Schlierkamp

Schlierkamp

Michal Zemánek

okres Brno

5 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 11 15 20
    • 15.4.2018  16:06

    Československý film vyprávějící o starší generaci dělníků ze staré venkovské továrny na šamot, jež se dozvědí, že má být jejich fabrika, kde pracovali celý život, z důvodů efektivity uzavřena. Ne zcela povedený úvod filmu patří vypravěči M. Horníčkovi, který komentuje myšlenky hlavních postav, jeho hlas se objeví i dále v průběhu snímku, avšak v mých očích je zbytečný a nehodící se. Film je natočen v pomalém tempu, většinu snímku vyplňuje prázdné tlachání ústředních postav dělníků, jež jsou se svou prací nespokojeni, ale ve skutečnosti do ní chodí i po oficiálním uzavření továrny. Nostalgické vyznění Helgeho snímku podporuje i mezigenerační konflikt mezi starými pracovníky a mladou generací, jež k nim nechová žádoucí respekt. Vzhledem k úžasnému obsazení filmu jsem se zármutkem shledal, že pro takové herce jako Z. Štěpánek či K. Höger nebyly napsány dostatečně výrazné role, zcela nebyly využity jejich herecké schopnosti a takové osobnosti v něm působily jako křoví. Hlavní postava ředitele chátrající továrny byla svěřena M. Růžkovi, dále mezi významné postavy patřil hlasitý topič Pepan O. Krejča a upovídaný L. Pešek. Z mladé herecké generace zaujali dvacetiletí J. Klem a O. Vlach. Podivný, nezáživný a nedramatický tón snímku, na jaký nejsem u filmů L. Helgeho zvyklý, korunoval notně depresivní a nevhodný projev V. Tauba na svatbě V. Mareše a jeho neznámé nevěsty. Ačkoli se ve snímku nevyskytuje ono nepřirozené budovatelské nadšení 50.let, spíše se na ně se slzou v oku vzpomíná, přesto jsem Bez svatozáře jsem nucen hodnotit jako nejhorší a nejnudnější počin jinak výborného L. Helgeho, jehož očekávaná kritika systému se nedostavila, a celkově ho vnímám díky mizernému scénáři jako velké zklamání, což mi nevynahradilo ani poměrně slušné vizuální zpracování.

    • 13.4.2018  17:51

    Český film navazující na úspěšný komediální seriál Kancelář Blaník a věrně kopírující jeho styl vypráví o fiktivním pražském lobbistovi Antonínu Blaníkovi, jenž skrytě tahá za nitky české politické scény. V tomto filmu ohlásil Tonda Blaník, jehož geniálně ztvárnil M. Daniel, prezidentskou kandidaturu, přičemž se mu zcela jistě nejedná o blaho obyvatel. K docílení kýženého cíle mu pomáhají jeho seriáloví spolupracovníci asistent Žížala (M. Dalecký) a sekretářka Lenka (H. Třešňáková). V polovině snímku, kdy se mu po počátečním televizním fiasku a následující netendenční prezidentské kampani zvyšují šance v předvolebních průzkumech, se rozhodne kandidaturu složit a podporovat jednoho ze zbývajících prezidentských uchazečů. Pochopitelně všichni prezidentští kandidáti voleb 2018 se zde aspoň na pár vteřin objevili, stejně tak jako i jiný známí politikové a dokonce se ukáže i pravá podoba bájné pražské kavárny. Pro předsedu Pirátské strany I. Bartoše byla vyhrazena role otce dítěte Blaníkovy asistentky Lenky. Sám Antonín Blaník svou podporou některých kandidátů sleduje tajný cíl, kdy se je pokusí kompromitovat nepříjemnými osobními materiály a v případě, že by jeden z nich prezidentskou volnu vyhrál, mohl by ho bezostyšně vydírat. V závěru dostane Blaník ještě ďábelštější plán a to prodat celou republiku Číně, bohužel však tento nápad ztroskotá na skutečnosti, že ho předběhl podceňovaný staronový prezident Zeman a prodal naši vlast Rusku. Režisér seriálu i tohoto celovečerního filmu M. Najbrt se pohybuje na tenké hraně, avšak zábavnost se jeho dílu nedá upřít. V druhé polovině může divák získat dojem, že snímek se rozložil do několika nesouvisejících scén, avšak stále je to na české poměry ojedinělý způsob satirického pohledu na současnou politickou scénu.

    • 8.4.2018  12:52
    Barbar Conan (1982)
    *****

    Americký akční fantasy film zasazený do mýtického světa, plného násilí a nadpřirozených bytostí. Mladý bojovník Conan, jenž jako jediný přežil vyvraždění jeho rodiny a vypálení rodné vesnice válečníky vedenými Thulsou Soudcem, touží po odplatě. Mladého hrdinu, vycvičeného těžkou prací a nejlepšími bojovníky své doby, původně bojujícího jako otrok v gladiátorské aréně, poté propuštěného na svobodu, ztvárnil téměř neznámý A. Schwarzenegger, jehož impozantní výkon mu nastartoval hvězdnou hereckou kariéru. Se svými společníky, zlodějem a lučištníkem Subotaiem (G. Lopez) a válečnicí Valerií (S. Bergman) se vydávají vstříc nebezpečnému vládci tamější říše Thulsou Soudcem (velmi sugestivní J. E. Jones), jenž kolem sebe během let vybudoval Hadí kult. V roli starého krále Osrica, jenž vybídl Conana k záchraně jeho dcery unesené Thulsou Soudcem, se objevil M. von Sydow. Jak bývá zvykem v Arnoldových filmech, Rakušan toho moc nenamluví, tento hendikep je však dle očekávání bohatě vynahrazen jeho bojovou činností a prací s mečem. Za nejzajímavější scény považuji souboj s obřím hadem v podzemí obětního chrámu či finální efektní likvidaci hlavního nepřítele s hadíma očima. Příběh je vyprávěn očima čaroděje, jenž byl Conanovi velmi prospěšný z závěrečných bojích a jemuž propůjčil svůj charismatický hlas P. Pípal. Zajímavá mystická krajina a filmové prostředí je podpořeno vynikající hudbou B. Poledourise a spolu s jednoduchým, ale poutavým příběhem vytváří kultovní fantasy snímek. O postavě neporazitelného bojovníka Conana byly natočeny další dva filmy Ničitel Conan a Rudá Sonja, věhlasu prvního filmu Johna Miliuse, režiséra významného nikoli počtem, ale kvalitou jeho různorodých snímků, se však nepřiblížily.

    • 7.4.2018  10:56

    Britský životopisný film o zpěvákovi britské rockové kapely Pink Floyd Rogeru Watersovi (1943) a jejímu nejslavnějšímu albu The Wall z roku 1979. Snímek experimentuje s hudební složkou, jednotlivé písně představují v obrazech jednotlivé životní etapy či vzpomínky, texty těchto písní dokonale nahrazují slova vypravěče a dialogy, jež se vyskytují pouze v nezbytné míře, jsou vůči hudební linii akusticky zeslabeny a odsunuty tak do pozadí. Zpěváka legendární kapely ztvárnil jiný britský umělec B. Geldof a pomocí písní z alba The Wall můžeme sledovat jeho mládí, kdy těžce nesl smrt svého otce ve válce proti Německu, odpor ke školní uniformitě a zradě jisté ženy. Postupně se propadá do závislosti na heroinu a staví kolem sebe pomyslnou zeď, jež ho má izolovat od okolního nepřátelského světa. Hrané obrazy nejstarších vzpomínek postupně vystřídaly působivé animované sekvence s psychedelickými výjevy, jež vyjadřují jeho pozdější pocity osamělosti a izolace, ale také drogové halucinace. Experimentální dílo Alana Parkera vyniká v propojení hudební složky se životem umělce, přičemž se dokázal vyhnout v tomto případě zbytečným tradičním dějovým prvkům, vše potřebné obstaraly vzpomínky a myšlenky, při nichž byly tvořeny skladby z alba příznačně nazvaného The Wall.

    • 5.4.2018  17:59

    Polské drama popisující život spisovatele Jerzyho, těžce závislého na alkoholu. Snímek se nesnaží nabídnout nějaký ucelený příběh, autor ho pojal jako nesouvislou přehlídku vzpomínek a zážitků hlavní postavy, což působí do jisté míry spíše dokumentárně. Jerzy chce omezit svůj každodenní kontakt s realitou na minimum, avšak jaký konkrétní důvod ho přiměl denně konzumovat vodku ve velkém se divák nedozví a tak si ani nemůže k této osobě vybudovat nějaký vztah, což režisér W. Smarzowski zřejmě ani neměl v plánu. Snímek má pravděpodobně nechutnými opileckými scénami Jerzyho a jeho kolegů v léčebně U strážného anděla postižených stejně silnou závislostí varovat před nadužíváním alkoholu. V tomto depresemi a bezmocí nabitém dramatu lze vyzdvihnout bezchybný alkoholický výkon R. Wieckiewicze, jenž si lahve vodky kupuje po desítkách a který nemá podle odborníků potřebnou vůli se své závislosti zbavit a jeho problém je tak neřešitelný. Navzdory svému nevzhlednému zevnějšku a zuboženému stavu je hlavní postava překvapivě pro ženy něčím přitažlivá a dokáže osouložit všechny dámy, které ve snímku za něco stojí. Polské alko-drama W. Smarzowského nabízí zcela otevřenou výpověď pijáka a zobrazené výjevy dalece předčí všechno, co jsem kdy ve filmech s podobnou tematikou viděl.

    • 3.4.2018  18:12

    Československý krimifilm popisující pátrání mladé dívky Anny Šipulové po její kamarádce z dětského domova Gitě Szabové (Ž. Kanyzová), která nečekaně a bez vysvětlení zmizela z krkonošského horského hotelu, kde pracovala jako servírka. Snímek je natočen dosti zajímavým a poutavým způsobem, neboť divák od začátku ví, že dívka byla zavražděna, avšak totožnost pachatele byla skryta. Hlavní postava, bezprostřední a naivní mladá dívka s nepěknými stravovacími návyky, kterou ztvárnila docela přesvědčivě D. Veškrnová se během brigády v hotelové kuchyni snaží přijít záhadnému zmizení na kloub, až se stane pro pachatele nepohodlná. V závěru Herzova snímku do hry zasáhne veřejná bezpečnost v podání I. Prachaře, který ze začátku osamělou Annu bez finančních prostředků podezíral z nelegálního přivýdělku. Jakmile byla nalezena na polské straně Krkonoš poblíž města Karpacz mrtvola ženy odpovídající Gitině popisu, dopadení pachatele, jež bylo zpestřeno automobilovou honičkou GAZ versus policejní Moskvič, bylo jen otázkou času. Aktivita veřejné bezpečnosti zabírá v podstatě pouze posledních dvacet minut z tohoto díla, zbytek představuje amatérská Annina pátrací činnost a seznamování s vedlejšími postavami z hotelové kuchyně, nudnou či utahanou bych tuto část však v žádném případě nenazval. Ve vedlejších rolích se objevil charismatický doktor Rendl v podání J. Abrháma, výřečný hlavní hotelový kuchař Muraško (K. Augusta), provozní hotelové restaurace V. Olmer a číšníci V. Lohniský a J. Lír, jehož zde v malé roli doprovodila i jeho dcera Kateřina. Holka na zabití z roku 1975, přestože se ve snímku opakovaně objevují kalendáře s následujícím rokem, je poměrně zajímavé dílo od zkušeného režiséra J. Herze, jehož nejzajímavější aspekty spočívají v ne úplně tradičním, ale o to více zajímavém filmařském postupu a také svěží představení budoucí paní prezidentové, bohužel hodnotit více než průměrně v rámci spravedlnosti nemohu.

    • 2.4.2018  17:37
    Alexandr Dumas starší (TV seriál) (1970)
    ****

    Československý televizní trojdílný film popisující život slavného francouzského romanopisce a dramatika Alexandra Dumase staršího (1802-1870). Spojení režiséra J. Dudka, scénaristy J. Dietla a V. Menšíka v roli hlavní postavy napovídá, že se jedná o výjimečně povedené, jak herecky, tak scénaristicky nebývale zvládnuté dílo. První část nazvaná Dobytí Paříže zobrazuje dvacetiletého Dumase přicházející do Paříže se silnou ambicí stát se spisovatelem. Od nelehkých začátků, kdy pracoval jako písař, se mu podaří prosadit svou hrou Jindřich III. v divadle Comedy Francaise a stává se pařížskou celebritou a uznávanou osobností tehdejší kulturní společnosti. V druhé části poznáváme Dumase jako čtyřicetiletého muže, jenž svým vypravěčským uměním vydělal obrovské sumy peněz, avšak svou nepříliš zodpovědnou povahou nadělal také neméně velké dluhy. Až v tomto pokročilém věku se sbližuje se svým prvorozeným synem Alexandrem, kterého výborně zahrál J. Kačer, a uvádí ho do společnosti. Závěrečná část nazvané Smrt Porthose ukazuje Dumase staršího v posledním roce jeho života, kdy jeho sláva upadá, finanční zdroje jsou vyčerpány, v touze opět povznést své jméno navazuje bláznivá a jednostranná přátelství s podivnými individui a nebýt jeho starostlivého syna, skonal by v bídě a osamocen. Co se týká Menšíkova herectví, mám poměrně rozpačité pocity, neboť se nemohu zbavit dojmu, jako by ivančický rodák hrál sám sebe v jeho obvyklé žoviální poloze, na druhou stranu jeho výkon je natolik živelný a temperamentní, že tento dojem dílu na kvalitě pranic neubírá. Ve vedlejších rolích se objevil J. Langmiler jako Dumasův objevitel a ředitel zmíněného divadla, J. Štěpánková jako jeho první žena Kateřina, D. Medřická coby spřátelená spisovatelka George Sandová a mnoho dalších velmi známých jmen. Tento trojdílný životopisný film je poměrně věrnou kopií, pochopitelně podrobněji a detailněji vyprávěnou, o rok mladšího Kachyňova filmu Tajemství velkého vypravěče, kde Dumase ztvárnil M. Štěpánek.

    • 30.3.2018  12:01

    Český dokumentární film o českém malíři Otto Plachtovi (1962) a jeho neuvěřitelném životním příběhu. Umělec a výtvarník, jenž v 80. letech vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění, se v roce 1993 vypravil do jihoamerického pralesa, aby tam získal novou inspiraci a od té doby jsou jeho díla ovlivněna výtvarným projevem domorodých obyvatel a exotickým prostředím amazonského pralesa. Dobrodruh z Prahy se v této zapomenuté části světa, tedy konkrétně poblíž peruánského města Pucallpa na horním toku řeky Ucayali v blízkosti peruánsko-brazilské hranice, usadil a žije tam s domorodou ženou Monikou z indiánského kmene Šipibó, s níž má tři děti. Dokument se věnuje jeho umělecké tvorbě v netradičním prostředí a životu v primitivních podmínkách v srdci původní tropické přírody. Značná část hodinového dokumentu, jenž vznikl v roce 1999, tedy po šesti letech Plachtova životu v džungli, se zabývá tradiční výrobou a konzumací tamějšího omamného nápoje zvaného ayahuasca. Tento vývar z tropických lián a jistých druhů tamějších bylin má silné psychotropní účinky a O. Placht jej využívá jako inspiraci při své tvorbě. V dokumentu zazní Plachtovi více či méně zajímavé názory na budoucnost amazonského deštného pralesa a zdůvodnění jeho netradiční umělecké cesty.

    • 25.3.2018  14:30

    Americký dobrodružný film natočený podle slavného románu J. Verna, v němž se konzervativní a elegantní Angličan Phileas Fogg vsadí o 20 000 liber se členy svého klubu o to, že během 80 dní vykoná cestu kolem světa. V roce 1872, kdy se příběh odehrává, to není zcela jednoduchá záležitost, avšak D. Niven v roli britského dobrodruha má celou cestu pečlivě naplánovanou a veškeré potíže, jež se naskytnou, dokáže překonat díky svému chladnému rozmyslu i díky značnému finančnímu obnosu, jímž disponuje. Společníka na daleké cestě představuje Foggův sluha Passepartout (Mexičan Cantinflas se sumčím knírkem), jenž se ohlédne za každou sukní a jenž svému pánovi připraví nejednu komplikaci. Na trase Londýn-Marseille-Brindisi-Suez-Bombay-Kalkata-Hong Kong-Jokohama-San Francisco-New York-Londýn, jenž byla překonána převážně lodní či železniční dopravou, mě zaujaly rozmanité scenérie indické, čínské či americké krajiny. Příběh se až na počáteční let balonem z Londýna do Španělska poměrně věrně drží Verneovy předlohy, včetně jeho nejzajímavějších dobrodružství : záchrany princezny (M. Carol) v indickém pralese z rukou náboženských fanatiků, rozebrání a spálení celého vybavení lodi z důvodu nedostatku paliva na závěrečné cestě do Evropy i geniální tah s překročením datové hranice východním směrem a získání tak dne navíc. Foggovi jeho dobrodružnou cestu znepříjemňuje inspektor Fix ze Scotland Yardu, podezřívající za všech okolností distingovaného Angličana z vykradení londýnské banky. Téměř tříhodinový snímek M. Andersona zaujme vynikající výpravou více než přesvědčivě navozující atmosféru viktoriánské Anglie a tehdejších konzervativních klubů, na druhou stranu je jeho dramatická část příliš rozmělňována zbytečně dlouhými a nedůležitými scénami (zejména tanečky ve španělské vinárně i tamější rodeo). I přes častou nedramatičnost a spoustu hluchých scén dosahuje toto velkolepé dílo nadprůměrného hodnocení, i když ne zcela přesvědčivě, a patrně se jedná o nejlepší filmovou adaptaci zmíněného Verneova románu.

    • 24.3.2018  15:54

    Československý film vyprávějící o nenápadném a svědomitém úředníkovi R. Hrušínském, čekajícím na svém teplém místě spokojeně na důchod a který náhodou zjistí, že v jeho pozici lze zpronevěřovat finanční částky bez obav z prozrazení. Touto cestou dosáhne obrovského majetku, který si schovává do matrace, avšak postupně mu dochází, že vlastně neví, co si s tolika penězi počít. Balíkův snímek začíná velmi slibně a projevuje se z počátku jako poměrně odvážná politická satira, kdy je oceňovaný úředník ve skutečnosti milionový defraudant, avšak velmi brzo, ještě před polovinou stopáže se příběh začíná zadrhávat a jeho kvalita prudce klesat. Druhá polovina je neskutečně natahovaná a vyloženě špatný závěr už nabízí pouze podivné zmatené scény a nelogické chování hlavního hrdiny. Nad jeho myšlenkovými pochody, vysloveně amatérském a hloupém chování a okatém utrácení lehce nabytého majetku zůstává rozum stát. Ve vedlejších rolích se představí S. Budínová jako Hrušínského manželka a Č. Řanda jako nadřízený hlavní postavy, nejdřív netušící, že za jeho zády dochází k miliónové rozkrádačce. Poté, co se mu v nepochopitelném kroku Hrušínský o svém zločinu sám přizná, má touhu vše zamést pod koberec, jako by se nic nestalo, hlavně aby si nedělal sám sobě komplikace. V druhé opravdu zbytečně časově natahované polovině (viz scéna v šantánu či na pouti), zaujme svým pěveckým projevem M. Kubišová. Bohužel ani mistr Hrušínský s jeho vnitřními monology nedokázal z tohoto díla J. Balíka, který opět prokázal zcela zjevnou tvůrčí neschopnost, utvořit alespoň průměrně koukatelnou podívanou.

    • 22.3.2018  18:15

    Britská černá komedie o rodině kněze v malém městě Little Wallop, jejíž život vypadá navenek spořádaně, avšak při bližším pohledu se objevuje řada problémů. Místní vikář Walter Goodfellow (R. Atkinson) je zcela ponořen do své bohulibé činnosti a příprav svých kázání, jeho žena Glorie (K. S. Thomas) se cítí sexuálně nevyužitá a nalézá city u svého amerického učitele golfu (P. Swayze). Jejich dospívající dcera Holly (T. Egerton) naopak holduje sexuálním radovánkám s pochybnými existencemi a syn je obětí školní šikany. Zlom do jejich života přinese nástup nové hospodyně Grace, která se svérázným způsobem zapříčí o to, že všechny problém v jejich rodině zmizí. Nová služebná (M. Smith) zakrývá svým empatickým jednáním a pozitivní náladou svoji temnou minulost, neboť byla v mládí odsouzena za vraždu svého manžela a jeho milenky a bez náznaku lítosti a úcty k lidskému životu uvržena na mnoholetý pobyt v psychiatrické léčebně a jak se brzy ukáže, své násilné návyky nedokázala zcela odstranit. Humor v této netradiční komedii se skrývá právě za jednoduchým, ale definitivním odstraňováním problematických a obtěžujících osob v okolí rodiny Goodfellowů v podání paní Grace, jež nezištně pomáhá reverendově rodině z důvodu, že v Glorii objeví svou úřady odebranou dceru. Univerzální uklízečka či v tomto případě snad odklízečka má typické prvky britského černého humoru, avšak něco výjimečného či nadprůměrného bych se v díle N. Johnsona hledat neodvážil.

    • 18.3.2018  14:27
    Práskač (1962)
    *****

    Francouzsko-italský thriller z pera významného průkopníka světové kiematografie J. P. Melvilla popisující život mužů žijících za hranou zákona. Hlavní postava, zkušený kriminálník Maurice v podání vynikajícího S. Raggianiho, spáchá loupežnou vraždu, odcizí šperky a peníze, které ukryje. Vzápětí se se svým komplicem pustí do dalšího nezákonného podniku, a sice vykradení trezoru v opuštěné vile, jejich akce je však prozrazena a na útěku zavraždí pronásledujícího policejního inspektora. Maurice z krachu své naplánované akce podezřívá svého přítele Salianiho (J. P. Belmondo), neboť on byl jediný, kterému se svým plánem svěřil. Snímek se zřetelnými prvky film-noir opravdu Belmondovu postavu zpočátku vykresluje jako bezcitného policejního práskače, závěr snímku však odhalí skutečné pozadí nepovedené loupeže a pravého policejního informátora. V roli hlavního policejního komisaře se představil P. Nahon a ze známějších herců, jež se zde objevili, můžu jmenovat M. Piccoliho. Závěrečné dramatické vyvrcholení poukazuje na vysoký standard Melvillova thrilleru, jemuž dle očekávání dominují tajemné málomluvné postavy v dlouhých kabátech, výrazný dojem z práce se statickou černobílou kamerou, hrou se stíny a detailní záběry na nezákonnou činnost zločinců. Z obrazové, příběhové i herecké stránky tohoto raného Melvillova díla mám tradičně ten nejlepší dojem, nechápu proto zbytečně zdrženlivé hodnocení některých jedinců. Zmiňované překombinovanosti či zvýšené porce dialogů si nejsem vědom a ač bych Práskače řadil o něco níže než nejlepší Melvillova díla Osudový kruh a Druhý dech, pět hvězd si v mých očích bez výhrad zaslouží.

    • 17.3.2018  15:36
    Konec agenta č. 312 (TV film) (1974)
    ****

    Československá televizní komedie natočená podle povídky J. Haška (1883-1923) popisující situaci před pražskou návštěvou císaře Františka Josefa I. Vrchní policejní rada Hakl (Č. Řanda) se snaží předejít nežádoucím provokacím a krátkodobě uvěznit všechny problematické osoby. Největší nebezpečí poklidného průběhu mocnářovy návštěvy představovalo uskupení literátů v redakci časopisu Komuna v čele s Jaroslavem Haškem. Kvůli zastavení protirakouské činnosti těchto redaktorů donutí svého podřízeného, inspektora Špinku, aby se vydával za italského revolucionáře a potají v jejich redakci zanechal kompromitující tiskoviny. Nebohého inspektora, jehož provokativní kulišárna vyšla záhy najevo, ztvárnil J. Kemr a jeho excelentní výkon patří zcela jednoznačně k tomu nejlepšímu z celého krátkého, pouze pětačtyřicetiminutového filmu. V rolích redaktorů se ukázali V. Hašek, J. Libíček, P. Štěpánek a velmi zajímavý M. Nesvadba a budoucího autora nejznámějšího českého humoristického románu představoval V. Menšík. Bohužel výkon pana Menšíka mě příliš nepřesvědčil, neboť hrál spíše sám sebe a figuře známého českého bohéma se nepřiblížil. Nadprůměrné hodnocení této krátké komedie V. Hudečka se slušnou dobovou atmosférou tak náleží zejména díky jedinečnému a nenapodobitelnému J. Kemrovi.

    • 12.3.2018  18:28
    Přítelkyně z domu smutku (TV seriál) (1992)
    ****

    Československý čtyřdílný televizní seriál natočený podle stejnojmenného románu E. Kantůrkové, jenž se odehrává v ženské věznici Praha - Ruzyně v roce 1981. Autorka v seriálu líčí své zážitky z roční vyšetřovací vazby, jež na ni byla uvalena z politických důvodů za psaní protirežimních knih a jejich distribuci do zahraničí a její osobu představuje hlavní hrdinka Marta v podání výborné I. Chýlkové. Postupně se divák seznamuje s Martinými spoluvězenkyněmi sdílející s ní její ubohou celu a také s jejich retrospektivními životními příběhy, přičemž tyto ženy byly zoufale nízké inteligenční úrovně a tvořily tak s Martou znatelný kontrast. V rolích Martiných nedobrovolných společnic se objevily psychicky nemocná A. Geislerová, I. Blanarovičová, celoživotní recidivistka s nechutnými stravovacími návyky J. Bohdalová, nasazená provokatérka H. Růžičková, morálně opovrženíhodná Z. Hadrbolcová, totální psycho P. Mourková a V. Cibulková. Velmi zajímavou postavu zvanou Andy vytvořila J. Boušková a v jejím případě mě zaujal její smutný životní příběh a soužití s nechutným alkoholikem V. Kratinou, čemuž dominoval brutální, takřka apokalyptický výjev z jednoho takového společného večera. Uvězněná spisovatelka docházela často k výslechům, jež vedl mladý vyšetřovatel a právník M. Dlouhý, jehož andělský vzhled ostře kontrastoval s jeho necitlivostí a touhou dostat od obžalované doznání. Nutno podotknout, že první tři díly hodnotím mnohem výše než díl závěrečný, kdy se Marta dostala z neznámých důvodů na prostornější celu pro šest osob a síla vyprávění tím citelně poklesla. Tuto větší celu s Martou sdílely kromě už zmíněné H. Růžičkové přitažlivá L. Krbová, S. Stašová s lesbickými sklony, přátelská V. Jeníková a neznámá tupá maďarská prostitutka. Režisér H. Bočan natočil vysoce nadprůměrné dílo, odehrávající se většinou v uzavřené cele, kde je velice sugestivně popisována ztráta základních lidských práv v bezútěšném špinavém prostředí, naprostá ztráta soukromí a důstojnosti a následné nevyhnutelné psychické vyčerpání spojené s morálním úpadkem a zkázou. Nebýt posledního slabšího dílu, který byl alespoň zpestřen několika nahými scénami, ale bez plnohodnotného konce, hodnotil bych dozajista tento seriál plný mrazivých scén maximálním počtem hvězd.

    • 28.2.2018  17:45
    Ubohý pan Kufalt (TV film) (1981)
    *****

    Československá dvojdílná televizní adaptace románu Hanse Fallady odehrávající se v Hamburku na konci 20.let 20. století popisující snahu nevinně odsouzeného vězně pana Kufalta o vybudování nové kariéry. Fenomenální L. Munzar v hlavní roli muže nadaného výjimečnou výřečností, jenž si odseděl pět za zpronevěru, je pevně rozhodnut co nejdříve zbohatnout a k tomu chce využít všech prostředků, jakkoli amorálních či nelegálních. V prvním díle můžeme sledovat Kufaltův vzestup v písařské firmě, jež zaměstnává propuštěné vězně za mizernou mzdu. S využitím svých nevšedních manipulativních schopností a dobré znalosti psychologie osob zaujme vedoucího firmy abbé Seidkopfa v podání R. Hrušínského a ten důvěřujíc Kufaltovým vábivým řečem mu dá doporučení k továrníkovi Zahnemu (Č. Řanda). Ke svému vzestupu na společenském žebříčku bezohledně využívá náklonnosti tamější sekretářky I. Janžurové i své kolegy, bývalé trestance, opilce Oserse (P. Haničinec) a lstivého Maacka (I. Racek). Podvody, nestoudná manipulace a dluhy však panu Kufaltovi neprochází věčně, jak se dozvíme v druhém dílu inscenace, kde ho neustálý kolotoč hanebných lží a dechberoucí přetvářky postupně začne dohánět a jeho kariéra nabírá sestupnou tendenci. V okamžiku, kdy mu začíná téct do bot a jeho věřitelé na něj naléhají, aby vrátil půjčené peníze, se rozhodne vsadit vše na jednu minci a vykrade klenotnictví. Ačkoli činí i nemožné, aby si zachránil zbytky nově nabyté reputace, jeho dny na svobodě jsou sečteny. Inscenace je nabitá nejlepšími českými hereckými jmény, kromě už zmíněných osobností mě také zaujal vynikající výkon propuštěného vězně trpícího depresemi v podání J. Somra, J. Vinkláře coby hloupého kapesního lupiče Batzkeho či majitele zastavárny J. Holého. V každém případě lze však herectví pana Munzara nejen v závěrečné části, kdy pochopil, že svou vysokou hru prohrál, označit slovem mistrovské a celou inscenaci Františka Filipa s přispěním všech ostatních hereckých výkonů považuji za zcela mimořádně kvalitní dílo a klenot mezi československou televizní tvorbou.

    • 27.2.2018  17:42
    Záhada zamčeného pokoje (TV film) (1986)
    ****

    Československý televizní kriminální film natočený podle švédské literární předlohy. Komisař Martin Beck, zkušený a realisticky smýšlející muž znalý svého řemesla, se po pracovním zranění vrací zpět do svého kriminalistického oddělení vyšetřující vraždy. Na jeho místě se však snaží udržet ambiciózní a nabubřelý inspektor Kollberg v podání A. Molčíka, který si nejzajímavější případ loupeže banky nechá pro sebe a Becka odbude přidělením odloženého a nevyjasněného případu záhadné smrti seniora Svärta v jeho bytě. Oficiální stanovisko k tomuto případu mrtvého osamělého muže je sebevražda, avšak Beck záhy usoudí, že je to nesmysl, neboť na místě zločinu nebyla nalezena vražedná zbraň a dveře a okna byly zamčené zevnitř. Vynikající J. Teplý v hlavní roli inspektora Becka se začne o mrtvého blíže zajímat a přijde na řadu zajímavých skutečností, dokonce i na jistou souvislost s Kollbergovým případem. Klidné a civilní herectví pana Teplého mě velmi upoutalo, vysoké hodnocení dávám především kvůli jeho jedinečnému umění. V dalších rolích stockholmských vyšetřovatelů se představili M. Stropnický, P. Pelzer či V. Hašek, zajímavou roli patoložky ztvárnila H. Friedrichová. V roli hlavního podezřelého Mauritzona se objevil J. Faltýnek a výraznější role bývalé domovnice oběti připadla D. Syslové. Na této televizní hře oceňuji mimojiné také snahu o severskou stylizaci, díky níž může divák sledovat řadu neznámých švédských nápisů. Autor vynikajících televizních inscenací P. Háša, jenž svého tvůrčího vrcholu nabyl až později v 90. letech, natočil nadprůměrný krimifilm s přesvědčivou zápletkou a ještě přesvědčivějším mistrem Teplým, jenž v každé své roli musí diváka zaujmout svým civilním a přesto výrazným a nenapodobitelným herectvím.

    • 25.2.2018  16:58

    Americký akční film odehrávající se během jednoho dne v Brooklynu v hlavní roli se S. Seagalem s jeho charakteristickým copánkem, hrajícího neohroženého policistu Gina Felina, jemuž jeden z vůdců gangu Richie Madano zastřelil nejlepšího přítele Bobbyho. Gino se pochopitelně rozhodne pomstít svého přítele za každou cenu a skoncovat s Ricciem, jenž patřil v mládí mezi jeho blízké přátele, v současnosti se z něho však stal drogově závislý, agresivní a primitivní zločinec a nechutná troska. Pomateného a nepředvídatelného zabijáka si v této vynikající seagalovce zahrál přesvědčivý W. Forsythe. Nepřemožitelný Gino v honbě za spravedlností vyhlásí válku všem místním zločinným gangům, k pacifikaci svých protivníků používá své dokonalé asijské bojové umění či v případě nevyhnutelnosti střelné zbraně a tuto likvidaci soupeřů dokonce zvládá okořenit vtipnými hláškami. Z mého pohledu se jedná o jednu z nejlepších filmů se S. Seagalem a ve svém žánru akčních filmů z počátku 90.let také patří k nejzdařilejším, a proto nemám problém tento snímek Johna Flynna náležitě ocenit.

    • 25.2.2018  13:29

    Československé scifi zabývající se cestování časem pomocí důmyslného stroje, později zabudovaného do automobilu, čímž nápadně připomíná pozdější kultovní americké scifi Návrat do budoucnosti. Mladá slečna Z. Adamovská se svým milým V. Dlouhým, jenž jako student fyzikálních věd podle návodu sestrojí onen stroj času, se pustí do odhalování tajemství záhadného zmizení jejího dědečka v roce 1946. Při cestě do minulosti se mladý pár potkává se svými příbuznými a okolí překvapuje svými znalostmi z budoucnosti. Členy rodiny postižené zmizením dědečka I. Mistríka, nadšeného fyzika, jenž stál u teoretického principu fungování stroje času, představovala Z. Hadrbolcová, M. Dvorská či L. Munzar. V dalších rolích se objevil V. Brodský, M. Riehs, J. Somr či M. Vašut. Navzdory zajímavému obsazení a dobrému nápadu však bohužel poutavost a logičnost příběhu a celková úroveň Rážova pokusu o socialistický Návrat do budoucnosti zdaleka nedosahuje kvalit již zmíněného Zemeckisova snímku a poměrně po právu byl v průběhu let zapomenut.

    • 20.2.2018  18:19
    Vzteklina (TV seriál) (2018)
    ****

    Český šestidílný seriál, jenž vypráví o událostech v malé šumavské obci Bučina, kde se v opuštěné lesní hájence našly dvě mrtvá těla a současně se v okolí objevují zvířata nakažená vzteklinou. Na místo činu je vyslán pražský virolog Pavel Rogl (K. Hádek), aby zastavil šíření nebezpečné nákazy a posoudil, zda nemá vzteklina souvislost s objevením mrtvol. Tým kriminalistů, jenž tvořil major Valenta v podání L. Nohy, dále nesymaptický F. Čapka a P. Beretová, vyšetřující další vraždy místy vypadá bezradně, ne nadarmo je Rogl se svou aktivní a cílevědomou povahou vždy o krok před nimi. V seriálu vystupuje řada zajímavých venkovských postav, nejzajímavěji na mě působili starosta M. Hanuš, jenž z dobrého srdce věnuje mladému vědci své Volvo, dále nepřátelský podivín Pudil se svými krvelačnými psími bestiemi, pomatený I. Bareš, jenž přežil onu osudnou noc v hájence, místní lékař J. Vlasák či agresivní čalouník Machar s nevysvětleným podílem na případu v podání v poslední době hojně obsazovaného S. Majera. Do výrazných ženských rolí byly obsazeny květinářka J. Matoušková coby Roglova milá a její sestra G. Heclová, pátrající v archivech po osudech postav zobrazených na nalezené fotce. Postupně vychází najevo, že nelítostné vraždění má spojitost se starou mstou za zabití rodičů Revolučními gardami při německém poválečném odsunu. Seriál Vzteklina, jenž v jistých ohledech (nejen kvůli hlavnímu vyšetřovateli) připomínal kultovní seriál Pustina, pokládám jednoznačně za nadprůměrný a poutavý, bohužel však stojí na stěží reálných základech a současně je překombinovaný s mnoha nezodpovězenými otázkami, jež vedly ke snížení hodnocení.

    • 6.2.2018  16:47

    Československá televizní komedie odehrávající se v mezinárodním hotelu, kde se shodou náhod dostane značný finanční obnos, určený na ilegální peněžní machinace a výhodnou výměnu valut, do rukou tamějších uklízeček. Nezáživný a chabý příběh, jenž má s realitou pramálo společného, se točí kolem hospodaření těchto dam s penězi a snahou jejich pravých majitelů je získat zpět. Nezábavné a mdlé výkony nečekaně obdarovaných uklízeček J. Třebické a A. Ferencové zachraňovala jejich nejvýřečnější a nejvýraznější kolegyně J. Jirásková s netypickým oranžovým zbarvením kadeří. Jednu z nejzajímavějších postav, mladého nesmělého nočního uklízeče, představoval J. Langmajer, omylem považovaný za tajného policejního příslušníka, jehož záliba v entomologii a určování druhů brouků zcela jistě souvisí s podivuhodným názvem tohoto nepovedeného Olmerova snímku. Své komediální kvality zde potvrdil také O. Vlach, podílející se na plánované finanční transakci. Bohužel se zdá, jakoby se režisér V. Olmer, jenž v 80. letech proslul velmi zdařilými psychologickými dramaty, s nastupujícími společenskými a politickými změnami přeorientoval na jiný typ diváka a nadobro tak ztratil své dobré jméno, což tento hodinový zapomenutý pokus o komedii jasně potvrzuje.

    • 4.2.2018  14:28
    O Popelákovi (TV film) (1986)
    ***

    Československá televizní pohádka podle předlohy J.Lady zpracovaná jako variace na známý příběh o Popelce. V hlavní roli umouněného mladíka plnícího funkci čeledína, neustále okřikovaného nevlastní matkou, ztvárnil K. Greif. V této gendrově prohozené pohádce, jehož příběh je jinak v podstatě totožný s Vorlíčkovým pohádkovým vánočním megahitem, však najde štěstí i tento věčně ukoptěný chasník zanedbaného zevnějšku, neboť obrovský střevíc, jenž zanechal na zámeckých bálech, kde okouzlil princeznu, byl schopen obout pouze on. Vedle nevýrazného Greifa a o něco více zajímavější princezny S. Vrbické s přehledem nejvíce zaujala ona nepřející macecha M. Dvorská. Královský pár tvořili skuteční manželé P. Kostka a C. Mayerová, S. Beneš se představil v roli mazaného královského komořího a Popelákova zasmušilého otce ztvárnil J. Zahajský. Mizernými hereckými výkony se prezentovali Popelákovi nevlastní bratři, darmošlapové Karel a Bronislav, avšak skutečně nejhorší pohádkový zážitek spatřuji v katastrofálním zpěvu K. Greifa. Přesto bych výtvor V. Janečkové úplně nezatracoval, možná právě díky podivné titulní postavě a nehereckému a přeslazenému Greifovi dostal tento televizní počin jiný, více komediální rozměr.

    • 29.1.2018  18:00

    Československý životopisný film o doktoru Janu Janském (1873-1921), objeviteli čtyř základních krevních skupin. Janský pracoval na pražské psychiatrické klinice profesora Kuffnera (Z. Štěpánek) a snažil se objevit souvislost mezi shlukováním krve a duševními poruchami svých pacientů. Hledaná spojitost se nepotvrdila, avšak na přednášce před členy Spolku českých lékařů v roce 1905 prokázal, že lidskou krev jakéhokoli člověka lze podle určitých vlastností krvinek rozdělit do čtyř skupin. Tato vědecká novinka nalezla v lékařství velké uplatnění a způsobila především závratný pokles úmrtnosti při transfuzích. V roli českého vědce, propagátora dárcovství krve, jehož objev nebyl odborníky přijat okamžitě a jehož jméno se proslavilo až později, se objevil výborný V. Ráž. Kromě něj se v historickém snímku M. Friče představilo mnoho dnešních hereckých legend, v té době mladých začínajících herců. Kromě výrazného S. Beneše a Janského vědeckého asistenta v ústavu V. Brodského mohu vzpomenout v menších rolích na R. Hrušínského, M. Kopeckého, R. Lukavského, R. Deyla, L. Lipského či J. Kemra. Snímek Tajemství krve se dostatečně věrně a poutavě věnuje Janského vědecké činnosti a způsobu, jakým došlo k onomu přelomovému zjištění a také jeho těžkostmi v konzervativní společnosti počátku 20. století při obhajobě svého objevu. Na Fričově snímku neshledávám žádné slabiny, naopak legendární režisér prokázal své mimořádné filmařské nadání i to, že i v první polovině 50. let se výjimečně daly natočit historicky věrné a ideologicky neupravené filmy.

    • 26.1.2018  18:18
    Konec velké epochy (TV film) (1965)
    ****

    Československé televizní scifi, jež se odehrává v pražské kavárně plné hostů různých profesí a charakterů zrovna v okamžiku, kdy planetu Zemi obsadili návštěvníci z cizí galaxie. Tato nečekaná návštěva, jejíž uskutečnění se vyděšeným obyvatelům dalo najevo prostřednictvím televizního vysílání a jejímž údajným důvodem bylo zakonzervovat dění na naší planetě pro mimozemské studijní účely, nápadně připomíná okupaci Sovětským svazem, jež následovala o dva roky později. Především díky tomu a celkovému alegorickému vyznění snímku A. Moskalyka byl tento film na léta uložen do trezoru. V nečekané přelomové situaci se odhaluje pravé chování hostů kavárny, přičemž nejvýrazněji se projevoval ukřičený doktor filozofie V. Šmeral a hulvátský agresivní instalatér se sklonem k alkoholismu a antisemitismu J. Cmíral. Významnou roli nešťastné servírky s depresemi v tomto snímku dostala J. Dítětová a pragmatického vedoucího kavárny starajícího se o nerušený chod podniku ztvárnil F. Krůta. Z dalších návštěvníků kavárny mě zaujal matematik M. Růžek hrající s hlasitým filozofem šachy, zamlklý malíř V. Ráž a jeho velmi půvabná přítelkyně židovského původu J. Gýrová. Velmi zajímavé byly různorodé dotazy pro nepozvané hosty od různých osob z rozličných států světa, jež byly taktéž pronášeny přes televizní obrazovku. Slabinu v jinak výborném scénáři J. Smetanové spatřuji v závěru, který vyzněl poněkud do ztracena, řešení situace se neobjevilo, pouze dalo průchod negativním emocím opilého instalatéra. Za originální námět, jež poukázal na změnu psychologie osob v nečekané a krizové situaci a pozoruhodnou předzvěst nelehkých časů, jež měly skutečně přijít, si však dle mého názoru Moskalykovo nepříliš známé dílo zaslouží nadprůměrné hodnocení.

    • 21.1.2018  15:34
    Berenika (TV film) (1989)
    ***

    Československá televizní pohádka o královské rodině, jež na první pohled vypadá spokojeně, ale nad níž se vznáší skrytá kletba. Princ Bernard (L. Vaculík) a ryšavá princezna Noemi (K. Urbancová) najdou ve staré zřícenině malé dítě, jež roste a stárne závratnou rychlostí. Ještě tentýž den z dítěte vyroste dospělá žena zvaná Berenika, do níž se Bernard ihned zamiluje. Brzy vyjde najevo kletba, již učinil před lety poražený rival v boji o královnino srdce. Zlý čaroděj Arx v podání démonického B. Rösnera, neustále usilující o královninu přízeň, předpověděl, že až se jedno z královniných dětí ožení či vdá, druhé o svatební noci zemře. Ve správně ponuré a tajemné pohádce paní S. Simonové samozřejmě dopadne vše dle předpokladů a Arxova síla i kletba je prolomena. V roli krásné a milé Bereniky se objevila M. Pleštilová a neméně půvabná J. Preissová si zahrála roli královny. Menší roli staré chůvy Magdaleny ztvárnila J. Adamová. I přes zjevné nelogičnosti v původu titulní postavy, jež se měla dožít pouhých tří dnů, pokud se do ní někdo nezamiluje, se mi, zejména díky panu Rösnerovi, Berenika jeví jako jeden ze zdařilejších kusů paní Simonové, jež v této pohádce opět neopomněla uplatnit svůj oblíbený ženský chorál a snovou tajemnou atmosféru zahalenou v mlžném oparu.

    • 21.1.2018  11:00
    Tah pěšcem (2014)
    ****

    Americký životopisný film o nejslavnějším americkém šachistovi všech dob Robertu ´Bobbymu´ Fischerovi (1943-2008), jenž se jako zázračné dítě stal v 15 letech nejmladším účastníkem kandidátského turnaje o mistra světa. V roli geniálního, ale problémového šachového velmistra a jediného a zatím posledního amerického mistra světa v šachu v letech 1972-1975 ztvárnil T. Maguire. Snímek se pochopitelně nejvíce věnuje jeho nejslavnějšímu turnaji v Reykjavíku v roce 1972, kdy vyzval k boji o titul nejlepšího šachisty úřadujícího mistra světa B. Spasského. Navzdory jeho šachové genialitě se u Fischera už začala viditelně projevovat psychická porucha v podobě silné paranoidních stavů a turnaj byl dokončen pouze díky Spasského benevolenci a touze nevyhrát kontumačně. Tento šachový turnaj samozřejmě znamenal ve vyhrocené době studené války mnoho pro obě velmoci i v politickém zákulisí a současně velmi přispěl k popularizaci a investicím do šachů. Po vítězství se Fischer stáhl z nejvyšších šachových kruhů a veřejnosti, k obhajobě titulu mistra světa v roce 1975 s A. Karpovem po odmítnutí jeho nesmyslných požadavků pořadatelem už nenastoupil. Film E. Zwicka ukazuje Fischera, hráče s mimořádným talentem, geniální pamětí a touhou vyhrávat, na druhé straně muže s povýšeným chováním a podivnými manýry. Věřím, že se nejednomu divákovi jevil u šachovnice klidný a noblesní sovětský velmistr Spasskyj (L. Scheiber) jako ten sympatičtější. Jako šachový fanoušek a bývalý neúspěšný hráč jsem velmi rád za tento i pro nešachisty poutavý film, jehož zpracování se mi velmi líbilo.

    • 19.1.2018  17:19
    Velká policejní pohádka (TV film) (1979)
    ***

    Československá televizní pohádka podle námětu K. Čapka. Dobrotivý strážník Trutina (Z. Řehoř) najde na své obvyklé obchůzce po Praze obrovské vejce, jež donese na policejní stanici, kde se z něho za krátký čas vylíhne sedmihlavá saň. Překvapení kolegové (J. Moučka, S. Fišer a P. Štěpánek) se i s Trutinou začnou o dráčka starat jako o malé dítě, dokud jim jejich otcovské pudy rázně nezatrhne hlavní strážmistr Pour v podání R. Hrušínského. Navzdory ztrátě pracovní pozice i hrozbě výpovědi z podnájmu se dobrák Trutina rozhodl pečovat o roztomilou saň, podobnou sedmihlavému psu a nazvanou Amina, sám v domácích podmínkách. Nikdo nedokázal projevit tak dojemnou starostlivost o blízkou osobu či o, jako v tomto případě, tvora, jako pan Řehoř. Když se díky obětavé péči dráček proměnil na zakletou princeznu, strážník se polekal a poté se dámy slušně a nesměl zeptal, jestli se nemůže proměnit zpět. V tomto krátkém příběhu se sice objevují nadpřirozené postavy, pohádkou bych ho však nenazval, neboť nekončí klasickým pohádkovým happyendem. Kromě čapkovského ukončení mě překvapily jména strážmistrů, jež sice v přímo nezazněla, ale objevily se v závěrečných titulcích, a byly též ražení ryze čapkovského. Bohužel příběh samotný mě příliš nezaujal, nebýt vynikajícího obsazení, nevím, kam bych s hodnocením klesl. I tak mám dojem, že se Velká policejní pohádka od paní S. Simonové dívá na průměr poněkud zespoda.

    • 15.1.2018  18:45
    Annabelle (2014)
    ***

    Americký horor, v němž pomatení Satanovi vyznavači, jež proniknou do domu mladého páru a napadnou ho, probudí svým působením v dětské panence zlého démona toužící po lidské duši. Horor bohužel neoplývá zrovna originálními prvky, pokud divák překoná slibně vypadající začátek, zjistí, že snímek se věnuje stále stejnému a mnohokrát ohranému tématu a nemělo by ho nic zásadně překvapit. Představitele hlavních postav manželů Formových, zaneprázdněného lékaře W. Hortona a matku s novorozenětem A. Wallis hodnotím jako herecky nevýrazné, stejně tak jako příběh a vyznění snímku J. R. Leonettiho, jenž se dříve proslavil jako kameraman. Nutno podotknout, že oba rodiče měli, co se týká výzdoby dětského pokoje, poněkud úchylný vkus, navíc ona zlobivá panenka, v níž byl probuzen zlý démon, byla naprosto odpudivého, svým šklebem nic dobrého nevěštícího a pro batole naprosto nevhodného zevnějšku. Jako mírné plus pro Annabelle vnímám otevřenou možnost chápání díla, že vše zlé, nečisté a temné, co se v příběhu odehrálo, bylo pouze dílem představivosti nervově přepnuté matky trpící poporodními psychickými problémy. Ač se nepokládám za odborníka či fanouška hororových filmů, seznávám, že stejně jako mnoho dalších diváků ani mě hororový hit roku 2014 nepřesvědčil.

    • 11.1.2018  19:48
    Narozeniny (TV film) (1984)
    ***

    Československá televizní komedie, jež se odehrává na výcvikovém lyžařském kurzu, jehož se kromě skupiny vysokoškoláků zúčastnili také manželé Páleníkovi (O. Navrátil a L. Skopalová). Během narozeninové oslavy Oldřichových třicetin dojde k jeho údajné nevěře. Přestože oslavenec znaven odpočíval po smršti rumových přípitků s rozvernými studentkami a jeho domnělá milenka J. Asterová si užívala na pokoji s tamějším bavičem Š. Skrúcaným, jako záletník byl označen právě nebohý třicátník, jenž si detaily z onoho večera pochopitelně nepamatoval. U dvou posledně zmíněných osob nejvíce zaujaly jejich podivné ´ovčí´ retro účesy. V závěru hodinového příběhu se nešťastník s pošramocenou reputací rozhodne s přítulnou Asterovou skutečně navázat intimní vztah. Poměrně banální příběh o manželském nedorozumění vylepšují herecké výkony jak pana Navrátila, tak i výborného J. Krampola coby navenek přísného, ale ve skutečnosti zábavného vedoucího lyžařského kurzu. Dále mě zaujala postava J. Schmida v roli zájezdového lékaře a také mě velmi pobavila scéna s Maďarem, jenž měl nespravedlivě obviněnému panu Páleníkovi dosvědčit jeho nevinu. Domnívám se, že se jedná o průměrnou televizní veselohru režiséra J. Vanýska, jejíž úspěch jednoznačně souvisí s vynikajícím civilním hereckým uměním O. Navrátila a komediálního talentu J. Krampola.

    • 7.1.2018  15:08
    O myrtové panně (TV film) (1992)
    **

    Československá televizní pohádka o princi z Porcelánového království se zasněným výrazem a s naivními a nereálnými představami o lidech, jehož city dokáže potěšit jedině myrtový keř, v jehož přítomnosti se mu zdají sny o líbezné krasavici G. Filippi. Příběh je vyprávěn v nepříliš povzbudivé náladě bez náznaku humoru s podivně rozostřenou kamerou, přesně jak jsme tomu u většiny pohádek od S. Simonové zvyklí. Zápornou složku a překážku v princově štěstí v tomto snímku představuje devatero vdavek chtivých panen, jež se cítí princovým zájmem o tajemný keř uraženy a pomocí lsti se jim podaří rostlinu zničit. Zamyšlený bezkrevný princ M. Dlouhý nalezne své štěstí bez jakéhokoli hrdinského činu pouhým zasazením zbytku kořenů zpět do vázy a péčí o ně. Devět zhrzených a závistivých panen v čele s nejprůbojnější B. Kodetovou nalezne svůj trest také bez jeho přičinění. V pochmurné a depresivní pohádce se ve vedlejších rolích objevil P. Trávníček jako princův důvěrník a přítel Dominik, jeho milá V. Křížová a dále venkovský manželský pár V. Postránecký a J. Paulová, o nichž by se dalo hovořit jako o rodičích Myrtové panny. Poměrně významnou roli zde hraje hlas vypravěče v podání mistra E. Cupáka. Z mého pohledu se jedná o pohádku, reprezentující typický snový a zádumčivý styl paní Simonové počátku 90.let, z hereckého hlediska vnímám pohádku jako nevýraznou a průměrnou, dějově dokonce podprůměrnou.

    • 7.1.2018  11:31

    Americký thriller jenž se zabývá vyšetřováním vraždy muže během milostného aktu, jež byla provedena sekáčkem na led. Detektiv Nick Curran v podání skvělého M. Douglase jako první vyslýchá jeho milenku, bohatou právničku, spisovatelku a vystudovanou psycholožku Catherine Tramellovou (S. Stone v její nejslavnější roli), jejíž sebevědomé, otevřené a provokativní odpovědi z ní udělaly hlavní podezřelou. Navíc stejný způsob vraždy popsala ve své předchozí knize. Nickovi dochází, že Catherine svou inteligencí a svými psychologickými znalostmi manipuluje s myšlením celého policejního oddělení, což dokázalo i její neformální vystoupení u výslechu se slavnou přehazovací scénou. Poté, co je Nick obviněn z vraždy svého kolegy a zbaven práce na případu, začíná se sbližovat s podezřelou a touží odhalit její pravou tvář. Erotické jiskření a tíživé dusno plné nejistot mezi detektivem s temnou minulostí a provokující spisovatelkou s bisexuálními sklony, jež se intimně stýká s bývalým vrahy, spolu s výborně napsaným scénářem činí ze snímku výjimečnou filmovou záležitost. Ve vedlejších rolích se objevil G. Dzundza jako Nickův policejní kolega Gus či J. Tripplehorn v roli policejní psychiatričky a Nickovy milenky Beth. Skvělému zážitku z bezchybného dramatického thrilleru P. Verhoevena též napomáhá jedinečná hudba J. Goldsmitha.

<< předchozí 1 2 3 4 6 11 15 20
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace