Schlierkamp

Československý film odehrávající se v roce 1947 a popisující boj československých ozbrojených složek proti ukrajinské povstalecké armádě na Slovensku. Ukrajinští nacionalisti, bývalí příslušníci SS, nazývání též podle svého zakladatele Banderovci, kterým se nepovedlo založit svůj vlastní stát, utíkali po válce na západ přes naše území a vyznačovali se krutostí, které nedosahovaly ani německé jednotky za války. Vypalovali vesnice, zabíjeli venkovské obyvatele a skrývali se na opuštěných místech. Z Prahy byl vyslán armádní sbor, který měl útoky postiženou oblast ochránit a banderovce zlikvidovat a tato operace byla pojmenována Akce B. Stejný krycí název mělo násilné vysídlování komunistům nepohodlných lidí z velkých měst na venkov, které probíhalo v letech 1952-1953. Ze známějších herců se v rolích vojáků představili major (?), kapitán J. Bek, poručík R. Deyl ml. a vojíni J. Sovák a A. Šůra. R. Deyl hrál dle předpokladů charakterově bezchybného a chrabrého vojáka se správným socialistickým cítěním, zatímco sympatický J. Sovák v jedné ze svých prvních filmových rolí zpočátku neprojevoval dostatek potřebného nadšení pro tuto operaci, aby se z něho na konci filmu stal skutečný hrdina. Banderovci měli na Slovensku své posluhovače, kteří jim poskytovali informace o pohybu nepřítele, mezi nimiž se nejvíce projevila D. Medřická a neznámý muž se zamračeným výrazem vydávající se za hostinského, u něhož byl major s poručíkem ubytovaní, a tyto osoby pochopitelně byly také odhaleny a zneškodněny. Kněz, který nevědomky poskytl Medřické alibi, byl dle tehdejších zvyků hozen do jednoho pytle s vrahy a jejich posluhovači. Ve filmu se objevuje mnoho povedených bojových scén s ohlušující střelbou, mezi nejzajímavější řadím hrdinnou obranu hájenky, ve které žila A. Hegerlíková s malým synem, opakovaně napadenou Banderovci. Šéfem fašistických bojovníků byl neznámý herec se zajímavým, exoticky vypadajícím obličejem a jeho pravou rukou byl J. Mareš, který svou horlivost a neukázněnost zaplatil životem. Nebýt poslední věty naprosto zbytečně a patolízalsky, dokonce až hanebně odkazující na Sovětský svaz, což bohužel nebylo v té době nikterak výjimečné, a také toho, že byla z podpory Banderovců nepodloženě obviněna Československá strana národně socialistická, konkurent komunistů ve volbách, vzpomínal bych tento filmový počin Josefa Macha mnohem příjemněji. Přesto se domnívám, že i díky nádherným scenériím slovenské horské krajiny a tomu, že mě film bavil a zapomenu-li na nevhodné, ale bohužel nevyhnutelné komunistické kecy, mohu hodnotit průměrně.

Německý dobrodružný film, v němž se vydává polární expedice do nehostinných arktických končin severního Grónska, aby zachránila ztraceného profesora Lorenze (G. Diessl), který se neuváženě odpoutal od původní polární výpravy, aby prozkoumal těžko přístupnou severní oblast největšího ostrova na Zemi známou jako Karajak. Natáčení a záběry na opuštěnou, mrazivou arktickou krajinu nedotčenou člověkem se svolením dánské vlády bylo vskutku dominantním prvkem tohoto snímku Arnolda Fancka. Čtyřčlenná výprava pod vedením dr. Johannese Kraffta (S. Rist) po velkých útrapách, kdy se musela plavit po ledových krách, orientovat se v jednotvárném prostředí a dokonce plavat v ledovém Lincolnově moři, skutečně polomrtvého Lorenze nalezla, avšak na návrat do civilizace už neměla sílu. Byla proto vyslána letecká pomoc, jež se zpočátku jevila jako neúspěšná, neboť první dva pokusy skončily ztroskotáním. Až třetí pokus, který si vzal na starosti pilot E. Udet, známá německá osobnost a hrdina první světové války, byl úspěšný, neboť se za přispění místních eskymáckých obyvatel podařilo ztracené polárníky objevit. První polovina snímku mě velmi zaujala, neboť se zabývala nesnadným putováním v arktickém prostředí, zatímco ve druhé polovině snímku se kamera věnovala především záběry na letadla kroužící mezi obrovskými ledovci a děj se až na pár minut před koncem zcela vytratil. Jediný vzrušující moment se objevil, když se díky tíživým psychologickým vlivům z jednoho člena výpravy vyklubal agresivní psychopat a jiného člena zakousl lední medvěd, když se snažil přeplavat prostor mezi ledovci. Do role pilotky, která jako první nalezla ztracenou výpravu, aby záhy čelně narazila se svým strojem do ledovce, byla obsazena L. Riefenstahlová, Hitlerova kamarádka a autorka jeho propagandistických filmů. Tento film, který měl údajně v oblibě A. Speer, mě zaujal i s ohledem na dobu jeho vzniku pouze z části, a to zobrazením smutné nekonečné krajiny věčně pokryté ledem a také neohroženým hledáním ztraceného kolegy v těchto nebezpečných podmínkách.

Francouzská dobrodružná komedie s J. P. Belmondem, který ve filmu vystupuje jako Jo Cavalier, bývalý válečný pilot a v současnosti trenér francouzského boxerského týmu, který se účastní olympijských her v Berlíně v roce 1936. Belmondo se v této nenáročné komedii seznámí se židovským chlapcem Simonem (R. Ferrache) a rozhodne se mu i jeho příbuzným Rosenblumovým pomoct a odvézt je z Německa. Jeho původní poslání jako trenér francouzské boxerské výpravy se tak odsouvá do pozadí a Belmondo se pouští do bláznivých potyček a honiček s Němci. Snímek G. Ouryho se vyznačuje parodováním nacistického režimu, Němci jsou vykreslováni posměšně a nelichotivě a výsměchu se nevyhnul ani samotný Vůdce, jemuž se věnuje závěr filmu. Součástí filmu jsou i dobové záběry ze zahájení olympiády, jejíž pompéznost měla za cíl ukázat velikost Německé říše a podpořit tamější propagandu. V závěru se Belmondo se židovskými uprchlíky díky náhodě dostane místo útěku do tehdy ještě svobodného Rakouska přímo do Hitlerova letního sídla v Bavorsku, což přináší některé zábavné momenty. Z nich mě mimo jiné zaujala hajlující kukačka v hodinách či představa Hitlera poslouchající rozkazy své nevzhledné sestry Angely. V dalších rolích se představila M. - F. Pisierová jako novinářka a F. Hoffmann jako německý generál a dávný Belmondův přítel, který se podílí na záchraně Rosenblumových. Sourozence Hitlerovi hrál zřejmě jeden člověk, avšak jeho jméno jsem neodhalil. Eso es bude patřit spíše k horším Belmondovým filmům určeným nenáročným divákům, neboť zábava se mi jevila jako příliš jednoduchá a povrchní příběh mě též moc neoslovil a okamžitě po skončení snímku se v paměti rozplynul.

Americký dokument o americkém básníku a spisovateli, představiteli beatnické generace Charlesi Bukowskim (1920-1994). V téměř dvouhodinovém filmu je srozumitelně představen životní příběh tohoto kontroverzního umělce, který se proslavil svými autobiografickými prózami, v nichž vystupuje autorovo alter ego Henry Chinaski. Tyto čtenářsky přitažlivé romány, které ho učinily skutečně slavným, byly vytvořeny až v 70. letech a vyznačovaly se vulgárním stylem, poutavými dialogy a byly do nich promítnuty jednotlivé etapy Bukowského života nerozlučně spojené s alkoholem a nekonvenčním životním stylem. Ve snímku Johna Dullahana se objevují nevšední záběry z Bukowského předčítání svých děl v posluchárnách, ukázky z jeho rozhovorů s novináři nebo přednes jeho básní. Navzdory svému omšelému a neatraktivnímu zevnějšku, na němž se podepsala jeho jednostranně zaměřená životospráva, se Bukowskému nedá upřít originální pohled na svět, určité charisma a nezanedbatelný intelekt, který se projevil například v jeho spontánně formulovaných definicích sexu a lásky. Součástí dokumentu jsou i rozhovory s jeho přáteli, milenkami a podporovateli. Jak odpovídá jeho pověsti, v mnoha případech byl autor zobrazen s lahví v ruce, že je až s podivem, že dokázal tuto svou závislost držet celý život na uzdě a cílevědomě se věnovat psaní, kterého ho možná v těžkých časech zachránilo od pádu na společenské dno. Informace uvedené v dokumentu pro mě nebyly nové, neboť v mládí jsem od tohoto autora přečetl všechny jeho romány včetně Bukowského biografie od H. Sounese, přesto však vnímám tento film jako poučný, neboť s autorovým vystupováním a vyjadřováním na veřejnosti a pohledem do jeho soukromí jsem se ještě nesetkal. Podle Bukowskiho románů byly dosud natočeny dva celovečerní filmy : Štamgast (1987) s M. Rourkem v hlavní roli, který se dle slov Bukowského moc nepovedl, a Faktotum (2005). Pro fanoušky tohoto spisovatele je dokument ideální příležitost, jak se dozvědět o životě oblíbeného autora něco víc.

Krátký československý televizní film podle povídky F. Vinanta vyprávějící o lékařské osvětové přednášce v obci Suchá Vrbice, neboť bylo zjištěno, že obyvatelům této obce je moderní lékařství příliš vzdáleno a jejich zvyky jsou i nadále ovlivňovány tradicemi a pověrami. Úkolu představit vesničanům některé poznatky z moderní medicíny se ujal mladý lékař M. Suchánek, avšak jak se ukázalo později, jeho snaha vyplynula do prázdna, neboť jeden u z jeho posluchačů přišel zanedlouho do jho ordinace s problémem, který jasně ukazoval, že nové informace z přednášky nebyly posluchači osvojeny. Vedlejší dějová linie popisuje potíže s automobilem, který si Suchánek vypůjčí od svého kolegy J. Líra a které se pokusí odstranit automechanik J. Hraběta. V půlhodinovém snímku, jehož scénář napsal Z. Svěrák a režie se chopil L. Smoljak, se ve vedlejších rolích objevil starosta Suché Vrbice L. Trojan, ředitel nemocnice O. Vlach a občané Suché Vrbice E. Jegorov, A. Kreuzmanová, B. Holišová a J. Hálek. Vzhledem k slavným jménům scénáristy a režiséra a jejich dlouholeté úspěšné spolupráce jsem očekával dílo poněkud jiné úrovně, tento film bych označil za hodně nepovedený a zbytečný a z typického humoru, který oba autory navždy proslavil, se neobjevilo zhola nic.

Americký akční film vyprávějící o mladém Američanovi Drew Collinsovi, který jako nemluvně ztratil oba rodiče při leteckém neštěstí nad Japonskem a kterého poté vychoval moudrý japonský muž (J. Fujioka) a zasvětil mladíka do samurajského umění. Jako dovršení výuky a splnění všech úkolů obdržel Collins od svého nevlastního otce starý rodinný meč, což se pochopitelně nelíbilo prchlivému Kenjirovi (M. Dacascos), pravému synovi onoho učitele. Do hlavní roli bojovníka, který se pak vrátil do Spojených států a věnoval se povolání novináře, byl obsazen D. Bradley, jehož herecké umění bylo dosti chabé, avšak v podobných typech snímků jako je tento, se podobný nedostatek dá blahosklonně přehlédnout, pokud je dostatečně nahrazen bojovým uměním. Během jedné noci je o vzácný meč skupinou násilníků oloupen a za nějaký čas zjistí, že jsou oním mečem páchány vraždy a podle způsobu usmrcení lze odvodit, že vrahem je Kenjiro. Během pátrání po vrahovi v Istanbulu je Bradley i se svou fotografkou V. Trapp zajat a donucen podstoupit drsné souboje v aréně před rozjařeným publikem, kde porážka končí smrtí. Krvelačné souboje bojovníků v bizarních oděvech představují skutečný vrchol filmu, neboť v aréně se kromě Bradleyho vystřídali podivný blonďatý zápasník v upnutých šortkách (R. Vreeken), nemotorný bojovník se sekyrou inspirovaný Vikingy, naivní Američan v riflích vyzbrojený dýkou, dlouhovlasý asijský bojovník se dvěma šavlemi a červenými ozdobami na rukou, další Asiat s patkou a tyčí s ostřím, velmi podivný zápasník s páskou přes oko zahalený v plášti disponující dvěma ozubenými háky a pochopitelně šampion Kenjiro, jenž každého rozsekal svým mečem. Ve finálovém souboji se pochopitelně utkali dva nevlastní bratři se samurajskými meči. Díky duelům v aréně a nostalgickým vzpomínkám na tento film mistra béčkových akčňáků S. Firstenberga hodnotím Amerického samuraje průměrně, ačkoli jsem si pochopitelně vědom všech filmografických nedostatků, kvůli nimž obvykle hodnocení snižuji.

Československá televizní inscenace, v níž se vše podstatné týká psychologických testů, jimž se měli podrobit řidiči autobusů v dopravním podniku. Třikrát rozvedený řidič autobusu Šafář (L. Mrkvička), jenž v psychotestech neuspěl, neboť byla odhalena jeho zvýšená míra agresivity, a hrozí mu hledání jiné obživy, se snaží přemluvit vedoucího psychologického oddělení dr. Černého v podání J. Abrháma, který stojí před morálním i profesním dilematem, aby podepsal kontrolní test, který za Šafáře z dobrosrdečnosti vyplnila jeho kolegyně psycholožka T. Fischerová. Abrhám odmítá dokument podepsat, neboť je přesvědčen, že test byl zfalšován a že Mrkvička za volant autobusu nepatří. Vzniká konflikt mezi řidičem a psychologem a Mrkvička, jenž neustále slyší, že má podle testu násilnické sklony, se skutečně začíná chovat ke svému okolí agresivně. Situaci též komplikuje fakt, že manželé Černí si mají v blízké době vyměnit větší byt se Šafářovými, a tudíž je jakýkoli spor nežádoucí. Šafářova nervová labilita se potvrdí, když v amoku sedá za volant svého vozu VAZ 2105 a jako šílený jede fyzicky napadnout dr. Černého. Zběsilá jízda, kde předjíždění vozů odbočujících vlevo není výjimkou, skončí pro rozzuřeného Šafáře na železničním přejezdu, kde ho zasáhne projíždějící vlak. Vzhledem k tomu, že Šafář vyplnil v testu jedenáct odpovědí z patnácti v agresivním duchu, není jeho zbytečná smrt až takovým překvapením, otázkou však zůstává, nakolik jeho duševní rozpoložení ovlivnilo neustálé připomínání nelichotivého výsledku testu a také obava o ztrátu zaměstnání. V dalších rolích se objevila J. Preissová jako Abrhámova manželka a R. Merunková coby paní Šafářová. Kromě zásadového J. Abrháma a sympatické T. Fischerové byl součástí psychologického týmu ještě K. Heřmánek, který by nejraději uznal za schopné všechny testované řidiče bez ohledu na jejich výsledky. Ve snímku P. Kolihy se také ukázal V. Brabec v roli ředitele dopravního podniku a O. Vlach jako vedoucí řidičů. Zpočátku banální záležitost a nezáživný děj se postupně zajímavě vyvíjí, z příběhu se stává slušné psychologické drama a v závěru se otevírá prostor pro zamyšlení.

Československý televizní film natočený podle povídky K. Čapka zabývající se vyšetřováním vraždy barona Gandary, zámožného muže, hochštaplera, hazardního hráče a údajného mezinárodního špiona. Vyšetřováním byl pověřen kriminální rada Pitr (V. Brodský), který je znám svými neobvyklými metodami, jež se zejména vyznačovaly hledáním pachatelů v rodinách obětí nebo v rodinách jejich služebnictva jako v případě zastřeleného barona. Jeho kriminalistické metody působí na jeho podřízené inspektora J. Teplého a L. Nešlehu zpátečnicky a stává se tak terčem posměchu. Také jeho kolega kriminální rada Mejzlík v podání J. Abrháma se dívá na Brodského metody blahosklonně a s úsměvem. Když však vyjde najevo, že vraždu skutečně spáchal synovec baronova zahradníka M. Vladyka, který dokonce vytáhl při zatýkání na kriminalisty zbraň, stává se skromný rada Pitr centrem všeobecného obdivu, neboť šel po pachateli najisto. Dovolil bych si upozornit na málo známého L. Nešlehu, jehož usměvavá tvář a herecký výkon mě velmi zaujal. V malých rolích baronova služebnictva se objevil majordomus L. Kostelka, vrátný M. Štibich či hospodyně B. Holišová. Krátké, pouze půlhodinové televizní zpracování Čapkovy povídky od režiséra P. Háši na mě zanechalo dobrý dojem, především díky jednoduchému a srozumitelnému příběhu a také díky velmi kvalitnímu hereckému obsazení.

Československý televizní kriminální film natočený podle povídky H. Proškové. Malíř Horác v podání J. Bartošky řeší za pomoci konzultací kriminalisty ve výslužbě Vašátka (R. Hrušínský) záhadu zamčeného pokoje a současně nejasnou sebevraždu sester Vojínových. V dalších rolích se ve snímku D. Kleina objevil P. Čepek jako chiromant Janza a M. Macháček, který se kvůli výčitkám, že neštěstí nezabránil, oběsil. Ze snímku mám dost rozpačité pocity, neboť okolnosti skonu dvou bláznivých starých panen (S. Budínová a J. Třebická) byly vysvětleny jen napůl a příběh celkově mě nechával poměrně chladným. Především nebylo dostatečně a názorně objasněno, co autor měl na mysli oním zrcadlem, které měnilo svoji polohu a ani co vedlo malíře Horáce, že věnoval tolik energie pátrání po způsobu smrti pro něho neznámých žen. Nestává se často, aby mě ani obsazení hereckých legend Hrušínského a Čepka nepřesvědčilo, abych udělil více než dvě hvězdy, což je v tomto případě nevyhnutelné.

Československý komediální film popisující situaci při zakládání jednotného zemědělského družstva na vesnici v uherskohradišťském regionu, čemuž odpovídá mluvený projev postav ve zdejším nářečí. Zámožný velkostatkář Voznica (V. Řepa) by rád zastavil založení tohoto produktu komunistického režimu a k tomu účelu využívá záškodnických služeb místního kostelníka Kodýtka, po němž požaduje, aby tuto budovatelskou činnost sabotoval a vnášel mezi obyvatele obce sváry. Onoho popleteného a nepříliš chytrého kostelníka nehrál nikdo jiný než V. Burian, pro kterého to byla první poválečná role, a komik ji přijal, aby si udobřil režim a mohl pokračovat v herecké kariéře. Přestože je postava hloupého kostelníka diametrálně odlišného rázu, než jsme byli u V. Buriana zvyklí, lze nalézt i v této poměrně ponižující roli prvky neobyčejného komického nadání. Zejména ve scéně, kdy Burian ukazuje svému komplici, malému chlapci, stroj na rozmnožování tiskovin určený k výrobě letáků šířících protidružstevní nálady nebo když vyšlo najevo Burianovo záškodnictví v podobě vytopení sklepa sedláka Pěknici, jsem se pobavil. V závěru pod dozorem příslušníka SNB J. Beka dochází k napravení prostoduchého kostelníka Kodýtka do správného budovatelského smýšlení a jeho veřejné kání před nastoupenou vesnicí mi obrazně připomnělo stejnou situaci, v níž se herec ocitl po únorovém převratu a potřeboval si udobřit soudruhy. Kromě unikátního vystoupení V. Buriana v budovatelském filmu mě zaujala i místní folklorní slavnost plná lidových písní a tanečníků v krojích. Ve filmu se objevil O. Korbelář jako sedlák Pěknica, J. Štěpničková coby jeho žena zpočátku nekompromisně stojící proti vstupu do družstva nebo L. Lipský v jedné z prvních rolí představujícího brigádníka provokujícího družstevníky na dožínkách. V malých rolích dalších brigádníků se ukázal J. Kemr a B. Švarc. Filmový debut geniálního O. Lipského se pochopitelně nemohl vymanit z požadovaného černobílého vidění světa, praktiky velkostatkáře podkopávající důvěru obyvatel v socialistické zřízení byly překaženy a do společného zemědělského družstva tak s nadšením vstoupili všichni ostatní občané. Pro úplnost dodávám, že slepice vyskytující se v názvu filmu měla přesvědčit paní Pěknicovou, aby zmírnila své negativní stanovisko na družstvo, neboť měla tento druh drůbeže v oblibě a její muž jí daroval celý koš kuřat narozených v družstevních podmínkách.