Schlierkamp

Schlierkamp

Michal Zemánek

okres Brno

5 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 11 16 21
    • 18.7.2018  18:21
    Ptáci (1963)
    *****

    Americký mysteriózní hororový film natočený podle povídky britské spisovatelky Daphne du Maurierové. Do kalifornského městečka Bodega Bay severně od San Francisca přijíždí atraktivní blondýnka Melanie Danielsová (bývalá modelka Tippi Hedrenová, matka M. Griffithové) za svým přítelem Mitchem Brennerem (Australan Rod Taylor), bydlícím na druhé straně zálivu se svou matkou Lydií a jedenáctiletou sestrou Cathy. Melanie přiváží malé Cathy jako dárek k narozeninám klec se dvěma papoušky a od jejího příjezdu se začínají dít podivné věci. Postupně dochází k sílícím útokům ptáků na tamější obyvatele, zpočátku pouze ojedinělými opeřenci a na konci se do zničujících náletů zapojuje tisíce ptáků, nenávistně klovajícími zobáky a zběsile se dobývajícími do lidských obydlí. Nikdo netuší, co takovou ptačí apokalypsu a nevysvětlitelné chování ptáků způsobilo, je však jasné, že lidé jsou proti těmto atakům agresivního ptactva bezbranní a jedinou nadějí na přežití je útěk. První polovina slavného snímku Alfreda Hitchcocka se věnuje seznamování s hereckými postavami a příjezdu sebevědomé blondýnky a nic nenasvědčuje tomu, jaké hrůzostrašné události budou následovat v dramatické druhé polovině. Jednou z hlavních deviz jednoho z nejslavnějších hororů je vynikající budování napětí, které roste spolu se stupňujícími se útoky a agresivitou mořských ptáčků. V závěru pochopitelně napětí vrcholí, po útoku ptáků na lehkovážnou Melanii v uzavřené místnosti v zabarikádované Brennerově usedlosti, kdy jen o vlásek unikla smrti uklováním, se vyděšená společnost dává na únik, zatímco se několikatisícihlavé ptactvo zlověstně houfuje a připravuje na další zničující útok. Tento snímek se právem považuje především díky geniálně zvládnuté gradaci napětí za nejlepší dílo mistra hororového umění A. Hitchcocka.

    • 18.7.2018  18:19
    Slavné historky zbojnické (TV seriál) (1985)
    ****

    Československý šestidílný televizní seriál, jenž se věnuje vyprávění historických příběhů o známých i méně známých zbojnících a loupežnících, jež se z určitých důvodů staly legendami. Po docela morbidním pozadí během promítání úvodních titulků zobrazující druhy historických poprav se dostává ke slovu vypravěč M. Kopecký, jenž v každém dílu diváka uvede do společensko-historických souvislostí konce 18. a počátku 19. století, v nichž se jednotlivé hodinové příběhy odehrávají. Seriál se věnuje postupně V. Babinskému (1796-1879, R. Brzobohatý), Sóbri Jožkovi (1810-1837, J. Bartoška), J. J. Graselovi (1790-1818, I. Vyskočil), Schinderhannesovi (1778-1803, M. Vladyka), Róžovi Šandorovi (1813-1878, P. Zedníček) a Jeanu Salvadorovi (1774-?, V. Dlouhý), z nichž každý zemřel rozdílnou smrtí, pouze český zbojník Babinský skonal přirozeně ve vysokém věku. Jak vidno, geograficky jsou příběhy zařazeny do Českých zemí, Uherska, Německa a Francie. Přestože se jednotlivé příběhy odehrávají podle podobné dějové osnovy, tedy vzestup a rozšiřování moci, majetku a věhlasu zbojníka, poté zrada spojence či osudná chyba a zákonitě ústup ze slávy, případně smrt, působí do značné míry každý jinak a neokoukaně. Velkou zásluhu na tom má scénář J. Melíška věrohodně zachycující realitu loupeživého života a prostředí společenských vyděděnců a především herecké výkony hlavních i vedlejších postav. V doplňujících vedlejších rolích, jež výrazně pozvedly divácký zážitek ze seriálu, se objevili namátkou maďarští důstojníci J. Sovák a K. Heřmánek, proradní J. Hanzlík a L. Křiváček, věrní pomocníci A. Molčík či O. Vetchý, vojenští velitelé J. Somr a L. Trojan a mnoho dalších. Svůj půvab a krásu v seriálu prokázalo také mnoho českých hereček, za zmínku stojí J. Hlaváčová, V. Freimanová, I. Svobodová, B. Štěpánová, D. Bartůňková či L. Geprtová. Kdybych měl vybrat jeden díl ze seriálu Hynka Bočana, jenž mě nejvíce zaujal, zvolil bych čtvrtý v pořadí, jenž pojednává o německém rebelovi Schinderhannesovi. Tohoto vyvržence, jemuž život ukončila gilotina, ztvárnil velmi vydařeným, až překvapivě výborným způsobem M. Vladyka a jeho projev byl tak diametrálně odlišný od jeho obvyklých komediálních rolí. Až na pár ojedinělých nesrovnalostí v několika dílech mohu s klidným svědomím hodnotit tento seriál nadprůměrně, zejména díky netradičnímu a zajímavému tématu a skvělým hereckým výkonům.

    • 16.7.2018  18:49

    Francouzská komedie, v níž exceluje v hlavní roli J. P. Belmondo, představující výřečného a bezskrupulózního mladíka, jenž se díky své neobyčejné výmluvnosti, mladistvé přitažlivosti, fiktivní totožnosti a bláznivým nápadům dostává do přízně mladých krásných žen i bohatých postarších dam. Toni Maréchal je ve skutečnosti chudý jako myš, nicméně to mu nebrání v tom, se honosil vybájeným jměním a tituly tak, aby využíval dobroty, pocitů osamění, žádostivých náručí a sexuální neukojenosti zámožných paniček. Pokud milostná náklonnost jeho živitelek přesáhla únosnou míru, ihned se začal zajímat o jinou oběť. Téměř vše, co pronesl, měl důkladně a manipulativně promyšleno s cílem získat bezpracně co největší blahobyt. Současně je však tato komedie Jeana Beckera velmi zábavná a nabitá Belmondovými hláškami a domnívám se, že lepší název filmu než sympatický dareba snad nemohl lépe hlavního hrdinu charakterizovat. Belmondo skutečně představuje filmového hrdinu v takové podobě, v jaké si ho diváci oblíbili nejvíce. Nakonec však došlo i na nepolapitelného svůdníka Toniho, který se nechal přechytračit mladou a krásnou S. Sandrelliovou, dědičkou malého ostrova v Pacifiku, na němž se mělo údajně nacházet obrovské naleziště manganu. Tato báchorka, jíž byl Bebel oblouzněn, se mi však jevila jako naivní a nereálná. Ve vedlejší roli se jako Maréchalův komplic v jeho podvodných činnostech objevil Belmondův dobrý přítel J. P. Marielle , jednou z jeho ženských obětí se stala překrásná M. Demongeot, kterou se Belmondovi podařilo pobláznit svými řečičkami a odloudit ji od jejího bohatého milence P. Noireta. Celkově vnímám tento Beckerův film jako povedenou komedii, dokonce jako jeden z nejzábavnějších Belmondových filmů, jež jsem měl zatím možnost zhlédnout.

    • 13.7.2018  16:01
    Podivné okolnosti (TV film) (1982)
    ***

    Československý televizní film natočený podle stejnojmenné povídky Jána Pappa vyprávějící o osudu dvou lidí, jejichž život poznamenala válka. Mladý partyzán hodnosti četaře Emil (Š. Kožka) se vrací z války do své rodné obce a najde domov opuštěný a zpustlý. Když vše opravil a uvedl do původního stavu, nebyl si jist, co dál podniknout se životem. Potkává a postupně se sbližuje s temperamentní a životem zklamanou válečnou vdovou (E. Matejková), jež ho sice na jednu stranu přitahuje, ale na druhou se k ní a jejím dvěma dětem nechce tak snadno nechat připoutat. Když však vdova sežene četařovi pracovní místo u železnice, jiným způsobem o něho pečuje, dává mu opatrně najevo svou náklonnost a na závěr se k němu bez jeho vědomí přestěhuje, muž podléhá situaci a spojí s ní a jejími dětmi svoji budoucnost. Při prvním setkání a rozhovoru s Emilem plného nespravedlivých výčitek bych této uznávané slovenské herečce dle jejího utrápeného výrazu a celkové úpravě zevnějšku tipoval mnohem vyšší věk, než jaký v době natáčení skutečně měla (32). Na netradiční, ale osudové seznámení těchto dvou osamělých osob je zřejmě poukazováno v názvu snímku. Jednoduchý hodinový příběh z bratislavského televizního studia Koliba v režii Igora Ciela vyjadřuje pomalý návrat k předválečnému stavu na slovenském venkově jak ve společnosti, tak u jednotlivců.

    • 13.7.2018  15:59
    Zelňačka (TV film) (1995)
    ****

    Česká televizní inscenace podle stejnojmenného románu René Falleta vyprávějící o dvou starých přátelích na francouzském venkově, kteří tráví svůj čas popíjením vína a posedáváním na společném dvoře. Hlavní postavy Clauda Ratiniera, živícího se výrobou dřeváků, a jeho přítele Francis Chérasse, zvaného Sisis, byly obsazeny vynikajícím J. Somrem a J. Skopečkem. Jejich každodenní idylka je narušena příletem mimozemšťana z planety Oxo (K. Halbich), kterému zachutná Ratinierova zelná polévka a poté i víno. Na oplátku za pohostinnost nabídne starým pánům, aby s ním odcestovali na jeho planetu, kde neexistují žádné nemoci a kde by mohli žít ještě mnoho let. Staří přátelé jsou současně tlačeni starostou města P. Kostkou a zámožným obchodníkem V. Postráneckým k prodeji jejich domů, které mají být zničeny, a na jejich místě má vyrůst moderní turistická atrakce. V tomto úsměvném příběhu, který na konci skýtá ponaučení, se oba starci vzdají své možnosti odcestovat a bezstarostně žít na neznámé planetě a raději se chtějí usilovat o záchranu jejich malých usedlostí. Ve vedlejších rolích se v roli strážmistra holdujícímu vínu i ve službě objevil výborný O. Vlach, díky mimozemským silám oživlá Claudova manželka Francina (M. Pleštilová), bohužel věkově se ne zcela hodící ke svému manželovi, a mladý listonoš J. Šťastný. Domnívám se, že díky skvělým výkonům pánů Somra a Skopečka, ale i ostatních herců, může toto dílo Pavla Háši směle konkurovat dřívější a známější francouzské stejnojmenné filmové verzi se slavným L. de Funesem.

    • 9.7.2018  18:49

    Československý kriminální film inspirovaný skutečnou událostí odehrávající se v Mariánských lázních těsně po utichnutí válečných bojů v květnu 1945. Pozůstatky válečných křivd a uklidňování poválečných nepokojů má na starosti vedoucí místní veřejné bezpečnosti Šedý V. Neužil se svým sympatickým asistentem J. Abrhámem. Přestože by určitě měli mnoho starostí s nově vznikajícími problémy související s odsunem německého obyvatelstva, zabývají se fémovou vraždou z roku 1933, kdy došlo k objednanému usmrcení německého protinacistického emigranta profesora Lessinga. Hlavního podezřelého představuje německý občan Eckert v podání K. Hlušičky, jenž vyšetřovatele klame nepravdivými výpověďmi. V lázeňském městě na západě Čech dochází ke střelbě, výbuchům na železnici a jiným nepokojům, jenž mají na svědomí osoby z hnutí Hitlerjugend odmítající připustit si Führerovu prohru a poměrně zarážející je, že měkota V. Neužil jejich počínání nikterak neodsuzuje ani netrestá, naopak u soudního přelíčení projeví s těmito osobami smířlivý a chápavý postoj. Zatímco v první polovině snímku dostal dostatek prostoru J. Abrhám, v druhé části už není tolik vidět a jeho nadřízený se na obrazovce objevuje mnohem více. Zajímavou postavu majora Fulína s neformálním vystupováním ztvárnil Z. Dítě, v další menší roli kolaboranta se objevil B. Šmída. V závěru filmu přijíždějí vlakem do osvobozeného pohraničí noví obyvatelé a dá se říci, že kromě záběrů na lázeňskou kolonádu a jiné pohledy na vyhlášené lázeňské město, jež se objevují zejména na začátku filmu, se snímek I. Tomana v ničem nevymyká dobovému nevýraznému normalizačnímu stylu natáčení.

    • 3.7.2018  17:08
    Případ Mauricius (TV film) (1970)
    ***

    Československá televizní inscenace natočená podle románu Jacoba Wassermanna, jenž má představovat obžalobu tehdejší justice. Hlavní prokurátor Andergast měl před lety neprávem odsoudit jistého Leonharta Mauricia pro vraždu své snoubenky. Po letech přichází k Andergastovi otec odsouzeného (B. Záhorský), plně přesvědčený o nevinně svého syna a nabízí prokurátorovi znovuotevření případu, neboť se ve městě nachází důležitý svědek (téměř nevidomý J. Adamíra vydělávající si na živobytí výukou angličtiny), jenž by mohl svědčit v jeho prospěch. Andergastovo kategorické odmítnutí této možnost neujde pozornosti jeho dospívajícího, intelektuálně zaměřeného syna Etzela, který se oním již promlčeným případem začne zabývat. Nutno upozornit, že role otce a syna Andergastovi si zahráli R. Hrušínský a J. Hrušínský, tedy skuteční otec a syn a na jejich hereckých výkonech je tato příbuznost a otcovská náklonnost patrná. Ve slabé chvilce otec připustí omyl a tehdejší tlaky na co nejrychlejší ukončení procesu. K obnovení případu však nedojde, neboť svědek, od něhož se očekávalo Mauriciovo očištění, uprchne, což může znamenat, že má s případem společného mnohem více, než mohlo někoho napadnout. Navzdory vynikajícím hereckým osobnostem, z nichž mě tentokrát nejvíce oslovil tradičně J. Adamíra s jeho podmanivým projevem a překvapivě patnáctiletý J. Hrušínský. Přesto však nemohu hodnotit dílo Jaroslava Balíka příliš vysoko, neboť mě i přes zajímavé a stále aktuální téma dějově příliš nezaujalo.

    • 3.7.2018  17:06
    Cartouche (1962)
    ****

    Francouzsko-italská dobrodružná komedie vyprávějící o životě legendárního francouzského zbojníka Louise Dominique Bourguignona, řečeného Cartouche (1693-1721). Do role neohroženého muže, jenž se díky své důvtipnosti a nápaditosti vyhnul elegantně nejedné šlamastyce a který okrádal bohatou šlechtu a peníze rozdával chudině, byl obsazen J. P. Belmondo, jenž zde mohl uplatnit své akrobatické a komediální schopnosti a také svůj fyzický fond a energii. Snímek P. de Brocy popisuje Cartouchovu krátkou vojenskou kariéru, které byla ukončena oloupením starého maršála (L. Raimbourg) a poté jeho cestu za bohatstvím a vysněnou svobodou. Neocenitelnými společníky mu byli v této době jeho přátelé, taktéž uprchlí vojáci vychytralý J. Rochefort, nazývaný Krtek a nepřemožitelný J. Hahn, pomocí nichž svrhl bývalého vůdce podsvětí Malichota (M. Dalio) a sám se postavil na jeho místo. Ženský element, a to velmi půvabný, v tomto dobrodružném filmu představovala C. Cardinale, hrající tanečnici Venuši, dívku, do níž se Cartouche ihned zamiloval. Kdyby se tento francouzský rebel věnoval svým věrným přátelům a své krásné partnerce, mohl užívat svého bohatství, postavení a lidové oblíbenosti mnoho let, on však neodolal pokušení skládat poklony ledově chladné komtese Isabelle de Ferrussac (O. Versois), již poznal ještě před Venuší a jež stála u začátku konce jeho štěstí. Při jedné z šarvátek s armádou byla totiž zastřelena jeho krásná Venuše, Cartouche plný žalu však nezanechal své loupeživé činnosti a v roce 1721 skončil na popravišti. Poutavý a dobrodružný dvouhodinový příběh nejznámějšího předrevolučního francouzského vzbouřence proti šlechtě a vysoké společenské vrstvě a neúprosná křivka jeho úspěchů a proher, jež se dá zkráceně vyjádřit jako vzestup, vrchol, zrada, pád, poprava, se nápadně podobá postavám vyobrazených ve výborném československém seriálu Slavné historky zbojnické od H. Bočana. Údajně značně historicky přikrášlený příběh nemění nic na tom, že Cartouche považuji za nadprůměrné filmové dílo plné šermovaček, jež stálo na počátku Bebelovi výjimečné, nejen komediální kariéry.

    • 28.6.2018  18:45

    Francouzsko-italský dobrodružný film, v němž hraje J. P. Belmondo znuděného milionáře Arthura Lempereura, jenž si neváží svého života. Podepsal smlouvu, že v případě jeho smrti dostane značný finanční obnos rodina jeho snoubenky Alice Ponchabertové (V. Lagrange) a jeho exotický charismatický přítel zvaný Mr. Goh (V. Inkijinoff narozený v Irkutsku). V okamžiku, kdy se se svou lodí na plánované cestě kolem světa zastavili v Hongkongu, ziskuchtivá a nemorální snoubenčina rodina si zaplatí k usmrcení svého živitele služby místního nesmírně otylého mafiána. Současně však bohatstvím znuděný hejsek s nepraktickým účesem potkává velmi půvabnou tanečnici a striptérku Alexandrine Pinardelovou (U. Andressová), jenž ho oslní svou krásou a způsobí, že hlavní hrdina má chuť i nadále užívat pozemských radovánek. Půvaby švýcarské krasavice dokonce omámily během natáčení Belmonda natolik, že v soukromém životě opustil svoji manželku Elodie a strávil s Ursulou několik let. Zbytek snímku P. de Brocy vyplňuje unikání Belmonda a jeho skupiny před pronásledovateli, přičemž jeho společnost tvoří už zmíněná Alexandrine, dále jeho věrný komorník Leon, nerozlučitelný druh a Belmondův přítel J. Rochefort a podivná dvojice mužů ve složení P. Préboist, komik s nezaměnitelnou tváří a neznámý Američan J. Hahn, jejíž smysl mi zůstal utajen. Belmondo zde mohl bohatě uplatnit jak své kaskadérské a akrobatické umění, tak své typické komediální znaky, jimiž byl snímek přeplněn. Přesto však ho hodnotím z trojice de Brocových ´mužů´ jako jednoznačně nejslabší, zejména kvůli slabému a místy nejasnému příběhu a domnívám se, že vysoký rozpočet, jenž měli autoři k dispozici, zůstal nevyužit.

    • 26.6.2018  17:14

    Československá absurdní komedie o muži, jemuž na záda v opilosti vytetoval známý malíř svůj obraz. Pan Benda, nešikovný a ušlápnutý pracovník v ničírně poškozených a neplatných bankovek v podání J. Krónera, se domnívá, že díky obrazu na svých zádech přijde k velkému jmění, avšak opak je pravdou. Nastává totiž série absurdních a bizarních situací, neboť grafiku na jeho části těla si přivlastnila galerie a nebohý pan Benda je od té doby označován jako obraz a je s ním jednáno nikoli jako s lidskou bytostí, nýbrž s předmětem. Ke všemu si galerie vyhradila právo svůj obraz hlídat a z toho důvodu jsou s panem Bendou neustále, i v noci, dva střežící mužové (J. Libíček a J. Chvalina), jež ho nenechají ani vteřinu o samotě. Nápad s vnímáním člověka jako věci a potlačení jeho lidské podstaty spojený s mnoho vtipnými situacemi a hláškami byl zajímavý, bavil mne však pouze dočasně. V druhé polovině snímku se totiž úroveň absurdit naprosto vymkla kontrole a vysoce překročila únosnou míru. Dle očekávání byl i závěr jediného filmového díla J. Moravce, jenž při tvorbě tohoto filmu spolupracoval se Z. Podskalským, těžce nepromyšlený a v podstatě neukončený. Navzdory nezvládnuté druhé polovině, kdy jedna šílenost stíhala druhou, a jednotlivé scény se jevily jako stěží uvěřitelné, nesmyslné, či dokonce nemožné, se v této bizarnosti objevila spousta známých hereckých tváří. Zajímavou rolí se prezentoval Z. Řehoř, jenž představoval Bendova právního zástupce u soudu s galerií, jenž na rozdíl od ostatních zcela logicky vnímal svého klienta především jako člověka, avšak jednal s ním jako s věcí, především jeho nařízená hladovka a násilné odstraňování potravy z Bendových úst bylo více než manipulativní. Z neznámých důvodů se svým nemluvným společníkem V. Maurerem také nenechal panu Bendovi žádný osobní soukromý prostor, a tak nakonec spolu s hlídači z galerie sdílel pan Benda manželskou ložnici se čtyřmi neznámými lidmi. Dále se ve výraznějších rolích objevil J. Kemr, coby Bendův nadřízený z ničírny, Bendova manželka J. Tichá a I. Prachař vystřídaný J. Langmilerem v roli neústupného ředitele galerie. Z celkového pohledu nemohu udělit této experimentální ztřeštěnosti ani průměrné hodnocení, neboť autorova bláznivá fantazie neschopná vytvořit alespoň ucházející a smysluplný závěr překročila všechny snesitelné meze a v porovnání s pozdějším známým francouzským filmem na podobné téma Tetovaný neobstojí.

    • 26.6.2018  17:12

    Francouzsko-italské drama odehrávající se převážně na Saharské poušti v oblasti jižního Maroka a přilehlých nehostinných oblastí Alžírska, Mauretánie a Mali. Majitel spediční firmy Castigliano (německý herec G. Fröbe) přijímá nového zaměstnance Steinera a svěřuje mu nový, třicetitunový vůz s tajemným nákladem v hodnotě sto tisíc dolarů. Rocco, mladý, všemi mastmi mazaný řidič v podání J. P. Belmonda, však využije příležitosti a vůz ukradne. Zoufalý Castigliano za tučný příplatek přesvědčí Mareca, Roccova přítele a zkušeného řidiče s menším a rychlejším nákladním vozem, aby Rocca dostihl a dovezl jak jeho vůz, tak náklad na místo původního určení. Ve snímku H. Verneuila, režiséra s arménskými kořeny, se tak po většinu doby snaží L. Ventura v roli Mareca dostihnout prchajícího Belmonda v jedné z nejpustších oblastí na Zemi. Ve filmu je naznačeno, jak nelehce probíhala doprava a zásobování odlehlých míst bývalých francouzských kolonií v Saharské Africe, kde se nekonečné písečné roviny jen občas střídají s členitými pahorkatinami. Dvouhodinový snímek je natočen velmi jednoduše, ale navýsost působivě, honička dvou nákladních vozidel v poušti řízenými dvěma francouzskými hereckými legendami skutečně dokáže připoutat diváka k obrazovce. Mezitím dojde k odhalení pravé totožnosti záhadného Steinera (Američan R. Kernan), jenž cestoval s Venturou ve voze a střídal se s ním v řízení, neboť se z něho vyklube hledaný zločinec. V závěru snímku dojde i na vychytralého Rocca, neboť s vozem a stotisícovým nákladem mu ujede jeho milenka a spolucestující v podání půvabné A. Parisy. Závěrečné pěstní vyřizování účtů mezi Belmondem a Venturou skončí řekněme nerozhodně a oba přátelé skončí v objetí. Verneuilův pouštní snímek hodnotím velmi pozitivně a s nadšením, neboť filmů s podobnou tematikou a hlavně prostředím není mnoho a navíc jsem se opět přesvědčil, že Belmondo s Venturou nikdy nezklamou.

    • 21.6.2018  16:27

    Český dokumentární film o hokejovém turnaji století na zimních olympijských hrách v Naganu v roce 1998, kde se podařilo českým hokejistům vyhrát zlaté medaile. Dokument, jenž natočil O. Hudeček ke příležitosti dvacátého výročí od slavného vítězství, se však nezabývá jen hokejovým turnajem, věnuje se také politickým a společenským změnám v době, která turnaji předcházela. Hokejový turnaj století v japonském Naganu se tak nazývá proto, neboť během olympijského klání byla poprvé přerušena nejlepší hokejová liga, severoamerická NHL, a na soupiskách jednotlivých mužstev se tak mohli objevit vskutku ti nejlepší hráči, což se nikdy předtím nestalo. V dokumentu, jenž největší sportovní úspěch v celé československé hokejové historii popisuje s nadhledem a odstupem dvaceti let, se objevují zajímavé rozhovory s přímými účastníky turnaje, trenéry či hokejovými funkcionáři. Na začátku je popisován příběh českého hokejového obránce P. Svobody, jenž se rozhodl v roce 1984 na zahraničním juniorském hokejovém turnaji emigrovat, ihned získal místo ve slavném klubu Montreal Canadiens a po docela překvapivé nominaci rozhodl svou legendární střelou olympijské finále proti Rusku. Co se týká samotného hokejového turnaje, největší pozornost je pochopitelně věnována vyřazovací části, kdy český tým postupně přehrál všechny favority a zaslouženě získal své první olympijské hokejové zlato. Z rozhovorů s favorizovanými Američany a Kanaďany vyplývá, jak mnoho toužili po vítězství a jak hluboké bylo jejich zklamání po vyřazení, přičemž obě světové hokejové velmoci plné největších hvězd NHL, včetně nejlepšího hokejisty všech dob W. Gretzkého, uznaly kvality českého týmu a jejich hry, pouze Kanaďané se ústy E. Lindrose a T. Fleuryho pozastavovali nad nespravedlností ukončení semifinálového zápasu v samostatných nájezdech, ačkoli byli většinu hrací doby horší tým. Ruskému týmu a poraženému finalistovi byla věnována pozornost docela malá, v dokumentu se objevil pouze krátký rozhovor s A. Jašinem. Masivní a ojedinělá podpora českých fanoušků a veřejnosti zajisté také přispěla k jedinečnému a zázračnému úspěchu českých hokejistů, ze kterých se do jednoho staly nesmrtelné legendy, a i po dvaceti letech se těm, kteří tuto dobu mohli zažít, vrací slzy dojetí do očí.

    • 14.6.2018  18:28
    Muž z Ria (1964)
    ****

    Francouzský dobrodružný film v hlavní roli s J. P. Belmondem. Mladý voják Adrien Dufourquet si chce užít týden dovolené se svou snoubenkou Agnes Villermosovou, jež je však unesena neznámými muži hledajícími vzácné maltézské sošky, které mají ukázat cestu k diamantům, ukrytými domorodci. Zarputilý Adrien se pustí do bláznivého pronásledování únosců, které ho zavede až do Ria de Janeira a poté do brazilské metropole Brasília. Neohrožený Belmondo zde mohl uplatnit své neobyčejné pohybové nadání, kaskadérské schopnosti, nápaditost a komediální talent, zkrátka činnosti, díky nimž si ho diváci oblíbili a díky nimž se stal slavným. Dobrodružností, neuvěřitelnými situacemi a nápaditými úniky před pronásledovateli se může Muž z Ria pokládat za předchůdce filmů o Indiana Jonesovi. Za nejpůsobivější Belmondovy kaskadérské a akrobatické kousky považuji legendární přechod po římse do druhé hotelového pokoje v Riu a nebezpečný únik přes rozestavěnou výškovou budovu v závěru. Hereckou partnerku mu tvořila Francoise Dorléac, starší sestra známější C. Deneuveové, která tragicky zahynula tři roky po natočení tohoto snímku v pětadvaceti letech. Ve vedlejších rolích se kromě dvou neznámých nepřemožitelných brazilských goril představil profesor Catalan (J. Servais), jenž touží po všech třech soškách nezbytných k nalezení pokladu a sběratel uměleckých předmětů a zbohatlík De Castro v podání nepřehlédnutelného italského herce A. Celiho. Za velmi impozantní považuji záběry na rozestavěné nové brazilské hlavní město, jež se začalo budovat v roce 1960 uprostřed vykáceného pralesa, a v němž se značná část příběhu odehrává. Na snímku je zarážející množství těžko uvěřitelných náhod, díky nimž se postavy opakovaně potkávají v obrovské jihomoravské zemi a v milionových městech. Dobrodružný snímek P. de Brocy, Belmondova přítele a autora i následujících, neméně úspěšných ´mužů´ z Hongkongu a Acapulca, dokáže diváka rozhodně zaujmout především díky neuvěřitelným Bebelovým kouskům, exotickému jihoamerickému prostředí a také tím, že v něm byly použity všechny dopravní prostředky, což bylo režisérovou podmínkou.

    • 11.6.2018  20:26
    Recept na milování (TV film) (1984)
    ***

    Československý televizní film vyprávějící o manželském páru procházejícím krizí, kterou se rozhodli řešit odjezdem na dovolenou, omylem se však zapsali do seznamovacího zájezdu k jezeru Tarnave v Rumunsku. Manželskou dvojici představoval pan Bucek (P. Zedníček) a paní Koutná (D. Kolářová), jež si ponechala své dívčí jméno. Tato dvojice se mi nezdála příliš sehraná, zřejmě jsem si jako divák zvykl na obvyklého partnera paní Kolářové J. Hanzlíka. Do role vedoucího seznamovacího kurzu byl obsazen J. Wimmer a jeho postava slizkého pana Javůrka byla to nejzajímavější na celém filmu a zdrojem zábavy, neboť známý bavič svou výraznou postavu pojal jako vystoupení ve svých komických scénkách. Každý člen kurzu musel vyplnit dotazník a pan Javůrek podle odpovědí dotyčných určoval vhodné partnery. Sám přitom velmi usiloval o sblížení s paní Koutnou a na přítomnost jejího manžela a její odmítavý postoj nebral zřetel. Další zábavnou postavu, pana Juchajdu, muže urputně usilujícího o seznámení a rovnou v intimním smyslu, představoval J. Císler. Seznamovací výlet byl pod velením pana Javůrka veden velmi konzervativně a současně direktivně, nicméně přesto účel splnil a manželé Bucek s Koutnou svou krizi zažehnali. V dalších rolích účastníků zájezdu se ukázali B. Holišová či B. Poloczek. V závěru si vedoucí kurzu po svém nepochopitelném kaskadérském kousku přivodí vážný úraz, je odvezen do nemocnice a účastnící zájezdu se konečně mohou seznamovat přirozeně dle svých sympatií. Recept na milování od M. Soboty si budu pamatovat jako mírně nadprůměrně zábavnou televizní komedii, v níž ztvárnil J. Wimmer jednu ze svých největších televizních rolí a postaral se o naprostou většinu úsměvných momentů v tomto snímku.

    • 9.6.2018  17:25

    Francouzský legendární film, jenž započal novou filmovou vlnu a současně v něm poprvé zazářil J. P. Belmondo v hlavní roli. Klíčový moment jednoduchého příběhu se odehraje hned na začátku snímku, kdy Belmondo, hrající až příliš bezstarostného mladíka Michela Poiccarda, během jedné ze svých krádeží vozu a následné honičce zastřelí policistu. Zbytek filmu je pojat ve velmi volném, experimentálním stylu, Belmondo je na sice útěku před spravedlností a skrývá se svou partnerkou, avšak jakýkoli blížící se problém a nevyhnutelné dopadení a odplatu za svůj čin si rebelsky nepřipouští. Bebelovu partnerku Patricii Franchiniovou, jež ho v závěru snímku zradí, zde hrála uhrančivá Američanka s chlapeckým sestřihem J. Sebergová, jejíž herecká kariéra a život byl za nešťastných událostí ukončen v poměrně mladém věku. Godardův experimentální příspěvek spočívá v bezprostředním vyprávění, netradiční kamerou a velmi volném scénáři, kdy si Belmondo podle svých slov mohl hrát a říkat, co chtěl. Ve střední pasáži snímku zaujme dlouhá postelová bezcílná konverzace mezi hlavními postavami. Za zmínku též stojí, že se ve filmu objevili jako herci v menších rolích významní francouzští režiséři, a sice samotný autor scénáře a režisér J. L. Godard jako Michelův přítel Antonio, J. P. Melville coby americký spisovatel Parvelesco a dokonce i P. de Broca. Činnost kriminalistů dychtící dopadnout mladého vraha je v tomto snímku odsunuta zcela do pozadí, až to vypadá, jakoby měl Michelovi projít jeho čin bez trestu, v závěru však dojde i na něho, kdy ve své bohorovnosti podcení nebezpečí a je zastřelen. Velmi uznávám a oceňuji novátorský styl natáčení, avšak z mého pohledu je ve střední části příliš hluchých míst, které nedokázal zakrýt ani výjimečný Belmondo, jehož okouzlujícího rebela je radost sledovat, a proto nemohu přistoupit k udělení nejvyššího hodnocení.

    • 7.6.2018  18:11

    Československé krimi, v němž hraje hlavní roli duševně nemocný muž Milan Pešek, jenž utíká od svého bratra a skrývá se v horském hotelu. Shodou okolností dochází poblíž hotelu k napadení a dokonce vraždě malých dívek a nově příchozí M. Macháček, podivín tající svou minulost, upadá do podezření. Když je zahlédnut na místě činu a policie po něm vyhlásí pátrání, je brzy dopaden a ke zločinům se přizná. Nemá v úmyslu krýt skutečného pachatele, z nejasných důvodů se však hodlá obětovat a veškeré možnosti k osvobození tvrdošíjně odmítá a navzdory nejasnostem při rekonstrukci činu je pro hlavního kriminalistu J. Vinkláře případ uzavřen. Díky aktivní činnosti jeho starostlivého bratra K. Dellapiny, jenž ve vinu svého sourozence nevěří, a díky všímavosti provozní hotelu S. Budínové se nakonec pravý pachatel v dramatické scéně v závěru projeví a M. Macháček je osvobozen. Ve vedlejších rolích se kromě výše uvedených objevil I. Racek coby nevrlý manžel S. Budínové a obezřetný prokurátor V. Neužil, jenž si je dobře vědom nejasností v případu. Po psychologické stránce se mi nejeví film I. Tomana jako úplně povedený, mám výhrady k motivaci obětování se hlavní postavy i k fatálnímu zkratu pachatele, oceňuji však zajímavý styl natáčení, přesto dílo dosahuje maximálně průměru.

    • 7.6.2018  18:07

    Československý film natočený podle předlohy J. Otčenáška vyprávějící o mladém amatérském filmaři Pavlu Krouzovi a jeho milostnému vzplanutí k neznámé dívce Heleně. Romantický snímek Jaroslava Balíka se odehrává v létě 1945, z čehož vyplývá i smysl roku jedna v názvu, neboť se tím myslí první rok svobody. Pavel je zcela ponořen do natáčení svého prvního, poměrně kýčovitého filmu, v němž se snaží dát obrazově do protikladu válečné utrpení a následné osvobozující uvolnění. Při hledání vhodných záběrů pro svůj film narazí na dívku, jež ho zaujme svou zajímavou odlišností a ihned její tvář a prostou a křehkou eleganci ve svém snímku použije. Během postupného sbližování Pavla a Heleny vychází najevo dívčina temná válečná zkušenost, zahrnující pobyt v koncentračním táboře, hromadné znásilnění či nechvalně proslulý pochod smrti, jenž přežila pouze díky teplému kabátu vycpaným senem. Do role milenců byli obsazeni V. Preiss, jako začínající filmař plný energie, optimismu a ideálů, a M. Vančurová, uzavřená dívka nesoucí s sebou své vzpomínky na černou minulost. Vztah mezi těmito mladými lidmi se zdál být nepevný, zejména manipulativní Helenina sestra Olga (L. Švormová) byla o jeho nestálosti přesvědčena a snažila se ho překazit. Helenina společnost a její děsivá traumata však na Pavla mocně zapůsobila, neboť se z původně lehkovážného a žoviálního mládence stal cílevědomý a spolehlivý muž. Helena se nakonec dokázala vymanit ze sestřina vlivu, odmítla jak její tlaky na společnou emigraci do Austrálie, tak na potrat. Ve vedlejších rolích se představili P. Svojtka jako Pavlův kamarád Evžen, jeho častý nepříjemný diskusní oponent a filmový kritik a J. Švandová coby Pavlova známost předtím, než poznal Helenu. Různorodé charaktery obou milenců i jejich odlišný pohled na poválečný svět vytvářejí z díla poměrně příjemnou záležitost, celkově bych snímek řadil k těm nejvíce povedeným dílům J. Balíka.

    • 29.5.2018  18:08

    Československá televizní pohádka, jejíž děj je situován do starobylé Číny a vypráví o tom, jak kouzelný zvon a moudrý soudce Li usvědčili zloděje drahocenného náramku. V první části se divák seznamuje se všemi podezřelými osobami z různých vrstev tehdejší společnosti, jež onen den vstoupili do krámku zlatnického mistra. Každého ihned upoutala nevídaná krása právě vyrobeného náramku nedozírné ceny, každý jej právem obdivoval a každý měl důvod se ho nezákonně zmocnit. Druhá část se odehrává v soudní síni, kde se po vyslechnutí všech přítomných podezřelých předává spravedlnost čarovnému zvonu, jenž má svou kouzelnou mocí ukázat na pravého pachatele. Soudce L. Tokoš správně kalkuluje s černým svědomím pachatele a jeho strachem před usvědčujícím hlasem zvonu. Do rolí návštěvníků zlatnického krámu byli obsazeni poměrně málo známí brněnští herci, okradeného zlatníka Čanga ztvárnil P. Kunert, zámožnou paní Čo-san si zahrála L. Filipová-Kudelová, zlatnického tovaryše P. Bartůněk, chudého prodavače Ti-pa P. Liška, zlodějíčka a sprýmaře Mat-sua J. Tlalka a Ku-paa, jenž se vydal půjčit si od zlatníka peníze, O. Mikulášek. Unikátní orientální atmosféra a poutavý příběh s nápaditým závěrem přisuzuje tomuto krátkému, pouze něco přes půlhodinu trvajícímu dílu E. Sokolovského jednoznačně nadprůměrné hodnocení, neboť spolu s Rozsudky soudce Ooky od stejného autora je vnímám ve své kategorii jako nejlepší československý televizní počin.

    • 29.5.2018  18:07
    Velký risk (1960)
    *****

    Francouzské drama se zřetelnými prvky film-noir natočené podle předlohy José Giovanniho (1923-2004) vypráví o útěku zkušeného gangstera Abela Davose a jeho skrývání před zákonem. Hlavní role byla svěřena L. Venturovi, jenž se jí jako obvykle zhostil celým svým neobyčejným uměním takového druhu, že divák nedokáže z jeho postavy během filmu spustit oči. Při útěku lodí z Itálie do Francie a následné přestřelce s francouzskou pohraniční stráží přijde Abel o svou ženu Theresu a společníka Raymonda a zůstanou mu na starost jeho dva malí synové. Věří, že jeho přátelé v Paříži splní své závazky z minulých dob a poskytnou mu pomoc a úkryt, bohužel ti k jeho zklamání nemají zájem se s hledaným a problémy obtěžkaném Davosem zaplést. Jediná účinná pomoc z jejich strany spočívá v tom, že mu pošlou k ruce neznámého mladíka jménem Eric Stark, jemuž se podaří hledaného zločince nenápadně převést v sanitce z Nice do Paříže. Z tohoto charismatického mladého muže, do jehož role byl obsazen začínající J. P. Belmondo, pro něhož to byla sice teprve druhá výrazná role v celovečerním filmu, avšak jeho herecký potenciál je nepřehlédnutelný, se stane spolehlivý společník, který Venturovi, jenž se ocitl v bezvýchodné situaci, zajistí bezpečný úkryt. V závěru snímku, poté, co se Ventura postará o své potomky svěřením do péče důvěryhodného muže a vypořádá se svými nevděčnými kumpány, však policie nalezne Davosovu stopu a i přes obětavé Belmodovo varování ho zatkne. Filmy natočené podle Giovanniho bohatých zkušeností s podsvětím mají v sobě mimořádné kouzlo a neopakovatelnou atmosféru a osobně je chovám ve velké oblibě. Tento počin C. Sauteta i díky francouzským hereckým ikonám není výjimkou.

    • 22.5.2018  19:08
    Podezření (TV film) (1970)
    ****

    Československé komorní drama s absurdními prvky odehrávající se za německé okupace ve školní učebně, kam jsou za nejasných okolností odvedeni čtyři mužové. Všichni byli ubytováni ve stejném hotelu, v němž došlo ke střelbě na německého důstojníka, a předpokládají tedy, že jsou zatčeni z tohoto důvodu. Aniž by však byli z něčeho obviněni, začínají přemýšlet o své situaci a dávají dohromady svědectví, kterými by se v případě potřeby u výslechu vzájemně podrželi. U jednoho z nich dochází při cvičné tvorbě alibi k nepřesnostem a neuspokojivé výpovědi a padá tak na něho podezření, že spáchal onen čin, za něhož mají nyní pykat i ostatní. Při objevení dalších informací a skutků, jež nejsou z jeho strany přijatelně vysvětleny, dojde nakonec i k fyzickému napadení domnělého diverzanta. Psychologický rozbor postav, strhující dialogy mužů s nejistou budoucností a postupné odkrývání charakterů ve scénáři J. Hubače je kvalitou hodno jména svého autora a herecké výkony samozvaného vyšetřovatele R. Hrušínského, submisivního V. Brodského s dírami ve výpovědi, hrubiána a hulváta P. Landovského a umírněného F. Husáka jsou také více než působivé. Jakmile v závěru vyjde najevo, že žádné nebezpečí ze strany Němců nehrozí a školní budova je prázdná, jsou ihned udavačské tendence pro Brodského vydání germánským katanům zapomenuty. Snímek J. Matějovského se vyznačuje výborně napsanými dialogy a rozborem postav v tíživé situaci, kde hlavní role pro sebe uchvátili pánové R. Hrušínský a V. Brodský a F. Husák s P. Landovským jsou významem odsunuti do pozadí.

    • 20.5.2018  14:34
    Rozsudky soudce Ooky (TV film) (1988)
    ****

    Československá televizní pohádka z unikátního středověkého japonského prostředí zpracovaná a natočená brněnským televizním studiem. Poutavá pohádka vypráví o nově příchozím soudci Ookovi, jenž na sebe brzy upozorní svou neúplatností a svým citlivým přístupem k zákonům a spravedlivými a netradičními rozsudky rozličných sporů. Moudrého soudce ztvárnil M. Donutil a ve vedlejších rolích můžeme zhlédnout mnoho známých tváří brněnských herců. Soudního zapisovatele představoval J. Dulava, druhého soudce J. Kuneš, nejmocnějšího muže v kraji pana Ki si zahrál P. Kunert a v menších rolích zlodějíčků, kapsářů a osob spoléhajících na spravedlivý a příznivý rozsudek se objevili M. Suchánek, S. Zindulka, L. Baselides či J. Tomek. Výprava, kulisy a kostýmy jsou na obvyklé, jednoduché televizní úrovni, avšak kouzlo této mimořádně povedené a oblíbené pohádky tkví v originálním orientálním prostředí a šalamounských rozhodnutích titulní postavy, jenž si díky neustálému povyku v soudní síni ani nemohla v klidu náležitě vychutnat svůj oblíbený nápoj. Hodinová pohádka E. Sokolovského neztratila nic ze svého půvabu ani po letech a právem patří k nejlepším a nejzajímavějším dílům své kategorie.

    • 17.5.2018  18:12
    Znamení (2002)
    **

    Americký mysteriózní film popisující poněkud nepřehledným způsobem invazi mimozemské civilizace. Nedotažený a nepromyšlený děj je vyprávěn z pohledu bývalého kněze, žijícího se svým bratrem a dvěma dětmi na opuštěné usedlosti v rozsáhlých pensylvánských rovinách. První znamení, že se děje něco neobvyklého, spočívá v obrovských vysekaných kruzích a neznámých ornamentech, jež jsou vytvořeny v okolních kukuřicových polích a jež se bez jakéhokoli vysvětlení postupně začínají objevovat po celém světě. Do hlavních rolí byli obsazeni M. Gibson jako muž, jenž se po tragické smrti své ženy vzdal kněžství, a J. Phoenix, bývalý basebalový hráč, který se po ukončení kariéry usadil u svého bratra. Druhá polovina snímku nepotvrdila zajímavý nástup filmu s hororovým nádechem, neboť známý režisér M. Night Shaymalan jakoby nevěděl, co si počít se závěrem snímku, což příkladně demonstruje náhlý odchod mimozemských návštěvníků bez udání důvodu. Celá návštěva vetřelců byla natočena velmi povrchně, divák absolutně nezná okolnosti či průběh invaze, neboť ačkoli je Země napadena nepřátelskými bytostmi, děj se neustále soustřeďuje na dění v Gibsonově usedlosti. Nesmyslný a nereálný Phoenixův souboj s nevítaným návštěvníkem raději ponechám bez komentáře. Návštěva mimozemských civilizací patří mezi oblíbená témata žánru sci-fi, avšak v tomto případě zcela postrádající myšlenku a nápad. Znamení řadím jednoznačně ke slabým snímkům, což mě u režiséra s indickými kořeny, jenž se ve filmu v malé roli objevil, poněkud překvapilo, avšak vzhledem k vysloveně amatérské a nepřesvědčivé druhé polovině, si dílo nezaslouží více než dvě hvězdy.

    • 11.5.2018  17:37
    Kaviár jen pro přátele (TV film) (1969)
    *****

    Československý televizní film o čtyřech manželských párech, jež se pravidelně navštěvují jednou za měsíc ve svých bytech. Jedná se o páry, které se velmi dobře znají, avšak o přátelství hovořit nelze, neboť jejich konverzace je plná předvádění se, chvástání, falše a především těžko skrývaného pokrytectví. Na jedné schůzce požádá pár ve složení J. Somr a J. Štěpánková ostatní o nemalou půjčku dvaceti tisíc na výhodnou koupi rekreační chaty a v tom okamžiku se skvěle odkryjí charaktery jednotlivých postav. Nenápadný, ale s radostí škodící pár S. Beneš a J. Smejkalová půjčku odmítl, aby se vzápětí pokusil chatu koupit dříve a chvástavá a lakotná dvojice J. Bek a V. Chramostová se dokonce pokusí pod maskou lži své přátele zavedením nevhodného úroku okrást. Překvapivě jediný V. Menšík, ač má problémy se svou ženou M. Dvorskou, se rozhodne požadovaný obnos nezištně půjčit, avšak právě ta až příliš vystavovaná ochota je kupujícím podezřelá, z půjčky sejde a celá situace se zcela absurdně obrátí proti němu. Perfektně napsaná sonda do lidských charakterů plných přetvářky donutí diváka po skončení příběhu k zamyšlení, což je přesně to, co od podobných komorních televizních filmů očekávám a vezmu-li v potaz režisérské mistrovství nedoceněného J. Dudka, jehož každé dílo vnímám jako mimořádný zážitek, a herectví výše zmíněných osobností, je rozhodnuto o udělení nejvyššího ocenění.

    • 6.5.2018  13:10

    Československý film odehrávající se v třicátých letech v období hospodářské krize na jihomoravském venkově. Na statek, kde hospodaří starý otec (V. Pfeiffer) se svým synem Vendelem (P. Čepek) přijíždí jeho druhý syn s manželkou a synem, kterému se nepodařilo sehnat obživu ve městě. Vzhledem k nesnášenlivé povaze amorálního Vendela je jasné, že toto soužití nebude dělat dobrotu. P. Čepek zde ztvárnil další z jeho nezapomenutelných rolí, neboť jeho bídák Vendel je známý jako necitlivý a zhýralý alkoholik, který navíc neváhá pojistit otcův statek vysokou částkou proti požáru, který má v plánu úmyslně založit. Jeho pracovitý a klidný bratr K. Chromík je povahy naprosto opačné, v dramatické scéně na konci filmu zachrání s nasazením života na poslední chvíli navzdory Čepkově paličské snaze rodinnou zemědělskou usedlost. Kachyňovo drama se na můj vkus věnuje až příliš místním folklorním tradičním zvyklostem místních obyvatel v průběhu roku, až se může zdát, že je hlavní příběh odsunut do pozadí. Ve vedlejších rolích manželek obou bratrů se objevily M. Málková, podobných nedobrých charakterových vlastností jako její manžel Vendel a J. Hlaváčková, hezká a milá manželka jeho bratra. V rolích venkovanů se ukázali místní blázen R. Hrušínský ml., výborný V. Babka zpívající a hrající neustále na cimbál a sedlák L. Munzar. Srovnáme-li toto Kachyňovo dílo s o rok mladší šíleností zvanou Smrtí mouchy, rozdíl ve všech filmových aspektech je naprosto diametrální, přesto však cítím, že ani přes neveselý a zajímavý příběh z prostředí, kde se těžce pracuje od rána do večera, ani přes tradičně vynikající výkon P. Čepka nemohu udělit vyšší než průměrné hodnocení.

    • 1.5.2018  15:52
    Vodnická čertovina (TV film) (1995)
    ****

    Česká televizní pohádka o tom, jak vodník Vlnka vytrestal chamtivé pytláky ševce Kopýtka a krejčího Nitku a jejich hamižné manželky. Povedené venkovské párečky podvodníků V. Vydra s T. Medveckou a M. Vladyka s D. Veškrnovou se rozhodnou ukazovat obrovského kapra, kterého načerno ulovili, za peníze v místním hostinci netušíc však, že onen šupináč je ve skutečnosti proměněný vodník Vlnka v podání B. Navrátila. Porybný Čeřínek (L. Mrkvička), jenž o krádežích ryb nemůže nevědět, pozná v kaprovi vodníka a nechá celou taškařici proběhnout podle Vlnkova plánu. Jednoduchý příběh je zabalen do výjimečně vtipných hereckých výkonů, v tomto směru mě zejména mile překvapil V. Vydra. Aby měla tato povedená čtveřice vyšší zisky, ke shlédnutí mluvícího obřího kapra obecenstvem přidala ve svém představení navíc dvojici falešných mořských panen. Nejzábavnější scéna však proběhla u lékaře J. Satoranského, jenž měl za úkol zbavit obou podvodníků šišlání, kterým trpěl vodník, a tedy i kapr. Pytláky nenapadlo lepší řešení než se naučit také šišlat a podle rad odborníka tuto špatnou výslovnost posléze u svého nekalého zdroje výdělku odstranit. Domnívám se, že paní V. Janečková natočila nadprůměrně zábavnou a současně milou podívanou s přirozeně vtipnými hereckými výstupy, což v poslední době, řekněme od přelomu století, bývá u podobných televizních pohádek nepřekonatelná potíž, a s chutí navzdory zdejším některým kritickým hodnotitelům oceňuji čtyřmi hvězdami.

    • 30.4.2018  09:58

    Československé krimi o vyšetřování loupeže, v níž trojice pachatelů odcizila milion korun při převozu dodávkou z družstva do banky. Zajímavé na tomto snímku může být sledování psychologie postav lupičů (J. Vinklář, J. Bruder, T. Töpfer) jednak mezi nimi samými, a jednak vztahy mezi organizátorem této pečlivě naplánované akce (R. Jelínek), spojkou (R. Vrchota) a zbytkem zlodějské bandy. Sotva ukradený obnos uschovali pro pozdější využití, začaly dle očekávání mezi pachateli neshody, v nichž vynikal netrpělivý a prchlivý násilník T. Töpfer. Kriminalistickou složku představuje major Bárta v podání neznámého a nevýrazného V. Švorce, náčelník I. Prachař a poručík L. Mrkvička. Z výše jmenovaných herců svým uměním vysoko vyčníval J. Vinklář, výborný představitel podobných typů agresivních recidivistů, jenž se před policií skrýval v budoáru své filmové i životní družky I. Deváté, do té doby, než ho ze strachu udala bezpečnosti. Následující nevěrohodné zatčení tohoto zločince ústí do závěrečné části filmu, jež mě osobně dostatečně neuspokojila. Divácky zajímavě působila automobilová honička, v nichž se vedoucí gangu Jelínek ve Škodě 105 a Vrchota v Ladě 1500 snažili vzájemně vytlačit ze silnice. Zajímavou roličku výřečného celoživotního kapsáře dostal J. Hálek. Z celkového pohledu se obávám, že tento snímek nevybočuje z řady Brynychových průměrných filmů, zejména jeho nepovedený a překotný závěr, s nimiž měl, pokud si dobře vybavuji, pan režisér vždy problém, sráží jeho hodnocení i význam.

    • 26.4.2018  15:51

    Americký mysteriózní film natočený podle literární předlohy Dana Browna obsahující plno náboženských symbolik a historie. Slavný americký profesor a symbolog Robert Langdon (T. Hanks) pátrá spolu s mladou francouzskou policistkou Sophie Neveu (A. Tautou) po příčině smrti správce pařížské galerie Louvre Sauniéra a postupně tak odhalují staleté tajemství, o než je opřena víra v Ježíše Krista a tvoří pilíř samotného křesťanství. Podstata komplikovaného příběhu se zabývá skrýváním lidské podoby Krista a utajováním jeho potomků, jež údajně splodil s Máří Magdalenou, což souvisí s výsledky prvního křesťanského Nicejského koncilu z roku 325, kde biskupové natrvalo rozhodli o neoddiskutovatelném božství Ježíše Krista a jeho rovnosti a soupodstatnosti s Otcem. Snímek amerického režiséra Rona Howarda se vyznačuje neustálým napětím, náboženskými debatami a řešením rébusů, jež mají hlavní dvojici dovést ke Svatému grálu, což je podle různých teorií pohár, z něhož pil Kristus při poslední večeři anebo vyjadřuje lůno jeho údajné manželky. Podle policejního komisaře Fache, jenž vyšetřuje rituální Sauniérovu vraždu, jsou pachatelé právě prchající Hanks a Tautou, avšak tato dějová linie ani J. Reno v roli onoho umanutého inspektora nedostala mnoho prostoru. Přestože se ve více než dvouhodinovém thrilleru díky skvělé atmosféře a dramatičnosti těžko nachází hluché místo, jeho průběh mě ponechával většinou naprosto chladným, neboť jsem celý příběh považoval pokud ne přímo za nesmysl, tak minimálně za nereálný a přitažený za vlasy. Ve významné roli odborníka na náboženskou teorii a historii a současně vedoucího tajného spolku zaměřeného na odstraňování domnělých Kristových potomků se objevil britský herec I. McKellen. Ze Šifry mistra Leonarda u mě přetrvávají rozpačité pocity, zejména kvůli překombinovanému ději postavenému na neověřených legendách a současně mě snímek, jenž rozhodně nenudí, zaujal svoji vysokou mírou napětí a divácké přitažlivosti.

    • 23.4.2018  18:01
    Archimédův bod (TV film) (1982)
    ****

    Československý televizní film o životě českého spisovatele, redaktora a divadelního dramatika Jiřího Mahena (1882-1939), jehož velmi přesvědčivě ztvárnil I. Racek. Děj příběhu od J. S. Kupky se odehrává ve třicátých letech, kdy se tento brněnský patriot a zaneprázdněný mnohostranný umělec rozhodne napsat divadelní hru s názvem Archimédův bod, v níž hodnotí vše prožité, hledá pevný bod v životě a vyzdvihuje morálku hlavní postavy. Ve skutečnosti se Mahen dostává do morálního dilematu, zda ustoupit a otisknout v novinách špatnou báseň mladého zámožného grafomana (M. Donutil) a na oplátku získat finance pro ustanovení veřejné knihovny. Současně se seznamuje s jiným mladým talentovaným básníkem (nesmělý O. Navrátil) a seznává, že onen mladík napsal divadelní hru na podobné téma jako on sám, avšak literárně zdařilejší. Mahen podpoří mladého autora, své životní dílo ani nedopíše, opouští všechny své funkce a odchází do ústraní, kdy těsně po německé okupaci v květnu 1939 spáchá sebevraždu. Ve filmu R. Tesáčka se objevuje mnoho více i méně známých herců z brněnských divadel, nejvýraznější role připadly L. Lakomému jako Mahenovu příteli, malíři F. Halánkovi, Z. Herfortové coby jeho manželce či jeho kolegovi v redakci novin v podání J. Vlasáka. Dobře napsaný scénář doplňují v určitých momentech verše z Mahenových básní, jež jímavě recituje J. Pecha a právě tato lyrická složka mě přesvědčila k udělení hvězdy navíc.

    • 22.4.2018  17:21

    Československý životopisný film o malíři Josefu Mánesovi (1820-1871) podle knižní předlohy F. Kožíka. V titulní roli se představí P. Kostka, jemuž postava hlavního představitele českého malířského romantismu a svůdníka sedla a patří na celém díle Josefa Macha k tomu nejpovedenějšímu. Film se věnuje Mánesovým začátkům, kdy ho pro jeho osobitý styl a nešablonovitost vyhodili z umělecké konzervatoře, dále prvnímu z jeho nesčetných milostných vzplanutí ke služebné Františce Šťovíčkové (J. Švandové) s níž splodil dceru Josefinu (L. Šafránková). Popis Mánesova života byl podán poněkud nesouvisle, jeho významné životní etapy tvoří soubor jakýchsi časově nepřehledných scén. Poměrně velký prostor byl dán jeho nejslavnějšímu dílu, práci na impozantní kalendářní desce na pražském Staroměstském orloji, jež pochází z roku 1865 a vyjadřuje alegorii 12 měsíců v roce pomocí zemědělských prací. Bohužel snímek se vyznačuje těžkou nedramatičností a příběh je napsán dosti povrchně. Současně není dobře a pochopitelně vyjádřen dějový posun v čase a také mám značné výhrady k vedlejším postavám, nikoli však z hereckého hlediska, nýbrž z pohledu diváckého, neboť není vždy jasně vysvětleno, o jakou osobu jde. Zaznamenal jsem, že B. Smetanu představoval E. Cupák, o totožnosti L. Munzara, S. Fišera, J. Bláhy či Mánesova nepřítele O. Sklenčky a jiných však mohu pouze vést dohady. V ženských rolích se představily J. Štěpánková či S. Valentová, jejich jména jsem zřejmě přeslechl a jejich vztah k malíři bych označil jako milenecký. Film s romantickým názvem Paleta lásky z výše uvedených důvodů nemůže patřit ke zdařilým životopisným filmům českých osobností, neboť jeho zpracování je bezkrevné a nudné.

    • 15.4.2018  16:06

    Československý film vyprávějící o starší generaci dělníků ze staré venkovské továrny na šamot, jež se dozvědí, že má být jejich fabrika, kde pracovali celý život, z důvodů efektivity uzavřena. Ne zcela povedený úvod filmu patří vypravěči M. Horníčkovi, který komentuje myšlenky hlavních postav, jeho hlas se objeví i dále v průběhu snímku, avšak v mých očích je zbytečný a nehodící se. Film je natočen v pomalém tempu, většinu snímku vyplňuje prázdné tlachání ústředních postav dělníků, jež jsou se svou prací nespokojeni, ale ve skutečnosti do ní chodí i po oficiálním uzavření továrny. Nostalgické vyznění Helgeho snímku podporuje i mezigenerační konflikt mezi starými pracovníky a mladou generací, jež k nim nechová žádoucí respekt. Vzhledem k úžasnému obsazení filmu jsem se zármutkem shledal, že pro takové herce jako Z. Štěpánek či K. Höger nebyly napsány dostatečně výrazné role, zcela nebyly využity jejich herecké schopnosti a takové osobnosti v něm působily jako křoví. Hlavní postava ředitele chátrající továrny byla svěřena M. Růžkovi, dále mezi významné postavy patřil hlasitý topič Pepan O. Krejča a upovídaný L. Pešek. Z mladé herecké generace zaujali dvacetiletí J. Klem a O. Vlach. Podivný, nezáživný a nedramatický tón snímku, na jaký nejsem u filmů L. Helgeho zvyklý, korunoval notně depresivní a nevhodný projev V. Tauba na svatbě V. Mareše a jeho neznámé nevěsty. Ačkoli se ve snímku nevyskytuje ono nepřirozené budovatelské nadšení 50.let, spíše se na ně se slzou v oku vzpomíná, přesto jsem Bez svatozáře jsem nucen hodnotit jako nejhorší a nejnudnější počin jinak výborného L. Helgeho, jehož očekávaná kritika systému se nedostavila, a celkově ho vnímám díky mizernému scénáři jako velké zklamání, což mi nevynahradilo ani poměrně slušné vizuální zpracování.

<< předchozí 1 2 3 4 6 11 16 21
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace