž se v závěru zaslouží o zničení mimozemského predátora. Zbytek postav byl doplněn nevýraznými a nepříliš duchaplnými zločinci. Způsob likvidace vesmírné příšery namočené do roztaveného olova jeho následným ochlazením se mi též nezdál příliš věrohodný. Toto dílo bohužel nemohu hodnotit příliš vysoko, neboť ho vnímám jako zákonitý kvalitativní sestup od mimořádně zdařilých předchůdců.

    • 1.8.2018  16:50
    Vlci (TV film) (1990)
    *****

    Československá televizní inscenace natočená podle předlohy R. Rollanda odehrávající se v roce 1793, tedy v době vrcholící francouzské revoluce, kdy je republikánská armáda obklíčena v Mohuči. Mezi francouzskými vojenskými veliteli nevládne jednota, zejména mezi sebou nemohou snést hraběte D´Oyrona (J. Ptáčník), jehož aristokratický původ je jim proti mysli. Uznávaný a oblíbený vojenský stratég Verrat (V. Postránecký) se rozhodne nepohodlného kolegy zbavit, zatají důkazy o nepravosti kompromitujícího dopisu od znepřátelené pruské strany adresovaného hraběti a ten je odsouzen za zradu republiky k smrti. Tento nespravedlivý rozsudek neunikne pozornosti charakternímu, intelektuálnímu a morálně imponujícímu důstojníkovi Teulierovi v podání tradičně skvělého F. Němce. Když získá důkazy o D´Oyronově nevině, naléhá na přítomné důstojníky, aby popravu zrušili či aspoň posunuli do doby, než se vše řádně prošetří. Ve strhujícím dramatickém závěru dochází ke konfliktu mezi ním a Verratem, obviněným ze zatajení závažných důkazů, hájícího se starostí a péčí o vlast a právě vybojovaným vítězstvím. Ač neměl Teulier D´Oyrona také příliš v lásce, v rámci spravedlnosti a morální čistoty obětuje svoji pověst a dokonce i život, neboť jeho charakterní jednání není mezi ostatními přízemními důstojníky podpořeno a sám je povolán před soud. V dalších rolích této povedené inscenace se objevil I. Prachař jako zástupce revolučního parlamentu Quesnela a v rolích méně významných vojenských velitelů se ukázali radikální P. Kostka, M. Vašut, S. Skopal a J. Havel. Název jednoho z řady nadmíru povedených televizních historických inscenací režiséra a scénaristy P. Háši poukazuje na repliku odsouzeného a nakonec i popraveného šlechtice D´Oyrona, který použil, v jeho tísnivé situaci smutně pravdivý výrok Tita Maccia Plauta Homo homini lupus (Člověk člověku je vlkem).

    • 1.8.2018  16:50
    Psycho (1960)
    *****

    Americký hororový thriller natočený podle románu Roberta Blocha. Mladá asistentka u právníka Marion Craneová (J. Leigh, matka J. L. Curtis) ukradne vložených čtyřicet tisíc dolarů na koupi nemovitosti a touží s nimi začít nový život. Na svém útěku před spravedlností se zastaví v nenápadném motelu, kde se ubytuje na jednu noc, přičemž majitel motelu Norman Bates se už z počátku vyznačuje podivným chováním. Postupně vychází najevo, že A. Perkins ve své nejslavnější roli silně duševně narušeného muže trpí poruchou rozdvojením osobnosti zapříčiněné vraždou své matky a jejího milence. Konflikt dvou osob v jeho mysli vyústí k legendární vraždící scéně ve sprše, kde zabije Marion a zanedlouho poté i soukromého detektiva Arbogasta (M. Balsam), který se zabýval záhadným zmizením zlodějky a odhalil v nevěrohodné a nervózní Batesově výpovědi značné rozpory. Ukradený obnos i pohnutky mladé dámy k tomuto činu jsou ve strhujícím snímku naprosto vedlejší, veškerou pozornost na sebe strhuje šílený vraždící majitel motelu Bates. O konec psychopatova řádění se zaslouží Marionin urostlý milenec Sam (J. Gavin), který se s její sestrou Lilou (V. Miles) pustí po stopách detektiva a odhalí v suterénu tajemného domu nad motelem Batesovo děsivé tajemství. Domnívám se, že tento slavný snímek geniálního Alfreda Hitchcocka patří k tomu nejlepšímu, co natočil, a svým strhujícím příběhem, postupně odhalujícím zrůdnosti, jichž je chorý mozek schopen, mrazivou atmosférou a všudypřítomným napětím ho řadím dokonce výše než legendární Ptáky.

    • 27.7.2018  20:42
    Vetřelci (1986)
    *****

    Americký sci-fi horor, jenž svým dějem navazuje na první díl této kultovní série. Seržantka Ripleyová (S. Weaver) je požádána, aby se s vycvičeným týmem vojáků vrátila na planetu, na níž byla v předchozím díle objevena neznámá forma života a z níž se poté vyvinul smrtící vesmírný zabiják zvaný Vetřelec. Na této planetě nazvané LV246 byla ne úplně s rozmyslem vytvořena totiž umělá atmosféra, aby se dala snadněji kolonizovat, avšak náhle bylo spojení s touto planetou a jejími obyvateli z neznámých důvodů přerušeno. Vojenské komando, kterému má Ripleyová předávat informace a zkušenosti s bojem proti krvelačné vesmírné příšeře však zjistí, že na planetě bylo všechno lidské obyvatelstvo kromě malé holčičky Newt (C. Henn) vyhubeno. Navíc je brzy zřejmé, že se Vetřelec dokázal na nebohých osadnících úspěšně rozmnožit, a tak místo jednoho exempláře na ně útočí nespočet vesmírných oblud. Režie snímku se tentokrát ujal James Cameron, mistr podobných akčních snímků, a stejně jako u předchozího dílu není o dramatické situace plné napětí a mrazivé atmosféry v uzavřeném prostoru nouze. Speciální přitažlivost snímku bezesporu spočívá i ve skryté, postupně se odhalující, výjimečné obludnosti vesmírných bestií. Působivých scén nabízí snímek mnoho, nejvíce mě však zaujal závěrečný, více než vyrovnaný souboj Ripleyové ukryté v robotickém nakladači s Vetřelcem. Stejně tak její odvážný návrat do podzemí, v situaci, kdy už byla zachráněna, aby se pokusila najít malou Newt, stojí za zmínku. Ve vedlejší roli se objevil P. Reiser, hrající jednoho z největších filmových zmrdů, co jsem viděl. Nehledíc na nebezpečí a životy posádky se pokusil hloupě a naivně propašovat vraždící nestvůry k vědeckému zkoumání. Dále se ve snímku objevili umělý pilot Bishop (L. Henriksen), neohrožená bojovnice s kulometem Vaquezová (J. Goldstein), neschopný vojenský velitel útvaru Gorman (W. Hope) či členové komanda vojín Hudson (B. Paxton) a desátník Hicks (M. Biehn). Druhý díl legendární série si v žádném ohledu nezadá s jeho o sedm let starším předchůdcem a stal je jeho více než důstojným pokračováním.

    • 27.7.2018  20:32
    Vetřelec (1979)
    *****

    Americký legendární sci-fi hororový film, který se odehrává na palubě vesmírné dopravní lodi Nostromo. Palubní počítače zachytí neznámý signál a posádka se podle vesmírných zvyklostí rozhodne blíže prozkoumat jeho původ. Tříčlenná část týmu přistane na neznámé planetě a spatří havarovaný vesmírný mimozemský koráb, v jehož útrobách naleznou podivný živý organismus, jenž se přichytí jednomu astronautovi na helmu. Po návratu na mateřskou loď Nostromo se začnou dít děsivé věci, s nimiž si na podobné situace nevycvičená posádka není schopna poradit. V hlavní roli tohoto kultovního sci-fi hororu se představí S. Weaver jako rozvážná a neohrožená seržantka Ellen Ripleyová, jež jako jediná dokáže ďábelskému nepříteli vzdorovat a dokonce ho zničit. V dalších rolích nebohých vesmírných cestovatelů se objevili vedoucí posádky Dallas (T. Skeritt), android Ash (I. Holm), Kane (J. Hurt), první oběť, v jehož těle se nezničitelný vetřelec vylíhl, Lambertová (V. Cartwright) a palubní technici Parker (Y. Kotto) s Brettem (H. D. Stanton). Snímek Ridleyho Scotta nabízí na svou dobu nebývale propracované zobrazení vnitřního prostředí vesmírného plavidla a zejména vysokou dávku napětí, která diváka neopustí po celou délku filmu. Není divu, že díky úspěchu prvního dílu Vetřelce vzniklo celkem šest snímků od různých režisérů s podobnou tematikou.

    • 27.7.2018  20:28

    Americký dobrodružný film, jenž jako čtvrtý v pořadí vypráví o neuvěřitelných dobrodružstvích amerického profesora archeologie Indiana Jonese, jenž byl natočen se značným, devatenáctiletým časovým odstupem od posledního dílu. Tentokrát se příběh odehrává v roce 1957 v době vrcholící studené války a Jonesovy nacistické protivníky vystřídali neméně odhodlaní sovětští vojáci v čele s Irinou Spalkovou (C. Blanchett). H. Fordovi je v době natáčení už 66 let, ale na jeho herecký výkon plný potyček a úniků to nemělo vliv, obzvláště když na začátku filmu přežije pokusný atomový výbuch ukrytý v ledničce. Jones v tomto díle pátrá po tajemné křišťálové lebce s hypnotickými účinky ukryté v jihoamerickém pralese. Tato lebka nebyla stvořena lidským rodem a její nalezení ukrývá bájné tajemství vzniku starověkých civilizací. Společnost slavnému archeologovi tvoří opět Marion Ravenwoodová (K. Allen) a její syn Mutt (S. LaBeouf), který, jak se ukáže později, je zároveň i syn Jonesův. Spolu s nimi putuje i Harold Oxley, nazývaný Ox, Jonesův vědecký kolega (J. Hurt), který se o bájnou lebku zajímal už dříve a její účinky na něho měly neblahý vliv. Ve vedlejší roli se objeví muž nazývaný Mac (R. Winstone) s nejasnými cíli, dle svých potřeb hrající na obě strany. Nakonec ve Spielbergově filmu plného přestřelek, honiček, šarvátek, nepřístupných tajných chodeb obývanými odpudivou havětí, ale i řešení rébusů a historických tajemství, dopadne vše dle očekávání a tento díl se může bez jakýchkoli pochybností úspěšně zařadit po bok starších dílů z této kultovní série.

    • 27.7.2018  20:25

    Americký dobrodružný film, jenž je úvodním dílem kultovní tetralogie o slavném profesorovi archeologie a odborníkovi na okultní vědy Indiana Jonesovi, jehož nenapodobitelným způsobem představoval H. Ford. Příběh se odehrává v roce 1936, kdy je profesor Jones požádám americkou vládou, aby se pokusil najít mýtickou Archu úmluvy, v níž by podle biblických události měly být uloženy nejcennější židovské náboženské předměty, včetně desek s vytesaným desaterem přikázání. Podobný plán má však i vláda v nacistickém Německu, jejíž vyslanec major Toht (R. Lacey) sleduje Jonesovu stopu a často zkomplikuje jeho pátrání. Během hledání mýtického předmětu dělá profesoru Jonesovi společnost Marion Ravenwoodová (K. Allen) a společně musí překonávat obtíže, jež jim připravují jak němečtí pronásledovatelé, tak dr. René Bellocq (P. Freeman), Jonesův konkurent a archeolog v německých službách. První Jonesův příběh se odehrává postupně v Amazonském pralese, kde dochází k jeho prvnímu střetnutí s Bellocqem, poté v Nepálu, kde hledá drahocenný předmět, jenž má ukázat správnou polohu Archy a zbytek děje diváka přivede do egyptských pouštním nalezišť. Během napínavé podívané se Jonesovi a jeho partnerce Marion daří nápaditými způsoby opakovaně unikat protivníkům a mnoha důmyslným nástrahám, jež na ně v průběhu Spielbergova snímku číhají. Díky společnému scénáři G. Lucase a režiséra S. Spielberga vznikla kultovní postava akčního hrdiny a dobrodruha, jehož síla spočívá především v jeho vědomostech o starobylých civilizacích a chladném úsudku a jehož další slavné příběhy měly následovat.

    • 27.7.2018  20:16

    Československá historická televizní inscenace podle scénáře J. Šotoly popisující poslední dny Zikmunda Lucemburského (1368-1437), mocného středověkého panovníka, krále českého a uherského a římského císaře. Děj se odehrává ve Znojmě v prosinci 1437, kdy umírající vladař cestuje se svým doprovodem z Prahy do Uher a předává vládu svému zeti Albrechtu II. Habsburskému. Ryšavého nemocného císaře v pokročilém věku ztvárnil svým jedinečným způsobem mistr R. Hrušínský a nutno dodat, že sledování jeho mimořádného hereckého umění je vskutku nevšední zážitek. Vynikající herci ve vedlejších rolích, ani strohá výprava, ani jednoduché kulisy a komorní ztvárnění inscenace nemohly ohrozit a snížit geniální výkon jednoho z největších českých herců. Druhorozený syn Otce vlasti, jemuž se díky zbarvení jeho vousů a vlasů přezdívalo od mládí Liška ryšavá, však není spokojen se svým následovníkem, manželem své dcery Alžběty Lucemburské (Z. Bydžovská), neboť ten se v této inscenaci prezentoval jako drzý, agresivní opilec, nehodný pocty důstojně vládnout obrovské říši, kterou Lucemburkové vybudovali. Albrecht II., druhý Habsburk na českém trůně, jehož postavu skvěle interpretoval A. Švehlík, se však z vládnutí dlouho neradoval, neboť zemřel o dva roky později. Zikmund, jehož většina českého národa vnímá jako toho, co upálil Mistra Jana Husa, v inscenaci opakovaně předstíral, že zapomněl jméno tohoto českého církevního reformátora, avšak ve skutečnosti si přesně pamatoval detaily této exekuce a v myšlenkách se k nim neustále vrací. V dalších vedlejších rolích se objevila M. Dvorská jako druhá Zikmundova manžela Barbora Celjská, E. Cupák coby vyslanec české kališnické církve, Z. Martínek v roli katolického biskupa plného nenávisti či L. Mrkvička v roli císařova nejvyššího poradce. Hodinové televizní dílo o posledním dnu kontroverzní historické osoby, jehož smrtí zanikla slavná dynastie a jenž je vnímán jako nepřítel Čechů, v režii J. Bělky hodnotím díky uchvacujícímu Hrušínského výkonu a zajímavému historickému tématu maximálně.

