Schlierkamp

Schlierkamp

Michal Zemánek

okres Brno

5 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 10 15 19
    • 19.1.2018  17:19
    Velká policejní pohádka (TV film) (1979)
    ***

    Československá televizní pohádka podle námětu K. Čapka. Dobrotivý strážník Trutina (Z. Řehoř) najde na své obvyklé obchůzce po Praze obrovské vejce, jež donese na policejní stanici, kde se z něho za krátký čas vylíhne sedmihlavá saň. Překvapení kolegové (J. Moučka, S. Fišer a P. Štěpánek) se i s Trutinou začnou o dráčka starat jako o malé dítě, dokud jim jejich otcovské pudy rázně nezatrhne hlavní strážmistr Pour v podání R. Hrušínského. Navzdory ztrátě pracovní pozice i hrozbě výpovědi z podnájmu se dobrák Trutina rozhodl pečovat o roztomilou saň, podobnou sedmihlavému psu a nazvanou Amina, sám v domácích podmínkách. Nikdo nedokázal projevit tak dojemnou starostlivost o blízkou osobu či o, jako v tomto případě, tvora, jako pan Řehoř. Když se díky obětavé péči dráček proměnil na zakletou princeznu, strážník se polekal a poté se dámy slušně a nesměl zeptal, jestli se nemůže proměnit zpět. V tomto krátkém příběhu se sice objevují nadpřirozené postavy, pohádkou bych ho však nenazval, neboť nekončí klasickým pohádkovým happyendem. Kromě čapkovského ukončení mě překvapily jména strážmistrů, jež sice v přímo nezazněla, ale objevily se v závěrečných titulcích, a byly též ražení ryze čapkovského. Bohužel příběh samotný mě příliš nezaujal, nebýt vynikajícího obsazení, nevím, kam bych s hodnocením klesl. I tak mám dojem, že se Velká policejní pohádka od paní S. Simonové dívá na průměr poněkud zespoda.

    • 15.1.2018  18:45
    Annabelle (2014)
    ***

    Americký horor, v němž pomatení Satanovi vyznavači, jež proniknou do domu mladého páru a napadnou ho, probudí svým působením v dětské panence zlého démona toužící po lidské duši. Horor bohužel neoplývá zrovna originálními prvky, pokud divák překoná slibně vypadající začátek, zjistí, že snímek se věnuje stále stejnému a mnohokrát ohranému tématu a nemělo by ho nic zásadně překvapit. Představitele hlavních postav manželů Formových, zaneprázdněného lékaře W. Hortona a matku s novorozenětem A. Wallis hodnotím jako herecky nevýrazné, stejně tak jako příběh a vyznění snímku J. R. Leonettiho, jenž se dříve proslavil jako kameraman. Nutno podotknout, že oba rodiče měli, co se týká výzdoby dětského pokoje, poněkud úchylný vkus, navíc ona zlobivá panenka, v níž byl probuzen zlý démon, byla naprosto odpudivého, svým šklebem nic dobrého nevěštícího a pro batole naprosto nevhodného zevnějšku. Jako mírné plus pro Annabelle vnímám otevřenou možnost chápání díla, že vše zlé, nečisté a temné, co se v příběhu odehrálo, bylo pouze dílem představivosti nervově přepnuté matky trpící poporodními psychickými problémy. Ač se nepokládám za odborníka či fanouška hororových filmů, seznávám, že stejně jako mnoho dalších diváků ani mě hororový hit roku 2014 nepřesvědčil.

    • 11.1.2018  19:48
    Narozeniny (TV film) (1984)
    ***

    Československá televizní komedie, jež se odehrává na výcvikovém lyžařském kurzu, jehož se kromě skupiny vysokoškoláků zúčastnili také manželé Páleníkovi (O. Navrátil a L. Skopalová). Během narozeninové oslavy Oldřichových třicetin dojde k jeho údajné nevěře. Přestože oslavenec znaven odpočíval po smršti rumových přípitků s rozvernými studentkami a jeho domnělá milenka J. Asterová si užívala na pokoji s tamějším bavičem Š. Skrúcaným, jako záletník byl označen právě nebohý třicátník, jenž si detaily z onoho večera pochopitelně nepamatoval. U dvou posledně zmíněných osob nejvíce zaujaly jejich podivné ´ovčí´ retro účesy. V závěru hodinového příběhu se nešťastník s pošramocenou reputací rozhodne s přítulnou Asterovou skutečně navázat intimní vztah. Poměrně banální příběh o manželském nedorozumění vylepšují herecké výkony jak pana Navrátila, tak i výborného J. Krampola coby navenek přísného, ale ve skutečnosti zábavného vedoucího lyžařského kurzu. Dále mě zaujala postava J. Schmida v roli zájezdového lékaře a také mě velmi pobavila scéna s Maďarem, jenž měl nespravedlivě obviněnému panu Páleníkovi dosvědčit jeho nevinu. Domnívám se, že se jedná o průměrnou televizní veselohru režiséra J. Vanýska, jejíž úspěch jednoznačně souvisí s vynikajícím civilním hereckým uměním O. Navrátila a komediálního talentu J. Krampola.

    • 7.1.2018  15:08
    O myrtové panně (TV film) (1992)
    **

    Československá televizní pohádka o princi z Porcelánového království se zasněným výrazem a s naivními a nereálnými představami o lidech, jehož city dokáže potěšit jedině myrtový keř, v jehož přítomnosti se mu zdají sny o líbezné krasavici G. Filippi. Příběh je vyprávěn v nepříliš povzbudivé náladě bez náznaku humoru s podivně rozostřenou kamerou, přesně jak jsme tomu u většiny pohádek od S. Simonové zvyklí. Zápornou složku a překážku v princově štěstí v tomto snímku představuje devatero vdavek chtivých panen, jež se cítí princovým zájmem o tajemný keř uraženy a pomocí lsti se jim podaří rostlinu zničit. Zamyšlený bezkrevný princ M. Dlouhý nalezne své štěstí bez jakéhokoli hrdinského činu pouhým zasazením zbytku kořenů zpět do vázy a péčí o ně. Devět zhrzených a závistivých panen v čele s nejprůbojnější B. Kodetovou nalezne svůj trest také bez jeho přičinění. V pochmurné a depresivní pohádce se ve vedlejších rolích objevil P. Trávníček jako princův důvěrník a přítel Dominik, jeho milá V. Křížová a dále venkovský manželský pár V. Postránecký a J. Paulová, o nichž by se dalo hovořit jako o rodičích Myrtové panny. Poměrně významnou roli zde hraje hlas vypravěče v podání mistra E. Cupáka. Z mého pohledu se jedná o pohádku, reprezentující typický snový a zádumčivý styl paní Simonové počátku 90.let, z hereckého hlediska vnímám pohádku jako nevýraznou a průměrnou, dějově dokonce podprůměrnou.

    • 7.1.2018  11:31

    Americký thriller jenž se zabývá vyšetřováním vraždy muže během milostného aktu, jež byla provedena sekáčkem na led. Detektiv Nick Curran v podání skvělého M. Douglase jako první vyslýchá jeho milenku, bohatou právničku, spisovatelku a vystudovanou psycholožku Catherine Tramellovou (S. Stone v její nejslavnější roli), jejíž sebevědomé, otevřené a provokativní odpovědi z ní udělaly hlavní podezřelou. Navíc stejný způsob vraždy popsala ve své předchozí knize. Nickovi dochází, že Catherine svou inteligencí a svými psychologickými znalostmi manipuluje s myšlením celého policejního oddělení, což dokázalo i její neformální vystoupení u výslechu se slavnou přehazovací scénou. Poté, co je Nick obviněn z vraždy svého kolegy a zbaven práce na případu, začíná se sbližovat s podezřelou a touží odhalit její pravou tvář. Erotické jiskření a tíživé dusno plné nejistot mezi detektivem s temnou minulostí a provokující spisovatelkou s bisexuálními sklony, jež se intimně stýká s bývalým vrahy, spolu s výborně napsaným scénářem činí ze snímku výjimečnou filmovou záležitost. Ve vedlejších rolích se objevil G. Dzundza jako Nickův policejní kolega Gus či J. Tripplehorn v roli policejní psychiatričky a Nickovy milenky Beth. Skvělému zážitku z bezchybného dramatického thrilleru P. Verhoevena též napomáhá jedinečná hudba J. Goldsmitha.

    • 2.1.2018  19:59
    Mzda strachu (1953)
    *****

    Francouzsko-italský dobrodružný film podle literární předlohy G. Arnauda odehrávající se v zapomenuté, bídou a nezaměstnaností poznamenané vesnici ve Střední Americe. Není divu, že když zdejší americký ředitel ropného závodu, vyhlásí neočekávaně pracovní příležitost s vysokou odměnou, hlásí řada dobrovolníků. Jednorázová pracovní nabídka však spočívá v převezení nákladu prudce explozivní trhaviny na stovky kilometrů vzdálené místo. Výjimečně napínavý thriller H. - G. Clouzota nenechá diváka ani na chvíli vydechnout, neboť většinu snímku vyplňuje sugestivní popis cesty dvou nákladních vozidel s extrémně výbušným nákladem, kdy každá nerovnost na vozovce, malá nepozornost či neplynulost jízdy může mít fatální následky jak pro řidiče, tak pro široké okolí. První posádku odvážných řidičů představovala dvojice Francouzů, mladého Maria, jehož necitlivá povaha a bezohledné jednání bylo demonstrováno na chováním k jeho milé, obsluze tamější krčmy. Tohoto muže, jenž pro úspěch své cesty byl ochoten udělat vše, ztvárnil Y. Montand a tato role odstartovala jeho závratnou kariéru. Jeho spolujezdce, zvaného Jo, představoval vynikající šedesátiletý Ch. Vanel, jenž měl v úvodní části dramatu sebevědomý a impozantní nástup. Přetěžký a nerozumný úkol, jehož se dobrovolně účastnil, však odhalil jeho pravý, zdaleka ne tak pevný, charakter. Posádka druhého vozidla obtěžkaného trhavinou se skládala z italského dělníka Luigiho (F. Lulli) a tajemného Němce (P. van Eyck) s obdivuhodným klidem při práci s výbušninou. Vskutku neobyčejné poutavé zpracování příběhu vrcholí v mrazivé a dechberoucí scéně v ropném jezeře. Do role půvabné servírky Lindy, jež svého milého Maria varovala před nebezpečným podnikem, byla obsazena předčasně zesnulá režisérova brazilská manželka Véra. Kritizované počáteční hodinové uvedení do děje a základní seznámení s postavami rozhodně nevnímám jako zdlouhavé a zbytečné. Mzda strachu je po všech stránkám výjimečné mistrovské dílo s dokonalou atmosférou strachu, které je divák nucen sledovat se zrakem přilepeným k obrazovce a perfektně zvládnutý závěr žene mé hodnocení nad pět hvězdiček.

    • 30.12.2017  16:12
    Bohéma (TV seriál) (2017)
    ****

    Český šestidílný televizní seriál vyprávějící o osudech hereckých osobností v nelehkém období československých dějin od Mnichovského diktátu po politické procesy v 50. letech. Seriál se zabývá profesními a především soukromými událostmi vybraných hereckých prvorepublikových osobností, přičemž při výběru jejich hereckých představitelů se autoři snažili brát v potaz jejich fyzickou podobnost. Bohužel dílo na mě působí poněkud neuceleně, neboť vyprávění se týká pouze vybrané části tehdejší herecké elity (mnoho zajímavých osobností té doby nebylo vůbec zmíněno, namátkou T. Pištěk, H. Haas, Č. Šlégl či totální absence tehdejších hereček) a současně celek působí v některých ohledech kvůli množství postav dosti nepřehledným dojmem. Do seriálového příběhu byly přidány některé fiktivní postavy, zejména v podobě vypravěče Arnošta Žáka, filmového dramaturga (M. Balcar/O. Pavelka) a proněmecky smýšlející herečky L. Krahlové (J. Bárdos). Příběh je vyprávěn O. Pavelkou své dceři během srpnové sovětské okupace, jenž nostalgicky vzpomíná na doby, kdy u filmu začínal a osobnosti, s nimiž se dostal do styku. Příběh se věnuje takovým legendám československé kinematografie jako byl V. Burian (V. Javorský), Z. Štěpánek (M. Dlouhý), O. Nový (S. Rašilov), O. Vávra (P. Batěk), M. Frič (P. Stach) či v menší míře J. Marvan (ne úplně věrohodný D. Novotný). Dále mě velmi zaujala postava a životní příběh pana Miloše Havla, zakladatele Barrandovských ateliérů, předválečného filmového producenta, majitele Lucerny a strýčka prvního polistopadového prezidenta, jehož s velkým přehledem ztvárnil vynikající J. Plesl. Výprava a kulisy jsou na ucházející úrovni, kladné body tomuto dílu přináší, jak už v mnoha případech bývá, dialogy. Divák v příběhu může sledovat jak se tyto osobnosti vypořádaly s výraznými společensko-politickými změnami, jež se v té době děly. Děj se také zabývá známými kauzami, jež v této neklidné době probíhaly, ať už máme na mysli tragedii A. Letenské či neblaze proslulou hru Hvězdy nad Baltimorem, jež stála hereckou kariéru našeho nejznámějšího komika. Nejvíce mě zaujaly nadprůměrná třetí, pátá a především poslední epizoda, pouze díky nimž volím nakonec přece jen nadprůměrné hodnocení. Domnívám se, že větších či menších výtek by se našlo v díle R. Sedláčka a ve scénáři T. Brdečkové, dcery geniálního scénaristy a manželky písničkáře J. Dědečka, poměrně dost, přece jen oceňuji nápad a šíři projektu, od něhož jsem očekával kousek víc.

    • 29.12.2017  15:05

    Československý komediální film o výměně cvičených cirkusových medvědů a o propuštěném cirkusovém klaunovi Cibulkovi. Po úvodní nevýrazné cirkusové části se děj příběhu přestěhuje do školní budovy, kde se kreativní Cibulka vydává za kuchařku, školníka a uklízečku a v jejímž kabinetu také ukrývá cvičené šelmy i svého cvičeného šimpanze Toníčka. Výkon hlavní postavy L. Lipského se zejména ve dvojroli se školníkem Hadrabou dá označit jako nadprůměrně zábavný. V neprůchodné hlavní školní chodbě a v kanceláři ředitele se také odehrává nevídané pásmo groteskních situací, jejímž vrcholem jsou dialogy mezi direktivním ředitelem školy J. Sovákem, školním inspektorem F. Filipovským s notýskem a konkurenčními řediteli cirkusů J. Libíčkem a M. Kopeckým. Velmi zábavné taky shledávám pátrání Kopeckého poskoka Z. Srstky v Cibulkově bytě po ukrytých medvědích kůžích. Dětské role nesympatických a ukřičených žáků tentokrát spíše kazily dojem z jinak povedené komedie. Příliš mnoho prostoru dostaly záběry se cvičenými zvířaty a jiné akrobatické kousky. V malých rolích se objevili V. Kotva jakožto nesmělý učitel přírodopisu, D. Hajská jako školní uklízečka či Cibulkova bytná M. Rosůlková. Přestože nejsem velký příznivec cirkusových představení a obzvláště klaunů, komedie O. Lipského ve své střední pětihvězdičkové ´školní´ části vše bohatě vynahradila.

    • 29.12.2017  11:57
    Šťastný smolař (TV film) (2012)
    ****

    Český pohádkový příběh o chlapci, kominickém učni Filipovi (F. Cíl), jehož od narození provází smůla. Během putování za krásnou Haničkou, o níž zamilovaně tvrdí, že je to jediné štěstí, co ho potkalo, ho doprovází pozoruhodný druh s motocyklem, tajemný muž trpící chorobným lhaním (I. Trojan). Oba společností odvržení cestovatelé však netuší, že Hanička (M. Zábranská), ztracená dcera Štěstěny, skutečně přináší štěstí. Mladá dívka je však držena v zajetí u démonického Carlose v podání J. Dvořáka, jenž její dar rozpoznal a díky neporazitelnosti ve hře v kostky shromáždil ohromný majetek a moc. Mladý kominík se rozhodne navzdory své smůle vsadit svůj život hře v kostky o Haničku. Dějová linie s nemocnou Karlosovou matkou J. Bohdalovou upoutanou na lože důležitá pro smysluplné ukončení snímku talentovaného J. Stracha, mě zaujala méně. Ve vedlejších rolích se objevil jako vždy perfektní J. Somr v roli majitele pohřebního ústavu, převozník V. Javorský či T. Töpfer s R. Holubem v až hrozivě přesvědčivě vypadající scéně u kováře. Dále snad můžeme jmenovat O. Vetchého coby Filipova otce a D. Havlovou v modrých šatech představující Štěstěnu. Velmi zajímavě napsaný děj napsaný M. Epsteinem umístění do doby prudkého technického rozmachu vyjadřující, že smůla ani štěstí nejsou u nikoho navěky, s herecky dominantní a osvědčenou dvojicí Trojan - Dvořák patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co bylo v poslední době z pohádkového žánru natočeno.

    • 29.12.2017  10:00
    Nejlepší přítel (TV film) (2017)
    ****

    Česká pohádka a chudém mládenci Ondrovi (Z. Piškula), který přijde ke štěstí díky přátelství s čertem Matějem. Tento mladý nezkušený pekelník M. Adamczyk v okrade v lese hříchem nezatíženého dřevorubce Ondru a podle pekelných zákonů mu musí splnit každé přání, dokud se nebude poškozený cítit šťastný. Během cesty za štěstím díky bezpracně nabytému bohatství a zařízeným úspěchům pochopitelně dojde k postupné proměně mladíkova charakteru, zpychnutí a pocitu nadřazenosti, jež je v pohádce dobře zachyceno. Následuje pochopitelně nevyhnutelný pád na dno a potřebný hrdinský skutek v podobě proniknutí do pekla za svým rohatým přítelem. Úspěch pohádky K. Janáka, jenž se do jisté míry inspiroval legendárními Bočanovými S čerty nejsou žerty, spočívá v zajímavé hlavní herecké dvojici, přičemž zaujal především představitel temných podzemních sil, ale i na dnešní dobu výjimečně solidním neinfantilním scénáři. Vynikající herci ve vedlejších rolích rozhodně přispěli ke zkvalitnění díla, mám na mysli zejména pana nadlesního/čerta pokušitele J. Langmajera, lakotného knížete J. Lábuse či zákeřného zlodějského barona O. Sokola. Ženskou složku a cíl Ondrova štěstí představovala komtesa Rézinka v podání Slovenky K. Svarinské a čertovu vyvolenou hrála knížecí kuchařka Marjánka H. Vagnerová. Velmi působivým a zajímavým způsobem byla divákovi nabídnuta autorova představa o podzemní pekelné říši, včetně tamější temné mrazivé hudby a jejího vládce F. Němce. Tato pohádka na mě působila milým příjemným, nevtíravým dojmem a pokud bych měl projevit navzdory zdejším odborníkům názor, přinejmenším po dějové stránce a i v rámci jakéhosi pohádkového poselství, hravě strčí vysoce přeceňovaný druhý Strachův andělský hit do kapsy.

    • 22.12.2017  12:27

    Československý film odehrávající se v pohraničí v roce 1950, kde můžeme sledovat činnost vojáků střežících neprůchodnost hraniční čáry. Děj je situován na Sokolovsko do okolí Přebuzi, které je v současnosti označováno jako město s nejmenším počtem obyvatel (69) v Česku. Kromě boji s převaděči a ilegálním přechodem hranic se snímek zabývá i soukromými aktivitami vojáků, přičemž velký prostor byl věnován milostnému seznamování vojáka P. Svojtky a neteře místního správce a domnělé přesvědčené katoličky A. Čunderlíkové. Bohužel ani jedna část nebyla natolik zajímavá, aby filmu I. Nováka zajistila vyšší hodnocení. Vedoucího pohraniční jednotky ztvárnil nevýrazný B. Križan dabovaný R. Brzobohatým a hlavního protistátního narušitele představoval J. Zahajský spolu se Z. Řehořem. Jednu z mála zajímavých postav ztvárnil O. Vízner, jenž zosobňoval intelektuála, filozofa a učitele řečtiny svobodníka Maryšku, jenž dokonce svými znalostmi antických učenců přispěl k dopadení protistátních živlů. Před těžkým rozhodnutím stál voják V. Beneš, jehož bratr emigroval do Kanady a on bojoval s myšlenkou taktéž opustit socialistickou vlast. Jeho volba byla nakonec dle očekávání vyřešena v normalizačním stylu. V dalších rolích jsme mohli zhlédnout zmiňovaného správce L. Munzara s jeho ženou J. Hlaváčovou, a v postavách v zelené uniformě se ukázali K. Augusta, J. Kraus či J. Krampol. Nenápadnou roličku člena vojenského hudebního tělesa si zahrál i interpret úvodní filmové písně J. Korn. Hlídanou státní hranici se postupně pokusili překročit R. Rusev, M. Vávra a J. Pleskot, jenž byl dopaden. Novákův film z atraktivního prostředí pohraniční stráže se pochopitelně odehrává v normalizační atmosféře, jež však není nikterak přehnaná, avšak jako největší slabina snímku se mi jeví nízká dramatičnost a nezajímavý roztahaný děj, jenž divákovi skýtá minimální filmový zážitek a krátce po zhlédnutí veškerý dojem z díla vyprchá.

    • 21.12.2017  14:28
    Řemen (TV film) (1978)
    ***

    Československá komedie odehrávající se Vánočním čase, kdy se seznamujeme s osamělou maminkou H. Maciuchovou, žijící se svým nezbedným, dětsky upřímným synem Petrem (J. Kreidl). Název krátké, pouze půlhodinové komedie vychází z jejich nevinné konverzace, vnímavý Petřík však vezme matčinu poznámku, že do každé rodiny, kde je kluk jako on, patří řemen, vážně a rozhodne se jej zakoupit. V dobrosrdečném a dojemné příběhu se šťastným koncem se objeví ve vedlejších rolích sousedka M. Myslíková a sympatická prodavačka v nákupním domě D. Medřická. Dále se v Bočanově Vánočním příběhu představí J. Dvořák v roli kapsáře-recidivisty, jenž je po chlapcově svědectví dopaden příslušníkem VB J. Satoranským, který je poté pozván ke Štědrovečerní hostině s Petříkem a jeho maminkou. Dialogy a chování kapsáře v jejich bytu, poté co záludně získal z Petříka jejich adresu, působí poněkud křečovitě, avšak celkový dojem nekazí. Jedná se o nevýraznou, ale příjemnou konverzační komedii s Vánoční atmosférou a zajímavým dětským hrdinou.

    • 21.12.2017  09:09
    Raport (TV film) (1968)
    *****

    Československý televizní film z prostředí nacistického vězení podle scénáře geniálního J. Hubače. Komorní snímek, jehož nejlepší scény a dialogy se odehrávaly z cele mezi tajemným Evženem a členem odboje Karlem. Sledování nejen dramatických rolí V. Menšíka je vždy výjimečný filmový zážitek a v Raportu tomu nebylo jinak, neboť jeho Evžen, podezřelý z konfidentství, zde opět uplatnil svou vrozenou výřečnost a neobyčejný talent. Jeho neprůhledné smýšlení a potenciální zrada se projevuje právě v jeho hovornosti, dobré náladě, podivných okolnostech a známostech kolem jeho osoby a drobných ústupcích, na něž nemají ostatní vězňové nárok. Mladý odbojář Karel v podání skvělého J. Třísky nutně potřebuje poslat zprávu ven a varovat zbylé členy tajné skupiny, před zrádcem, díky němuž byl zatčen a kterého neměl sílu včas odstranit. Evžen nabídne opatrnému Karlovi svou pomoc s odesláním důležité zprávy, ten však váhá, zda si může o předchozích zkušenostech dovolit svěřit osud několika životů do rukou neznámého člověka. Po zjištění fatálních skutečností nezbývá Karlovi, než učinit nevyhnutelný krok a napravit svou chybu. Povedený a výborně načasovaný závěr snímku skýtá divákovi nevšední filmový zážitek. Ve vedlejší rolích kromě výše zmíněných hlavních postav zaujal J. Moučka coby nepříliš inteligentní vězeň Arnošt a hlavně skvělý V. Hlavatý v netradiční roli vězeňského dozorce. Dále se ve vynikajícím Moskalykově snímku objevili zatčené odbojáři J. Bruder, A. Filip a V. Mareš. Hodinové komorní vězeňské drama Raport hodnotím maximálně, neboť celkový dojem z filmu, dialogy mezi vězni na cele, stejně tak jako jejich herecké výkony jsou zkrátka mimořádné.

    • 17.12.2017  15:32
    Koncert (1980)
    ***

    Československý film, v němž je poměrně raritním způsobem zobrazena příprava a průběh rockového koncertu kapely Bumerang se zpěvačkou Petrou Janů. Druhá kriminalisticky zaměřená linie se zabývá chytáním dvou uprchlých vězňů, jež se přimíchají do dvoutisícového davu fanoušků rockové hudby a chtějí se v něm ukrýt. Nesourodou dvojici ozbrojených zločinců představoval přemýšlivý a autoritativní J. Tomsa a nestabilní psychopat I. Pokorný. Dramatická zápletka se odehrává až v závěru snímku, kdy si odhalení uprchlíci v obklíčeném amfiteátru, kde se koncert konal, vezmou zpěvačku a jednoho z kytaristů jako rukojmí. V roli mladého hudebního eléva, jemuž během vystoupení selže technika a navíc je zajat zločinci, se objevil M. Stropnický. Ze známých herců se v hodinovém snímku představil P. Rímský jakožto bezcharakterní manažer hudebního tělesa či zvukař V. Kratina. Je zřejmé, že se autoři snažil propojit a dát do souvislostí jako nepřátele režimu uprchlé zločince a příznivce alternativní hudební scény, na druhou stranu nejsou však tito vlasatí hudební příznivci vykresleni až tak odsouzeníhodně, neboť po korektní policejní výzvě byly ochotni po přerušeném koncertu bezproblémově a spořádaně vyklidit hlediště. Bohužel Schmidtův snímek kromě téměř dokumentárního zobrazení rockového vystoupení nenabízí nic zajímavého a zaujme spíše jen svým netradičním pojetím a netypickým hudebním zaměřením.

    • 14.12.2017  18:21

    Československá televizní pohádka podle předlohy francouzského spisovatele Ch. Perraulta. Mladá princezna L. Pichlíková odmítá lásku moudrého, ale postaršího krále E. Cupáka, jenž navzdory odmítavému postoji své vyvolené slepě poslouchá své city a pro svou lásku obětuje to co nejcennější ve svém království, zlatonosného osla. Princezna oděna do opracované oslí kůže od krále uteče a nalezne úkryt u starého sedláka, jenž zároveň plní i roli vypravěče, V. Brodského. Neopětovaná láska k přezíravému princi I. Luťanskému, s nímž se náhodně seznámí, ji však přinese velké životní ponaučení a uvědomí si svou pošetilost lpěním na fyzické kráse. Dojemná scéna na závěr, kdy napravená princezna touží u lesní čarodějnice J. Kotrbové obětovat své mládí výměnou za odebrání několika let věku svému králi, poukazuje na výjimečnou hloubku této málo známé pohádky M. Bobka. Velmi zajímavé jsou na této pohádce i slyšitelné vnitřní monology a myšlenkové pochody hlavních postav. Předpokládám, že pro dětského diváka nebude zřejmě toto dílo příliš atraktivní, avšak vnímavější divák ocení její životní ponaučení a myšlenkový přesah.

    • 8.12.2017  16:30

    Československý film, jenž obsahuje do značné míry tehdejší tendenční politický schematismus, avšak přece jen v sobě nese jisté zajímavé prvky, jež stojí za zaznamenání. Sequensův dobrodružný snímek se odehrává na exotické Kubě a je kromě domorodých představitelů kvalitně obsazen českými herci. V podprůměrném scénáři se český lodní lékař Trojan v podání J. Valy seznamuje s rodinou emigrantů, jíž tvoří starý otec Pirner, mající problémy se srdcem (F. Smolík), jeho dcera Kateřina v podání M. Tomášové a její sobecký a bezcharakterní manžel Kadlec, jehož představoval jako vždy vynikající J. Holý. V dalších rolích jsme mohli sledovat mistra Z. Štěpánka v roli arogantního magnáta Gilbertiho, jenž zbohatl na vývozu cukru a jeho špicla, bývalého fotografa V. Lohniského. Tito pánové se mezi sebou dorozumívali německy, což naznačuje jejich podivnou minulost. V menší roli místního policejního komisaře se objevil R. Hrušínský, jehož tvář byla k divákově úžasu nabarvena na černo a působila tak velmi směšně. Během pomalého odkrývání charakterů jednotlivých postav a po smrti jejího otce nastane situace, kdy se musí M. Tomášová rozhodnout, zda setrvá na onom Cukrovém ostrově či odpluje s uvědomělým lékařem zpět do socialistické vlasti. K mému překvapení se na největším ostrově Velkých Antil používala mezi domorodci ke komunikaci francouzština, což by bez titulků, které naštěstí byly ve snímku obsaženy (nebývalo ve filmech z počátku 60.let vždy zvykem), byl pro diváka fatální problém, neboť by polovině dialogů nerozuměl. Dobrodružný snímek zaujal i zvučnou exotickou hudbou a netradičním prostředím, kterým byl dozajista inspirován jeden z dílů majora Zemana Rukojmí z Bella Vista. Nevýrazná dějová linie mi naopak připomínala Brynychovo o rok starší dílo Smyk, v němž se taktéž objevil J. Vala v hlavní roli. Po dlouhých úvahách nakonec hodnotím dvěma hvězdami, neboť se obávám, že ani přední čeští herci a exotické prostředí nezachránili rozpačitý pocit nad nezáživným scénářem.

    • 5.12.2017  17:20
    Rok ďábla (2002)
    ***

    Český film s dokumentárně fiktivní pojetím, jenž byl věnován české folkové hudební scéně. Ústředními postavami příběhu jsou folkoví hudebníci J. Nohavica, K. Plíhal a skupina Čechomor, z níž se ve snímku nejvíce projevoval její frontman F. Černý. Jejich fiktivní hrané dějové scény, do jisté míry zábavné, se střídají s archivními ukázkami z hudebních vystoupení těchto umělců. Zatímco Ostravský bard zde byl zobrazen jako tajemná postava s údajnými problémy s alkoholem, jeho kolega K. Plíhal si dokázal dělat legraci sám ze sebe a představoval komicky pojatou postavu. Součástí příběhu byl i fiktivní nizozemský kameraman Jan Holman a zpěvák kapely Killing Joke Jaz Coleman. Oceňuji netradiční pojetí Zelenkova snímku, jeho úvod a absurdní a matoucí atmosféra mě zaujala, postupně však film znatelně ztrácel na zajímavosti, zábavnosti i kvalitě. Druhá polovina vskutku obsahuje až příliš mnoho hluchých míst a zbytečných postav a v samotném závěru už byl příběh evidentně natahovaný. Navzdory příjemné hudební složce, folkovému zákulisí a par vtipným nápadům, nemohu udělit snímku vyšší hodnocení, neboť pro mě nemá potřebný dokumentární přínos a z druhé poloviny snímku nemám vůbec dobrý dojem.

    • 29.11.2017  18:56
    Zločin lorda Savila (TV film) (1967)
    ****

    Československá televizní adaptace novely O. Wilda, do níž je skvěle převeden suchý anglický humor. Elegantnímu lordu Savilovi na společenském večírku vyčte z ruky slavný jasnovidec, že v budoucnu spáchá vraždu. Aristokrat V. Voska přijme tuto informaci s obvyklým britským klidem, odloží plánovanou svatbu s půvabnou Sybillou a rozhodne se osud trochu popostrčit. Jeho plánování způsobu vraždy a volba příhodné oběti, které pojal spolu se svým oddaným sluhou Hortonem (S. Beneš) jako ordinérní konverzaci, patří k tomu nejlepšímu, co inscenace nabízí. Pokusy o odstranění vytipovaných obětí jsou však neúspěšné a lordovi se stále nedaří dostát svému osudu. Kromě vynikajících Voskových a Benešových výkonů může divák sledovat další velmi zajímavé postavy. Již zmíněného chiromanta neboli jasnovidce představoval ještě nepříliš známý L. Kopřiva, podivného ruského agenta J. Kemr, hostitelku oněch večírků J. Adamová, výřečnou starou tetičku s problémem pálení žáhy M. Rosůlková a Savilovu snoubenku, jež měla nekonečnou trpělivost se šlechticovým neustálým oddalováním sňatku, ztvárnila M. Drahokoupilová. Dílo E. Sadkové obsahuje plno absurdních situací podpořených vtipnou formou a je okouzlující především Wildovými dialogy. V závěru adaptace byla slavnému autorovi předlohy hlavním představitelem panem Voskou složena poklona.

    • 26.11.2017  15:08
    Vřesový trůn (TV film) (2006)
    **

    Česká televizní pohádka s detektivními prvky, jenž však svým křečovitým scénářem a hereckými výkony nevalné úrovně plně zapadá do trendu nevýrazných a zbytečných pohádek nového tisíciletí. Ústřední téma této pohádky je pátrání po ukradeném zlatém dudlíku, jenž byl odcizen z lůžka zámeckého novorozeněte, zrovna když měla službu chůva Erika. Nezajímavá K. Oltová v hlavní roli hledá tuto dětskou hračku s pomocí rad hospodyně J. Altmanové a její sestry čarodějnice N. Vicenové. V nepříliš důvtipném příběhu mě pobavily snad jen scény s dvojicí šejdířů Franty Pyskoře (J. Zyka) a jeho kumpána Žabožrouta (R. Štabrňák). Jediný opravdový herecký výkon zde předvedl B. Navrátil v roli nerudného Šedého Mžoura, pána Vřesového trůnu, jenž má v neobyčejné oblibě zlaté a třpytivé věci a k němuž se zlatý dudlík dostal. V závěru se chůva Erika sblíží se správcem zámku M. Novotným, jenž zde opět projevil své neherectví a jejichž milostné pouto působilo dost nepřesvědčivě. Bohužel pohádka T. Krejčího nemá potřebnou kvalitu a uvažovat alespoň o průměru mě ani nenapadlo.

    • 26.11.2017  10:56
    Noc rozhodnutí (TV film) (1993)
    *****

    Český historický televizní film pojednávající o osudné návštěvě zástupců okleštěného českého státu u německého kancléře 14. března 1939. Českou delegaci tvořil prezident E. Hácha, zlomený člověk s nemocným srdcem v podání R. Hrušínského, jeho doktor, bojovně naladěný J. Abrhám a neznámý muž s proněmeckými názory F. Němec. Historická přesnost snímku není zdaleka dokonalá, hlavní téma je však stále stejné, a sice volba mezi svědomím a rozumem, kdy prezident stojí před rozhodnutím, zda se se zármutkem a potupou podřídit agresivnímu Německu či se osamoceně postavit na odpor, riskovat krveprolití, národní záhubu a být označen jako viník války. Starý prezident byl v Berlíně vystaven neobyčejnému systematickému tlaku, neboť Germáni nejdřív slibovali autonomii a snesitelné zacházení, avšak když váhání nad podpisem pokračovalo, přistoupilo vedení Říše ústy H. Göringa k vyhrožování o zničení země. Hitler poté tento Háchův podpis velmi bouřlivě oslavoval a považoval obsazení Československa bez výstřelu za svůj velký a nečekaný úspěch. Národní umělec a mistr všech mistrů R. Hrušínský, jehož mimořádné umění se s věkem zvyšovalo, ztvárnil našeho nedoceněného, nemocného prezidenta až bolestně věrně, neboť sám už byl též na pokraji svých sil. Noc rozhodnutí byla pro něho poslední filmový počin a přesto se své poslední role chopil takovým způsobem, jakým by to nikdo jiný nedokázal. Zástupce německého národa v inscenaci označeného jako Meissner představoval L. Munzar, o jehož hereckých kvalitách, stejně jako u jeho slavných kolegů Abrháma a Němce, netřeba pochybovat, podobně úctyhodné mi připadají scénář J. S. Kupky a režie P. Háši, autora velmi zajímavých historických televizních filmů v 90. letech. Příběh je v rámci autentičnosti v určitých okamžicích doplněn dobovými záběry z nacistických přehlídek a manifestací.

    • 12.11.2017  18:50

    Irská černá komedie o ne zrovna sympatickém člověku, jemuž se rozpadá vztah, nemá práci a ani prostředky na zaplacení nájmu. Ke všemu se v jeho přítomnosti opakovaně stávají podivné nehody, jež stály život několika osob. V hlavní roli neúspěšného herce Marka, totálního losera bez emocí s prázdným výrazem ve tváři, se objevil M. Doherty. Tahák pro diváka však představoval jeho jediný přítel, alkoholik a spisovatel, hvězda oblíbeného seriálu Black Books, D. Moran, jenž však z mého pohledu svůj komediální talent neměl prostor a možnosti projevit a ač byla filmová role stylizována do podobné roviny, za svou životní rolí nevrlého prodavače a majitele knihkupectví ze zmíněného seriálu značně zaostával. Stěžejní část snímku vyplňuje aktivita obou přátel, jak se zbavit mrtvol, jež se Markovi hromadí v jeho sklepním bytě. V této části se objevily zajímavé momenty, avšak celkově z mého pohledu dílo sráží nelogičnosti, jež by jim v reálném životě zabránily uhladit stopy a smést ze sebe podezření, jež by se příslušným orgánům nesnadno vysvětlovalo. Humorných prvků nebylo tolik, kolik jsem vzhledem k Moranově potenciálu očekával, jeho herecký kolega M. Doherty na mě svým výrazem zkrachovalce působil depresivně a v žádném případě nemohu udělit víc než tři hvězdy.

    • 8.11.2017  17:55

    Československý film odehrávající se v poválečném pohraničí na severní Moravě v okolí Hanušovic a popisuje situaci při osidlování této krajiny Čechy a odsunem Němců. Námět dozajista zajímavý, jenž už byl několikrát zpracován (Drsná planina), nabízí též vícebarevný pohled na složitou poválečnou národnostní problematiku, neháže všechny Germány do jednoho pytle (J. Narenta) a ukazuje též chamtivé Čechy, jež si přijíždí do Sudet přivlastnit co nejvíce cizího majetku (M. Sandhaus). Velkou slabinou snímku je filmové zpracování a příběh, jež ponechal téměř všechny postavy pouze načrtnuté a neobtěžoval se s jejich dokončením, což na mě působilo amatérsky. Největší dramatická scéna zavraždění příchozího učitele J. Klema proběhla na počátku a její nepřesvědčivé vyřešení se objevilo v samotném závěru. Zbytek tedy většinu snímku vyplňovalo navazování vztahů mezi novými obyvateli městečka, tedy především mezi novou atraktivní servírkou M. Gasparovičovou a jejími nápadníky : kouzelníkem s podivným jménem Manfred Liška a ještě podivnější minulostí M. Hubou a mladíkem vracejícím se do rodného města A. Procházkou, jenž měl ve velké oblibě písně J. Ježka. Krátké, ale milé vystoupení M. Huby coby iluzionisty bylo přerušeno výbuchem v továrně na textil, jehož vysvětlení nám autoři zamlčeli. V roli ředitele komise, jenž měl zodpovědnost za úspěšně provedené odsuny a dohlížel na poklidný chod města, se představil J. Kanyza. Ostatní postavy měli už málo prostoru, přesto se ve snímku objevila známá jména jako V. Kotva jakožto německý diverzant a M. Růžek coby filmový otec lipnického rodáka. Bohužel film A. Kachlíka v žádném případě nenaplnil očekávání v něho kladená a zejména skutečně chabým scénářem stěží dosahuje průměru.

    • 4.11.2017  12:42
    Území bílých králů (TV seriál) (1991)
    *****

    Československý rodinný televizní seriál s kriminální zápletkou o partě dětí a jejich dobrodružství o letních prázdninách. V městečku, kde se příběh odehrává (Třeboň), se právě konají stopadesátileté oslavy založení obory s unikátním stádem bílých jelenů. Řediteli obory inženýru Bajerovi (J. Kanyza) však v oploceném lese řádí neznámý záškodník, jenž má zájem oslavy překazit a způsobit co nejvíce potíží. Místnímu policistovi poručíkovi Klepetkovi (P. Zedníček), jenž dohlíží na bezpečnost v obci, pomalu dochází, že neobvyklé události v oboře můžou souviset s krádeží cenných předmětů z věže radnice, jež byly odcizeny před deseti lety neznámým pachatelem a byly ukryty v tajné chodbě, jejíž jeden východ ústí přímo mezi pasoucí se raritní sudokopytníky. Kouzlo sedmidílného seriálu spočívá ve nápaditém scénáři s humornými prvky a zdařilé kombinaci dětských herců spolu se střední hereckou generací a hereckými legendami (M. Růžek, J. Sovák, S. Zázvorková). Ačkoli se z dětských herců kromě Z. Vejvodové v roli Leontýnky nikdo v budoucnu v hereckém oboru neprosadil, jejich výkony byly pro mě rozhodně oživením. Svou životní roli zde zřejmě ztvárnil O. Vlach v roli chamtivého hostinského Kubáta. V menších rolích se objevil O. Vetchý jako novomanžel Arnošt, bratr tamější učitelky S. Postlerové nebo excentrický zeměměřič M. Etzler, jež nejvíce šokovali extravagantním dobovým outfitem. Z mnoha pohledů pokládám tento seriál za jedinečný, nejen kvůli hudbě P. Hapky, ale i proto, že podobně zaměřených děl není mnoho. Režisér L. Ráža vytvořil povedený rodinný seriál plný pohody, začínajících lásek a napětí, jež ani po letech neztrácí nic ze svého kouzla.

    • 2.11.2017  17:39
    Záviš a Kunhuta (TV film) (1984)
    ****

    Československé historické drama zasazené do období po prohrané bitvě na Moravském poli v roce 1278. České země jsou ve správě Oty Braniborského a královna Kunhuta Uherská, vdova po Přemyslu Otakaru II. prchne z vězení na Bezdězu na tvrz v Hrádku na Moravicí v opavském vévodství. Na hrad, jenž je majetkem Mikuláše I. Opavského, Přemyslova nemanželského syna a kde se ukrývá královna Kunhuta, jež se nechce podřídit habsburskému diktátu, přijíždí Záviš z Falkenštejna, český šlechtic z jihočeského rodu Vítkovců. Tato kontroverzní postava českých dějin je považována za zrádce, neboť jeho rod vystoupil s rakouskou a štýrskou šlechtou proti Přemyslovi a v bitvě na Moravském poli ho nepodpořil, nyní však nabízí překvapené královně své spojenectví, dává najevo nechuť žít pod habsburským císařem Rudolfem a braniborským správcem Otou. Mezi osamělou královnou a charismatickým šlechticem pomalu vzniká milostné pouto, z něhož vyšel jako plod lásky Ješek z Falkenštejna a jež je přerušenou až Kunhutinou smrtí v roce 1285 na tuberkulózu. Do rolí hlavních historických postav byli obsazeni M. Dvorská a J. Kanyza. Toto komorní historické drama diváka zaujme především vynikajícími dialogy, jež pochází z pera O. Daňka. Do stěžejní linie milostného sbližování retrospektivně zasahuje rozhovor Záviše s Králem železným a zlatým v předvečer osudné bitvy, kde mu nabízel své služby, avšak dialog mezi těmito muži se zřejmě nikdy neodehrál, neboť na něho odkazuje pouze historicky nevěrohodná Dalimilova kronika. Zmíněného majitele panství, na němž se Kunhuta skrývala, Mikuláše I. Opavského ztvárnil V. Kratina a tento šlechtic, jemuž se pranic nelíbilo, jak se zrádce z rodů Vítkovců stal královniným společníkem a milencem, se později v roce 1290 odsouzenému Závišovi krutě pomstil na zámku Hluboká stětím. Krutosti tehdejšího středověkého světa byly v hodinovém dramatu pouze naznačeny, avšak i tak je patrno v jakém zbídačeném stavu se České země nacházely. Drama režiséra O. Koska s uchu lahodícími Daňkovými dialogy z období bezvládí na českém trůně, atraktivního úseku českých dějin, mě nesmírně zaujalo, a jako u podobných historických televizních snímků volím nadprůměrné hodnocení.

    • 31.10.2017  19:19
    Cesta na Borneo (TV film) (1983)
    **

    Československý televizní film s M. Kopeckým v hlavní roli Václava Gregora, moudrého muže s nadhledem, působícího v dřívějších dobách jako kuchař na lodi, v současnosti vedoucího kuchyň v malé restauraci. Tento muž vyjadřuje slovní oporu citově nestabilní a nesebevědomé ženě, jež se nemůže smířit s rozvodem. Její bývalý partner se však neukazuje v příliš dobrém světle a nešťastná M. Vančurová si pomalu uvědomuje, že bez něho jí bude lépe. Ve vedlejších rolích se objevila I. Svobodová jako Gregorova dcera pracující ve stejném podniku jako servírka a M. Pešek coby její snoubenec číšník, povinně snášející trpké, ale v dobrém míněné, poznámky od svého budoucího tchána. Exotický název komorního hodinového snímku vychází z Kopeckého vyprávění, jež mělo dodat zoufalé M. Vančurové sílu. Bohužel scénář jinak skvělého O. Daňka i režie P. Háši mě tentokrát zklamaly, závěr snímku v podstatě neexistuje a navzdory výtečnému M. Kopeckému v roli ne nepodobné jeho legendárnímu Štrosmajerovi jsem nucen označit toto dílo jako podprůměrné.

    • 28.10.2017  13:54
    Frona (1954)
    ***

    Československý film popisující dramatické události na moravském venkově během spojování polí a rozorávání mezí pro vytvoření společného družstevního pole v rámci státem řízené kolektivizace. Pochopitelně je snímek J. Krejčíka ideologicky zabarven a jsou přehnaně zdůrazněny čisté charaktery správných socialistických družstevníků, současně je však příběh Frony dostatečně zajímavý na to, aby se dalo od povinného budovatelského nadšení odhlédnout. Známá zpěvačka H. Hegerová v titulní roli dcery místního předsedy družstva se provdá s vidinou lepšího života na grunt, brzy však zjistí, že bezohlednému manželovi Florišovi (vynikající J. Pántik) a tchánovi Zobačovi (G. Hilmar) jde pouze o zachování majetku, při tomto úsilí překračují zákon a zatajují pole. Oporu a porozumění v nešťastném manželství nachází v náruči družstevníka Jurky (O. Lackovič). Autentičnost venkovské atmosféry byla posílena užitím nářečí a velmi mě zaujala i ukázka z lidové folklorní zábavy, kde nechyběla ani očekávaná potyčka mezi Jurkou a Florišem. Budovatelské téma bylo v tomto případě zastíněno některými hereckými výkony, především opilec a podváděný hrubián Floriš v podání J. Pántika byl opravdu nepřehlédnutelný. V dalších rolích se představili F. Smolík v roli obelhávaného předsedy Filípka, J. Bek coby ukázkově socialistický odborník na kolektivizaci Antoš či nadšená řidička zemědělských vozidel, Fronina sestra a Antošova milá, M. Martínková. Zajímavostí v tomto dramatu byla i činnost zeměměřičů (J. Kemr), jež vytvářeli soupis a mapy pozemků a vytyčovali nové hranice. Velmi dramatický závěr, jímž vyvrcholila protistátní činnost a nenávist chamtivého rodu Zobačů, mě přesvědčilo o udělení tří hvězd, neboť navzdory tendenčnímu pojetí 50. let se jedná z filmařského hlediska o kvalitní dílo.

    • 26.10.2017  19:26

    Americko-francouzský film odehrávající se ve francouzské metropoli, kde se americkému chirurgovi Richardu Walkerovi za záhadných okolností ztratí z hotelového pokoje manželka Sondra. Vzhledem k pasivnímu a apatickému postoji místních policejních orgánů se zoufalý Harrison Ford v hlavní roli lékaře vydává hledat svou choť na vlastní pěst a brzy zjistí, že klíčem k záhadě může být náhodná záměna zavazadel. Ve vedlejší roli se objeví mladá Francouzka Michelle (E. Seigner), jež si přivydělává pašováním různého zboží a společně s Walkerem naleznou stopu k unesené lékařově manželce. Na snímku Romana Polanského oceňuji doktorovo odhodlání v bezvýchodné situaci a počáteční strhující spád příběhu. Závěrečné vyvrcholení dramatu na břehu Seiny a vůbec celková prezentace únosců ve mě však vyvolává pochyby a kazí tak maximální filmový požitek.

    • 18.10.2017  19:06

    Francouzský dokument o současném severokorejském diktátorovi Kim Čong-unovi (1984 -). Snímek se věnuje jeho evropským studiím ve Švýcarsku v mládí a jeho nástupu v prosinci 2011 do čela zbídačené a izolované komunistické země. Dokument nabízí srovnání jeho vnějších charakterových vlastností s jeho otcem Kim Čong-ilem, za jehož vlády země zažila díky přerušení surovinových dodávek od SSSR mohutný hladomor, a dědem Kim Ir-senem, zakladatelem státu, jemuž se snaží jeho vnuk co nejvíce fyzicky a svým vystupováním na veřejnosti podobat. Přestože navenek vypadá tento věčně usměvavý, otylý, komicky vyhlížející mladík s extravagantním sestřihem docela sympaticky, stojí v čele státu s druhou největší armádou na světě, fanaticky oddanou svému vůdci disponujícímu jadernými zbraněmi. Jeho záměry do budoucna jsou přinejmenším nejasné, v současnosti na sebe upozorňuje provokativními testovacími pokusy odpalováním raket a vyčkává jak se k tomu zbytek světa postaví. Podle informací z dokumentu se mu podařilo zastavit zhoubné důsledky vlády jeho otce a země se ekonomicky pomalu staví na vlastní nohy. V dokumentu mě zaujala tamější megalomanská a osobitá architektura, působivost vojenských přehlídek a neuvěřitelná oddanost obyvatel svému vůdci. Bohužel pro vyšší hodnocení dokumentu postrádám více informací o jeho osobě a fundované zhodnocení jeho vlády, také mohlo být podrobněji prozkoumán diametrální rozdíl životní úrovně komunistických elit a prostých obyvatel na venkově, jež mají díky cenzuře a propagandě vymodelované myšlení žádoucím směrem.

    • 14.10.2017  17:32
    Čtyři dohody (divadelní záznam) (2013)
    ****

    Divadelní záznam velmi úspěšného představení Jaroslava Duška inspirované stejnojmenným románem Dona Miguela Ruize. Hlavní představitel a improvizátor se snaží humornou formou změnit pohled na svět, otvírá řadu zajímavých témat jako například jiné vnímání výchovy dítěte či odlišné chápání každodenních událostí. Snaží se člověka změnit k lepšímu s odkazem na starověké civilizace a východní filozofie, odmítá principy dnešní konzumní společnost a zesměšňuje její hodnoty. Představení je rozděleno do čtyř základních částí či hlavních poslání ke zlepšení psychologické a životní situace jedince : Nehřešte slovem, Neberte si nic osobně, Nevytvářejte si žádné domněnky a Dělejte vše jak nejlépe dovedete. Velmi poutavé Duškovo vyprávění je v tomto záznamu doplněno neobvyklými retro záběry s monotónní hudbou na pozadí. Domnívám se, že v některých Duškových myšlenkách je skryta velká moudrost, jiné byly prezentovány spíše z důvodu pobavení diváků, nicméně celkový osobitý hercův projev včetně jeho značné vokální kreativity a tematického zanícení hodnotím velmi pozitivně.

    • 14.10.2017  14:57
    Ikarův pád (TV film) (1977)
    *****

    Československý televizní film dramaticky popisující rozpad rodiny, jejíž otec se potýká s alkoholovou závislostí. Geniálně napsaný příběh Jana Hubače a strhující herecké výkony všech postav posouvají tuto neveselou inscenaci na vrchol československé televizní tvorby. Jeden z životních výkonů V. Menšíka v roli Jana Káry, hudebníka hrajícím v nočním baru, jehož závislost přináší celé rodině neštěstí, tvoří z tohoto díla F. Filipa něco naprosto výjimečného. V roli těžce zkoušené manželky potvrdila své vysoké herecké kvality J. Hlaváčová a syna Ondřeje ztvárnil neméně vynikající J. Hanzlík. Celá inscenace nabízí mimořádně silně působivé scény, avšak Hanzlíkův výstup při probouzení opilého otce v baru na pohovce, jenž předcházel jeho dobrovolnému odchodu na léčení, byl nezapomenutelný. V dalších rolích se objevil Č. Řanda jako provokativní strýc Karel, R. Rázlová coby Ondřejova snoubenka Lenka či J. Vinklář jako její otec, doktor psychologie Houdek. Mám dojem, že veškerá slova chvály jsou v tomto případě zbytečná a že pro tento po všech stránkách zdařilý televizní klenot je pět hvězd málo.

<< předchozí 1 2 3 4 6 10 15 19
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace