Schlierkamp

Schlierkamp

Michal Zemánek

okres Brno

5 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 8 14 21 27
    • 22.5.2020  19:51

    Československá krátká televizní komedie podle scénáře V. Nesrsty, jež se zaměřuje na vztahy mezi dvojicí manželských párů bydlících nad sebou v jednom panelovém domě. Soužití a rozdělení domácích prací je u obou párů diametrálně odlišného charakteru, neboť zatímco Marie (I. Janžurová) má na starosti veškeré hospodaření v domácnosti a její manžel Tonda (V. Menšík) se zabývá především sledování televizoru a četbou novin, u manželů bydlících o patro výš je tomu jinak. Honza v podání J. Hrzána stará s nadšením o domácnost a jeho žena Eva (D. Veškrnová), která nemá co na práci, nese jeho uklízení a vaření s nelibostí, neboť má dojem, že takto se správný chlap nechová. Je pozoruhodné, že mezi oběma manželskými páry byl neobvyklý věkový rozdíl, mezi Menšíkem a Janžurovou 14 let a mezi Hrzánem a Veškrnovou dokonce 15 let. Tento film neobsahuje mnoho komických prvků, proto bych ho za komedii nepovažoval, spíše bych vyzdvihl jeho poslání, jež spočívá v tom, že pro každý pár je nejlepší přirozené rozdělení domácích prací a zodpovědnosti v domácnosti tak, aby odpovídalo schopnostem a možnostem jednotlivých členů a žádný z nich nebyl přetížen. Nutno poznamenat, že postava Evy ztvárněná D. Veškrnovou byla poněkud mdlého ducha a docela mě srala, neboť nejprve z nepochopitelných důvodů podrazila nohy svému pracovitému manželovi nesoucímu talíř s občerstvením a způsobila mu tak zlomeninu horní končetiny, poté díky své lehkovážnosti vytopila byt Menšíka s Janžurkou a nakonec si během vaření hloupě spletla kmín se semínky fenyklu. V závěru ji správně paní Janžurová upřímně řekla, co si myslí o jejím chování a názorech. Co se týká výkonu mistra Menšíka, přiznám se, že jeho role a výkony v komediálně laděných filmech v 80. letech na mě působí rozpačitě, nevtipně a křečovitě. Pochopitelně před jeho výkony v rozličných dramatech na konci jeho herecké kariéry se s úctou skláním. Celkově hodnotím tuto nevtipnou komedii I. Nováka zobrazující obvyklé problémy v soužití dvou jedinců podprůměrně.

    • 18.5.2020  19:35
    Břetislav a Jitka (TV film) (1974)
    ****

    Československý televizní historický film odehrávající se kolem roku 1021, kdy statečný moravský kníže Břetislav (1005-1055), syn českého knížete Oldřicha, unesl za pomoci svých mužů z Schweinfurtského (Svinibrodského) kláštera svou vyvolenou Jitku, dceru bavorského velmože. Statečný a usměvavý Břetislav (B. Slováček) toužil pojmout za manželku ženu krásnou, ale především urozenou, aby tak mohl zakrýt svůj nemanželský původ a obnovit důvěru ve slavný rod Přemyslovců, neboť vyšlo najevo, že Břetislavova matka Božena nebyla právoplatnou manželkou jeho otce a ani nebyla urozeného původu. Mladou Jitku, jejíž bratr byl Ota Bílý, markrabí ze Schweinfurtu, si zahrála E. Balzerová, tehdy ještě Havránková, a nutno podotknout, že herečce to především díky neobvyklým dlouhým vlasům sepnutým těžkou kovovou korunkou moc slušelo. Břetislavova vyvolená se zpočátku chovala k mladému moravskému knížeti zpupně a přezíravě, chtěla utéct a svého únosce předat katovi. V dramatické situaci, kdy Břetislava a Jitku dohnali svinibrodští vojáci a dvojici se podařilo zachránit pouze lstí, se sblížili, uprostřed nekonečných hvozdů byli oddáni a v budoucnu Jitka povila Břetislavovi pět synů. Příběh z pera geniálního O. Daňka se se skutečnou legendou poněkud rozchází, zejména v tom, že údajně byl únos z kláštera domluven předem, filmová varianta však se mi líbí více. V dalších rolích tohoto poutavého historické dramatu se objevil B. Záhorský jako mohučský arcibiskup a Z. Řehoř jako osamělý mnich žijící na opuštěném místě v lese. Jednoduchý příběh, který se většinu času věnuje seznamování dvou mladých lidí, díky jejichž lásce mohla skomírající dynastie Přemyslovců opět ukázat svou sílu, natočil režisér J. Bělka, který má na kontě několik podobně zajímavých historických filmů a vzhledem k tomu, že mám takové filmy v oblibě, nic mi nebrání po dlouhé době snímek ohodnotit jednoznačně nadprůměrně.

    • 17.5.2020  21:03

    Československá hudební komedie odehrávající se v dívčí třídě na druhém stupni gymnázia. Místo starého učitele matematiky nastupuje mladý J. Menzel, který neváhá pramalé znalosti dívek hodnotit nedostatečně. V závěru se tento učitel nazývaný podle řeckého matematika pokusí neoblíbený předmět zpříjemnit propojením s hudební výchovou. V rolích dospívajících dívek se představila okouzlující J. Schallerová, D. Patrasová či hudebně nadaná L. Filipová. Na výrazné hudební složce a textech písní se podílel vynikající umělec bulharského původu A. Michajlov, který se v tomto muzikálu v malé roli objevil a který dokázal svými jednoduchými melodiemi zpříjemnit nejeden film. V muzikálovém filmu P. Hobla se v dospělých rolích objevil ředitel gymnázia J. Somr, který se neúspěšně snažil J. Menzela přimět, aby byl ke slečnám ve známkování shovívavější. Dále jsme mohli jako členy učitelského sboru sledovat V. Brodského a M. Drahokoupilovu, jejíž obvyklá krása byla v tomto filmu redukována neatraktivním kostýmem. Ve filmu se také objevily tehdejší pěvecké hvězdy V. Neckář a především K. Gott, kteří vystupovaly jako ideální kantoři v představách pubertálních studentek. Ve své typické roli drzého výrostka se krátce ukázal i J. Kraus. Přestože cítím náklonnost k hudebnímu umění A. Michajlova, vždy jsem se nemohl dočkat, až skončí pěvecká část filmu a začne hraný příběh, překvapivě se záhy ukázalo, že děj filmu je příliš jednoduchý a nejlepší na tomto filmu jsou skutečně písně. A protože kvalita písní zdaleka nedosahuje takových kvalit jako například u nepřekonatelné Zlatovlásky, budu film hodnotit podprůměrně.

    • 17.5.2020  21:02

    Československá komedie natočená podle stejnojmenného románu K. Poláčka, v němž má do města Kocourkova přijet slavný rodák, který se dal do služeb mocného šejka a vytvořil si světoznámou pověst válečného hrdiny v boji proti domorodcům. Ve stejnou chvíli uprchne z vězení Ferdinand Kaplan (J. Werich), který se živí jako cirkusový artista a své schopnosti nezákonně využívá při různých krádežích. Podle schématu, který vymyslel N. V. Gogol v Revizorovi, se tento podvodník, který se náhodou objevil při slavnostním přivítání slavného rodáka, omylem pokládá za onoho očekávaného hrdinu. Werich okamžitě využívá této šťastné náhody a záhy se dostává do městského zastupitelstva a poté je dokonce zvolen i starostou. Díky pátrání po uprchlém vězni je však odhalena starostova pravá totožnost a J. Werich, který mě úplně nepřesvědčil a jeho herectví v mladém věku mě nikterak neoslovuje a nezdá se mi ani vtipné, ačkoli velmi uznávám jeho osobnost, se vrátil zpět do vězení. Ačkoli se ve snímku objevuje mnoho známých hereckých jmen, zábavnost a zajímavost díla se poněkud minula účinkem. Nejen že děj zpomalují otravné písničky, které se občas objevují, ale samotný příběh začne velmi brzy nudit, neboť není vůbec natočen dramaticky a poutavě. Ve snímku M. Cikána se objevil J. Marvan v roli ředitele věznice, J. Vojta jako bývalý starosta Kocourkova, J. Plachta coby pytlák Jalovec a otec hrdiny, který na slavnostní přivítání nedorazil, L. Pešek v malé roli nápadníka starostovy dcery či V. Trégl jako holič toužící mít honosný pohřeb. Očekávaje podobně vtipnou záležitost jako při zhlédnutí televizního filmu Kocourkov z roku 1992 pociťuji nevídané zklamání.

    • 4.5.2020  16:49
    Televize (TV film) (1994)
    **

    Česká televizní komediální inscenace o rodině, jejíž otec se domnívá, že dostal výpověď ze zaměstnání. Jediná příležitost, kdy o tom může s manželkou a dcerou hovořit, je během vysílání televizního pořadu, který všichni s oblibou sledují. Do hlavní role otce, který léta pracuje v Ústavu terénního plánování na špatně placeném místě, byl obsazen a do své role neatraktivně upraven J. Kanyza, jeho nespokojenou hysterickou manželku v absolutně nemožných šatech hrála J. Švandová. Jejich studující dceru, která je znechucena věčnými hádkami mezi rodiči, ztvárnila M. Kuklová a v závěru se v inscenaci objevil i jejich syn M. Dlouhý. Zpočátku poměrně zábavná komedie, jednak směšným zevnějškem manželského páru a také přirozenými dialogy ze života, na mě zapůsobila pozitivně, postupem času se však kvalita a humor vytrácel a v závěru jsem si už celkovým hodnocením nebyl vůbec jist. Inscenace D. Kleina se odehrává mezi kuchyní a obývacím pokojem a ukazuje rodinný večer, kdy všichni sedí s přilepenýma očima na televizoru a ve volných chvílích odbíhají řešit otcovy pracovní problémy, což končí ostrou výměnou názorů mezi manžely, ale hádavou a neklidnou atmosféru notně stupňuje i jejich dcera. Závěr přináší pointu, která se dala očekávat, v níž se ušlápnutý otec projeví jako hlupák, který řeší své záležitosti na základě domněnek a nikoli faktů. Můj oblíbený J. Kanyza i J. Švandová předvedli velmi dobrý výkon, jakoby ze života skutečných manželů, avšak celkově se nedomnívám, že by toto televizní dílo dosahovalo průměru.

    • 4.5.2020  16:45

    Česká televizní pohádka o dvou vykutálených lakomých bratrech Držgrešlovi (F. Řehák) a Drždukátovi (J. Kuneš), kteří lstí a podvodem získávají od důvěřivých lidí jejich majetek, který ukládají do kouzelného pytle. Z bratrské dvojice je mnohem výraznější pan Řehák, jenž sladkými řečmi a lichotkami překonává přirozenou ostražitost obětí a je hlavním strůjcem nashromážděného bohatství, zatímco jeho koktavý bratr pouze přikyvuje a dodává tak Držgrešlovu pochlebování na důvěryhodnosti. Oba bratři také přesvědčí líného Vojtu (V. Svoboda), aby šel s nimi do království, kde létají pečení holubi sami do pusy, ve skutečnosti však z něho udělají sluhu, který jim připravuje hostiny. Konec bratrských loupeživých podvodů nastane v okamžiku, kdy Vojta zjistí od čerta zamčeného ve skříni (B. Rychlík), že aby byla zlomena jejich moc, musí být bratrům odebrán jejich pytel s nakradeným majetkem a navrácen peklu. V dalších rolích této veselé pohádky se objevila J. Schneiderová jako dcera okradeného kováře, J. Pecha s K. Mišurcem jako hejkal bez hlasu, resp. lupič bez bambitek. Velkou zásluhu na úspěchu této vtipné a zábavné pohádky E. Sokolovského má bezesporu vyfintěný F. Řehák v červeném saku a jeho podmanivé lichocení a také V. Svoboda a jeho osobité podání lenocha na začátku pohádky.

    • 28.4.2020  17:48
    I tobě se to může stát (TV film) (1986)
    ***

    Československý televizní film odehrávající se na Frýdeckomístecku v podhůří Beskyd. Příběh se věnuje malému obchodu s potravinami, který je v této malé obci otevřen a o který se mnoho desítek let oddaně stará Žofie Cimerková (A. Kreuzmannová), která prodejnu zdědila po dědečkovi. Na výpomoc jí přijíždí vyučená prodavačka Markéta (neznámá P. Fuchsová), kterou provází pověst problémového děvčete. Ve stejné době se u strýčka F. Řeháka, který si na důchod koupil v okolí chatu, ubytuje mladý vyučený prodavač, Markétin spolužák Eda, kterého velmi zdařile zahrál J. Bábek. Od začátku je mezi mladými lidmi cítit jakési erotické pnutí, které vyvrcholilo Edovou noční návštěvou v Markétině komůrce, kam za ní vylezl po žebříku. Mladí vyučení prodavači se těší, až dostanou místo ve velkém městském obchodu, avšak v průběhu času přicházejí opuštěné vesnické prodejně se všemi svými specifiky na chuť. V okamžiku, kdy starou paní Žofii doženou zanedbávané zdravotní problémy, se zjistí, že na vyšších kompetentních místech se rozhodlo, že se prodejna zavře a zásobování potravinami bude obsluhovat pouze pojízdná prodejna. Mladý pár, z nichž zejména dlouhovlasý J. Bábek příjemně upoutal mou pozornost, se rozhodne, že nenechají prodejnu padnout a budou v ní společně pracovat místo paní Cimerkové. Příběh této televizní hry z Ostravského studia s J. Bábkem od režiséra B. Jansy o lidech, kteří propadli kouzlu svého povolání, je dosti jednoduchý, ale přesto jsem ho sledoval se zalíbením. To zalíbení bylo o to větší, když jsem tento snímek porovnal s filmem, který jsem sledovat o den dříve (Tenkrát v Holywoodu), a uvědomil si, že herecky se mi J. Bábek líbil více než Pitt s DiCapriem dohromady.

    • 28.4.2020  17:37

    Americký film režiséra Q. Tarantina podle jeho vlastního scénáře odehrávající se v USA v roce 1969. Děj filmu se zaměřuje na hollywoodského westernového herce Ricka Daltona (L. di Caprio), který prochází uměleckou krizí a jeho dlouholetého kaskadéra a přítele Cliffa Bootha (B. Pitt). Cliff se seznamuje s dívkou bydlící na opuštěném místě se skupinou podobně volnomyšlenkářsky cítících osob, vyznávající styl hippie a žijící v jakési uzavřené komunitě. Tato komunita je významná v závěrečné, zřejmě nejpovedenější scéně, kdy tři z těchto osob drze napadnou B. Pitta v jeho domě. Režisér chtěl tímto naznačit jakousi alternativní paralelu se smrtí nebohé S. Tate, která byla brutálně zavražděna podobně vymaštěnými stoupenci Ch. Mansona. V tomto případě ale sjetí hippieci nevykonali svůj čin podle plánu, neboť na připraveného Pitta s jeho vycvičeným bojovým psem si nepřišli. Postavu krásné herečky a modelky Sharon Tate, která se ve filmu objevila i se svým manželem R. Polanskim, si zahrála M. Robbie. Snímek odkazuje na mnoho filmů a herců z 60. let 20. století, avšak u neodborného diváka projdou bez povšimnutí. Kromě exkluzivní hlavní dvojice se ve snímku objevil také A. Pacino v malé roli producenta a filmového agenta. Tento film na rozdíl od jiných režisérových snímků se vyznačuje velmi pomalým tempem, dramatických scén je velmi málo, v podstatě pouze již zmiňovaná závěrečná scéna a Pittova návštěva v uzavřené komunitě někde na poušti. Režisér jakoby nostalgicky vzpomínal na dobu konce 60. let, avšak skutečný dramatický příběh snímku chybí. Je zde dobře vyjádřeno přátelství hlavních postav, avšak každá si žije svůj život a jejich postavy jsou popsány ploše a zejména Di Capriova role i nezajímavě. Pouze obsazení dvou top herců zachránilo v mých očích tento film před fiaskem. Není mi moc jasné, co tímto filmem autor sledoval, avšak pozoruji obrovský kvalitativní rozdíl mezi nejnovějším, zbytečně dlouhým Tarantinovým filmem a jeho dřívějšími snímky, které mám spojené s mimořádně poutavými dialogy, mnoha akčními až brutálními scénami a napínavým příběhem. V tomto filmu se z toho nevyskytuje nic a ploché nezajímavé postavy bez příběhu, byť obsazené špičkovými umělci, to nemohou napravit.

    • 20.4.2020  19:13

    Československá televizní pohádka s netradičním pojetím, kdy jsou propojeny dva světy, skutečný dětský a pohádkový. Na hradě Křivoklátě probíhá školní prohlídka a žákyně M. Reifová svou fantazií rozvíjí průvodcův příběh o králi (V. Brabec), který si přál syna, ale jeho manželka K. Fialová rodila samé dívky. Po narození šesté dcery, vymyslela M. Reifová způsob, jak zabránil králově nevoli, a sice zatajit před králem její skutečné pohlaví, převléci novorozenou princeznu Janu do mužských šatů a vychovávat ji jako muže. Podle věštby musí princezna Jana vysvobodit tři osoby, najít si muže a teprve poté může vyjít najevo její skutečná totožnost. Pohádka je natočena velmi zajímavým způsobem s příjemnou hudební složkou, přičemž prolínání dvou světů není na překážku. Princezna Jana (M. Reifová vydávající se za prince Jana) dokázala vyléčit rozmazlenou princeznu P. Mourkovou z jejího rozmaru nemluvnosti, dát dohromady manželství ježibaby Francimory v podání vynikající M. Rosůlkové s jejím mužem O. Lackovičem a ještě zachránit ze spárů vodníka chasníka M. Ebena, jehož si poté vybrala za svého životního partnera a dokázala tak, že ženy mohou být stejně statečné jako mužští pohádkoví hrdinové. V dalších rolích se objevil M. Nedbal jako průvodce na hradě a současně v pohádkovém světě jako králův rádce a S. Zázvorková coby učitelka doprovázející dětský kolektiv na prohlídce hradu resp. kouzelná babička. S málo známou pohádkou s originálním námětem legendární režisérky V. Janečkové jsem byl spokojen, herecké výkony byly příjemné a pohodové, přesto se domnívám, že lépe než průměrně hodnotit toto dílo nemohu.

    • 20.4.2020  18:39

    Novozélandská hororová zombie komedie, v níž je matka hlavního hrdiny kousnuta agresivní krysí opicí původem z Ostrova lebek, jižně od Sumatry. Následky se projevily záhy dle očekávání, z matky (E. Moody) se stala oteklá, rozpadající se příšera, toužící po krvi ostatních osob. Její syn, ušlápnutý a nejistý Lionel Cosgrove (T. Balme), brzy odhalí změnu chování své matky a když se kolem něho začínají objevovat podobně agresivní mrtvoly, zavře je do sklepa a bláhově se snaží celou záležitost ututlat. Snímek známého režiséra P. Jacksona, jehož vrchol tvorby měl teprve přijít, se vyznačuje vysokou nápaditostí a také vtipností. Zejména mě pobavily scény se zombie-kojencem, které se narodilo pokousané ošetřovatelce (B. Kendall) a místnímu faráři. V okamžiku, kdy Lionelův primitivní strýček pořádá v domě velkou párty, podaří se ve sklepě zamčeným zombiím vmísit se mezi popíjející osoby a počet pokousaných strmě stoupá. V roli Lionelovy přítelkyně Paquity se objevila Španělka Diane Peňalverová a spolu s Lionelem, který ke konci objevil efektivní způsob na likvidaci početných oživlých mrtvol, se jim podařilo nemrtvé agresory nekompromisně zneškodnit. V závěru ještě Lionel zneškodnil svou matku, jejíž tělo se mezitím rozrostlo do obludných rozměrů. Přes veškerou hrůzu nahánějící atmosféru a závěrečnou krvavou lázeň si snímek uchoval svůj parodický nádech a zábavnost.

    • 20.4.2020  18:11
    Král a žena (TV film) (1967)
    ****

    Československý krátký televizní film, jenž se odehrává přibližně v roce 1547 a přibližuje divákovi soukromý život významného anglického panovníka Jindřicha VIII. (1491-1547) v žoviálním rozhovoru se svou šestou a poslední ženou Kateřinou Parrovou (1512-1548). Do historických rolí krále a jeho ženy byli obsazeni J. Werich a J. Brejchová, což samo o sobě spolu s jednoduchým scénářem nabízí zajímavou filmovou podívanou. Dialog mezi oběma postavami přináší banální témata, která se zabývají vzpomínkami na bývalé Jindřichovy manželky, a příběh vrcholí ostrým a hašteřivým sporem o barvu koně Alexandra Makedonského. Svůdná Kateřina nechce dát za pravdu svému manželovi a tvrdohlavě se drží svého názoru, za což jí její manžel pohrozí popravou. Nakonec však tento historický, málo známý snímek od režiséra E. Schorma končí romanticky, když si absolutistický monarcha smrt své ženy rozmyslí a oba manželé trvají na názoru toho druhého. Bohužel se budu opakovat s povzdechem, jak velké role mohl mistr Werich ke konci svého života vytvořit, kdyby mu více přála tehdejší politická situace. Ačkoli tato inscenace pouze krátce přesahuje dvacetiminutovou stopáž, přesto si ji dovolím zařadit na nadprůměru, pochopitelně díky skvělým hereckým výkonům obou představitelů.

    • 13.4.2020  19:09

    Americký film, který se zabývá poměrně netradičním tématem, a sice vznikem blackmetalové scény v Norsku na přelomu 80. a 90. let. Snímek se věnuje legendární kapele Mayhem, která má asi největší podíl na utvářením této hudební scény a která se kromě hudby proslavila i kontroverzní minulostí spojenou s tragickými událostmi v počátcích jejich tvorby. Příběh je vyprávěn z pohledu zakladatele této kapely Oysteina Aarsetha (Rory Culkin, mladší bratr slavnějšího M. Culkina), zvaného Euroymous, který tomuto žánru vtiskl jeho styl spojený s agresivním, energickým projevem a satanistickou a morbidní tematikou. Na začátku se film, který je natočen čistě hranou, nikoli dokumentární formou, zabývá sebevraždou psychicky narušeného zpěváka bez zábran nazývaného Dead (J. Kilmer, syn V. Kilmera) v roce 1991. Poté se na scéně objevuje postava mladého muže z Bergenu s radikálními názory, odpůrce křesťanství, stoupence Hitlerova nacismu, ale především geniálního hudebníka Varga Vikernesse (E. Cohen), který svým jednoduchým, ale temným hudebním a srdceryvným vokálním projevem předčil i umění Euronymovo. Varg nejdříve k frontmanovi Mayhemu obdivně vzhlížel, a poté co byl přizván do kapely jako baskytarista a nahrál své vlastní věci, začal se na Euronyma povyšovat a obviňovat ho z pozérství. Kromě toho, že ve svých 17 letech ve svém hudebním projektu Burzum složil opravdu geniální skladby, věnoval se i trestné činnosti, tedy především vypalováním dřevěných kostelů po celém Norsku. Když se ke své žhářské činnosti přiznal v novinách, vypukl mezi ním a umírněným Euronymem spor, který skončil Euronymovou brutální vraždou ubodáním. Autor snímku J. Akerlund, švédský filmový režisér, autor hudebních klipů a bubeník, který svého času hrál i v legendární kapele Bathory, se už dalšímu osudu kapely ani osudu Varga nevěnoval, film končí s Euronymovou smrtí v roce 1993. Nutno dodat, že tomuto násilnému úmrtí byl ve filmu věnován velký prostor, možná na úkor hudební tematiky. Ve snímku jsem postrádal více scén ze zkoušek, koncertů, nahrávání desek, zkrátka činností spojných s hudbou. Jako fanoušek této hudební kapely i tohoto hudebního žánru jsem byl zpočátku, kdy se film věnuje hudebním činnostem a utvářením vztahů mezi muzikanty, nadšen, postupně však hudební stránka odchází do pozadí a hlavním tématem je právě trestná činnost a tragické události. Snímku proto nemohu dát plný počet hvězd, neboť závěr filmu ne zcela úplně splnil mé očekávání, ale jinak velmi oceňuji, že se někdo tomuto hudebnímu žánru i s jeho temnou minulostí věnoval.

    • 3.4.2020  19:06
    Magnetické vlny léčí (TV film) (1965)
    ****

    Československá krátká televizní komedie odehrávající se na Divokém západě. Soukromý detektiv Biddle (J. Mareš) přijíždí varovat místního starostu Bankse před podvodným léčitelem, který léčí lidi za peníze magnetickými vlnami bez povolení úřadů. Spolu dohodnou lest, jak léčitele v podání J. Wericha dopadnout přímo při činu. Vynikající J. Sovák, který v roli starosty předvedl standartně skvělý komediální výkon a kterého pojilo s J. Werichem přátelství a vzájemná úcta, však v kritickém okamžiku zjistí, že údajný detektiv byl ve skutečnosti léčitelovým pomocníkem a že byl obětí podvodu dvou vykuků. V roli hloupého starostova služebníka se objevil známý komik a vypravěč pochybné úrovně J. Štercl. Do půlhodinové stopáže tohoto úsměvného díla režiséra V. Jasného se vešla i píseň, kterou zpívala v barovém salónu E. Pilarová za doprovodu J. Šlitra, který jí k tomu hrál na klavír a který se postaral o hudební složku této krátké filmové taškařice. Je smutnou skutečností, že jedna z největších divadelních a filmových osobností J. Werich v pozdějším věku už nedostával tolik hereckých příležitostí, což se projevilo zejména v 70. letech, kdy jeho jméno nebylo žádoucí a režiséři si ho netroufli obsadit. V první polovině 60. let se přece jen pan Werich v několika televizních filmech objevil a vždy to byl výjimečný filmový zážitek, stačí připomenout filmové klenoty jako Uspořená libra či Kočár nejsvětější svátosti. Magnetické vlny léčí považuji také za velmi zdařilé dílo s jednoduchým příběhem, kterému však mistr Sovák svým uměním a spoluprací s Werichem vtiskl pocit jedinečnosti.

    • 3.4.2020  18:53

    Americký kriminální thriller natočený podle stejnojmenného románu C. McCarthyho odehrávající se v opuštěných končinách Texasu pojednává o Llewelynu Mossovi (výborný J. Brolin), který náhodou narazil v poušti na místo, kde si skupina drogových dealerů mezi sebou vyřizovala účty, zabili se navzájem a on tak snadno našel kufr plný peněz, který tam zůstal osamocen. Ze svého nálezu se však neraduje dlouho, neboť na jeho stopu se vydává psychopatický zabiják J. Bardem, který se svou zvláštní, nečekaně účinnou zbraní fungující na principu stlačeného vzduchu vraždí bez mrknutí oka lidi na potkání. Strhující taktická bitva těchto dvou osob snese nejpřísnější měřítka, zejména postava ledově chladného psychopata se španělskému herci J. Bardenovi povedla dokonale. Ve snímku bratrů Coenových dále vystupuje T. L. Jones jakožto šerif před penzí a okouzlující W. Harrelson coby zabiják najatý na vraždu Bardena, který se ve snímku ukázal pouze krátce, neboť svůj úkol nedokázal splnit. Nečekané dějové zvraty, které se směrem k závěru snímku stupňovaly, a vskutku napínavá atmosféra přivodily lahůdkový filmový zážitek, u kterého divák nemůže odtrhnout oči od obrazovky. Netradiční pojetí a rutinní zabíjení nepohodlných osob způsobilo, že v průběhu filmu už nebylo nutné ukazovat, jakým způsobem dotyčná oběť zahynula, což platí dokonce pro smrt hlavní postavy. Volné a do ztracena zvolené zakončení snímku na kvalitě thrilleru nic neubralo a já tak mohu po dlouhé době ocenit filmové dílo maximálním počtem hvězd.

    • 30.3.2020  19:43
    Nákaza (2011)
    ***

    Americký katastrofický film, jenž se zabývá sledováním šíření smrtícího, vzduchem přenosného viru, který nakažené osoby zabíjí během několika dní. Je šokující, jak je počátek tohoto filmu naprosto věrný tomu, co se odehrávalo a odehrává v těchto dnech (březen 2020) na celém světě, včetně původu nákazy, prvních bezpečnostních opatření a vývoje očkovací vakcíny. Příčina této celosvětové infekce je lokalizována v Číně, kde nechutné a primitivní stravovací návyky tamějších domorodců způsobily celosvětovou pandemii, což do detailu odpovídá původu skutečné dnešní nákazy a jsem zvědav, zda se dočkám, že někdo požene východoasijskou velmoc k zodpovědnosti za tuto katastrofu. Co se filmu týká, počátek je mimořádně impozantní právě díky tomu, jak autoři dokázali před devíti lety přesně předpovědět možnost a průběh šíření viru a současně nepochopitelné, že se něco podobného ve skutečnosti mohlo stát. V průběhu snímku však dramatičnost upadá, příběh se většinou věnuje poukazováním na dopady této katastrofy a výzkumu protilátek. Prostředky, jak zabránit nekontrolovatelnému šíření nákazy a zajistit ochranu obyvatelstva, jsou pouze naznačeny. Závěr snímku je zbytečně sentimentální a zaměřuje se na nezajímavý osobní život dospívající dcery jedné z hlavních postav, což celkovému hodnocení dost uškodilo a se závěrem jsem absolutně nebyl spokojen. Ve filmu režiséra S. Soderbergha se objevuje dost známých herců, bohužel však se většinou jedná o postavy nakažené tímto smrtícím virem a jejich životnost v dramatu není dlouhá. Výraznou postavu ztvárnil M. Damon, který byl vůči této nemoci imunní a jeho ženu a jednu z původkyň nákazy si zahrála G. Paltrow. Do role epidemioložky dr. Mearsové, která za svou snahu zmírnit dopady nákazy zaplatila životem, byla obsazena K. Winslet, investigativního novináře s extravagantní ochranou dýchacích cest ve tvaru kvádru zahrál J. Law a státního zmocněnce pro tuto katastrofu ztvárnil L. Fishburne. Na základě dnešních zkušeností je z dnešního pohledu nepochopitelné, že lidé i v nejhorší fázi nákazy, kdy se oběti ukládaly do masových hrobů na okrajích velkoměst, nenosili žádné ochranné prostředky. Modlím se, aby současná pandemie nedosáhla takových fatálních rozměrů, jaké jsou naznačeny v tomto snímku. Zdůrazňuji, že poutavost snímku spočívá v mrazivé podobnosti se současnou pandemickou situací, z filmografického hlediska se zejména v závěru prokázalo, že se nejedná o žádný výjimečný filmový počin.

    • 26.3.2020  18:38
    Růžový Hubert (TV film) (1985)
    **

    Československá kriminální komedie podle románu E. Wallace vyprávějící o panství lorda Chelforda, kde straší záhadná postava zvaná Růžový Hubert údajně hledající zakopaný poklad. Na panství starého, rozklepaného a senilního lorda Chelforda (M. Kopecký), který žije spolu se svým o poznání mladším bratrem Richardem (P. Štěpánek), se sjíždí zámožná rodina Harperova, která by ráda provdala mladou Janu (Z. Adamovská) za starého lorda. Vysoký věkový rozdíl mezi snoubenci pochopitelně lásce nepřál, a tak není divu, že Jana nalezla útěchu v Richardově náruči. Za mnoho let se tito herci stali manžely i ve skutečném životě. Současně s výpravou Harperových, která zahrnovala matku S. Zázvorkovou a zkrachovalého bratra Artura (J. Kodet), se na panství objevil i seržant Butler ze Scotland Yardu v podání přehrávajícího J. Faltýnka, který měl přijít záhadě Růžového Huberta na kloub. Spousta postav ztvárněných vynikajícími herci naznačovala zajímavou filmovou podívanou, avšak opak byl pravdou. Ve snímku režiséra Z. Kubečka se v podstatě nevyskytuje žádný kriminální čin, zato obsahuje spoustu zbytečných nepodstatných dialogů, které i přes snahu zachytit maximálně smysl příběhu okamžitě vyznívají do ztracena a divák má velký problém udržet pozornost. Také přítomnost některých postav byla nadbytečná a zmatečná. Závěr snímku podtrhl nesmyslnost celého díla, neboť předložené vysvětlení záhady Růžového Huberta i dalších tajemství považuji za hloupé, a to nemluvím o tom, že mnohé činy (střelba na seržanta) nebyly vysvětleny vůbec. Ve vedlejších rolích se objevili sluhové nevýrazný L. Kostelka a K. Effa, zbytečná sekretářka R. Rázlová, doktor O. Vízner a zbohatlý soused V. Mareš. Bohužel musím konstatovat, že ačkoli se mi herecké výkony většiny postav líbily, celkový dojem z tohoto filmu to nemohlo vylepšit, a proto shledávám, že se jedná o jednu z nejhorších a nejnudnějších televizních kriminálních inscenací 80. let, jež jsem zatím měl možnost vidět, neboť takto nevyužitý herecký potenciál se jen tak nevidí.

    • 26.3.2020  17:33
    Heavy Trip (2018)
    ****

    Finská komedie o začínající čtyřčlenné metalové kapele. Když se náhodou potkají s producentem a organizátorem velkého metalového festivalu v Norsku, rozhlásí jejich zpěvák a hlavní postava filmu Turo Moilanen (J. Holopainen), že budou na onom festivalu vystupovat. Tato informace vzbudí v městečku okamžitý rozruch a dosud bezejmenná kapela, která pouze přehrává skladby od jiných umělců, dostává podporu ze všech stran. Brzy však vyjde najevo, že účast na norském festivalu je mylná, v kapele nastává krize, která dosáhne vrcholu po nešťastné smrti jejich bubeníka. Frontman Turo zmobilizuje všechny síly, dá dohromady všechny zbývající členy kapely, místo mrtvého spoluhráče přibere chovance v psychiatrické léčebně, kde pracuje, a vyrazí do Norska na festival na vlastní pěst. Zajímavá scéna se odehrává na finsko-norské hranici, kde jsou muzikanti s ukradenou dodávkou omylem pohraničníky zaměněni se skupinou opilých muslimů, kteří jsou zatčeni místo nich. Ve vedlejších rolích mě kromě kapely zaujala půvabná květinářka Miia (M. Kuustonen) a její neúspěšný nápadník, arogantní popový zpěvák Jouni (V. Tiihonen). Film je natočen velmi zábavnou formou a vtipných scének je dostatek. Ke konci už poněkud ztrácí scénář kontakt s realitou a příběh je stává stěží uvěřitelný. I tak soudím, že se celovečerní debut režisérů J. Laatia a J. Vidgrena zdařil a oceňuji kromě všudepřítomné kouzelné skandinávské krajiny zejména humor a nadsázku, s kterou si metalisti dělají legraci sami ze sebe.

    • 20.3.2020  18:13
    Kriminál (1989)
    ****

    Americký akční film, v němž je odsouzený Frank Leone (S. Stallone) převezen z jednoho vězeňského zařízení do druhého, kde jsou mnohem horší podmínky. Zlý ředitel věznice D. Sutherland se pomocí různých intrik, podvodů, manipulací a dokonce i vražd snaží donutit Leoneho, který má těsně před propuštěním, aby porušil předpisy a mohl mu tak být prodloužen trest. Není zcela jasné, proč se elegantní, ale bezcitný ředitel rozhodl Stalloneho tak krutě šikanovat, ale používá k tomu všech možných prostředků. Leone se pokouší všechna příkoří včetně neodůvodněného uzavření na izolaci po dobu šesti týdnů ignorovat, aby nezadal příčinu k prodloužení trestu, avšak v okamžiku, kdy dojde k vyhrožování ublížením na zdraví jeho přítelkyně D. Fluegel, ztrácí všechny zábrany. Po zneškodnění krutých dozorců v dramatickém závěru u elektrického křesla donutí ředitele, aby se před svědky přiznal ke svým intrikám. Ve vedlejších rolích se objevil J. Amos jako velitel dozorců, T. Sizemore coby vězeň Dallas, který hloupě naletěl na ředitelovu nabídku ke špiclování Leoneho nebo J. Lund v roli agresivního dozorce. Atmosféra věznice, kde jsou nenávistný a podlý ředitel a krutí dozorci horší než spoluvězni, mezi nimiž nebyl pro Leoneho problém si získat respekt, je velmi dobře zachycena a vzhledem k tomu, že snímek obsahuje dostatek zajímavých dramatických scén, oceňuji ho nadprůměrným hodnocením.

    • 20.3.2020  18:05

    Československý film vyprávějící o mladém učiteli Poncarovi, který přichází na venkovskou základní školu a díky svým pedagogickým metodám, které děti motivují k aktivitě i mimo školní budovu, si brzy získá jejich respekt a oblibu. Do hlavní role byl obsazen neznámý F. Skřípek, který byl jako jediný muž v kabinetu brzy obletování kolegyněmi, on se však rozhodl trávit svůj volný čas s ovdovělou matkou svého žáka. Poncarovy metody se nelíbily všem, tedy hlavně těm rodičům, jež byli zvyklí na výborný prospěch svých dětí, který však neodpovídal jejich skutečným znalostem. Brzy se tedy objeví stížnosti na jeho moderní pedagogické postupy, které jsou obhájeny. Tento snímek vznikl podle scénáře nechvalně proslulého V. Trapla a stejný člověk se ujal i režie, co už mnohým znalcům dává najevo, že mnoho kvalitní filmové podívané se vyskytovat nebude. Do okamžiku, kdy si Poncar získá důvěru a náklonnost dětí na svou stranu se však jedná o relativně koukatelnou záležitost, poté se však děj vytrácí a zbytek filmu je do jisté míry zbytečný, zkrátka rozvinout příběh a slušně ho ukončit je úkol, který je opakovaně nad režisérovy schopnosti. Velmi podivně a nepřesvědčivě působí i skutečnost, že největší uličník z tamější třídy se po zavedení motivačních metod stává premiantem a přemýšlivým mladíkem. Kromě ředitele školy, kterého hrál V. Ráž a který se neúspěšně snažil krotit Poncarovo novátorské pedagogické směřování, se ve snímku objevovaly samé neznámé nebo velmi málo známé tváře. Přestože byl snímek natočen na začátku 80. let, kdy už začalo socialistické smýšlení obnovené a povinně vyztužené normalizací pomalu chladnout, snímek působí jako by vznikl o třicet let dříve. Tomu odpovídá nejen celkové vyznění filmu, ale i statické záběry na přírodu či vzdušné pohledy na městečko, které mi právě připomněli styl natáčení propagandistických filmů z 50. let a koneckonců i kvalita a nulové poslání tohoto Traplova díla. Nejhorší český režisér, jak je pan Trapl nazýván, natočil podle mého názoru ještě horší filmy, nicméně i tak je Velké přání těžký podprůměr, který bude po zásluze oceněn jednou hvězdou.

    • 6.3.2020  18:30
    Májový víkend (TV film) (1982)
    *

    Československá televizní inscenace vyprávějící o srazu bývalých spolužaček ze základní školy. S odstupem čtyř let od společné docházky do školy pozve Beata své spolužačky na chatu, kde mají strávit víkend. Hostitelka neprožívá šťastné období, neboť se jí na motocyklu zabil její přítel, a zřejmě aby zaplašila samotu a zoufalství, naplánuje tuto akci. Snímek se zabývá především přípravami na sraz a zjišťováním, která z dívek pozvání přijme a tím se poodhalují charaktery a osudy mladých dívek před maturitou. Mizerný scénář P. Ševčoviče se zcela obešel bez dramatické zápletky a napětí, nejvíce se věnuje nepodstatným rozhovorům mezi jednotlivými dívkami. Největší vzruch přineslo nevysvětlené zamknutí hysterické hostitelky před návštěvnicemi. V okamžiku, kdy se dívky postupně začínají na víkendové chatě, objevovat, nestojí atmosféra za nic, snad díky nechtěné přítomnosti jedné z nich a nedobré náladě hostitelky, která se ani nenamáhala s přípravami pohoštění pro své kamarádky. Poté, co nežádoucí host odjede, začíná teprve to pravé přátelské veselí a snímek M. Pietora končí. Vzhledem k tomu, že jsem z účinkujících hereček neznal kromě I. Krajčovičové a P. Vančíkové ani jednu, žádná z budoucích maturantek mě herecky nezaujala a díky velmi nudnému scénáři jsem se musel hodně přemáhat, abych toto padesátiminutové dílo vůbec dokoukal, hodnocení tomu bude odpovídat. Většina obsazených hereček vypadala mnohem starší než postavy, jež měly představovat, a navíc ani jejich mluva a vyjadřování neodpovídala jejich údajnému mladistvému věku. Jedna z nich, která se této párty nemohla zúčastnit, neboť se musela postarat o své dítě, vypadala minimálně na třicet a tvářila se jako pár minut před sebevraždou. Raději ukončím svůj komentář, neboť nic pozitivního bych stejně nenalezl a navíc si to ani tato nudná, povrchní a zbytečná záležitost slovenské televize nezasluhuje.

    • 2.3.2020  18:20

    Americký akční mysteriózní až hororový film podle scénáře Q. Tarantina, jenž si v tomto snímku R. Rodrigueze zahrál i jednu z hlavních rolí. Bratři Seth a Richard Geckovi vykradou banku, zastřelí několik policistů a civilních osob a spolu s rodinou bývalého pastora Fullera, kterou zajali jako rukojmí, mají namířeno do Mexika. V roli o poznání inteligentnějšího zločince Setha se objevil charismatický G. Clooney a jeho bratra, sexuálního násilníka a psychopata ztvárnil právě Q. Tarantino a musím uznat, že oba podali vynikající herecký výkon. Pastora, jenž po tragické smrti jeho ženy ztratil víru v Boha, si zahrál Tarantinův oblíbenec H. Keitel a v rolích jeho dětí Kate a Scotta uvidíme J. Lewis a E. Liu. První polovina tohoto filmu přesně odpovídá Tarantinově geniální stylizaci plné bláznivých přestřelek, dramatických situací a nevšedních poutavých dialogů a musím říct, že mě velmi zaujala. Zejména oceňuji počáteční scénu v obchodě s alkoholem, kde oba zločinci na základě Richardova paranoidního podezření zastřelí šerifa i výstředního majitele obchodu. V okamžiku, kdy oba bratři a Fullerovi dorazí do podivného a podezřelého stripbaru v Mexiku a zrovna své svlékací číslo předvádí překrásná S. Hayek, se filmový žánr od základu změní a rázem se před očima odehrává hororové drama, v němž se Geckovi a Fullerovi brání přesile krvelačných upírů, v nichž se proměnila nejen většina hostů v baru, ale i obsluha, obnažené tanečnice i místní hudební skupina. Hostům z USA v boji proti upírům pomáhá dvojice udatných mužů (T. Savini vybavený palnou zbraní v rozkroku a F. Williamson), kteří však jsou později také zneškodněni upířím kousnutím. V malé roli barmana se ukázal D. Trejo. Z počátku na mě ona radikální změna filmového žánru neudělala příliš pozitivní dojem, neboť jsem byl dosavadním příběhem dočista pohlcen, nicméně postupem času jsem přivykl a přijal i diametrálně stylově odlišné zakončení filmu. Hororová zombie-upíří část v sobě nesla i jisté parodující prvky. Přece jen celkové hodnocení bude ovlivněno dějovou změnou, jež byla nečekaná a efektní a dokonce i zábavná, nicméně vysoce položené laťce první poloviny filmu se už nepřiblížila.

    • 28.2.2020  19:44
    Proposition (2005)
    ***

    Britsko-australský western natočený podle scénáře Nicka Cavea, jenž se podílel i na hudební složce, která však není nikterak výrazná. Příběh se odehrává na konci 19. století v Austrálii, přesněji řečeno v její blíže nespecifikované vnitrozemské části. Celý australský kontinent se kolonizoval velmi pomalu a v oblasti, kde se film odehrává, je to silně patrné. Ačkoli britská vláda dosadila i do těchto opuštěných a nehostinných míst své vojenské důstojníky, aby dohlíželi nad dodržováním zákonů, způsoby moderní civilizace se zde podařilo uplatňovat velmi složitě. Kapitán Stanley (R. Winstone), jenž byl zodpovědný za bezpečnost tamějších obyvatel, dokázal zajmout a uvěznit dva ze tří členů zločinecké skupiny bratrů Burnsů. Mezitím si veřejnost včetně kapitánovi ženy Marthy (E. Watson) vymohla, že nejmladšího Burnse pro výstrahu zbičují, což mladík nepřežil a kapitán už v tu chvíli tušil, že jim nejstarší Arthur Burns (D. Huston) připraví tvrdou odplatu. Dramatický závěr filmu potvrdil kapitánovu předtuchu a napravil dojem z poněkud nezáživné předchozí části. Prostředního Charlieho Burnse, který byl vyslán, aby pod pohrůžkou Mikeovy popravy zabil Arthura, hlavního strůjce agrese, ztvárnil G. Pearce. V menší, ale skvěle zahrané roli lovce lidí se objevil J. Hurt. Značný kontrast působil Stanleyův moderně zařízený dům v evropském stylu s nuznými životními podmínkami ostatních postav. Pomalu se vlekoucí a stereotypní životní styl zdejších obyvatel jakoby budil dojem, že se jen čeká, až i do těchto zapomenutých míst dorazí civilizace a vynálezy z právě probíhající průmyslové revoluce. Snímek J. Hillcoata se vyznačuje docela jednoduchým příběhem, bezútěšnou atmosférou pusté krajiny a drsných způsobů mužů, kteří nemají co ztratit, nemohu však tvrdit, že by mě tento film nějak výrazně zaujal.

    • 28.2.2020  19:39
    Opožděná vražda (TV film) (1988)
    **

    Československý televizní krimifilm podle novely psychiatra J. Cimického popisující vyšetřování vraždy starého muže, jež na první pohled vypadala jako sebevražda. Objasněním zločinu se ujal kapitán Hladík v podání sympatického J. Štěpničky, jemuž v pátrání asistoval začínající kriminalista J. Langmajer. Zavražděnému byla odcizena jistá hotovost, čímž se okruh podezřelých poněkud rozšířil a zahrnoval psychicky nestabilního synovce oběti, kterého ztvárnil T. Juřička, manželé Sychrovi (L. Skořepová a její věčně opilý druh), kteří žili v sousedství a měli volný přístup na pozemek oběti dírou v plotě a obvodního lékaře P. Štěpánka, který se obával znovuotevření soudního procesu, v němž zavražděný figuroval jako svědek. V dalších rolích v této nevýrazné detektivce se objevil B. Rösner jako ředitel psychiatrické léčebny, poštovní doručovatelka A. Vránová, jež mrtvolu objevila a J. Teplý, jehož svědectví napomohlo k objasnění případu. Navzdory velmi slušnému hereckému obsazení nemohu hodnotit ani průměrně, neboť toto dílo V. Hudečka na mě působilo poměrně nezáživně, předvídatelně a nezábavně a mezi obrovským množstvím televizních kriminálek z této doby se naprosto ztrácí.

    • 23.2.2020  12:12

    Americký akční fantasy film inspirovaný stejnojmennou počítačovou hrou. V Hongkongu se pořádá bojový turnaj na život a na smrt, který má rozhodnout o budoucnosti celého světa. Pokud vyhraje zástupce Vládce zla zvaný Shang Tsung (C. H. Tagawa), jehož moc je znásobena dušemi a silou mrtvých soupeřů, kterou vysává do sebe, nebo obrovitá čtyřruká obluda nazývaná princ Goro, nastane zánik civilizace. Za obranu tohoto světa se postavili akční filmová hvězda Johny Cage (L. Ashby), policistka Sonja (B. Wilson, manželka P. Samprase) a vyvolený bojovník Liu Kang (R. Shou), a ti všichni byli vedeni čarodějem Raidenem v podání Ch. Lamberta. Příběh se zdá být poněkud naivní, neboť mi přijde absurdní, že by osud světa měl být závislý na výsledku nějakého utkání bojovníků, avšak snažil jsem se být shovívavý i k takové stupiditě, neboť hlavním a nejzajímavějším prvkem tohoto filmu, měly být bojové duely. Bohužel akční scény mi přinesly trpké zklamání, neboť se vyznačovaly velmi jednoduchou až infantilní choreografií a nudnými, stále se opakujícími údery a kopy s nepřesvědčivým účinkem na soupeře. Herecké výkony všech postav nemohly celkový dojem z filmu vylepšit, neboť byly doslova katastrofální. Převést počítačovou hru na filmové plátno není snadný úkol, v tomto případě se to režisérovi Paulu W. S. Andersonovi, přestože se snažil holé souboje obalit vysvětlujícím příběhem, nepovedlo. Nejsem si jist, zda je to u podobného typu počítačové hry ve stylu obyčejné mlátičky vůbec možné. Celé dílo se jeví příliš amatérsky a nezajímavě a souboje, které měli být na filmu to nejlepší, vypadají, snad s výjimkou finálového souboje, jako nějaký dětský trénink karate v tělocvičně. Na takové filmy rozhodně plýtvat hvězdami nehodlám.

    • 23.2.2020  12:08
    Pan Novák (1949)
    ***

    Československý komediální film odehrávající se v únoru 1948 a popisující společenské změny z pohledu dlouholetého úředníka Josefa Nováka, kterého ztvárnil J. Plachta. Tento zodpovědný úředník, jenž díky svému přesvědčení nemíchat se do politiky, odmítne nabídku stát se ředitelem pojišťovny, v níž pracoval. V souladu podle komunistického záměru snížit přebytečnou byrokracii a navýšit výrobu těžkého průmyslu dostane nabídku odejít pracovat do továrny či do penze. Pan Novák propadne zoufalství a snaží se simulovat nemoc, aby nemusel jít pracovat rukama, nakonec však podlehne všeobecnému nadšení z nového třídního rozdělení a přijme dělnickou pozici. V práci je zařazen do skupiny nových pracovníků, kteří vzešli z nedělnických profesí a ti jsou zpočátku pod dohledem a jsou přehlížení pro svou slabou kvalifikaci a výkonnost. Panu Novákovi se nové zaměstnání prudce zalíbí, v novém kolektivu je spokojen a díky svému nadšení je povýšen na místo se samostatnou činností. Pan Plachta dokázal toto budovatelské dílo osvěžit svým komediálním herectvím, které se vyznačovalo Novákovou roztržitostí, civilními dialogy s manželkou M. Valentovou a nakonec i předstíraným pracovním nadšením a díky němu film B. Zemana nepůsobí tak beznadějně propagandisticky s černobílou optikou, jak tomu bylo u filmů z této doby zvykem. V dalších rolích se ukázala Novákova dcera L. Fraňková, naivní prokurista F. Kreuzmann zatčený za protistátní činnost, řidič tramvaje a nesympatický ideologický vůdce mládeže J. Pehr, který naváděl mladé lidi k četbě Leninových spisů a zpěvu nepříliš duchaplných budovatelských písní. V rolích Novákových spolupracovníků se objevili M. Horníček, V. Trégl či J. Hlinomaz. Velkou zásluhu na snesitelnosti snímku a jeho politickému odlehčení má právě pan Plachta a režisér B. Zeman. Vzhledem k tomu, že mě Plachtův výkon bavil a dokonce mě nejednou rozesmál, dovolím si hodnotit tento film popisující vynucené změny v novém společenském uspořádání s humorným nadhledem průměrně.

    • 16.2.2020  11:48
    Akce B (1951)
    ***

    Československý film odehrávající se v roce 1947 a popisující boj československých ozbrojených složek proti ukrajinské povstalecké armádě na Slovensku. Ukrajinští nacionalisti, bývalí příslušníci SS, nazývání též podle svého zakladatele Banderovci, kterým se nepovedlo založit svůj vlastní stát, utíkali po válce na západ přes naše území a vyznačovali se krutostí, které nedosahovaly ani německé jednotky za války. Vypalovali vesnice, zabíjeli venkovské obyvatele a skrývali se na opuštěných místech. Z Prahy byl vyslán armádní sbor, který měl útoky postiženou oblast ochránit a banderovce zlikvidovat a tato operace byla pojmenována Akce B. Stejný krycí název mělo násilné vysídlování komunistům nepohodlných lidí z velkých měst na venkov, které probíhalo v letech 1952-1953. Ze známějších herců se v rolích vojáků představili major (?), kapitán J. Bek, poručík R. Deyl ml. a vojíni J. Sovák a A. Šůra. R. Deyl hrál dle předpokladů charakterově bezchybného a chrabrého vojáka se správným socialistickým cítěním, zatímco sympatický J. Sovák v jedné ze svých prvních filmových rolí zpočátku neprojevoval dostatek potřebného nadšení pro tuto operaci, aby se z něho na konci filmu stal skutečný hrdina. Banderovci měli na Slovensku své posluhovače, kteří jim poskytovali informace o pohybu nepřítele, mezi nimiž se nejvíce projevila D. Medřická a neznámý muž se zamračeným výrazem vydávající se za hostinského, u něhož byl major s poručíkem ubytovaní, a tyto osoby pochopitelně byly také odhaleny a zneškodněny. Kněz, který nevědomky poskytl Medřické alibi, byl dle tehdejších zvyků hozen do jednoho pytle s vrahy a jejich posluhovači. Ve filmu se objevuje mnoho povedených bojových scén s ohlušující střelbou, mezi nejzajímavější řadím hrdinnou obranu hájenky, ve které žila A. Hegerlíková s malým synem, opakovaně napadenou Banderovci. Šéfem fašistických bojovníků byl neznámý herec se zajímavým, exoticky vypadajícím obličejem a jeho pravou rukou byl J. Mareš, který svou horlivost a neukázněnost zaplatil životem. Nebýt poslední věty naprosto zbytečně a patolízalsky, dokonce až hanebně odkazující na Sovětský svaz, což bohužel nebylo v té době nikterak výjimečné, a také toho, že byla z podpory Banderovců nepodloženě obviněna Československá strana národně socialistická, konkurent komunistů ve volbách, vzpomínal bych tento filmový počin Josefa Macha mnohem příjemněji. Přesto se domnívám, že i díky nádherným scenériím slovenské horské krajiny a tomu, že mě film bavil a zapomenu-li na nevhodné, ale bohužel nevyhnutelné komunistické kecy, mohu hodnotit průměrně.

    • 6.2.2020  20:05

    Německý dobrodružný film, v němž se vydává polární expedice do nehostinných arktických končin severního Grónska, aby zachránila ztraceného profesora Lorenze (G. Diessl), který se neuváženě odpoutal od původní polární výpravy, aby prozkoumal těžko přístupnou severní oblast největšího ostrova na Zemi známou jako Karajak. Natáčení a záběry na opuštěnou, mrazivou arktickou krajinu nedotčenou člověkem se svolením dánské vlády bylo vskutku dominantním prvkem tohoto snímku Arnolda Fancka. Čtyřčlenná výprava pod vedením dr. Johannese Kraffta (S. Rist) po velkých útrapách, kdy se musela plavit po ledových krách, orientovat se v jednotvárném prostředí a dokonce plavat v ledovém Lincolnově moři, skutečně polomrtvého Lorenze nalezla, avšak na návrat do civilizace už neměla sílu. Byla proto vyslána letecká pomoc, jež se zpočátku jevila jako neúspěšná, neboť první dva pokusy skončily ztroskotáním. Až třetí pokus, který si vzal na starosti pilot E. Udet, známá německá osobnost a hrdina první světové války, byl úspěšný, neboť se za přispění místních eskymáckých obyvatel podařilo ztracené polárníky objevit. První polovina snímku mě velmi zaujala, neboť se zabývala nesnadným putováním v arktickém prostředí, zatímco ve druhé polovině snímku se kamera věnovala především záběry na letadla kroužící mezi obrovskými ledovci a děj se až na pár minut před koncem zcela vytratil. Jediný vzrušující moment se objevil, když se díky tíživým psychologickým vlivům z jednoho člena výpravy vyklubal agresivní psychopat a jiného člena zakousl lední medvěd, když se snažil přeplavat prostor mezi ledovci. Do role pilotky, která jako první nalezla ztracenou výpravu, aby záhy čelně narazila se svým strojem do ledovce, byla obsazena L. Riefenstahlová, Hitlerova kamarádka a autorka jeho propagandistických filmů. Tento film, který měl údajně v oblibě A. Speer, mě zaujal i s ohledem na dobu jeho vzniku pouze z části, a to zobrazením smutné nekonečné krajiny věčně pokryté ledem a také neohroženým hledáním ztraceného kolegy v těchto nebezpečných podmínkách.

    • 6.2.2020  20:01
    Eso es (1982)
    ***

    Francouzská dobrodružná komedie s J. P. Belmondem, který ve filmu vystupuje jako Jo Cavalier, bývalý válečný pilot a v současnosti trenér francouzského boxerského týmu, který se účastní olympijských her v Berlíně v roce 1936. Belmondo se v této nenáročné komedii seznámí se židovským chlapcem Simonem (R. Ferrache) a rozhodne se mu i jeho příbuzným Rosenblumovým pomoct a odvézt je z Německa. Jeho původní poslání jako trenér francouzské boxerské výpravy se tak odsouvá do pozadí a Belmondo se pouští do bláznivých potyček a honiček s Němci. Snímek G. Ouryho se vyznačuje parodováním nacistického režimu, Němci jsou vykreslováni posměšně a nelichotivě a výsměchu se nevyhnul ani samotný Vůdce, jemuž se věnuje závěr filmu. Součástí filmu jsou i dobové záběry ze zahájení olympiády, jejíž pompéznost měla za cíl ukázat velikost Německé říše a podpořit tamější propagandu. V závěru se Belmondo se židovskými uprchlíky díky náhodě dostane místo útěku do tehdy ještě svobodného Rakouska přímo do Hitlerova letního sídla v Bavorsku, což přináší některé zábavné momenty. Z nich mě mimo jiné zaujala hajlující kukačka v hodinách či představa Hitlera poslouchající rozkazy své nevzhledné sestry Angely. V dalších rolích se představila M. - F. Pisierová jako novinářka a F. Hoffmann jako německý generál a dávný Belmondův přítel, který se podílí na záchraně Rosenblumových. Sourozence Hitlerovi hrál zřejmě jeden člověk, avšak jeho jméno jsem neodhalil. Eso es bude patřit spíše k horším Belmondovým filmům určeným nenáročným divákům, neboť zábava se mi jevila jako příliš jednoduchá a povrchní příběh mě též moc neoslovil a okamžitě po skončení snímku se v paměti rozplynul.

    • 2.2.2020  18:06

    Americký dokument o americkém básníku a spisovateli, představiteli beatnické generace Charlesi Bukowskim (1920-1994). V téměř dvouhodinovém filmu je srozumitelně představen životní příběh tohoto kontroverzního umělce, který se proslavil svými autobiografickými prózami, v nichž vystupuje autorovo alter ego Henry Chinaski. Tyto čtenářsky přitažlivé romány, které ho učinily skutečně slavným, byly vytvořeny až v 70. letech a vyznačovaly se vulgárním stylem, poutavými dialogy a byly do nich promítnuty jednotlivé etapy Bukowského života nerozlučně spojené s alkoholem a nekonvenčním životním stylem. Ve snímku Johna Dullahana se objevují nevšední záběry z Bukowského předčítání svých děl v posluchárnách, ukázky z jeho rozhovorů s novináři nebo přednes jeho básní. Navzdory svému omšelému a neatraktivnímu zevnějšku, na němž se podepsala jeho jednostranně zaměřená životospráva, se Bukowskému nedá upřít originální pohled na svět, určité charisma a nezanedbatelný intelekt, který se projevil například v jeho spontánně formulovaných definicích sexu a lásky. Součástí dokumentu jsou i rozhovory s jeho přáteli, milenkami a podporovateli. Jak odpovídá jeho pověsti, v mnoha případech byl autor zobrazen s lahví v ruce, že je až s podivem, že dokázal tuto svou závislost držet celý život na uzdě a cílevědomě se věnovat psaní, kterého ho možná v těžkých časech zachránilo od pádu na společenské dno. Informace uvedené v dokumentu pro mě nebyly nové, neboť v mládí jsem od tohoto autora přečetl všechny jeho romány včetně Bukowského biografie od H. Sounese, přesto však vnímám tento film jako poučný, neboť s autorovým vystupováním a vyjadřováním na veřejnosti a pohledem do jeho soukromí jsem se ještě nesetkal. Podle Bukowskiho románů byly dosud natočeny dva celovečerní filmy : Štamgast (1987) s M. Rourkem v hlavní roli, který se dle slov Bukowského moc nepovedl, a Faktotum (2005). Pro fanoušky tohoto spisovatele je dokument ideální příležitost, jak se dozvědět o životě oblíbeného autora něco víc.

    • 2.2.2020  17:03

    Krátký československý televizní film podle povídky F. Vinanta vyprávějící o lékařské osvětové přednášce v obci Suchá Vrbice, neboť bylo zjištěno, že obyvatelům této obce je moderní lékařství příliš vzdáleno a jejich zvyky jsou i nadále ovlivňovány tradicemi a pověrami. Úkolu představit vesničanům některé poznatky z moderní medicíny se ujal mladý lékař M. Suchánek, avšak jak se ukázalo později, jeho snaha vyplynula do prázdna, neboť jeden u z jeho posluchačů přišel zanedlouho do jho ordinace s problémem, který jasně ukazoval, že nové informace z přednášky nebyly posluchači osvojeny. Vedlejší dějová linie popisuje potíže s automobilem, který si Suchánek vypůjčí od svého kolegy J. Líra a které se pokusí odstranit automechanik J. Hraběta. V půlhodinovém snímku, jehož scénář napsal Z. Svěrák a režie se chopil L. Smoljak, se ve vedlejších rolích objevil starosta Suché Vrbice L. Trojan, ředitel nemocnice O. Vlach a občané Suché Vrbice E. Jegorov, A. Kreuzmanová, B. Holišová a J. Hálek. Vzhledem k slavným jménům scénáristy a režiséra a jejich dlouholeté úspěšné spolupráce jsem očekával dílo poněkud jiné úrovně, tento film bych označil za hodně nepovedený a zbytečný a z typického humoru, který oba autory navždy proslavil, se neobjevilo zhola nic.

<< předchozí 1 2 3 4 8 14 21 27