    • 18.7.2018  18:21
    Ptáci (1963)
    *****

    Americký mysteriózní hororový film natočený podle povídky britské spisovatelky Daphne du Maurierové. Do kalifornského městečka Bodega Bay severně od San Francisca přijíždí atraktivní blondýnka Melanie Danielsová (bývalá modelka Tippi Hedrenová, matka M. Griffithové) za svým přítelem Mitchem Brennerem (Australan Rod Taylor), bydlícím na druhé straně zálivu se svou matkou Lydií a jedenáctiletou sestrou Cathy. Melanie přiváží malé Cathy jako dárek k narozeninám klec se dvěma papoušky a od jejího příjezdu se začínají dít podivné věci. Postupně dochází k sílícím útokům ptáků na tamější obyvatele, zpočátku pouze ojedinělými opeřenci a na konci se do zničujících náletů zapojuje tisíce ptáků, nenávistně klovajícími zobáky a zběsile se dobývajícími do lidských obydlí. Nikdo netuší, co takovou ptačí apokalypsu a nevysvětlitelné chování ptáků způsobilo, je však jasné, že lidé jsou proti těmto atakům agresivního ptactva bezbranní a jedinou nadějí na přežití je útěk. První polovina slavného snímku Alfreda Hitchcocka se věnuje seznamování s hereckými postavami a příjezdu sebevědomé blondýnky a nic nenasvědčuje tomu, jaké hrůzostrašné události budou následovat v dramatické druhé polovině. Jednou z hlavních deviz jednoho z nejslavnějších hororů je vynikající budování napětí, které roste spolu se stupňujícími se útoky a agresivitou mořských ptáčků. V závěru pochopitelně napětí vrcholí, po útoku ptáků na lehkovážnou Melanii v uzavřené místnosti v zabarikádované Brennerově usedlosti, kdy jen o vlásek unikla smrti uklováním, se vyděšená společnost dává na únik, zatímco se několikatisícihlavé ptactvo zlověstně houfuje a připravuje na další zničující útok. Tento snímek se právem považuje především díky geniálně zvládnuté gradaci napětí za nejlepší dílo mistra hororového umění A. Hitchcocka.

    • 18.7.2018  18:19
    Slavné historky zbojnické (TV seriál) (1985)
    ****

    Československý šestidílný televizní seriál, jenž se věnuje vyprávění historických příběhů o známých i méně známých zbojnících a loupežnících, jež se z určitých důvodů staly legendami. Po docela morbidním pozadí během promítání úvodních titulků zobrazující druhy historických poprav se dostává ke slovu vypravěč M. Kopecký, jenž v každém dílu diváka uvede do společensko-historických souvislostí konce 18. a počátku 19. století, v nichž se jednotlivé hodinové příběhy odehrávají. Seriál se věnuje postupně V. Babinskému (1796-1879, R. Brzobohatý), Sóbri Jožkovi (1810-1837, J. Bartoška), J. J. Graselovi (1790-1818, I. Vyskočil), Schinderhannesovi (1778-1803, M. Vladyka), Róžovi Šandorovi (1813-1878, P. Zedníček) a Jeanu Salvadorovi (1774-?, V. Dlouhý), z nichž každý zemřel rozdílnou smrtí, pouze český zbojník Babinský skonal přirozeně ve vysokém věku. Jak vidno, geograficky jsou příběhy zařazeny do Českých zemí, Uherska, Německa a Francie. Přestože se jednotlivé příběhy odehrávají podle podobné dějové osnovy, tedy vzestup a rozšiřování moci, majetku a věhlasu zbojníka, poté zrada spojence či osudná chyba a zákonitě ústup ze slávy, případně smrt, působí do značné míry každý jinak a neokoukaně. Velkou zásluhu na tom má scénář J. Melíška věrohodně zachycující realitu loupeživého života a prostředí společenských vyděděnců a především herecké výkony hlavních i vedlejších postav. V doplňujících vedlejších rolích, jež výrazně pozvedly divácký zážitek ze seriálu, se objevili namátkou maďarští důstojníci J. Sovák a K. Heřmánek, proradní J. Hanzlík a L. Křiváček, věrní pomocníci A. Molčík či O. Vetchý, vojenští velitelé J. Somr a L. Trojan a mnoho dalších. Svůj půvab a krásu v seriálu prokázalo také mnoho českých hereček, za zmínku stojí J. Hlaváčová, V. Freimanová, I. Svobodová, B. Štěpánová, D. Bartůňková či L. Geprtová. Kdybych měl vybrat jeden díl ze seriálu Hynka Bočana, jenž mě nejvíce zaujal, zvolil bych čtvrtý v pořadí, jenž pojednává o německém rebelovi Schinderhannesovi. Tohoto vyvržence, jemuž život ukončila gilotina, ztvárnil velmi vydařeným, až překvapivě výborným způsobem M. Vladyka a jeho projev byl tak diametrálně odlišný od jeho obvyklých komediálních rolí. Až na pár ojedinělých nesrovnalostí v několika dílech mohu s klidným svědomím hodnotit tento seriál nadprůměrně, zejména díky netradičnímu a zajímavému tématu a skvělým hereckým výkonům.

    • 16.7.2018  18:49

    Francouzská komedie, v níž exceluje v hlavní roli J. P. Belmondo, představující výřečného a bezskrupulózního mladíka, jenž se díky své neobyčejné výmluvnosti, mladistvé přitažlivosti, fiktivní totožnosti a bláznivým nápadům dostává do přízně mladých krásných žen i bohatých postarších dam. Toni Maréchal je ve skutečnosti chudý jako myš, nicméně to mu nebrání v tom, se honosil vybájeným jměním a tituly tak, aby využíval dobroty, pocitů osamění, žádostivých náručí a sexuální neukojenosti zámožných paniček. Pokud milostná náklonnost jeho živitelek přesáhla únosnou míru, ihned se začal zajímat o jinou oběť. Téměř vše, co pronesl, měl důkladně a manipulativně promyšleno s cílem získat bezpracně co největší blahobyt. Současně je však tato komedie Jeana Beckera velmi zábavná a nabitá Belmondovými hláškami a domnívám se, že lepší název filmu než sympatický dareba snad nemohl lépe hlavního hrdinu charakterizovat. Belmondo skutečně představuje filmového hrdinu v takové podobě, v jaké si ho diváci oblíbili nejvíce. Nakonec však došlo i na nepolapitelného svůdníka Toniho, který se nechal přechytračit mladou a krásnou S. Sandrelliovou, dědičkou malého ostrova v Pacifiku, na němž se mělo údajně nacházet obrovské naleziště manganu. Tato báchorka, jíž byl Bebel oblouzněn, se mi však jevila jako naivní a nereálná. Ve vedlejší roli se jako Maréchalův komplic v jeho podvodných činnostech objevil Belmondův dobrý přítel J. P. Marielle , jednou z jeho ženských obětí se stala překrásná M. Demongeot, kterou se Belmondovi podařilo pobláznit svými řečičkami a odloudit ji od jejího bohatého milence P. Noireta. Celkově vnímám tento Beckerův film jako povedenou komedii, dokonce jako jeden z nejzábavnějších Belmondových filmů, jež jsem měl zatím možnost zhlédnout.

    • 13.7.2018  16:01
    Podivné okolnosti (TV film) (1982)
    ***

    Československý televizní film natočený podle stejnojmenné povídky Jána Pappa vyprávějící o osudu dvou lidí, jejichž život poznamenala válka. Mladý partyzán hodnosti četaře Emil (Š. Kožka) se vrací z války do své rodné obce a najde domov opuštěný a zpustlý. Když vše opravil a uvedl do původního stavu, nebyl si jist, co dál podniknout se životem. Potkává a postupně se sbližuje s temperamentní a životem zklamanou válečnou vdovou (E. Matejková), jež ho sice na jednu stranu přitahuje, ale na druhou se k ní a jejím dvěma dětem nechce tak snadno nechat připoutat. Když však vdova sežene četařovi pracovní místo u železnice, jiným způsobem o něho pečuje, dává mu opatrně najevo svou náklonnost a na závěr se k němu bez jeho vědomí přestěhuje, muž podléhá situaci a spojí s ní a jejími dětmi svoji budoucnost. Při prvním setkání a rozhovoru s Emilem plného nespravedlivých výčitek bych této uznávané slovenské herečce dle jejího utrápeného výrazu a celkové úpravě zevnějšku tipoval mnohem vyšší věk, než jaký v době natáčení skutečně měla (32). Na netradiční, ale osudové seznámení těchto dvou osamělých osob je zřejmě poukazováno v názvu snímku. Jednoduchý hodinový příběh z bratislavského televizního studia Koliba v režii Igora Ciela vyjadřuje pomalý návrat k předválečnému stavu na slovenském venkově jak ve společnosti, tak u jednotlivců.

    • 13.7.2018  15:59
    Zelňačka (TV film) (1995)
    ****

    Česká televizní inscenace podle stejnojmenného románu René Falleta vyprávějící o dvou starých přátelích na francouzském venkově, kteří tráví svůj čas popíjením vína a posedáváním na společném dvoře. Hlavní postavy Clauda Ratiniera, živícího se výrobou dřeváků, a jeho přítele Francis Chérasse, zvaného Sisis, byly obsazeny vynikajícím J. Somrem a J. Skopečkem. Jejich každodenní idylka je narušena příletem mimozemšťana z planety Oxo (K. Halbich), kterému zachutná Ratinierova zelná polévka a poté i víno. Na oplátku za pohostinnost nabídne starým pánům, aby s ním odcestovali na jeho planetu, kde neexistují žádné nemoci a kde by mohli žít ještě mnoho let. Staří přátelé jsou současně tlačeni starostou města P. Kostkou a zámožným obchodníkem V. Postráneckým k prodeji jejich domů, které mají být zničeny, a na jejich místě má vyrůst moderní turistická atrakce. V tomto úsměvném příběhu, který na konci skýtá ponaučení, se oba starci vzdají své možnosti odcestovat a bezstarostně žít na neznámé planetě a raději se chtějí usilovat o záchranu jejich malých usedlostí. Ve vedlejších rolích se v roli strážmistra holdujícímu vínu i ve službě objevil výborný O. Vlach, díky mimozemským silám oživlá Claudova manželka Francina (M. Pleštilová), bohužel věkově se ne zcela hodící ke svému manželovi, a mladý listonoš J. Šťastný. Domnívám se, že díky skvělým výkonům pánů Somra a Skopečka, ale i ostatních herců, může toto dílo Pavla Háši směle konkurovat dřívější a známější francouzské stejnojmenné filmové verzi se slavným L. de Funesem.

    • 9.7.2018  18:49

    Československý kriminální film inspirovaný skutečnou událostí odehrávající se v Mariánských lázních těsně po utichnutí válečných bojů v květnu 1945. Pozůstatky válečných křivd a uklidňování poválečných nepokojů má na starosti vedoucí místní veřejné bezpečnosti Šedý V. Neužil se svým sympatickým asistentem J. Abrhámem. Přestože by určitě měli mnoho starostí s nově vznikajícími problémy související s odsunem německého obyvatelstva, zabývají se fémovou vraždou z roku 1933, kdy došlo k objednanému usmrcení německého protinacistického emigranta profesora Lessinga. Hlavního podezřelého představuje německý občan Eckert v podání K. Hlušičky, jenž vyšetřovatele klame nepravdivými výpověďmi. V lázeňském městě na západě Čech dochází ke střelbě, výbuchům na železnici a jiným nepokojům, jenž mají na svědomí osoby z hnutí Hitlerjugend odmítající připustit si Führerovu prohru a poměrně zarážející je, že měkota V. Neužil jejich počínání nikterak neodsuzuje ani netrestá, naopak u soudního přelíčení projeví s těmito osobami smířlivý a chápavý postoj. Zatímco v první polovině snímku dostal dostatek prostoru J. Abrhám, v druhé části už není tolik vidět a jeho nadřízený se na obrazovce objevuje mnohem více. Zajímavou postavu majora Fulína s neformálním vystupováním ztvárnil Z. Dítě, v další menší roli kolaboranta se objevil B. Šmída. V závěru filmu přijíždějí vlakem do osvobozeného pohraničí noví obyvatelé a dá se říci, že kromě záběrů na lázeňskou kolonádu a jiné pohledy na vyhlášené lázeňské město, jež se objevují zejména na začátku filmu, se snímek I. Tomana v ničem nevymyká dobovému nevýraznému normalizačnímu stylu natáčení.

<< předchozí 1 2 3 4 6 12 17 22
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace