Schlierkamp

Schlierkamp

Michal Zemánek

okres Brno

5 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 10 15 19
    • 12.11.2017  18:50

    Irská černá komedie o ne zrovna sympatickém člověku, jemuž se rozpadá vztah, nemá práci a ani prostředky na zaplacení nájmu. Ke všemu se v jeho přítomnosti opakovaně stávají podivné nehody, jež stály život několika osob. V hlavní roli neúspěšného herce Marka, totálního losera bez emocí s prázdným výrazem ve tváři, se objevil M. Doherty. Tahák pro diváka však představoval jeho jediný přítel, alkoholik a spisovatel, hvězda oblíbeného seriálu Black Books, D. Moran, jenž však z mého pohledu svůj komediální talent neměl prostor a možnosti projevit a ač byla filmová role stylizována do podobné roviny, za svou životní rolí nevrlého prodavače a majitele knihkupectví ze zmíněného seriálu značně zaostával. Stěžejní část snímku vyplňuje aktivita obou přátel, jak se zbavit mrtvol, jež se Markovi hromadí v jeho sklepním bytě. V této části se objevily zajímavé momenty, avšak celkově z mého pohledu dílo sráží nelogičnosti, jež by jim v reálném životě zabránily uhladit stopy a smést ze sebe podezření, jež by se příslušným orgánům nesnadno vysvětlovalo. Humorných prvků nebylo tolik, kolik jsem vzhledem k Moranově potenciálu očekával, jeho herecký kolega M. Doherty na mě svým výrazem zkrachovalce působil depresivně a v žádném případě nemohu udělit víc než tři hvězdy.

    • 8.11.2017  17:55

    Československý film odehrávající se v poválečném pohraničí na severní Moravě v okolí Hanušovic a popisuje situaci při osidlování této krajiny Čechy a odsunem Němců. Námět dozajista zajímavý, jenž už byl několikrát zpracován (Drsná planina), nabízí též vícebarevný pohled na složitou poválečnou národnostní problematiku, neháže všechny Germány do jednoho pytle (J. Narenta) a ukazuje též chamtivé Čechy, jež si přijíždí do Sudet přivlastnit co nejvíce cizího majetku (M. Sandhaus). Velkou slabinou snímku je filmové zpracování a příběh, jež ponechal téměř všechny postavy pouze načrtnuté a neobtěžoval se s jejich dokončením, což na mě působilo amatérsky. Největší dramatická scéna zavraždění příchozího učitele J. Klema proběhla na počátku a její nepřesvědčivé vyřešení se objevilo v samotném závěru. Zbytek tedy většinu snímku vyplňovalo navazování vztahů mezi novými obyvateli městečka, tedy především mezi novou atraktivní servírkou M. Gasparovičovou a jejími nápadníky : kouzelníkem s podivným jménem Manfred Liška a ještě podivnější minulostí M. Hubou a mladíkem vracejícím se do rodného města A. Procházkou, jenž měl ve velké oblibě písně J. Ježka. Krátké, ale milé vystoupení M. Huby coby iluzionisty bylo přerušeno výbuchem v továrně na textil, jehož vysvětlení nám autoři zamlčeli. V roli ředitele komise, jenž měl zodpovědnost za úspěšně provedené odsuny a dohlížel na poklidný chod města, se představil J. Kanyza. Ostatní postavy měli už málo prostoru, přesto se ve snímku objevila známá jména jako V. Kotva jakožto německý diverzant a M. Růžek coby filmový otec lipnického rodáka. Bohužel film A. Kachlíka v žádném případě nenaplnil očekávání v něho kladená a zejména skutečně chabým scénářem stěží dosahuje průměru.

    • 4.11.2017  12:42
    Území bílých králů (TV seriál) (1991)
    *****

    Československý rodinný televizní seriál s kriminální zápletkou o partě dětí a jejich dobrodružství o letních prázdninách. V městečku, kde se příběh odehrává (Třeboň), se právě konají stopadesátileté oslavy založení obory s unikátním stádem bílých jelenů. Řediteli obory inženýru Bajerovi (J. Kanyza) však v oploceném lese řádí neznámý záškodník, jenž má zájem oslavy překazit a způsobit co nejvíce potíží. Místnímu policistovi poručíkovi Klepetkovi (P. Zedníček), jenž dohlíží na bezpečnost v obci, pomalu dochází, že neobvyklé události v oboře můžou souviset s krádeží cenných předmětů z věže radnice, jež byly odcizeny před deseti lety neznámým pachatelem a byly ukryty v tajné chodbě, jejíž jeden východ ústí přímo mezi pasoucí se raritní sudokopytníky. Kouzlo sedmidílného seriálu spočívá ve nápaditém scénáři s humornými prvky a zdařilé kombinaci dětských herců spolu se střední hereckou generací a hereckými legendami (M. Růžek, J. Sovák, S. Zázvorková). Ačkoli se z dětských herců kromě Z. Vejvodové v roli Leontýnky nikdo v budoucnu v hereckém oboru neprosadil, jejich výkony byly pro mě rozhodně oživením. Svou životní roli zde zřejmě ztvárnil O. Vlach v roli chamtivého hostinského Kubáta. V menších rolích se objevil O. Vetchý jako novomanžel Arnošt, bratr tamější učitelky S. Postlerové nebo excentrický zeměměřič M. Etzler, jež nejvíce šokovali extravagantním dobovým outfitem. Z mnoha pohledů pokládám tento seriál za jedinečný, nejen kvůli hudbě P. Hapky, ale i proto, že podobně zaměřených děl není mnoho. Režisér L. Ráža vytvořil povedený rodinný seriál plný pohody, začínajících lásek a napětí, jež ani po letech neztrácí nic ze svého kouzla.

    • 2.11.2017  17:39
    Záviš a Kunhuta (TV film) (1984)
    ****

    Československé historické drama zasazené do období po prohrané bitvě na Moravském poli v roce 1278. České země jsou ve správě Oty Braniborského a královna Kunhuta Uherská, vdova po Přemyslu Otakaru II. prchne z vězení na Bezdězu na tvrz v Hrádku na Moravicí v opavském vévodství. Na hrad, jenž je majetkem Mikuláše I. Opavského, Přemyslova nemanželského syna a kde se ukrývá královna Kunhuta, jež se nechce podřídit habsburskému diktátu, přijíždí Záviš z Falkenštejna, český šlechtic z jihočeského rodu Vítkovců. Tato kontroverzní postava českých dějin je považována za zrádce, neboť jeho rod vystoupil s rakouskou a štýrskou šlechtou proti Přemyslovi a v bitvě na Moravském poli ho nepodpořil, nyní však nabízí překvapené královně své spojenectví, dává najevo nechuť žít pod habsburským císařem Rudolfem a braniborským správcem Otou. Mezi osamělou královnou a charismatickým šlechticem pomalu vzniká milostné pouto, z něhož vyšel jako plod lásky Ješek z Falkenštejna a jež je přerušenou až Kunhutinou smrtí v roce 1285 na tuberkulózu. Do rolí hlavních historických postav byli obsazeni M. Dvorská a J. Kanyza. Toto komorní historické drama diváka zaujme především vynikajícími dialogy, jež pochází z pera O. Daňka. Do stěžejní linie milostného sbližování retrospektivně zasahuje rozhovor Záviše s Králem železným a zlatým v předvečer osudné bitvy, kde mu nabízel své služby, avšak dialog mezi těmito muži se zřejmě nikdy neodehrál, neboť na něho odkazuje pouze historicky nevěrohodná Dalimilova kronika. Zmíněného majitele panství, na němž se Kunhuta skrývala, Mikuláše I. Opavského ztvárnil V. Kratina a tento šlechtic, jemuž se pranic nelíbilo, jak se zrádce z rodů Vítkovců stal královniným společníkem a milencem, se později v roce 1290 odsouzenému Závišovi krutě pomstil na zámku Hluboká stětím. Krutosti tehdejšího středověkého světa byly v hodinovém dramatu pouze naznačeny, avšak i tak je patrno v jakém zbídačeném stavu se České země nacházely. Drama režiséra O. Koska s uchu lahodícími Daňkovými dialogy z období bezvládí na českém trůně, atraktivního úseku českých dějin, mě nesmírně zaujalo, a jako u podobných historických televizních snímků volím nadprůměrné hodnocení.

    • 31.10.2017  19:19
    Cesta na Borneo (TV film) (1983)
    **

    Československý televizní film s M. Kopeckým v hlavní roli Václava Gregora, moudrého muže s nadhledem, působícího v dřívějších dobách jako kuchař na lodi, v současnosti vedoucího kuchyň v malé restauraci. Tento muž vyjadřuje slovní oporu citově nestabilní a nesebevědomé ženě, jež se nemůže smířit s rozvodem. Její bývalý partner se však neukazuje v příliš dobrém světle a nešťastná M. Vančurová si pomalu uvědomuje, že bez něho jí bude lépe. Ve vedlejších rolích se objevila I. Svobodová jako Gregorova dcera pracující ve stejném podniku jako servírka a M. Pešek coby její snoubenec číšník, povinně snášející trpké, ale v dobrém míněné, poznámky od svého budoucího tchána. Exotický název komorního hodinového snímku vychází z Kopeckého vyprávění, jež mělo dodat zoufalé M. Vančurové sílu. Bohužel scénář jinak skvělého O. Daňka i režie P. Háši mě tentokrát zklamaly, závěr snímku v podstatě neexistuje a navzdory výtečnému M. Kopeckému v roli ne nepodobné jeho legendárnímu Štrosmajerovi jsem nucen označit toto dílo jako podprůměrné.

    • 28.10.2017  13:54
    Frona (1954)
    ***

    Československý film popisující dramatické události na moravském venkově během spojování polí a rozorávání mezí pro vytvoření společného družstevního pole v rámci státem řízené kolektivizace. Pochopitelně je snímek J. Krejčíka ideologicky zabarven a jsou přehnaně zdůrazněny čisté charaktery správných socialistických družstevníků, současně je však příběh Frony dostatečně zajímavý na to, aby se dalo od povinného budovatelského nadšení odhlédnout. Známá zpěvačka H. Hegerová v titulní roli dcery místního předsedy družstva se provdá s vidinou lepšího života na grunt, brzy však zjistí, že bezohlednému manželovi Florišovi (vynikající J. Pántik) a tchánovi Zobačovi (G. Hilmar) jde pouze o zachování majetku, při tomto úsilí překračují zákon a zatajují pole. Oporu a porozumění v nešťastném manželství nachází v náruči družstevníka Jurky (O. Lackovič). Autentičnost venkovské atmosféry byla posílena užitím nářečí a velmi mě zaujala i ukázka z lidové folklorní zábavy, kde nechyběla ani očekávaná potyčka mezi Jurkou a Florišem. Budovatelské téma bylo v tomto případě zastíněno některými hereckými výkony, především opilec a podváděný hrubián Floriš v podání J. Pántika byl opravdu nepřehlédnutelný. V dalších rolích se představili F. Smolík v roli obelhávaného předsedy Filípka, J. Bek coby ukázkově socialistický odborník na kolektivizaci Antoš či nadšená řidička zemědělských vozidel, Fronina sestra a Antošova milá, M. Martínková. Zajímavostí v tomto dramatu byla i činnost zeměměřičů (J. Kemr), jež vytvářeli soupis a mapy pozemků a vytyčovali nové hranice. Velmi dramatický závěr, jímž vyvrcholila protistátní činnost a nenávist chamtivého rodu Zobačů, mě přesvědčilo o udělení tří hvězd, neboť navzdory tendenčnímu pojetí 50. let se jedná z filmařského hlediska o kvalitní dílo.

    • 26.10.2017  19:26

    Americko-francouzský film odehrávající se ve francouzské metropoli, kde se americkému chirurgovi Richardu Walkerovi za záhadných okolností ztratí z hotelového pokoje manželka Sondra. Vzhledem k pasivnímu a apatickému postoji místních policejních orgánů se zoufalý Harrison Ford v hlavní roli lékaře vydává hledat svou choť na vlastní pěst a brzy zjistí, že klíčem k záhadě může být náhodná záměna zavazadel. Ve vedlejší roli se objeví mladá Francouzka Michelle (E. Seigner), jež si přivydělává pašováním různého zboží a společně s Walkerem naleznou stopu k unesené lékařově manželce. Na snímku Romana Polanského oceňuji doktorovo odhodlání v bezvýchodné situaci a počáteční strhující spád příběhu. Závěrečné vyvrcholení dramatu na břehu Seiny a vůbec celková prezentace únosců ve mě však vyvolává pochyby a kazí tak maximální filmový požitek.

    • 18.10.2017  19:06

    Francouzský dokument o současném severokorejském diktátorovi Kim Čong-unovi (1984 -). Snímek se věnuje jeho evropským studiím ve Švýcarsku v mládí a jeho nástupu v prosinci 2011 do čela zbídačené a izolované komunistické země. Dokument nabízí srovnání jeho vnějších charakterových vlastností s jeho otcem Kim Čong-ilem, za jehož vlády země zažila díky přerušení surovinových dodávek od SSSR mohutný hladomor, a dědem Kim Ir-senem, zakladatelem státu, jemuž se snaží jeho vnuk co nejvíce fyzicky a svým vystupováním na veřejnosti podobat. Přestože navenek vypadá tento věčně usměvavý, otylý, komicky vyhlížející mladík s extravagantním sestřihem docela sympaticky, stojí v čele státu s druhou největší armádou na světě, fanaticky oddanou svému vůdci disponujícímu jadernými zbraněmi. Jeho záměry do budoucna jsou přinejmenším nejasné, v současnosti na sebe upozorňuje provokativními testovacími pokusy odpalováním raket a vyčkává jak se k tomu zbytek světa postaví. Podle informací z dokumentu se mu podařilo zastavit zhoubné důsledky vlády jeho otce a země se ekonomicky pomalu staví na vlastní nohy. V dokumentu mě zaujala tamější megalomanská a osobitá architektura, působivost vojenských přehlídek a neuvěřitelná oddanost obyvatel svému vůdci. Bohužel pro vyšší hodnocení dokumentu postrádám více informací o jeho osobě a fundované zhodnocení jeho vlády, také mohlo být podrobněji prozkoumán diametrální rozdíl životní úrovně komunistických elit a prostých obyvatel na venkově, jež mají díky cenzuře a propagandě vymodelované myšlení žádoucím směrem.

    • 14.10.2017  17:32
    Čtyři dohody (divadelní záznam) (2013)
    ****

    Divadelní záznam velmi úspěšného představení Jaroslava Duška inspirované stejnojmenným románem Dona Miguela Ruize. Hlavní představitel a improvizátor se snaží humornou formou změnit pohled na svět, otvírá řadu zajímavých témat jako například jiné vnímání výchovy dítěte či odlišné chápání každodenních událostí. Snaží se člověka změnit k lepšímu s odkazem na starověké civilizace a východní filozofie, odmítá principy dnešní konzumní společnost a zesměšňuje její hodnoty. Představení je rozděleno do čtyř základních částí či hlavních poslání ke zlepšení psychologické a životní situace jedince : Nehřešte slovem, Neberte si nic osobně, Nevytvářejte si žádné domněnky a Dělejte vše jak nejlépe dovedete. Velmi poutavé Duškovo vyprávění je v tomto záznamu doplněno neobvyklými retro záběry s monotónní hudbou na pozadí. Domnívám se, že v některých Duškových myšlenkách je skryta velká moudrost, jiné byly prezentovány spíše z důvodu pobavení diváků, nicméně celkový osobitý hercův projev včetně jeho značné vokální kreativity a tematického zanícení hodnotím velmi pozitivně.

    • 14.10.2017  14:57
    Ikarův pád (TV film) (1977)
    *****

    Československý televizní film dramaticky popisující rozpad rodiny, jejíž otec se potýká s alkoholovou závislostí. Geniálně napsaný příběh Jana Hubače a strhující herecké výkony všech postav posouvají tuto neveselou inscenaci na vrchol československé televizní tvorby. Jeden z životních výkonů V. Menšíka v roli Jana Káry, hudebníka hrajícím v nočním baru, jehož závislost přináší celé rodině neštěstí, tvoří z tohoto díla F. Filipa něco naprosto výjimečného. V roli těžce zkoušené manželky potvrdila své vysoké herecké kvality J. Hlaváčová a syna Ondřeje ztvárnil neméně vynikající J. Hanzlík. Celá inscenace nabízí mimořádně silně působivé scény, avšak Hanzlíkův výstup při probouzení opilého otce v baru na pohovce, jenž předcházel jeho dobrovolnému odchodu na léčení, byl nezapomenutelný. V dalších rolích se objevil Č. Řanda jako provokativní strýc Karel, R. Rázlová coby Ondřejova snoubenka Lenka či J. Vinklář jako její otec, doktor psychologie Houdek. Mám dojem, že veškerá slova chvály jsou v tomto případě zbytečná a že pro tento po všech stránkách zdařilý televizní klenot je pět hvězd málo.

    • 11.10.2017  19:26
    Záhada hlavolamu (TV seriál) (1969)
    *****

    Československý devítidílný televizní seriál natočený podle románů Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří od Jaroslava Foglara. Velmi poutavým černobílým zpracováním těchto geniálně napsaných knih o klubu Rychlých šípů se podařilo H. Bočanovi docílit přesně jako v románech kýžené charakteristické tísnivé, dokonce až hororové atmosféry. Velmi sugestivní byl též hlas R. Brzobohatého v roli vypravěče v úvodu jednotlivých dílů. Z ústřední pětice vhodně vybraných hochů se později herectvím ´proslavil´ pouze Červenáček R. Skamene, ostatní více či méně talentovaní se věnovali jiným profesím. Vedlejší postavy představovaly už začínající herci, často svým věkem daleko převyšující své seriálové postavy, mám na mysli zejména Mažňáka V. Sloupa, Tleskače J. Hanzlíka či jiné vontské představitele v podání J. Krampola, P. Štepánka či J. Satoranského. Kromě pátrání po tajemném hlavolamu a jiných záhadných stínadelských artefaktech v nepřátelském prostředí mrazivou atmosféru zajišťovaly tajuplné osoby Ema (J. Moučka) a legendárního Široka v podání J. Třísky. Sám autor předlohy o seriálu prohlásil, že jedná o nejlepší zpracování jeho knih a já s ním bez výhrad souhlasím, přece však si neodpustím pár nepodstatných výtek. Stopáž jednotlivých dílů mohla být delší a závěr příběhu byl narozdíl od pomalejšího začátku poněkud překotný. Mnoho zajímavých informací o seriálu včetně rozhovorů s hlavními představiteli se divák může dovědět z bonusového dokumentárního dílu natočeném o 34 let později od vzniku seriálu. Zcela jednoznačně si toto dílo zaslouží plný počet hvězdiček a navíc smekám před pan Bočanem a před uměním Jaroslava Jestřába Foglara ohýbám svůj hřbet až k zemi.

    • 11.10.2017  19:14

    Československá televizní pohádka o Honzovi, který se vypravil zachránit tři rozmazlené princezny. Tradiční český pohádkový příběh o šikovném mládenci, který za pomocí kouzelných darů od pohádkové babičky (K. Fialová) přemůže draka a navzdory falešným kamarádům vrátí ztracené dcery panu králi (L. Mrkvička), je doplněn milými písněmi. Pohádkového hrdinu hrál můj oblíbený herec 80. let M. Stropnický, jehož putování za ztracenými královskými dcerami bylo velmi zajímavě znázorněno pomocí Černého divadla. Stropnického uchopení role a jeho cestování po nebesích na srpku Měsíce vnímám jako nejzajímavější prvek pohádky. V rolích princezen s nepěkně načesanými vlasy se představily B. Srncová (dcera zakladatele českého Černého divadla), M. Kvasničková a B. Leichnerová a postavy proradných královských přisluhovačů ztvárnily generál K. Augusta, komoří P. Štěpánek a rádce O. Vízner. Vzpomínám si, že v dětství na mě tato poměrně krátká pohádka mocně zapůsobila, bohužel při shlédnutí pohádky paní Simonové ve zralém věku se očekávané nadšení nedostavilo, přesto se však jedná o velmi milou záležitost.

    • 8.10.2017  19:32
    Kariéra (1984)
    ****

    Československé drama o mladém muži Tomáši Bayerovi, jenž se po návratu z vojny nedokáže uplatnit v běžném životě podle svých představ. Nedostudovaného chemika s maturitou a vášnivého šermíře, kterému dělnická profese nestačila a na technickou inženýrskou pozici v ústecké chemičce neměl potřebné znalosti, si zahrál M. Stropnický. Vedle jeho pracovních neúspěchů se mu také přestalo dařit v osobním životě, neboť jeho manželství a společná budoucnost s bývalou servírkou z jižní Moravy (velmi půvabnou K. Lojdovou) zřejmě nebyla důkladně naplánována a svazek se začal po krátké době rozpadat. Z mého pohledu největší problém spočíval v příliš brzkém uzavření sňatku, pro novomanželku drastické změně prostředí z jihomoravských vinic za krajinu severočeských povrchových dolů, nedostatku blízkých osob a pocitu osamělosti v novém bydlišti a také nerovnoměrně rozloženou úroveň vzdělání mezi manželi. V okamžiku, kdy mladý chemik zjistí, že jeho žena je v jiném stavu a on přesto nebere ohled na její naléhání o návratu do kraje pod Pálavou a dokonce ve slabé chvilce nalézá útěchu v loži se svou kamarádkou taktéž atraktivní M. Gasparovičové, je o osudu manželství jasno. Bayerova kolegu z vojny a šermířského klubu, jenž narozdíl od něho neměl potíže se začleněním do společnosti, ztvárnil M. Vašut. Rodiče Bayerovi, jež si svou snachu kvůli jejímu původu a vzdělání příliš neoblíbili, zahráli J. Langmiler a J. Štěpánková, otce manželky pak J. Tomek. V rolích pracovních Tomášových kolegů se představili A. Švehlík, O. Vetchý, L. Mrkvička a H. Čočková(?). Ústřední píseň a hudební doprovod pochází od předčasně zesnulého slovenského skladatele D. Ursinyho. Neměl jsem pocit, že by hlavní hrdina oplýval nějakým výrazně přebujelým sebevědomím, naopak se domnívám, že se snažil co nejlépe zabezpečit svou rodinu, avšak narazil na překážky, s nimiž si nedokázal poradit. Po delší úvaze se přikláním k ohodnocení tohoto civilního a lidsky reálného snímku J. Matuly čtyřmi hvězdami, zejména pro jeho nejednoznačnost a individuální interpretaci a množství otazníků, jež vyvstaly po shlédnutí tohoto dramatu.

    • 3.10.2017  20:52
    Laskavý divák promine (TV seriál) (1994)
    *****

    Český pětidílný televizní historický seriál věnující se životním osudům významného českého literáta 19. století Jana Nerudy (1834-1891). Jednoho z našich nejlepších básníků v jeho mladém věku více než přesvědčivým způsobem herecky ztvárnil V. Dlouhý, zatímco v závěrečném dílu tohoto historického cyklu včetně role velmi působivého vypravěče s originální, přímou komunikací s divákem, jehož oslovoval adjektivem ´laskavý´, zazářil I. Racek. Seriál J. Dudka vypráví zejména o Nerudových milostných vztazích, přičemž v úvodním dílu se jako mladý neznámý básník uchází o slečnu Annu Holinovou (E. Horká), zatímco ve druhém díle je zobrazen jeho složitý vztah ke Karolíně Světlé (J. Preissová), jenž zůstal pouze na intelektuální úrovni. Je nutno podotknout, že v prvních dvou dílech je Nerudovo chování silně ovlivněno jeho mladickou bujarostí a snahou se předvést před společností, což mohlo u nejednoho diváka způsobit, že mladého Nerudu vnímal jako hulváta a nevychovance. V pozdějším věku však léty a zkušenostmi nabitá moudrost a pokora toto nelichotivé chování zcela potlačila. Třetí díl se věnuje jeho lásce k mladičké Terezii Marii Macháčkové (velmi půvabná K. Trojanová), dceři bohatého továrníka, jež však kvůli dívčině nešťastnému skonu zůstala nenaplněna. Nerudova literární a politická činnost byla nejvíce přiblížena ve čtvrté části, v níž se představilo mnoho tehdejších vedoucích osobností českého národa a v níž musel redaktor Národních listů bojovat proti pošpinění svého jména. Závěrečný díl zobrazuje Nerudovo milostné vzplanutí v pokročilém věku ke své příbuzné z venkova Aničce (L. Vlasáková), ani tento vztah však nedošel naplnění, zejména kvůli vysokému věkovému rozdílu obou milenců. Z vedlejších postav mohu snad připomenout jeho kolegy v redakci V. Hálka (I. Trojan), vegetariána K. Sladkovského (J. Schmitzer), šéfredaktora a zakladatele Národních listů J. Grégra (L. Frej), Vávru (P. Trávníček), J. Baráka (J. Šťastný) či kontroverzního K. Sabinu (P. Zedníček). Mezi jeho největší přátele patřili A. V. Šembera v podání O. Vetchého a J. Arbes (V. Beneš). Domácí ošetřovatelku Haralíkovou v Nerudově kmetském věku hrála Z. Bydžovská a Nerudovu matku, s níž léta společně žil, ztvárnila V. Kubánková. Jeden z nejdůležitějších prvků v působivosti tohoto vynikajícího seriálu je častý a procítěný přednes mistrových překrásných lyrických veršů vznášejících se jakoby nad příběhem a to z něho činí mimořádně poetickou záležitost a v mých očích jeden z nejpovedenějších seriálů 90. let.

    • 28.9.2017  11:33
    322 (1969)
    ***

    Československý psychologický film zobrazující s jistými experimentálními prvky životní krizi nenápadného muže středních let. Dokumentárně pojatý celovečerní debut slovenského režiséra D. Hanáka se vyznačuje značnou roztříštěností příběhu, jež značně komplikuje divákovi přehlednost. Plynulý chod a správné chápání příběhu je narušováno momentkami z běžného života hlavního hrdiny kuchaře Lauky, jež společně s pesimistickou expresivní stylizací filmu vytvářejí pocit melancholie, bezvýchodnosti ze současné šedivé přítomnosti a celospolečenské vytrácení radosti ze života. Vynikající V. Lohniský v hlavní roli smutně vyhlížejícího muže, jemuž nevyšlo manželství a i po rozvodu stále žije se svou bývalou ženou, a jemuž byla diagnostikována rakovina hrtanu s krycím označením 322, neprožívá šťastné období. Niterné pocity blízkosti smrti a nepovedeného Laukova života jsou vyjádřeny velmi skrytě, neboť hlavní postava svým tichým jednáním bez emocí nedala své trápení externě najevo. Samotný příběh a zájem o postavy je tak divákovi poměrně vzdálen a Hanákovo dílo může působit na první pohled nezajímavě až nudně. Ve vedlejších rolích se objevila polská herečka L. Winnicka jako Laukova bývalá žena a J. Abrhám s perfektní slovenštinou v roli jejího mladého milence, i u jehož chování lze pozorovat navzdory mladému věku prvky skepse. V roli doktora, jenž nález zhoubné nemoci v závěru snímku u svého pacienta nepotvrdil, se objevil M. Macháček. Depresivní snímek byl oživen obsazením dvou krasavic a sice mladičké J. Švandové a snad ještě půvabnější zdravotní sestře M. Rašlové. Na první pohled nejasnou symboliku a metaforu nesvobody poukazuje setkání hlavního hrdiny s nekonformním, nesocialisticky vyhlížejícím i smýšlejícím mladíkem (V. Weisser), jenž měl snad vyjadřovat obranný postoj proti všudepřítomné materiální i morální šedi. Divácky velmi náročný psychologický snímek je natočen na vysoké umělecké úrovni, což dokazuje kromě jiného i mimořádně kvalitní práce s kamerou či originální umístění mezititulků před jednotlivými scénami pojmenovaných podle myšlenek v Laukově mysli.

    • 24.9.2017  17:38
    O houslích krále snů (TV film) (1987)
    ***

    Československá televizní pohádka o králi Drahoslavovi a jeho dceři, kteří se nechali ovládat sladkými sny a iluzemi a ztráceli tak postupně kontakt s realitou. Příjemné snění o bohatství a štěstí jim bylo za jistý poplatek zprostředkováno hrou na kouzelné housle Králem snů v podání mistra R. Lukavského, jenž své oběti zdánlivě medovými slovy stále více uvrhoval do závislosti na své hře. Krále, jenž kvůli dalšímu a dalšímu poslechu zázračné hudby rozprodal celé království, ztvárnil R. Brzobohatý a jeho neméně nerozumnou dceru M. Kobrová. Pohádka je určená spíše starším divákům, neboť důsledně a velmi působivě varuje před závislostí na čemkoli, co přespříliš odvádí lidskou mysl od skutečnosti, nabízí lákavé pozlátko a krátkodobý pocit štěstí, přičemž po ochabnutí slastných pocitů nastává pouze prázdno, duševní trýzeň a pocit zmaru. Pomocnici vychytralého Krále snů využívajícího lidské slabosti pro své obohacení ztvárnila herecky zajímavá M. Gasparovičová, jejího milého Martina, jenž nakonec ukončí nebezpečnou snovou hru M. Hanuš a v roli vysněného Zlatého prince se objevil M. Vašut. Netradičně a nevesele pojatá pohádka Věry Jordánové mě svou až nedětsky vážnou tematikou zaujala, lepší hodnocení však z důvodu nepřesvědčivého závěru nebylo uděleno.

    • 24.9.2017  16:03
    Klaním se, měsíci (TV film) (1989)
    ***

    Československá televizní pohádka natočená podle čínských motivů o matce Chajnan a jejích dvou synech, kteří se vypravili hledat nevěsty Růžovou pannu a Nefritový květ. Aby mohl silný Jang (P. Trávníček) a moudrý Li (F. Staněk) užívat štěstí se svými partnerkami S. Postlerovou a M. Pleštilovou, bylo nutné je nejprve vysvobodit ze zakletí od Rudolící čarodějnice na Oblačné hoře a překonat obávané Údolí démonů. Všechny nástrahy byly s pomocí dobrého Stříbrovousého ducha překonány a oba mladé páry mohla pak starostlivá matka Chajnan přivítat ve svém domě. Herecky jednoznačně vyčnívala J. Jirásková coby Rudolící čarodějnice a V. Postránecký jako duch se stříbrnými vousy. Úloha vypravěče byla spolu s přednesem veršů svěřena V. Preissovi jako Měsíci, jehož tvář byla zobrazena ve žlutém kruhu na obloze. Jedná se jednoduchou studiovou pohádku od paní Svatavy Simonové, jež zaujme především svým neveselým zpracováním, tak typickým pro tuto režisérku a netradiční orientální výpravou.

    • 24.9.2017  11:37
    PIKO (2010)
    ****

    Český film natočený netradičním způsobem na hranici hraného filmu a dokumentu vypovídající o lidech v tzv. 1. československé feťácké generaci, jež propadli na konci 70. let a v 80. letech užívání těžkých drog, především pervitinu. Své otřesné zážitky zde vypráví Pavel Gregor, dlouholetý uživatel a vařič této drogy, Dan Horyna, hudebník, taktéž propadnuvší drogové závislosti a své zkušenosti z druhé strany předal Zdeněk Zavázal, léta pracující na protidrogovém oddělení. Osob, které v oné době propadly drogové závislosti, se dnešních dob dožila pouhá hrstka a výše jmenovaní se pokusili o upřímnou a děsivou výpověď. Toxikomana Gregora, jenž jen zázrakem přežil výbuch varny ve svém bytě v roce 1998 a z něhož se se stal uznávaný terapeut, herecky ztvárnil R. Novák ml., v roli rockera Horyny se objevil Š. Benoni a postavy kriminalisty Zavázala, jenž navázal s Gregorem jakýsi podivný vztah, se ujal M. König. Smutný příběh se věnuje vývoji užívání této drogy, slangově nazývaná piko, přičemž hlavní úlohu v tomto sehrál už zmiňovaný P. Gregor, jenž využil své chemické znalosti a přetransformoval původně užívaný kapalný pervitin na krystalický prášek implikovaný nitrožilně s mnohem větší účinností. Pojetí kombinace dokumentární výpovědi s hranými sekvencemi mladého režiséra T. Řehořka se mi zamlouvalo, závěrečné setkání Gregora a Zavázal s jejich hereckými představiteli ve studiu a jejich společná rozmluva na mě též silně zapůsobila.

    • 21.9.2017  19:02
    Švédská zápalka (TV film) (1982)
    ****

    Československá televizní inscenace natočená podle povídky A. P. Čechova, v níž se vyšetřuje záhadné zmizení zhýralého šlechtice Klauzova na jeho venkovském sídle. Zatímco policejní komisař R. Hrušínský před penzí se místo sbírání faktů o případu věnuje popíjení alkoholu a vyšetřující soudce J. Somr je příliš opatrný ve svých úsudcích, ambiciózní písař Ďukovskij v podání J. Abrháma dá naplno průchod svým kriminalistickým a dedukčním schopnostem. V průběhu snímku začíná být stále zřejmější, že osud domnělé oběti se bude diametrálně lišit od nepodložené policejní konstrukce. Podle nepřímých důkazů hlavní podezření nejprve padá na správce usedlosti Psekova (J. Menzel) a místního opilce Nikolašku (L. Křiváček), poté však nález zbytku neobvyklé švédské zápalky na místě činu nasměruje pátrání horlivého písaře jiným směrem. Významnou úlohu v této inscenaci, jejíž závěr se jevil jako poměrně očekávaný a nepříliš překvapivý, ztvárnila mladá komisařova manželka Olga, nebývale atraktivně působící L. Šafránková. V malé roli polekaného sedláka se objevil můj oblíbený V. Kotva. Pro zvýšení autenticity ruského prostředí se osvědčil nepřetržitý přísun vodky a jiných alkoholických nápojů, přičemž v jejich konzumaci se překonávali už zmíněný policejní komisař, řadový strážmistr O. Vlach a prosťáček Nikolaška. Kromě hereckých výkonů a kvalitní Čechovově předloze mě v podařeném snímku J. Svobody nesmírně zaujala nádherná ruská lidová píseň o lásce, jež tvořila předěl mezi jednotlivými scénami, mistrně podaná J. Fouskem v roli druhého bezejmenného strážmistra.

    • 17.9.2017  12:46
    Casablanca (1942)
    ****

    Americký kultovní romantický film odehrávající se v roce 1942 v Casablance, neokupované části francouzského Maroka. Toto město slouží jako přestupní stanice pro cestu Ameriky pro všechny osoby prchající před rozpínavostí a krutostí nacismu. Mezi nejdůležitější podniky v Casablance, kde se scházejí všechny významné osoby, patří Rickův bar, jehož majitel Američan Rick Blaine v podání navýsost elegantního oscarového H. Bogarta prohlašuje, že jediné, čemu věnuje své myšlenky, je úspěšný chod svého podniku a politické a válečné problémy ho nezajímají. Situace se změní v okamžiku, kdy do Casablanky přichází nacisty hledaný vůdce mezinárodní odbojové organizace původem Čechoslovák Viktor Laszló (terstský rodák P. Henreid) spolu se svou půvabnou manželkou Ilsou (I. Bergmanová), v níž Rick rozpozná svou lásku, jež ho před rokem v Paříži, těsně před její okupací, z neznámých důvodů opustila. V Rickovi se opět probudí vášnivé city ke švédské krasavici a jeho původní záměr vyhýbat se politickým aktivitám je minulostí. Dramatický závěr amerického velkofilmu je ve znamení Rickova romantického sebeobětování se, kdy za cenu vraždy německého důstojníka přiměje svou milovanou i jejího manžela odcestovat do Ameriky a sám s místním policejním prefektem Louisem Renaultem (protinacisticky smýšlející C. Rains) odchází začít nový život do konžského Brazzaville. Kromě sladkého milostného příběhu mezi Ilsou a zdánlivě citově imunním Rickem a tehdejším obvyklým gentlemanstvím mě zaujala neochvějná naděje režiséra maďarského původu Michaela Cortize ve vítězství Spojenců a to v době, kdy obrat ve válečném konfliktu v neprospěch Němců měl teprve nastat. Sladce milostné zabarvení v nelehkých válečných dobách mě neodradilo od nadprůměrného hodnocení, naopak výjimečná herecká noblesa obou hlavních představitelů na mě mocně zapůsobila.

    • 16.9.2017  16:36
    Jak se Kuba stal mlynářem (TV film) (1996)
    ***

    Česká televizní pohádka na motivy B. Němcové o potrestání chamtivosti a bezcitnosti, v níž se představili především brněnští herci. Mladý chalupník Kuba (sympatický M. Havelka, jehož obsazení mě potěšilo) dluží se svou matkou (A. Mohelská) bohaté mlynářce, jež spolu se zámeckým písařem finančně profitují na chudých lidech. Kubovi a jeho matce, jež písaře s mlynářkou prokleje, je zabavena chalupa a aby se vyhnul vojenské službě či v návalu pocitu bezradnosti smrti oběšením, přijme nabídku pracovat v pekle po dobu jednoho roku. Právě herecké výkony záporných postav mlynářky D. Hofmanové a písaře Z. Maryšky vnímám jako nejzajímavější a scénu v pekle, kde vykukují z kotlů a dožadují se pomoci od Kuby, jako nejzábavnější. Kubova milá Františka, mlynářčina dcera v podání G. Ježkové, mě herecky nepřesvědčila, na rozdíl od pekelného pána Z. Junáka disponujícího mimořádně podmanivým hlasem. V menší roli čerta Anciáše se představil P. Halberstadt, nadaný herec, známý z brněnských divadel. V závěru během svatební veselice dochází k dojemné scéně, kdy do mlýna zavítá stará žebračka, v níž Kuba rozpozná svoji ztracenou matku. Po slibném začátku se ukázalo, že nenákladná studiová pohádka V. Jordánové moc zajímavých momentů nenabízí, přesto není úplně špatná a průměrné hodnocení bude zřejmě odpovídat.

    • 16.9.2017  12:56

    Československá televizní adaptace slavného vědecko-fantastického románu J. Verna. Scénář R. Johna se poměrně věrně drží předlohy a do hlavní postavy kapitána Nema, tajemného muže, jenž se rozloučil s civilizací a své dny prožívá v mořských hlubinách v podmořském člunu zvaném Nautilus, ztvárnil charismatický J. Adamíra. Herecké obsazení zachráněných trosečníků pařížského profesora Aronnaxe (J. Pleskot), jeho sluhy Conseilla (V. Jandák) a kanadského velrybáře hrubého chování Neda Landa (J. Schmitzer) bylo zvoleno též vhodně. Televizní zpracování P. Krause se vyznačuje dobře zvládnutou atmosférou stísněného prostředí, jednoduchou kulisovou výpravou a prostým zobrazením podmořského světa. I díky zkušeným, skutečným mistrům mluvených slov Adamírovi a Pleskotovi se jednoznačně může řadit ke kvalitním dílům televizní tvorby.

    • 13.9.2017  18:04

    Francouzská konverzační komedie, jež se odehrává v bytě pařížského nakladatele Brochanta (T. Lhermitte). Tento arogantní zbohatlík pěstuje se svými podobně založenými přáteli zábavu, jež spočívá v lákání méně bystrých lidí na společnou večeři, kde se tito hlupáci či snad jen výstřední osoby stávají terčem všeobecného, ale skrytého posměchu. V hlavní roli takového ´blbce k večeři´ se představí J. Villeret jakožto úředník Francois Pignon se zálibou ve skládání architektonických modelů ze sirek a vzhledem k neočekávaným událostem včetně Brochantova zranění zůstane u hostitele v jeho luxusním příbytku a dělá mu společnost. Vzhledem k tomu, že původ Veberovy komedie pochází z divadelní hry, v níž dlouhá léta J. Villeret exceloval, nedělalo mu pražádné potíže přenést dialogovou komiku a vtip na filmové plátno. Významnou úlohu v této veselohře představoval telefonní aparát a Pignonovy hovory patřily k tomu nejlepšímu. Skutečně atmosféra filmu je naprosto strhující a přestože k oné plánované večeři vůbec nedojde, jsou dialogy tak mimořádně dobře napsány, že divák je okamžitě a přirozeně vtažen do děje a osmdesáti minutová komedie uteče velmi rychle. Ve vedlejších rolích se představí D. Prévost coby Pignonův kolega Cheval z daňového úřadu a Brochantova přítelkyně Christine v podání krásné Belgičanky A. Vandernoot. Myslím, že mohu s klidným svědomím udělit maximální hodnocení, neboť nepamatuji, kdy na mě naposled tak mocně zapůsobila jednoduchá situační komedie.

    • 12.9.2017  17:44

    Československý komediální krimifilm, jenž volně navazuje na úspěšnou Nahou pastýřku, avšak kvalit svého předchůdce zdaleka nedosahuje. V hlavní roli vedoucího hotelu, jenž je přestavěn z původního zámku a v němž se nachází jako lákadlo na hosty středověká mučírna a hladomorna, se představí opět pan Pacínek v podání B. Šmídy. Jeho podivné herectví, plné české krasomluvy, avšak výrazově prázdné, mě příliš nezaujalo, stejně jako mizerný scénář s nevtipným dějem. V Pacínkově hotelu se ukryje šestice zlodějů, jež ukradli v bance 2 miliony a maskují se s penězi ukrytými v kufru jako umělecké hudební těleso. Dochází k očekávané záměně zavazadel a postupným bizarním úmrtím jednotlivých členů zločineckého gangu, což do jisté míry připomíná diametrálně úspěšnější Lipského Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Členy zlodějské bandy tvořili Z. Dítě coby jejich šéf, J. Obermaierová představující zpěvačku, účelově koketující s Pacínkem, L. Kostelka nešťastně zabitý padajícím víkem rakve, F. Peterka, P. Landovský a Č. Řanda, nemoudře ukrytý v Železné panně. Kromě těchto herců se v menší roli profesora ukázal M. Nedbal a v rolích takřka okrajových kriminalistů J. Skopeček a Z. Řehoř spolu s kapitánem Trondou v podání V. Menšíka, jehož výkon mě také zklamal. Machův film patří rozhodně k podprůměrným snímkům, postavení filmu na postavě úslužného, ale nezajímavého Pacínka se ukázalo jako holý nerozum, kriminální zápletka se v podstatě nekonala a o komediální složce bych snad ani nehovořil.

    • 7.9.2017  19:16
    Detektiv Martin Tomsa (TV seriál) (1994)
    ***

    Český televizní kriminální seriál odehrávající se v Brně v 90. letech. Hlavní postava, sympatický Martin Tomsa, bývalý kriminalista, nyní soukromý detektiv v podání populárního M. Vašuta se po jihomoravské metropoli prohání ve svém Favoritu (jehož v pozdějších dílech vyměnil za Felicii) a řeší různorodé případy svých klientů. Osmnáctidílný seriál několika různých režisérů (Kelbl, Matějka, Tesáček, Vanýsek) se vyznačuje bohužel velmi nevyrovnanou kvalitou jednotlivých dílů, neboť zatímco některé díly považuji za povedené (Bílá past, Příběh Anděla, Veronika), jiné příběhy postrádají celkový smysl a působí značně nelogicky (Osamělá, Zimmer frei). Na české poměry 90. let však seriál nabízí relativně zajímavou podívanou s mnoha známými hereckými tvářemi. Nejzábavněji na mě působily odlehčené dialogy mezi Tomsou a jeho bývalým kolegou kapitánem Součkem v podání M. Havelky. Dále se v krimicyklu objevili například L. Munzar, P. Zatloukal, J. Pomeje, S. Laurinová, K. Brožová, L. Lakomý, I. Bareš a mnoho jiných. Jsem si vědom, že tento seriál z dnešního pohledu přísnější měřítka v mnoha ohledech nesnese, avšak kvůli vynikajícímu Vašutovi, známému brněnskému prostředí, úsměvnému retrostylu a neznámému subjektivnímu pocitu hodnotím přesto průměrně.

    • 5.9.2017  19:47
    Samotář (1987)
    ****

    Francouzský krimithriller v s J. P. Belmondem v roli kriminalisty Stana, jemuž nebezpečný zločinec Schneider zabije kolegu s nímž chtěl odejít od policie a začít nový život v Karibiku. Komisař Stan se vrací do služby, stává se šéfem protiteroristického oddělení s jedinou touhou pomstít smrt svého přítele. Samotář Jacquese Deraye představuje volné pokračování veleúspěšného Profesionála, bohužel však jedinečného mrazení mezi dvěma úhlavními nepřáteli a mimořádné kvality jak příběhem, tak atmosférou, jako ve svém předchůdci nedosahuje. I tak se pochopitelně jedná o vysoce nadprůměrný thriller především díky Belmondovi v jeho jedinečné póze rebelského muže zákona a také J. P. Malovi, sadistickém zabijáku Schneiderovi. Název snímku má symbolizovat způsob Stanova soukromého života, což však neodpovídá tomu, že se u něho střídaly ženy na noc a také starostlivou péčí o desetiletého syna zastřeleného kolegy. Ze známějších herců ve vedlejší roli mohu uvést M. Beauna jakožto diletantského Stanova kolegu, vedoucího jiného vyšetřovacího oddělení. Jedná se kvalitní podívanou s Belmondem ve vynikající formě.

    • 3.9.2017  17:27
    Generál Eliáš (TV film) (1995)
    *****

    Český televizní film o ministerském předsedovi protektorátní vlády generálu Aloisi Eliášovi (1890-1942), jenž se zabývá jeho loutkovým vládnutím od léta 1941 do jeho zatčení v říjnu 1941. Eliáš, jenž na svůj úřad nastoupil po ustanovení Protektorátu a odstoupení vlády Rudolfa Berana v dubnu 1939, plnil úkoly, které mu přikázal německý protektor van Rathenow a zároveň tajně udržoval korespondenci s československou exilovou vládou v Londýně, kam posílal důležité vojenské informace. Nešťastnou situaci v Protektorátu vnímal realisticky, měl kontakty s tuzemskými podzemními odbojovými skupinami a dle svých možností usiloval o maximální možné otupení německé síly. Za svoji neposlušnost a neloajalitu vůči Říši byl na začátku Heydrichiády 19. června 1942 zastřelen a v novém lidově demokratickém poválečném režimu byl komunisty označen za kolaboranta. Inscenace se věnuje především jeho nezáviděníhodné pozici v čele podřízené vlády a neustálému strachu ze zatčení. Generála, jenž na svá bedra vzal osud českého národa a snažil se mu v rámci svých možností ulehčit, ztvárnil vynikajícím způsobem L. Munzar. Další postavy byly zahrány stejně mistrně a neméně přesvědčivě, ať už se jednalo o vedoucího pražského gestapa Steinera v podání F. Němce, V. Brabce v roli aristokratického a ideologicky ne zcela přesvědčeného protektora von Rathenowa či V. Postráneckého coby psychicky vyčerpaného Eliášova nejbližšího odbojového spolupracovníka F. Dejmka. V roli ženy generála Eliáše se představila skutečná Munzarova manželka J. Hlaváčová. Výkony všech těchto hereckých osobností byly mimořádné, přesto nejvíce bych vyzdvihl pana F. Němce v roli nekompromisního důstojníka SS narozeného v Liberci, čímž dle jeho slov tak nejlépe znal pravý charakter a slabiny Čechů. Osvědčená jména režiséra P. Háši a scénáristy J. S. Kupky slibovala zajímavou podívanou a skutečnost tuto představu v mnohém překonala. Snímek o státníkovi, jenž do poslední chvíle diplomaticky kličkoval mezi vynuceným plněním nacistických příkazů a přirozenou touhou být aktivně činný v protifašistickém odboji, byl účelově sledován u příležitosti úmrtí pana V. Brabce, před jehož uměním i uměním všech zúčastněných herců se skláním.

    • 28.8.2017  17:52

    Francouzský filozofický film, v němž se dva neznámí poutníci vydali na tzv. Svatojakubskou cestu, nejznámější evropskou posvátnou pouť z Paříže do Santiaga de Compostely, stotisícového města s obrovskou katedrálou ve španělské Galicii, kde jsou podle legendy uloženy ostatky sv. Jakuba, jednoho z Kristových apoštolů. Název snímku je odvozen od původního latinského názvu města Campus Stellae, což znamená v překladu Hvězdné pole neboli Mléčná dráha. Během putování, jež je ve snímku na okraji zájmu, zažívají tuláci P. Frankeur a L. Terzieff neobyčejné příhody a různá prapodivná zjevení, jež mají co do činění se samotnou podstatou křesťanské víry. Neustále jsou různými postavami zpochybňována a napadána náboženská dogmata a vedou se filozofické diskuze o podobě Boha, jeho trojjedinečnosti a neomylnosti či o neposkvrněnosti Matky Boží. Cesta dvou anonymních poutníků se zahaluje do stále větších a absurdnějších příhod, dokonce se zdá, že pohybují proti proudu času, neboť mnoho jejich zážitků se odehrává v historických situacích a souvislostech. Jediného známějšího herce, jehož jsem rozpoznal, představoval J. Guiomar v roli kněze, jenž v bizarní scéně v jakési zapadlé španělské hospodě vypráví příhodu o zjevení Panny Marie. Vskutku se zdá, že autor netendenčního a provokativního snímku, španělský režisér Luis Buňuel není zrovna vzorný katolík, neboť jeho dílo během jedné z nejposvátnějších náboženských cest tepe do ustálených křesťanských myšlenek, o nichž se nemá pochybovat, a zároveň odhaluje skrytá pokrytectví.

    • 27.8.2017  17:49
    O vodě, lásce a štěstí (TV film) (1981)
    **

    Československá televizní pohádka o princi, který si v přestrojení za chudého pocestného vybere nevěstu v podobě mlynářovy dcery Vojtěšky. Jediná překážka stojící ve štěstí mladého páru A. Navrátila a M. Šafránkové, je ztělesněna do podoby zrádného regenta J. Karlíka, jenž měl v době princově nepřítomnosti království na starost a jehož herecký výkon mě také nejvíce zaujal. V dalších rolích se objevila matka mlynářka V. Fialová, jenž se snažila svou zamilovanou dceru za každou cenu ochránit před neznámým nápadníkem a S. Zindulka v roli dobrosrdečného vodníka Matěje, jehož kouzlo vyřčené v pravý čas vše zachránilo. Přihlédnu-li k až příliš jednoduchému a přímočarému ději a nevýrazné ústřední milenecké dvojici, je jasné, že hodnocení nebude z nejvyšších. Skutečně v rámci spravedlnosti porovnám-li podobné televizní kulisové pohádky, jež jsem ohodnotil průměrně, domnívám se, že této úrovně toto čtyřicetiminutové dílo V. Janečkové nedosahuje.

    • 22.8.2017  18:05

    Britský romantický film zasazený do viktoriánského Londýna v roce 1880, kde hledá své uplatnění mladý lékař, sledující moderní metody, Mortimer Granville (H. Dancy). Nalezne místo na noblesně vyhlížející klinice dr. Dalrympleyho, který se specializuje na léčbu hysterie, v té době vážně míněnou ženskou nemoc, dnes považovanou za neurotickou poruchu. Mladý lékař s údivem poznává, že ona nemoc, již trpí především bohaté a znuděné postarší paničky, se v této klinice léčí pouze ručním stimulováním jejich intimních míst. Aby ulehčil svému těžce namáhanému zápěstí, sestrojí k tomuto účelu se svým přítelem bohatým lordem (R. Everett) obdivujícím moderní technické vynálezy, elektrickým proudem poháněný strojek. Speciální masážní přístroj má pronikavý úspěch a doktor Granville se stává bohatým mužem. Vedle tohoto tento úsměvně vyprávěného příběhu o vynálezu, jež se stal nejznámější sexuální pomůckou, můžeme sledovat v závěru dominantní romantickou složku mezi láskou Mortimera k dcerám svého konzervativního zaměstnavatele. Přes silnou náklonnost k mladší dceři Emily (F. Jones), půvabnému avšak myšlenkově prázdnému stvoření, zahoří láskou k Charlottě, temperamentní a prchlivé ženě s obrovským sociálním cítěním, starající se o chudé lidi v nouzi. Tuto emancipovanou průkopnici boje za ženská práva, po všech směrech pozoruhodnou ženu ztvárnila krásná M. Gyllenhaal. Ve snímku Američanky Tanyi Wexlerové jsou zdůrazněny obrovské, nesnadno překonatelné rozdíly v sociálních vrstvách v nejbohatším a nejmocnějším státu té doby. Bohužel díky jasné předvídatelnosti děje a přeslazenému závěru nesnese měřítka, jež by tento především romantický film zařadil mezi nadprůměrné.

<< předchozí 1 2 3 4 6 10 15 19
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace