Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Pohádka
  • Akční

Recenze (850)

plakát

Nástrahy velkoměsta (1984) 

Italská komedie vyprávějící o čtyřicetiletém farmáři Artemiovi (komik R. Pozzetto) ze zapadlé vesnice, kde žil celý život a který se rozhodl, že zkusí své štěstí ve městě. Nasedne tedy do svého traktoru a odjede do Milána. Následuje mnoho komických situací, při nichž zkouší najít práci, přijde o všechny své peníze a také o jediné zavazadlo a současně se seznámí s Angelou (Američanka D. Osterbuhr), mladou, zaneprázdněnou ženou, do níž se zamiluje. Tato dívka, fanynka Juventusu, k němu projevuje jistou náklonnost, ale Artemiovu nabídku k sňatku odmítne, neboť si chce užívat nezávislého života. Artemio neustále naivně opakuje, že ho čeka slibná budoucnost, slušnou práci však najít nemůže, a tak se pobouřen svými neúspěchy a neschopností se ve městě zabydlet, vrací zpět ke své matce do rodné vsi. Zde náchází svůj klid a své štěstí po boku Marie Rosy (S. Ambrosini), kterou dříve nepochopitelně odmítal, avšak po svém návratu tuto krasavici už neopustil. Líbila se mi i veselá úvodní píseň filmu. Režisérům F. Castellanovi a G. Mocciaovi se podařilo natočit velmi zábavnou, přímočarou komedii se skvělým R. Pozzettem, která milým a neurážlivým způsobem zobrazuje rozdíly mezi životem ve velkoměstě a na venkově.

plakát

Potopa (1974) 

Polský dvojdílný historický velkofilm natočený podle stejnojmenného románu H. Sienkiewicze popisující události během polsko-švédské války v letech 1655-1658. Hlavní postavu představuje pan Ondřej Kmicic (D. Olbrychski), šlechtic a vynikající válečník, vyznačující se odvahou a prudkostí. Monumentální snímek trvající přes čtyři hodiny popisuje jeho proměnu z divokého svévolného rytíře obklopeného lupiči a kriminálníky po nevídaně chrabrého hrdinu a vlastence, který výrazně přispěl svými udatnými činy k vítězství nad švédským nepřítelem. Švédové, kteří si vytvořili během třicetileté války status vojenské velmoci, měli zpočátku výhodu způsobenou zradou několika vojevodů a nepřipraveností oslabeného polského národa, avšak v průběhu konfliktu nabírali Poláci sílu, až jejich početní převaha a vojenské nadšení donutily Švédy ustoupit ze země. Zatímco Seveřané měli vyšší technickou vyspělost a skvělou pěchotu a dělostřelectvo, Poláci se mohli opřít o svou jízdu, která snad v té době neměla ve světě konkurenci. Současně můžeme sledovat romantickou linii příběhu mezi Kmicicem, zpočátku divousem, poté příkladným hrdinou a Alexandrou Billewiczównou (M. Brauneková), ctnostnou a hrdou ženou, jejichž láska musela překonat mnoho překážek, především musel pan Kmicic očistit své jméno od zbytečně prolité krve a dobýt zpět svou čest. Snímek pochopitelně nemůže vystihnout mimořádnou košatost příběhu a nespočet postav, jež se objevily v knize, přesto mám dojem, že zejména druhá část byla hodně osekána, bylo vynecháno mnoho zajímavých a dramatických událostí, například dobývání Varšavy. Dokonce se obávám, že bez předchozícho přečtení románu, jímž jsem byl upřímně nadšen, bych měl problémy pochopit některé souvislosti a význam a jednání jednotlivých postav. V dalších rolích se objevil T. Lomnicki (rytíř Michal Wolodyjowski, jehož význam byl ve snímku velmi snížen), W. Hancza (zrádce vojevoda litevský Janusz Radziwill), L. Teleszynski (kníže Bohuslav Radziwill, elegantní šlechtic, výborný válečník, avšak taktéž zrádce) a K. Wichniarz (pan Zagloba, rytíř bystrého rozumu a Wolodyjowského druh v poli). Oceňuji kostýmy, herecké výkony a poměrně věrné vyprávění v prvním díle filmu, zatímco druhá polovina byla pojata mnohem volněji. Hromadné scény ve filmu J. Hoffmana reprezentují slavné bránění Jasné hory v Čenstochové, nejposvátnějšího náboženského místa v Polsku, kde pan Kmicic sehrál dominantní roli a závěrečná bitva mezi knížetem Bohuslavem a panem Czarnieckým, kde pan Kmicic daroval nenáviděnému Bohuslavovi život. Bohužel shledávám, že film, jakkoli impozantní, značně zaostává za knižní předlohou, na druhou stranu jsem přesvědčen, že zfilmovat Sienkiewiczovo dílo byl těžký, ne-li nemožný úkol.

plakát

Výhra admirála Kotrby (1981) (TV film) 

Československá televizní komedie o potížích, které provázely výhru pana Kotrby (L. Pešek), pro svou oblibu v plavidlech nazývaný Admirál. Tento důchodce, který celý život sloužil jako lodník, se stal jubilejním návštěvníkem místního obchodního centra a jako odměnu dostal poukaz na nákup zboží v oné prodejně. Pan Kotrba však touží po nákupu lodního motoru, který by namontoval na loď, kterou si sám postavil a tento produkt pochopitelně zmíněná prodejna nevede. Je nutné tedy vymyslet způsob jak z nabízeného zboží vydělat finance na nákup motoru. V komedii P. Schulhoffa se kromě poněkud neobvykle vznětlivého pana Peška objevil R. Hrušínský jako jeho známý, neboť o přátelství lze hovořit pouze stěží a dále byl obdařen poměrně velkou rolí vedoucího prodejny V. Štekl. V menších rolích můžeme sledovat J. Líra, D. Hlaváčovou a N. Popelíkovou coby Kotrbovu vypočítavou sousedku. Jedná se o třičtvrtě hodinovou nepříliš známou a řekněme průměrnou veselohru, na jejímž konci byl problém pana Kotrby nečekaně jednoduše vyřešen a on tak mohl vyplout se svou lodí na vodu.

plakát

Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982) 

Československá komedie popisující setkání dvou meziplanetárních cestovatelů s naší civilizací. V hlavních rolích mimozemšťanů, kteří mají za úkol zjistit, jakým způsobem se na Zemi žije a jak je zařízen chod společnosti a o těchto zjištěních posílat vzkazy do svého domova, se objevili známí slovenští humoristé M. Lasica a J. Satinský. Jako základnu svého dočasného pobytu na Zemi si vybrali byt doktora Jánského (J. Menzel), který se za přítomnosti neobvyklých hostů dostal na pokraj psychického zhroucení, obzvláště když mu mezigalaktičtí návštěvníci totálně zničil byt a několikrát přerušili milostnou chvilku s jeho kolegyní, překvapivě půvabnou N. Konvalinkovou. Ve snímku O. Lipského se vyskytuje značné množství komických situací vyplývající z neznalosti pozemských zvyklostí a také obsazením řady zábavných postav. Vrchol snímku představuje debata na vědeckém sympoziu, kam se oba mimozemští návštěvníci infiltrují a kde se objeví mnoho známých hereckých tváří (M. Kopecký, J. Kodet, L. Kopřiva, V. Hlavatý). Velmi mě zde pobavil i Z. Svěrák, který se ve filmu ukázal na pár vteřin, aby se zeptal, zda přítomní nevědí, kde je profesor Cimrman. Z řady herců ve vedlejších rolích můžeme jmenovat Jánského souseda L. Sobotu, vedoucího prodejny J. Hálka, divoké závoznice J. Břežkovou a J. Kretschmerovou, průvodce v přírodní rezervaci J. Lábuse, ředitele výzkumného ústavu K. Augustu či mistra V. Hrabánka. Snímek také poukazuje na znečištění životního prostředí a varuje před příliš kvapnou modernizací společnosti, což se nejvíce projevilo v kousku přírody, který zatím nebyl dotčen výstavbou sídliště a i tam se objevují umělé vymoženosti moderní doby. Vzhledem z slavným snímkům geniálního O. Lipského můžeme řadit tento film, jenž se vyznačuje výrazným ekologickým přesahem, spíše k autorovým průměrnějším počinům, avšak přesto se domnívám, že díky vysoké míře zábavnosti ho můžu ohodnotit čtyřmi hvězdami.

plakát

Sázka na třináctku (1977) 

Československý kriminální film zabývající se pátráním po pachatelích loupežného přepadení poštovního vozu. Vyšetřováním je pověřen poručík Václav Charvát (J. Satoranský), který je povolán z Prahy do malého města, kde se loupež odehrála a kde se místní kriminalisté ocitli ve slepé uličce. Poručík Charvát tráví volný čas v místní ubytovně, kde se seznamuje s vedoucím R. Hrušínským a především s jeho hysterickou dcerou Květou (Z. Cigánová), která ihned ve vysokém a pohledném kriminalistovi nalezne zalíbení. První polovina snímku se tak zabývá především Charvátovými soukromými milostnými záležitostmi a vyšetřování případu se věnuje pouze sporadicky. Ve městečku se objeví dvě mrtvoly a Charvát je ihned spojuje s onou loupeží, zejména když jedna oběť údajně vynalezla důmyslnou metodu jak opakovaně vyhrát v tahových loteriích, což je jedna z možností, jak zlegalizovat uloupené peníze. Satoranský se hledání pachatelů věnoval sám, pouze si doplňoval informace od místního kriminalisty (nepřátelský Z. Řehoř) a náčelníka D. Blaškoviče. V dalších rolích se v této docela zajímavé kriminálce objevil R. Přibyl jako zastřelený manžel Květy, dále B. Šmída jako tradičně zpomalený spisovatel, který si dovolil prohledávat Charvátovi jeho dokumenty k případu či v malé roli vždy zajímavý B. Poloczek. Celkově se mi kriminálka D. Kleina líbila, avšak zbytečně výrazná milostná epizoda hlavní postavy a také lehce předvídatelný děj hodnocení sráží do průměru.

plakát

Pták Žal (1985) (TV film) 

Československá televizní pohádka vyprávějící o tom, že radost a žal patří nerozlučně k sobě. Princezna z Radostného království (V. Žilková), v němž je přikázáno mít neustále veselou náladu a smutní lidé se vnímají jako nemocní, žila celý svůj bezstarostný život v radovánkách, a proto vůbec nedokáže pochopit, že lidé mají i nějaké trápení a starosti. Když jí stará a smutná žena řekne, že má žal, neodolá a chce ho poznat také. Žal v této pohádce je prezentován J. Kemrem stylizovaným do černého havrana a v lidské podobě je nápadně podobný Smrti z Bergmannovi Sedmé pečetě. Žal způsobí, že z princezny se stala chudá a ponižovaná služka, do níž se jako zázrakem zamiloval princ P. Svoboda, jemuž porodí syna. Všechny dosavadní útrapy, které jí Žal způsobil, byly ničím v porovnání s tím, že jí černý pták odnese malé novorozeně. V tom okamžiku poznává skutečnou bolest ze ztráty nejbližšího a úklady J. Kemra jsou tak zastaveny. Postava J. Kemra v pohádce nevyznívá nikterak zle, Žal pouze trvá na tom, že když člověk pozná bolest a zklamání, dokáže si pak lépe vážit radostných maličkostí. Nerozlučného partnera k pochmurnému Žalu tvoří H. Maciuchová v roli Radosti, kteří spolu vedou moudré dialogy. Ve vedlejších rolích se v pohádce V. Jordánové objevil komoří F. Husák, selka B. Holišová, dřevorubec L. Křiváček či nafrněný dvořan V. Mareš. Pohádka může působit poněkud depresivně, avšak ukrývá se v ní stará pravda, že život pouze v radosti a štěstí je povrchní, odtržený od reality a pouze rány od života spojené s nějakým zklamáním a utrpením mohou člověku přivodit pocit skutečného prožitku a radostných okamžiků si pak váží mnohem více.

plakát

Žáku Kašíku, nežeň se! (1985) (TV film) 

Československá televizní komedie o nečekaném zestárnutí dvou žáků sedmé třídy, kteří v hodině chemie vypili elixír mládí s opačným účinkem, ktrerý jim připravil učitel Vaněk (P. Nárožný). Tato nepravděpodobná situace způsobila mnoho komických situací, do níž promlouvali rodiče obou uličníků a zejména žáci samotní. Zestárlého žáka Kašíka hrál O. Havelka a jeho kamaráda Hejbala ztvárnil vynikajícím způsobem M. Vladyka, jenž dostal o něco víc prostoru, přestože se snímek jmenuje po jeho spolužákovi. Manželský pár Kašíkových tvořil J. Abrhám a H. Maciuchová a v rolích Hejbalových rodičů se ukázal vznětlivý K. Heřmánek a J. Molavcová. Velmi zábavný byl tradičně P. Nárožný, jenž po fiasku s elixírem v hodině chemie byl za trest jmenovám učitelem tělesné výchovy a snažil se využít výhody nenadálých fyzických předností svých žáků. Rodiče obou sedmáků museli přijmout tuto absurdní situaci jako skutečnost a vzhledem k fyzickému věku svých synů ihned začali strojit námluvy. V závěru, kdy si oba hoši uvědomili, že být dospělý nepřináší tolik zábavy, jak si představovali, se po konzumaci pochybného receptu na krupičnou kaši všechno vrátí do původního stavu. Musím uznat, že se jedná o velmi jednoduchý, ale o to víc vtipný hodinový televizní snímek, u něhož mě především pobavil M. Vladyka, K. Heřmánek a P. Nárožný. Za tento počin televizní režisérce J. Pokorné-Makoszové, autorce řady zajímavých a příjemných filmů nejen pro děti, tleskám.

plakát

Osudné dveře (1991) (TV film) 

Československý televizní film natočený podle stejnojmenné povídky R. L. Stevensona situovaný do renesanční Itálie. V hlavní roli tohoto příběhu se představil P. Štěpánek jako vojenský důstojník prudce zamilovaný do dcery místního boháče a M. Dlouhý jako syn zchudlého šlechtice vykonávající vojenskou službu. Domnívám se, že nabídnutý příběh není dostatečně poutavý ani zajímavý, neboť se věnuje převážně nedorozumění, které vzniklo záměnou ctitelů mladé dívky. Mladý voják totiž na útěku po souboji se Štěpánkem omylem vkročí do domu obchodníka J. Somra, o jehož dceru se právě uchází důstojník. Mám takový dojem, že děj nemá hlavu ani patu, není dramatický ani zajímavý a v závěru postrádá i logiku a je zmatený a nevěrohodný, zkrátka toto Stevensonovo dílo u mě nezabodovalo. V roli vdavekchtivé dívky Lucrecie se objevila R. Neuwirthová-Skalská, známá zejména jako nosatá princezna z Tří veteránů, a zde se prezentovala neobvyklým, herecky nevyzrálým projevem. Obsazením jako vždy skvělého J. Somra do role otce Lucrecie autorka V. Janečková alespoň částečně zmírnila mou nespokojenost s tímto dílem. V menší roli původního objektu touhy mladého vojáka se ukázala S. Postlerová, avšak její roli jsem příliš nepochopil. Značnou část hodinového filmu vyplňuje bujará svatební oslava v krčmě doprovázená veselou jižanskou temperamentní hudbou, jejíž souvislost s příběhem jsem taktéž nepochopil. Navzdory mým oblíbeným hercům tento film rozhodně nemohu doporučit, neboť díky slabé předloze se nepodařilo pozvednout film ani do průměru.

plakát

Odpočítávání (2010) 

Americký thriller zabývající se otázkou, kam až lze zajít při výslechu islámských teroristů. Americký občan Steven Younger (M. Sheen), v mládí vyrůstající v Islámábádu kvůli pracovnímu pobytu jeho otce, se poté stal členem elitní americké vojenské jednotky, jaderným expertem a současně islámským extremistou. Poté, co rozmístil do třech amerických měst jaderné bomby, je dopaden a pochopitelně se zdráhá prozradit umístění náloží. K výslechu je přizvána vedoucí protiteroristické jednotky Helen Brodyová (C. A. Moss) a výstřední vojenský expert na vyslýchání svědků Henry Harold Humpries, zvaný H (S. L. Jackson). Po sérii neúspěšných pokusů, které zahrnovaly jak důmyslné psychologické, tak i fyzicky bolestivé prostředky, přimět teroristu odpovědět, kde zanechal jaderné bomby, dochází na řadu jeho rodina. Zde právě přichází námět k zamyšlení, zda použít stejné donucovací prostředky jako islamisté a začít mučit teroristovi děti před jeho očima, nebo si zachovat odlišnou civilizační úroveň, nechat bomby vybuchnout a přijít tak o miliony lidských životů. Jediný, kdo byl ochoten zajít k extrémním donucovacím prostředkům či jimi alespoň pohrozit, byl H, všichni ostatní, včetně elitních vojáků, se nad jeho metodami pohoršovali a zakrývali si oči, a v tom vidím jasnou slabost naší civilizace, kde převládá falešný a prázdný humanismus. Tato slabina je v očích teroristů jasně patrná a může se naší vyspělé civilizaci těžce nevyplatit. Ve výsledku se podařilo pod pohrůžkou smrti jeho potomků vyslýchaného přimět mluvit, avšak dotyčný zatajil existenci čtvrté bomby, která v závěru dramatu explodovala. Zdá se tedy, že na podobné teroristy, navíc rodilé Američany jako v tomto případě, neplatí žádné metody, ani mírné, ani tvrdé, neboť pro ně zákony tohoto světa nejsou určující a důležité a řídí se s neuvěřitelným sobectvím pouze tím, co jim za podobné nenávistné činy slíbil Alláh, tedy posmrtný život plný zábavy, slávy a odpočinku.

plakát

Přátelská výpomoc (1989) (TV film) 

Československý televizní film zabývající se dohrou rozvodového řízení mezi D. Veškrnovou a J. Hanzlíkem. Mladá žena, poněkud mdlého rozumu, pracující jako zubní laborantka, však nemá v plánu se spravedlivě rozdělit se svým bývalým manželem o majetek, který nabyli ve společném soužití. Kývne proto na nabídku své kolegyně N. Konvalinkové, že domluví fiktivní krádež bytu a poté budou ukradené věci vráceny. Občas se ve filmech objeví postava, z jejíhož charakteru a morálního úpadku se divákovi obrací žaludek, a přesně taková byla role N. Konavalinkové, z čehož vyplývá, že předem dohodnutý plán mezi kolegyněmi poněkud nevyšel. V dalších rolích se objevil upjatý závodní právník V. Preiss, milenec D. Veškrnové, který poté působí jako prostředník mezi ní a jejím bývalým mužem. Mezi dalšími kolegy v zubní laboratoři patřil teatrální bavič J. Dvořák, nevýrazná T. Brodská či režisérova skutečná manželka J. Štěpánková. V malé, ale výrazné roli se ukázal i můj oblíbený J. Teplý coby odporný manžel stejně nechutné N. Konvalinkové. Je s podivem, že se ve filmu objevují v naprosté většině postavy zlé a závistivé a celkově snímek nepřináší mnoho pozitivního. Také vztahy mezi bývalými manžely se okatě pohybovaly od extrému do extrému, neboť jsme mohli zahlédnout jejich přátelské povídání až po nenávistné obviňování, které se nevěrohodně střídalo. Závěr snímku J. Dudka nepřinesl očekávanou nápravu situace či potrestání zlodějů a vyzněl zcela nelogicky a absurdně. Z těchto důvodů hodnotím film nejasného žánru podprůměrně i s ohledem na to, že od J. Dudka jsem zvyklý na výrazně kvalitnější počiny.

Reklama

Reklama