Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Pohádka
  • Akční

Recenze (906)

plakát

Tajný policista (1964) 

Francouzský komediální film, jenž se projevil jako parodie na špionážní filmy. Hlavní postava agent francouzské tajné služby Francis Lagneau (L. Ventura) dostal za úkol sledovat dědictví obchodníka se zbraněmi, neboť se francouzská vláda obávala, aby nepadlo do nesprávných rukou. Venturův nadřízený N. Roquevert, fyzicky výrazný francouzský herec s očima neobyčejně blízko u sebe, pravidelně uděloval Lagneauovi pokyny, jak má postupovat. V okolí vdovy Amaranthy (M. Darc) po zámožném nebožtíkovi se začnou pohybovat příslušníci zahraničních tajných služeb s podobným záměrem jako Ventura, klamně se vydávající za pozůstalé. V průběhu filmu mezi nimi dochází k pokusům o odstranění konkurentů, různě vyhroceným šarvátkám, jež v závěru vyústí do groteskní rvačky. Potíž v tomto snímku, u něhož jsem zaznamenal, že se z neznámých důvodů označuje jako kultovní, je její těžko uvěřitelný děj, nesmyslné chování herců a absence dramatičnosti a zábavnosti. Ve snímku G. Lautnera se sice objevují místy scény, které diváka jaksi probudí z dřímoty, avšak celkově ho hodnotím jako slabý. Nemohu ani říci, že by panu Venturovi tento film sedl, neboť sblížení s mladou vdovou a s tím spojená jakási romantická poloha, není zrovna jeho silná stránka a působil v ní křečovitě. Taktéž chování M. Darc mi nepřišlo adekvátní k její situaci. S mírným přemáháním hodnotím Les Barbouzes jako průměrný, ovšem s vědomím, že se jedná pravděpodobně nejslabší film s L. Venturou, jež jsem dosud viděl.

plakát

Honza a tajemná Hastroška (1987) (TV film) 

Československá televizní pohádka vyprávějící o Honzovi (L. Čtrvtlík), kterého si za muže vybere panovačná princezna Alžběta (Z. Bydžovská). Honza však sňatek odmítne, neboť se chce ženit pouze z lásky, a za trest je poslán do Černého mlýna, odkud se nikdo nevrátil. Tam se seznámí s umazanou a neučesanou zakletou dívčinou, kterou vysvobodí tím, že ve starém mlýně upeče chleba. Hastroška (D. Batulková), jak ji Honza emotivně nazval, se však postupně proměňuje v krasavici, a musím podotknout, že mě paní Batulková překvapila, jakou hezkou tváří se v mládí honosila. Co se však týká její herectví, obávám se, že se za celou kariéru nikam neposunula. Hlavní hrdina mě svým chlapáckým herectvím vůbec nepřesvědčil, dokonce soudím, že měl být místo něho obsazen někdo zajímavější, naopak paní Bydžovská, ač nepatří k mým oblíbeným herečkám, prokázala už v mládí dostatek hereckého umu. Ve vedlejších komických a doplňkových rolích královského rádce a komořího se ukázali J. Císler a P. Nárožný, zbytečnou postavu krále hrál J. Pleskot.  V malé roli pohádkové babičky se představila i K. Fialová. Pohádka se zajímavým a nadějným názvem, kterou natočila S. Simonová, mě v celkovém pohledu zklamala a zařadila se mezi nespočet podobných podprůměrných pohádek.

plakát

Jack Rozparovač (1988) (TV film) 

Britský dvojdílný film popisující tragické události, které se odehrály v Londýně v září 1888, kdy v chudé čtvrti Whitechapel řádil sadistický vrah pojmenovaný Jack Rozparovač, který si za své oběti vybíral mladé prostitutky. Vraždy tohoto psychopata se vyznačovaly brutálností a nevídanou destrukcí těl mladých žen. Scotland Yard pověřil vyšetřováním inspektora Fredericka Abberlina (M. Caine) a seržanta George Godleyho (L. Collins). Ústřední dvojice sympatických Angličanů notně přispěla k úspěchu tohoto snímku, který se vyznačuje kromě toho i propracovaným dějem s překvapivým odhalením pachatele. Ve filmu je kromě kriminalistické části zobrazena i tehdejší společenská situace, v níž po sérii bestiálních vražd vznikala panika a této situace se snažili zneužít jedinci pro vytváření nepokojů a násilí. Na vzniklé situaci se snažili profitovat senzacechtiví novináři. Mezi hlavní podezřelé patřili také londýnský divadelní herec s úžasnou proměnou osobnosti prováděnou přímo na jevišti či jasnovidec neboli médium poskytující své služby samotné královně. V malé roli umělkyně a dřívější Abberlinovy přítelkyně se objevila i známá J. Seymourová. Film D. Wickese a jeho zpracování příběhu o legendárním londýnském vrahovi mě zaujal a nevidím důvod neudělit nadprůměrné hodnocení.

plakát

Záhada zlatého servisu (1987) (TV film) 

Československá televizní komedie natočená podle motivů G. K. Chestertona. Do šlechtického sídla přichází novinář O. Vízner za účelem vytvoření interview s významným britským aristokratem, kterého ztvárnil B. Polívka. Ten je však zrovna zaneprázdněn, a tak novinář vyzpovídá místo něho starého pána, čestného předsedu Klubu zlatého servisu, jehož představoval národní umělec R. Hrušínský. Stařec velmi sugestivně popisoval, jak mladý B. Polívka přišel do jeho sídla, jak došlo ke ztrátě zlatého servisu, z něhož se při klubových hostinách jedlo a jenž byl vnímán jako ústřední prvek a nedílná součást klubových diskuzí. Jako už mnohokrát herecký výkon této české herecké legendy pozvedl celkové vnímání snímku, avšak v tomto případě byla předloha natolik nezajímavá a slabá, že toho moc s nepodařeným filmem nesvedl. Hrušínského projev je vskutku jediná část v tomto čtyřicetiminutovém filmu, jež snese alespoň nějaká měřítka. V menší roli komorníka se objevil E. Jegorov. Naděje na alespoň trochu zachraňující závěr vzaly bohužel za své, neboť pointa tohoto snímku spočívá v tom, že ke ztrátě onoho zlatého servisu dojde na základě vyprávění pamětníků znovu. Ve výsledku však toto vyvrcholení podtrhuje velmi slabou dějovou úroveň filmu K. Smyczeka a pouze kvůli panu Hrušínskému uděluji dvě hvězdy.

plakát

Zlatník Ondra (1995) (TV film) 

Česká pohádka podle motivů B. Němcové o chudém chasníkovi Ondrovi, který díky svému důvtipu vrátil princezně řeč a pojal ji za manželku. Do hlavní role byl vybrán M. Kavalčík, který se zde herecky projevil poněkud nesměle až zakřiknutě, uvážíme-li, jak v pozdějších letech zdivočil a jaký drzý pacholek a tvůrce pokleslé zábavy se z něho stal. Pokud se nepletu, od této pohádky už pan Kavalčík žádnou hlavní roli nedostal. V první části můžeme sledovat, jak Ondra svou chytrostí vytrestal hloupé sedláky a teprve poté přišel do města a vyučil se zlatníkem. Díky mimořádné zručnosti se brzy stal zlatnickým mistrem a vypracoval unikátní šperky pro princeznu (J. Kulhánková). Když zjistil, že jeho milovaná princezna ztratila dar řeči, ihned se vypravil ji vyléčit. K dosažení svého cíle se musel vypořádat s intrikami dvořenína V. Postráneckého a poté již nic nebránilo jeho štěstí. V dalších rolích se jako zlatnický mistr ukázal F. Řehák a král L. Tokoš. Pohádka Z. Havlíčka natáčená ve Štramberku je milá, v první polovině dokonce i zábavná, ale celkově není v ničem výjimečná. Domnívám se proto, že průměrné hodnocení je odpovídající.

plakát

Běžící muž (1987) 

Americký akční sci-fi film inspirovaný románem S. Kinga Běh o život v hlavní roli s A. Schwarzeneggerem. Příběh se odehrává v roce 2017, což byla v době vzniku filmu daleká budoucnost a v té době trpěla americká společnost pod diktaturou, která byla propojena svojí propagandou s oblíbenou televizní show Běžící muž. V tomto televizním pořadu byli posílání vězňové a režimu nepohodlní lidé do ponurého podzemního světa, kde měli bojovat o svůj život s vycvičenými lovci. Bývalý vojenský pilot B. Richards (A. Schwarzenegger), který odmítl rozkaz ke střelbě na civilisty, byl do této smrtící show také umístěn. Hlavní hrdina však začne likvidovat agresivní a primitivní lovce jednoho po druhém, až moderátora pořadu R. Dawsona zachvátí zoufalství. V závěru provede Arnold spolu s povstalci ukrytými v podzemí něco jako státní převrat, k jehož realizaci stačilo zastřelit pár mužů ochranky a bezpečnostních složek v televizním studiu. Ženský prvek v tomto nízkorozpočtovém snímku P. M. Glasera představovala bývalá kubánská modelka M. C. Alonsová. Ze známějších herců se ve snímku ukázal Y. Kotto jako Richardsův společník, jenž zahynul v podzemí. Bojové scény byly tentokrát slabší a příběh, který se soustředil především na souboje s lovci v televizním přímém přenosu, také. Záběry na šílící obecenstvo v televizním studiu názorně ukazuje zmanipulovanou masu lidí s vymytými mozky, kteří věří všelijakým lžím, neboť nemají jinou alternativu a neznají jiné informační kanály. Běžící muž je málo známý Arnoldův film, jenž patří do kategorie béčkových filmů s nízkým rozpočtem a který hodnotím průměrně, neboť i mezi nízkorozpočtovými filmy, kterých se v této době točila spousta, se najdou filmové skvosty, k nimž však tento snímek neřadím.

plakát

Vašíček a lesní muži (1981) (TV film) 

Československá televizní pohádka z produkce brněnského studia, v níž se malý Vašíček ztratí v lese, a tam se ho ujmou dva lesní mužové starající se o zachování pořádku v lese. Hlavní roli chlapce ztvárnil známý dětský herec A. Kala a jeho ochránci představovali O. Navrátil a J. Karlík.  Za dobré služby ve prospěch lesa Vašíček obdržel kouzelné předměty, které použije v závěru při velmi prapodivných námluvách v zámku. Nejenom že se sám v devíti letech uchází o o něco starší princeznu, která neřekla v pohádce ani slovo, dokonce během těchto námluv přemůže druhého nápadníka, zlého prince Zpupňocha. Bohužel výkon hlavní dětské postavy mě nepřesvědčil, stejně jako jednoduchý a v závěru absurdní a hloupý příběh. Pokud mohu posoudit, československé pohádky z brněnského studia zaostávají za těmi barrandovskými nikoli v hereckých výkonech, ale především v dobře a smysluplně napsaném příběhu. Nemohu se ani zbavit dojmu, že herci, aby poněkud zmírnili špatně napsaný děj, značně a zbytečně přehrávají. Kromě neznámých herců v malých rolích mě zaujala snad jen postava krále v podání F. Derflera. Neznámá režisérka M. Barušová natočila nepříliš povedenou pohádku, jejíž závěrečná část podstatně snižuje hodnocení, které by ani tak nebylo vysoké.

plakát

Abstinent (2019) 

Český film popisující o událostech v protialkoholní léčebně, kam se dostane devatenáctiletý Adam (J. Trojan). Tento mladík zavinil v opilosti autonehodu a kvůli snížení trestu je zařazen do léčení pod vedením terapeuta V. Fridricha. Film vyplňuje značné množství retrospektivních úseků, díky nimž si může divák udělat představu o životě tohoto mladíka a o příčinách jeho pádu. Co se týká léčebných procedur, snímek se věnuje pouze nepříliš dlouhým dialogům s terapeutem, seznámení s mladou alkoholičkou A. Bereckovou, starým pijanem M. Čížkem a Adamovým úvahám, jež bývají přerušeny odvozem mrtvých těl z ústavu. Minimálně polovinu filmu vyplňují mladíkovy vzpomínky na minulost, kdy si uvědomuje, jak se ho touha po alkoholu postupně zmocňovala, až nebyl schopen myslet na nic jiného. Přesto si myslím, že jeho závislost byla pouze na počátku a nikoli příliš hluboká, takže osudová nehoda ho pouze postavila na správnou cestu a snad mu zachránila budoucnost. Současně shledávám, že snímek díky četným retrospektivám a absenci dramatických a šokujících událostí částečně vnímám jako dokumentární pokus o nahlédnutí do života maturanta, jemuž byla ponechána příliš velká svoboda. Adamovi rodiče L. Hlavica a K. Frejová byli ve snímku zaznamenáni pouze okrajově, stejně jako ve skutečném Adamově životě. Naopak velmi pozitivně hodnotím herecký výkon hlavní postavy Josefa Trojana a domnívám se, že jeho slavný otec může být spokojen. Roli Adamova kamaráda a pijáckého kumpána, jenž měl lví podíl na jeho potížích, ztvárnil Š. Fridrich. Mezi filmy z protialkoholických léčeben se však film D. Vignera určitě neumístí na předních pozicích, neboť díky plochému a částečně prázdnému ději ho čeká pouze průměrné hodnocení.

plakát

Cizinec a krásná paní (2011) (TV film) 

Český film natočený podle románu P. Kohouta vyprávějící o šarmantní staré vdově Růženě Čechové, žijící sama s papouškem. Jednoho dne pronajme pokoj cizinci kurdského původu, jenž na paní Čechovou zapůsobí svým bezprostředním chováním a slušným a galantním jednáním. Do hlavní role Krásné paní, jak byla v mládí mnoha muži nazývána, byla obsazena k mé libosti M. Drahokoupilová a postavu temperamentního Kemala ztvárnil J. Kukura. Paní Drahokoupilová, jež patřila v mládí k našim nejkrásnějším herečkám, neztratila ani v sedmdesáti letech nic ze svého tajemného půvabu, přirozené elegance a nepopsatelného druhu svůdnosti, a proto si oslovení ´krásná´ zaslouží v jejím věku více než kdo jiný. Střední část filmu se nese v romantickém duchu, neboť dochází ke sblížení těchto dvou osamělých osob a v okamžiku, kdy Kemalovi vyprší povolení k pobytu, nabídne paní Růžena svému nájemníkovi svou ruku. V poslední půlhodině se dramaticky změní styl vyprávění, neboť dochází k nevyhnutelnému konfliktu mezi papouškem paní Čechové a Kemalovým perským kocourem. Následuje vážná roztržka mezi manžely, což způsobila špatná komunikace a diametrální rozdíly v jejich povahách a kulturách a prchlivý Kemal odchází z domu. Ze zbytku filmu si přináším rozčarování, neboť láskyplná a milá esence filmu se vytratila a zůstalo pouze podivné a těžko pochopitelné chování obou hlavních hrdinů, které skončilo tragicky.  Nedomnívám se proto, že by se režisérovi V. Polesnému závěr snímku vydařil. Ve vedlejších rolích můžeme shlédnout J. Kačera jako právního zástupce paní Čechové a J. Vlasáka coby Kemalova nadřízeného v práci, přičemž oba chovali v mladém věku k paní Růženě vřelé city, jež nebyly naplněny. Dále se ve filmu objevila J. Kolesárová v roli Kemalovi srbské přítelkyně a v maličké roli i P. Řezníček jako realitní agent. Potěšení z obsazení paní Drahokoupilové a výkonu obou hlavních postav vystřídala rozpačitost z ukončení příběhu, a proto nemohu hodnotit více než průměrně.

plakát

Tichý společník (1988) 

Československé psychologické drama, jež vypráví o neuspořádaných rodinných poměrech rozvedeného redaktora novin Františka Staňka, jehož ztvárnil J. Schmitzer. Tento muž, žije v domě se svým otcem moudrým R. Lukavským a dějový zlom přichází v okamžiku, kdy ho jeho exmanželka D. Bartůňková přesvědčí, aby si vzal jejich čtrnáctiletého syna Filipa (T. Jánský) k sobě. Vztah otce a syna je poznamenám dlouholetým odloučením a logicky tak Filip vychází lépe s dědečkem. Pan Lukavský dává synovi často najevo svou nelibost se způsobem vedení jeho života, neboť J. Schmitzer zřejmě dal v minulosti přednost kariéře před synem a rodinou. Tichý společník z titulu filmu má právě vyjadřovat Schmitzerovo stále přítomné černé svědomí. Staňkovo jednání je totiž též ovlivňováno jeho nadřízenými a mocnými muži, s nimiž nechce ztratit dobré vztahy. Snímek popisuje i Filipovo seznamování s novým kolektivem ve škole, které až na počáteční potíže zvládl dobře. V závěru dochází k situaci, kdy se má otec Staněk rozhodnout, zda bude jednat podle toho, co po něm chtějí jeho představení, aby mohl nastoupit na místo šéfredaktora, anebo se postaví za svého syna navzdory všem problémům z toho vyplývajících. Toto jeho veledůležité rozhodnutí bohužel zůstalo autory snímku otevřeno a divák může pouze doufat, že se tentokrát rozhodne správně. V menší roli fotografa se objevil svérázný R. Hrušínský, jenž se kvůli svému nepředvídatelnému chování dostává se Schmitzerem do konfliktu. V ještě menší roli primáře se objevil Hrušínského syn Jan a postavu vedoucího stavebního podniku, proti němuž nechce Staněk vystoupit, ztvárnil neokoukaný M. Vágner. Režisér Z. Flídr natočil zajímavé psychologické drama o muži, jenž se nemůže rozhodnout, zda bude jednat podle svých pocitů či podle toho, co se od něho očekává. Výsledný dojem poněkud kazí záměrná neukončenost filmu, ale přesto se domnívám, že toto drama mohu zařadit do nekonečné řady průměrných a zapomenutých československých filmů. Současně jsem překvapen, v kolika filmech české, ale i slovenské produkce byl v této době obsazen J. Schmitzer do hlavní role, ačkoli se dle mého názoru nejedná o nikterak vynikajícího herce.

Ovládací panel
6 bodů

Reklama

Reklama