Schlierkamp

Československé psychologické drama natočené podle literární předlohy norského spisovatele S. Christiansena. Na poště dojde k ozbrojenému přepadení, během kterého je úředník Klečka zabit, druhý úředník Munk (amorální prospěchář E. Dubský) lehce zraněn a třetí úředník Valta pod pohrůžkou smrti vydá peněžní hotovost lupičům. Na hlavní postavu tohoto filmu, svědomitého Jiřího Valtu v podání K. Högera se snese vlna nevole a kritiky od svého představeného, že nedostatečně bránil svěřené peníze a současně byl nepřímo obviněn policejním vyšetřovatelem V. Řepou, že může být spolčen s lupiči. Pan Valta zažívá společenský lynč, je obviňován ze zbabělství a je svědkem krachu svých osobních i pracovních vztahů. Veškerá Valtova snaha očistit své jméno a vysvětlit skutečnost, že jeho případná oběť by byla zbytečná, je marná. V mnoha ohledech mu bylo naznačeno, že by udělal lépe, kdyby se nechal od lupičů zastřelit, a díky tomu si připadá jako nežádoucí člověk, neboli mrtvý mezi živými. Pan Höger celou nepříjemnou situaci obdivuhodně ustál se vztyčenou hlavou, což by se mnoha ne tak psychicky odolným jedincům nepovedlo a jako východisko by hledali sebevraždu, k níž by byli okolím dotlačeni. Režisér B. Zeman rozehrává ve svém celovečerním debutu vskutku strhující drama, jež je opřeno o vynikající předlohu a v němž se objevují nevídané absurdity. V druhé části snímku, poté co se pan Valta vzpamatuje ze vzniklé situace a ze svého poklesu na společenském žebříčku, se seznamuje se sympatickou vdovou (L. Matoušková) po zabitém úředníkovi a dokonce se sbližuje s jedním z lupičů, jehož totožnost je pro něho zatím neznámá. Lupiče, jenž poznává, jaké katastrofy jeho čin způsobil, a snaží se pomoci postiženým osobám, finančně vdově a Valtovi nabídkou ubytování, ztvárnil všestranný umělec ruského původu V. Irmanov. Manželku Helenu, která nebyla schopna pod tlakem svých rodičů, zejména despotického otce, podržet svého muže v těžkých chvílích, ztvárnila tehdejší skutečná Högerova manželka Z. Procházková. Během tzv. třetí republiky, krátkém tříletém období demokracie ohraničené okupacemi, vzniklo několik nezapomenutelných filmových děl neposkvrněných politickou propagandou, z nichž nejznámější je zřejmě 13. revír. Domnívám se, že tento skvost pana B. Zemana patří mezi ně.

Americké akční drama odehrávající se v New Yorku, kde trojice černochů převlečených za policisty zastřelí skupinu mafiánů a ukradne jim tři sta tisíc dolarů. Za touto trojicí chudých černochů se rozjede pátrání jak kriminální služby, tak především zbytku gangsterů, kteří chtějí své peníze za každou cenu zpět. Vyšetřováním několikanásobné brutální vraždy byl pověřen kapitán Matelli (A. Quinn) a mladý černošský poručík Pope (Y. Kotto), jež mají odlišnou vyšetřovací strategii. Kromě kriminálního aspektu filmu je velmi patrná i společenská rozdělenost a rasové předsudky bílých a černých obyvatel města, jež byla v té době obvyklá. Ulice zmíněná v názvu snímku měla představovat dělící linii mezi bohatou bílou newyorskou smetánkou a zanedbanou černošskou chudinou. Nesourodé duo kriminalistů bylo sice zajímavé, avšak většinu pozornosti na sebe strhla mafiánská skupina pod vedením italského gangstera A. Franciosa, jež začala zloděje a vrahy pronásledovat. Výraznou postavu hlavního strůjce přepadení a vraha ztvárnil P. Benjamin, jenž se pomocí svého samopalu dokázal gangsterům ubránit, avšak kriminalistům už uniknout nedokázal. Je s podivem, že tato postava představovala vraha nejen gangsterů, ale i policistů, a přesto dokázala vyvolat svým jednáním jisté sympatie. Scény se zběsilým Benjaminovým samopalem patřily k tomu nejdramatičtějšímu, co film B. Sheara nabídl. Drama, jehož nadprůměrná kvalita byla patrná už od začátku, mě nakonec díky kulce namířené na kapitána Matelliho od jednoho z gangsterů představující nečekané a mrazivé zakončení snímku, přesvědčila o nejvyšším hodnocení.

Československé televizní historické skvěle obsazené drama popisující události v předvečer bitvy u Waterloo v červnu 1815. Snímek se odehrává v podstatě v jedné místnosti, kde vrchní velitel francouzské armády odpočívá, přemýšlí, přijímá svůj generální štáb a hovoří s dalšími návštěvami. Francouzského císaře Napoleona I. (1769-1821) ztvárnil tradičně výjimečným způsobem národní umělec R. Hrušínský. Nejdůležitější a poslední bitva Napoleonovi kariéry se zdá předem prohraná, jednak kvůli obrovské přesile protinapoleonovské aliance, ale i nedostatečné bojeschopnosti vlastního vojska a minimální podpoře francouzského lidu. Navzdory mnohým varováním, prosbáma výhrůžkám, ať od bitvy upustí a prchne ze země, jde Napoleon do boje. Mezi nejvýznamnější vedlejší postavy považuji J. Foucheho, vévodu otrantského a velitele francouzské tajné policie, geniálním diplomatem držícím se neuvěřitelně dlouho u moci, brilantně zahraným R. Lukavským, který navštíví Napoleona v jeho ležení a přemlouvá ho k ukončení bojů. Další velmi zajímavou postavu představoval F. Smolík v roli císařova dlouholetého osobního lékaře, jenž se po neúspěšných prosbách k zastavení války pokusí Napoleona taktéž neúspěšně otrávit. Menší, ale neméně zajímavou postavu Napoleonova služebníka, bývalého vojáka s neotřesitelnou a slepou vírou ve vítězství a v genialitu svého pána, ztvárnil Z. Štěpánek. Jediný ženský element představovala Napoleonova sestra v podání I. Kačírkové, jež ho též přemlouvala k útěku. Napoleonovy dialogy s jednotlivými postavami zobrazují nelichotivou francouzskou politickou situaci velmi dobře, neboť divák ihned pochopí závažnost okamžiku, ačkoli toho třeba o Napoleonově životě moc neví. Vše je doplněno bezchybnými hereckými výkony, v jejichž čele je pochopitelně pan Hrušínský. V menších rolích Napoleonových generálů se objevili J. Adamíra, J. Bláha, O. Brousek, K. Houska či J. Němeček a v roli Napoleonova poradce jsme mohli vidět L. Munzara. Historické komorní drama J. Bělky hodnotím jako velmi zdařilé a jsem přesvědčen, že jak scénář, tak herecké výkony našich významných umělců si zaslouží nejvyšší ocenění.

České drama z vojenského prostředí, kde je naplno zobrazena šikana nováčků ze strany mazáků a jejich nadřízených. Snímek se odehrává v nejmenovaných kasárnách v 70. letech, kam právě přišli nováčci a záhy se seznamují s podmínkami, v nichž musí sloužit vlasti. Četař Konečný (M. Etzler) a jeho pravá ruka agresivní svobodník Třetina (P. Halberstadt), oba psychicky narušení jedinci, se vyžívají v nechutném a primitivním ponižování svěřených vojínů a svou autoritu upevňují fyzickým bitím a zastrašováním. Stížnosti nebohých vojínů směrem ke Konečnému nadřízenému I. Barešovi jsou neúspěšné, neboť velitel nechce vystoupit proti svým lidem a také je mu jasné, že by to byl i jeho konec. Mezi nováčky dokážeme rozlišit čtyři výrazné osoby: intelektuál a knihovník vojín Cejnar (M. Bumbálek), submisivní vojín Matula romské národnosti, odbojný a nebojácný vojín Adam (T. Sagher) a fyzicky disponovaný, i mezi utlačovateli respekt budící řezník neznámého jména. Po fyzické likvidaci Adama a svalovce, jediných vojínů, kteří si nenechali líbit šikanu a ponižování, jsou ostatní nováčci nejednotní, slabí a trýznitelé mohou rozpoutat pravé peklo, v němž se ocitají především inteligentní Cejnar s Romem Matulou. Snímek J. Vanýska obsahuje mnoho mrazivých scén, jež jsou horší, než si divák vůbec dovede představit. Děsivé drama vrcholí bezhlavým útěkem nesourodé dvojice nováčků z kasáren, neboť cokoli bylo lepší, než tam zůstat, spíše divím, že se o útěk nepokusili už mnohem dříve. Zobani jsou v každém případě dechberoucím snímkem, jenž ukázal, co všechno dokáže člověk vydržet a současně, že míra lidského ponižování má jistou mez, která už nejde překročit. Je to také obžaloba někdejšího vojenského systému, kdy dohled nad nováčky měli primitivní všehoschopní agresoři s neomezenou mocí. Vanýskovým filmem a jeho otřesnou autentičností jsem byl šokován a otřesen a po zásluze uděluji plný počet hvězd.

Český televizní film natočený podle novely A. Jacobsena zabývající se falešným obviněním ze sexuálního obtěžování a smrtí nevinného člověka, které musí vyvrátit úspěšný chirurg Phillip Madison (V. Preiss). Tento promyšlený útok mající za cíl zničení kariéry a rodinného života má na svědomí propuštěná zaměstnankyně nemocnice slečna Hardingová vyznačující se psychopatickým a asociálním jednáním. Psychopatku mstící se všemi prostředky si zahrála S. Postlerová, o jejíž hereckých schopnostech jsem měl jisté pochybnosti, avšak v této roli byla velmi přesvědčivá a úspěch a kvalitu snímku podpořila více než vydatně. Snímek je natočen strhujícím způsobem a velmi poutavě, což podpořil kromě Preisse a Postlerové i J. Bartoška v roli Preissova právního obhájce. Značnou část snímku Z. Zelenky vyplňuje soudní přelíčení, kde se pan Madison obhajuje z nařčení ze sexuálního útoku a obvinění ze zabití, přičemž musí dokázat, že pravým pachatelem je právě Hardingová. Z dalších herců můžeme sledovat F. Němce jako obhájce psychopatky Hardingové, M. Šplechtovou jako Madisonovu ženu, A. Švehlíka, V. Postránckého, L. Mrkvičku, S. Skopala či P. Zedníčka. Vzhledem k tomu, že jsem byl po zhlédnutí filmu více než spokojen a nebyl jsem si vědom žádných nedostatků, volím maximální hodnocení.

Americký film, jenž je považován za kultovní, vyjadřující postoje mladé generace 60. letech. Dva motorkáři Wyatt, nazývaný též Kapitán Amerika (P. Fonda) a Billy (D. Hopper), kteří získali peníze výhodným přeprodejem drog, vyrazí na cestu napříč Spojenými státy. Při své cestě nemají žádný cíl, neustále pokuřují marihuanu a jejich vyznačují se bezstarostnou povzneseností. Během své jízdy narazí na osoby, kteří se dočasně připojí k jejich cestě. Jedná se především o vedoucího představitele odloučené náboženské komunity, která se snaží o absolutní samostatnost na společnosti a filozofujícího neukotveného George Hansona (J. Nicholson), se kterým se seznámí ve vězení. Výrazná odlišnost, jak fyzická, tak myšlenková, od obyčejných obyvatel tehdejších Spojených států, však způsobovala dlouhovlasým cestovatelům nejednu nepříjemnost a v závěru se nevraživost a netolerance náhodných vesničanů k hipíkům na motorkách dokonce rozrostla do tragických rozměrů. V závěru snímku se objevila vydařená psychedelická část, během níž jsou P. Fonda s D. Hopperem a dvěma dívkami pod vlivem drog. Závěr filmu, který režíroval právě D. Hopper, přičemž P. Fonda napsal k tomuto filmu scénář, je mimořádně zajímavý, nejen kvůli drogovému opojení a smutnému konci obou mužů, ale tvoří i jakýsi kontrast mezi úvodní, bezstarostnou částí. Konec snímku mě také přesvědčil, že se vskutku jedná o výjimečný film, zejména kvůli inovativnímu a přelomovému pojetí snímku.

Italský komediální film odehrávající se v Miami, v níž se potkávájí dva nezaměstnaní mužové Matt Kirby (T. Hill) a Wilbur Walsh (B. Spencer), kteří neúspěšně hledají práci a nakonec skončí jako nováčci u miamské policie. Oba frajeři, kteří nejdou pro ránu daleko, se ihned dostanou do konfliktu s místními mafiány, mezi nimiž mě zaujal kníratý R. Pizzuti, ale přesto se ve službách policie pod velením kapitána McBridea (D. Huddlestone) necítí dobře. Snaží se tak vyvolávat neshody a šarvátky s úmyslem dostat výpověď. Čím více se však snaží dělat problémy, tím víc si je jejich kapitán předchází. Ve vedlejší roli se představí L. Gemserová jako asijská příbuzná muže, kterého zabili mafiáni a kterého chtějí Kirby a Walsh pomstít. K závěrečné potyčce dochází ve fitcentru, kde pochopitelně přesila protivníků nemá šanci. Nejzdařilejší rvačka se však v mých očích odehrává v baru, který přišla vykrást banda primitivů a Kirby předstírá, že je chromý a Walsh simuluje hluchotu. Dle mého názoru se jedná o jeden z nejlepších filmů režiséra E. Barboniho s touto zábavnou dvojicí, čemuž nasvědčuje jednoduchý a poutavý příběh, kultovní nezaměnitelné rvačky s mnohonásobnou přesilou či rošťácká hudba.

Československá komedie natočená podle románu K. Poláčka vyprávějící o hotelu v lázeňském středisku Džbery pod Skálou. Majitelé hotelu S. Rašilov a jeho žena, o poznání mladší a atraktivnější J. Šejbalová jsou vyrušeni příjezdem rady Dinděry s manželkou (S. Neumann a R. Šlemrová) a dvěma dcerami. Do hotelu též míří jejich synovci Tomáš a Spytihněv. Tito bratři v podání skvělého S. Beneše a R. Hrušínského jsou dlouhodobě velmi rozhádaní, a aby ani jeden neudělal druhému ústupek, komunikují spolu nepřímo, buď mluví v obecné rovině, nebo k nějakému předmětu, jenž slouží jako komunikační pomůcka. Koketující Šejbalová nalezne zalíbení ve známém pěvci ubytovaném v hotelu (J. Plachý), k nemuž s povzdechy vzhlížejí všechny ženy, a uteče s ním. Chudák pan Rašilov neví, jak si poradit s touto situací, zavře se v pokoji a vedení hotelu předá svým synovcům. Aby byla udržena jednota vedení podniku, domluvili se komicky komunikující synovci na tom, že se budou v šéfování hotelu střídat jednou týdně, přičemž ten druhý, co zrovna nebude mít nadřízenou pozici, bude obsluhovat v lokále. Synovci se kromě starání o chodu hotelu také zabývali navazováním milostných vztahů s dcerami rady Dinděry, přičemž překážkou pro ně byli dva nepříliš společenští sokové a pochopitelně jejich vlastní vzájemná nevraživost, která však byla vtipná. Mezi nejzábavnější scény patří návštěva hotelu malou skupinou svatebčanů, kteří utekli bez placení. Zde bych si dovolil upozornit na jednoho z nich, který mě obzláště zaujal, a sice otec nevěsty J. Vošalík. Mezi hosty hotelu se neztratil ani V. Trégl, nespokojený s mizernou obsluhou restaurace. Nakonec vše dopadne dle očekávání, Hrušínský s Benešem se usmíří a navážou pevný vztah s dcerami rady Dinděry. Paní hoteliérová, jež uprchla se svou láskou, si brzy uvědomí pokles jejího společenského postavení, neboť u pana umělce nedělala nic jiného než služku, a vrátí se k manželovi. Velmi povedené komedii J. Grusse jsem se rozhodl udělit plný počet hvězd.

Československý televizní film natočený podle částečně autobiografického románu J. Londona Martin Eden odehrávající se v San Franciscu. Hlavní postavu, ambiciózního, ale vznětlivého námořníka Martina Edena, jenž se rozhodl kvůli náklonnosti k dámě z vyšších kruhů zvýšit svou intelektuální úroveň, zlepšit způsob vyjadřování a stát se spisovatelem, ztvárnil strhujícím způsobem R. Brzobohatý. Mladý námořník usilovně toužící po úspěchu a uznání se pustí do psaní povídek ve snaze zaujmout a společensky se přiblížit své milované Ruth (B. Bohdanová). Po sérii neúspěchů, kdy se Edenovi nepodařilo přesvědčit šéfredaktory novin k otištění jeho próz a začíná propadat zoufalství, se konečně dokázal literárně prosadit a díky štědrým honorářům získá pohádkové bohatství. Následně však přichází prudké vystřízlivění, neboť o jeho slávě a bohatství se doslechnou lidé, kteří jím jako chudým námořníkem pohrdali, a nyní přicházejí s nataženou rukou. Přesně jak Edenovi prorokoval básník R. Lukavský, který si podobnou situací též prošel, Martin poznává odvrácenou stránku a marnost veškeré slávy, neboť kde začíná známost u široké veřejnosti, tam končí tvůrčí i lidská svoboda. Strhující dojem z tohoto dvouhodinového snímku je zapříčiněn mnoha scénami, jež se vyznačují špičkovými hereckými výkony a předhánějí se v dramatičnosti. Pro dokreslení společenské úrovně, kde se Eden původně nacházel, se ve snímku objevuje také mnoho poutavých scén s pěstními souboji, kde R. Brzobohatý uplatňuje své bojové schopnosti. Vynikající drama L. Ráži se může pochlubit vskutku skvělým obsazením, neboť v tomto filmu můžeme sledovat kromě již zmíněných J. Jiráskovou, Edenovu ubohou sestru, trpící v manželství s dominantním a bezohledným J. Větrovcem. Dále se v neobvyklé roli objeví dlouholetý pracovník v prádelně O. Šimánek, potlučený námořník V. Brabec, koketní a do Edena zamilovaná J. Bohdalová či výčepní Joe v podání V. Stacha. Snímek svými výjimečnými výkony též obohatil V. Šmeral coby arogantní soudce či D. Medřická v roli energické Edenovy bytné. Nerad bych zapoměl na malou roli R. Jelínka, který představoval Ruthina nemluvného bratra Artura a na šéfredaktora J. Beka, který dostal na budku, neboť nemohl Edenovi vyplatit požadovaný obnos za otištění povídky. Stále nestačím žasnout, kolik filmových skvostů zůstalo neprávem zapomenutých v archivech, zatímco v televizi se až na výjimky neustále opakují notoricky známá díla pochybné kvality. Je jasné, že nejen kvůli výtečnému panu Brzobohatému, ale především díky němu, hodnotím Cestu řeky k moři jako vysoce nadprůměrnou.

Britský dokumentární film o jednom z nejslavnějších fotbalistů všech dob Diegu Maradonovi. Snímek se věnuje jeho fenomenální, i když krátké kariéře po přestupu z Barcelony do italské Neapole v roce 1984. Nepříliš úspěšný klub z chudého italského jihu dokázal tento argentinský hráč s vynikající technikou a velikou bojovností povznést ke dvěma titulům v Serii A v letech 1987 a 1990 a dokonce i vítězství v Poháru UEFA v sezóně 1988/89. Druhá polovina 80. let zkrátka patřila malému Argentinci pocházejícího z chudých poměrů, což ostatně jasně dokazuje vítězství Argentinců na mistrovství světa 1986 v Mexiku a finálová účast na italském mistrovství světa v roce 1990. Pochopitelně se dokument zabývá i mimofotbalovými aktivitami pouze 1,65m vysokého útočníka. Zde zcela jasně dominuje jeho drogová závislost, která mu ukončila kariéru, ale také jeho nemanželské dítě, divoké večírky a styky s obávanými vládci neapolského podsvětí zvaného Camorra. Zcela šokující bylo sledovat, jak se ze zbožňovaného miláčka italských fotbalových fanoušků stává Maradona nepřítel číslo jedna, a to jen díky tomu, že za svůj národní tým v semifinálovém penaltovém rozstřelu svůj kop proměnil a vyřadil tak Itálii na jejím domácím mistrovství. Tímto úspěšným penaltovým kopem začala jeho kariéra strmě klesat, neboť v okamžiku, kdy se k němu obrátila italská veřejnost zády, stále více propadal drogové závislosti, až nakonec, obviněn z distribuce drog a s vyfasovanou podmínkou, musel neslavně opustit Itálii. Kromě sportovních záběrů může divák sledovat i Diegovo soukromí, v němž se nejvíce objevuje jeho manželka C. Villafaňeová a jeho otec. Poutavému dokumentu, plnému původních záběrů, jenž se zabývá především vrcholovými momenty Maradonovy kariéry a jeho strmým pádem, mohu udělit plný počet hvězd.