Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Pohádka
  • Akční

Recenze (853)

plakát

Hostinec „U kamenného stolu“ (1948) 

Československá komedie natočená podle románu K. Poláčka vyprávějící o hotelu v lázeňském středisku Džbery pod Skálou. Majitelé hotelu S. Rašilov a jeho žena, o poznání mladší a atraktivnější J. Šejbalová jsou vyrušeni příjezdem rady Dinděry s manželkou (S. Neumann a R. Šlemrová) a dvěma dcerami. Do hotelu též míří jejich synovci Tomáš a Spytihněv. Tito bratři v podání skvělého S. Beneše a R. Hrušínského jsou dlouhodobě velmi rozhádaní, a aby ani jeden neudělal druhému ústupek, komunikují spolu nepřímo, buď mluví v obecné rovině, nebo k nějakému předmětu, jenž slouží jako komunikační pomůcka. Koketující Šejbalová nalezne zalíbení ve známém pěvci ubytovaném v hotelu (J. Plachý), k nemuž s povzdechy vzhlížejí všechny ženy, a uteče s ním. Chudák pan Rašilov neví, jak si poradit s touto situací, zavře se v pokoji a vedení hotelu předá svým synovcům. Aby byla udržena jednota vedení podniku, domluvili se komicky komunikující synovci na tom, že se budou v šéfování hotelu střídat jednou týdně, přičemž ten druhý, co zrovna nebude mít nadřízenou pozici, bude obsluhovat v lokále. Synovci se kromě starání o chodu hotelu také zabývali navazováním milostných vztahů s dcerami rady Dinděry, přičemž překážkou pro ně byli dva nepříliš společenští sokové a pochopitelně jejich vlastní vzájemná nevraživost, která však byla vtipná. Mezi nejzábavnější scény patří návštěva hotelu malou skupinou svatebčanů, kteří utekli bez placení. Zde bych si dovolil upozornit na jednoho z nich, který mě obzláště zaujal, a sice otec nevěsty J. Vošalík. Mezi hosty hotelu se neztratil ani V. Trégl, nespokojený s mizernou obsluhou restaurace. Nakonec vše dopadne dle očekávání, Hrušínský s Benešem se usmíří a navážou pevný vztah s dcerami rady Dinděry. Paní hoteliérová, jež uprchla se svou láskou, si brzy uvědomí pokles jejího společenského postavení, neboť u pana umělce nedělala nic jiného než služku, a vrátí se k manželovi. Velmi povedené komedii J. Grusse jsem se rozhodl udělit plný počet hvězd.

plakát

Každý má svůj stín (1980) (TV film) 

Československá televizní komedie zabývajícími se rodinnými vztahy v jednom domě. Strýček Josef v podání I. Racka, jehož životní náplní jsou konspirační teorie týkající se mimozemských civilizací, má velmi pěkný vztah se svým synovcem Jakubem (J. Potměšil), avšak právě kvůli svým výstředním zálibám je trnem v oku své švagrové I. Janžurové, která by ho nejraději umístila do psychiatrické léčebny a do jeho uvolněného pokoje nastěhovala svou dceru s mužem (půvabná J. Leichtová a M. Vašinka). U příležitosti rodinného setkání si manžel Janžurky a otec rodiny L. Munzar udělá ze strýčka legraci, a sice během rodinného fotografování uměle do fotografie přidá stín, jenž má vyjadřovat mimozemskou přítomnost. Tento žert, který strýček ihned odhalí, však vystupňuje opovržení a nevraživost vůči jeho osobě a strýc Josef opouští domov, kde mu už nebylo příjemně. Závěr snímku naznačuje, že se má strýc Josef vrátit, avšak konec snímku nepochopitelně splynul se závěrečnými titulky a divák má pouze nejasnou představu o vyřešení rodinné rozepře. Název snímku souvisí s představou I. Racka o existenci vyspělých mimozemských civilzací, které nás sledují a každý člověk má tak podle něho svého mimozemského pozorovatele. Dále se ve snímku v menší roli jako část rodiny objevil i manželský pár R. Jelínek a atraktivní J. Švandová. V komediálně laděném snímku J. Platze se objevil i M. Nedbal jako dědeček, který velmi přispěl k navýšení zábavnosti i celkové kvalitě snímku, neboť bez jeho postavy bych vážně uvažoval o podprůměrném hodnocení.

plakát

Tchýně (1969) (TV film) 

Československý televizní komediální film vyprávějící o babičce (J. Šejbalová), která žije v bytě se svou dcerou a zeťem a stará se jim o děti. Vzhledem k temperamentu babičky a pasivnímu chování obou rodičů lze očekávat neshody, které vyústily ve snahu babičku vdát a dostat ji tak z bytu. Ušlápnutého a dobráckého otce ztvárnil J. Pleskot a povrchní matku si zahrála A. Vránová. Následuje série pokusů o seznámení, kdy J. Šejbalová postupně odmítla životem zklamaného zoufalce J. Vojtu, sobeckého B. Záhorského, jenž se ze všeho nejvíc zajímal o výši důchodu své budoucí partnerky a chlípníka O. Sklenčku, kterého natolik rozdivočil výstřih A. Vránové, že se nestyděl po ní ihned vystartovat téměř před zraky její rodiny. Zcela jiný pohled na film nabízí závěrečná část snímku, v níž na návštěvu přijíždí druhá babička, tedy matka J. Pleskota, v podání H. Meličkové, významné slovenské herečky a umělkyně. Tato druhá babička se prezentovala jako ukázková semetrika, která má se vším problém a nic jí není vhod, přičemž J. Šejbalová a A. Vránová záhy opustili její nepříjemnou společnost, zatímco její syn se jí hanebně podbízel a lživě ji přesvědčoval o bezproblémovém chodu domácnosti. Doprovod této babičce z venkova tvořil strýček v podání J. Moučky, jenž na návštěvu přivezl demižon pálenky, z níž si notně naléval. Prestože se dílo J. Roháče tváří jako komedie a skutečně se nějaké vtipné scény najít dají, celkové vyznění se spíše blíží sociálnímu dramatu, jež popisuje soužití více generací v jednom bytě.

plakát

Nástrahy velkoměsta (1984) 

Italská komedie vyprávějící o čtyřicetiletém farmáři Artemiovi (komik R. Pozzetto) ze zapadlé vesnice, kde žil celý život a který se rozhodl, že zkusí své štěstí ve městě. Nasedne tedy do svého traktoru a odjede do Milána. Následuje mnoho komických situací, při nichž zkouší najít práci, přijde o všechny své peníze a také o jediné zavazadlo a současně se seznámí s Angelou (Američanka D. Osterbuhr), mladou, zaneprázdněnou ženou, do níž se zamiluje. Tato dívka, fanynka Juventusu, k němu projevuje jistou náklonnost, ale Artemiovu nabídku k sňatku odmítne, neboť si chce užívat nezávislého života. Artemio neustále naivně opakuje, že ho čeka slibná budoucnost, slušnou práci však najít nemůže, a tak se pobouřen svými neúspěchy a neschopností se ve městě zabydlet, vrací zpět ke své matce do rodné vsi. Zde náchází svůj klid a své štěstí po boku Marie Rosy (S. Ambrosini), kterou dříve nepochopitelně odmítal, avšak po svém návratu tuto krasavici už neopustil. Líbila se mi i veselá úvodní píseň filmu. Režisérům F. Castellanovi a G. Mocciaovi se podařilo natočit velmi zábavnou, přímočarou komedii se skvělým R. Pozzettem, která milým a neurážlivým způsobem zobrazuje rozdíly mezi životem ve velkoměstě a na venkově.

plakát

Potopa (1974) 

Polský dvojdílný historický velkofilm natočený podle stejnojmenného románu H. Sienkiewicze popisující události během polsko-švédské války v letech 1655-1658. Hlavní postavu představuje pan Ondřej Kmicic (D. Olbrychski), šlechtic a vynikající válečník, vyznačující se odvahou a prudkostí. Monumentální snímek trvající přes čtyři hodiny popisuje jeho proměnu z divokého svévolného rytíře obklopeného lupiči a kriminálníky po nevídaně chrabrého hrdinu a vlastence, který výrazně přispěl svými udatnými činy k vítězství nad švédským nepřítelem. Švédové, kteří si vytvořili během třicetileté války status vojenské velmoci, měli zpočátku výhodu způsobenou zradou několika vojevodů a nepřipraveností oslabeného polského národa, avšak v průběhu konfliktu nabírali Poláci sílu, až jejich početní převaha a vojenské nadšení donutily Švédy ustoupit ze země. Zatímco Seveřané měli vyšší technickou vyspělost a skvělou pěchotu a dělostřelectvo, Poláci se mohli opřít o svou jízdu, která snad v té době neměla ve světě konkurenci. Současně můžeme sledovat romantickou linii příběhu mezi Kmicicem, zpočátku divousem, poté příkladným hrdinou a Alexandrou Billewiczównou (M. Brauneková), ctnostnou a hrdou ženou, jejichž láska musela překonat mnoho překážek, především musel pan Kmicic očistit své jméno od zbytečně prolité krve a dobýt zpět svou čest. Snímek pochopitelně nemůže vystihnout mimořádnou košatost příběhu a nespočet postav, jež se objevily v knize, přesto mám dojem, že zejména druhá část byla hodně osekána, bylo vynecháno mnoho zajímavých a dramatických událostí, například dobývání Varšavy. Dokonce se obávám, že bez předchozícho přečtení románu, jímž jsem byl upřímně nadšen, bych měl problémy pochopit některé souvislosti a význam a jednání jednotlivých postav. V dalších rolích se objevil T. Lomnicki (rytíř Michal Wolodyjowski, jehož význam byl ve snímku velmi snížen), W. Hancza (zrádce vojevoda litevský Janusz Radziwill), L. Teleszynski (kníže Bohuslav Radziwill, elegantní šlechtic, výborný válečník, avšak taktéž zrádce) a K. Wichniarz (pan Zagloba, rytíř bystrého rozumu a Wolodyjowského druh v poli). Oceňuji kostýmy, herecké výkony a poměrně věrné vyprávění v prvním díle filmu, zatímco druhá polovina byla pojata mnohem volněji. Hromadné scény ve filmu J. Hoffmana reprezentují slavné bránění Jasné hory v Čenstochové, nejposvátnějšího náboženského místa v Polsku, kde pan Kmicic sehrál dominantní roli a závěrečná bitva mezi knížetem Bohuslavem a panem Czarnieckým, kde pan Kmicic daroval nenáviděnému Bohuslavovi život. Bohužel shledávám, že film, jakkoli impozantní, značně zaostává za knižní předlohou, na druhou stranu jsem přesvědčen, že zfilmovat Sienkiewiczovo dílo byl těžký, ne-li nemožný úkol.

plakát

Výhra admirála Kotrby (1981) (TV film) 

Československá televizní komedie o potížích, které provázely výhru pana Kotrby (L. Pešek), pro svou oblibu v plavidlech nazývaný Admirál. Tento důchodce, který celý život sloužil jako lodník, se stal jubilejním návštěvníkem místního obchodního centra a jako odměnu dostal poukaz na nákup zboží v oné prodejně. Pan Kotrba však touží po nákupu lodního motoru, který by namontoval na loď, kterou si sám postavil a tento produkt pochopitelně zmíněná prodejna nevede. Je nutné tedy vymyslet způsob jak z nabízeného zboží vydělat finance na nákup motoru. V komedii P. Schulhoffa se kromě poněkud neobvykle vznětlivého pana Peška objevil R. Hrušínský jako jeho známý, neboť o přátelství lze hovořit pouze stěží a dále byl obdařen poměrně velkou rolí vedoucího prodejny V. Štekl. V menších rolích můžeme sledovat J. Líra, D. Hlaváčovou a N. Popelíkovou coby Kotrbovu vypočítavou sousedku. Jedná se o třičtvrtě hodinovou nepříliš známou a řekněme průměrnou veselohru, na jejímž konci byl problém pana Kotrby nečekaně jednoduše vyřešen a on tak mohl vyplout se svou lodí na vodu.

plakát

Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982) 

Československá komedie popisující setkání dvou meziplanetárních cestovatelů s naší civilizací. V hlavních rolích mimozemšťanů, kteří mají za úkol zjistit, jakým způsobem se na Zemi žije a jak je zařízen chod společnosti a o těchto zjištěních posílat vzkazy do svého domova, se objevili známí slovenští humoristé M. Lasica a J. Satinský. Jako základnu svého dočasného pobytu na Zemi si vybrali byt doktora Jánského (J. Menzel), který se za přítomnosti neobvyklých hostů dostal na pokraj psychického zhroucení, obzvláště když mu mezigalaktičtí návštěvníci totálně zničil byt a několikrát přerušili milostnou chvilku s jeho kolegyní, překvapivě půvabnou N. Konvalinkovou. Ve snímku O. Lipského se vyskytuje značné množství komických situací vyplývající z neznalosti pozemských zvyklostí a také obsazením řady zábavných postav. Vrchol snímku představuje debata na vědeckém sympoziu, kam se oba mimozemští návštěvníci infiltrují a kde se objeví mnoho známých hereckých tváří (M. Kopecký, J. Kodet, L. Kopřiva, V. Hlavatý). Velmi mě zde pobavil i Z. Svěrák, který se ve filmu ukázal na pár vteřin, aby se zeptal, zda přítomní nevědí, kde je profesor Cimrman. Z řady herců ve vedlejších rolích můžeme jmenovat Jánského souseda L. Sobotu, vedoucího prodejny J. Hálka, divoké závoznice J. Břežkovou a J. Kretschmerovou, průvodce v přírodní rezervaci J. Lábuse, ředitele výzkumného ústavu K. Augustu či mistra V. Hrabánka. Snímek také poukazuje na znečištění životního prostředí a varuje před příliš kvapnou modernizací společnosti, což se nejvíce projevilo v kousku přírody, který zatím nebyl dotčen výstavbou sídliště a i tam se objevují umělé vymoženosti moderní doby. Vzhledem z slavným snímkům geniálního O. Lipského můžeme řadit tento film, jenž se vyznačuje výrazným ekologickým přesahem, spíše k autorovým průměrnějším počinům, avšak přesto se domnívám, že díky vysoké míře zábavnosti ho můžu ohodnotit čtyřmi hvězdami.

plakát

Sázka na třináctku (1977) 

Československý kriminální film zabývající se pátráním po pachatelích loupežného přepadení poštovního vozu. Vyšetřováním je pověřen poručík Václav Charvát (J. Satoranský), který je povolán z Prahy do malého města, kde se loupež odehrála a kde se místní kriminalisté ocitli ve slepé uličce. Poručík Charvát tráví volný čas v místní ubytovně, kde se seznamuje s vedoucím R. Hrušínským a především s jeho hysterickou dcerou Květou (Z. Cigánová), která ihned ve vysokém a pohledném kriminalistovi nalezne zalíbení. První polovina snímku se tak zabývá především Charvátovými soukromými milostnými záležitostmi a vyšetřování případu se věnuje pouze sporadicky. Ve městečku se objeví dvě mrtvoly a Charvát je ihned spojuje s onou loupeží, zejména když jedna oběť údajně vynalezla důmyslnou metodu jak opakovaně vyhrát v tahových loteriích, což je jedna z možností, jak zlegalizovat uloupené peníze. Satoranský se hledání pachatelů věnoval sám, pouze si doplňoval informace od místního kriminalisty (nepřátelský Z. Řehoř) a náčelníka D. Blaškoviče. V dalších rolích se v této docela zajímavé kriminálce objevil R. Přibyl jako zastřelený manžel Květy, dále B. Šmída jako tradičně zpomalený spisovatel, který si dovolil prohledávat Charvátovi jeho dokumenty k případu či v malé roli vždy zajímavý B. Poloczek. Celkově se mi kriminálka D. Kleina líbila, avšak zbytečně výrazná milostná epizoda hlavní postavy a také lehce předvídatelný děj hodnocení sráží do průměru.

plakát

Pták Žal (1985) (TV film) 

Československá televizní pohádka vyprávějící o tom, že radost a žal patří nerozlučně k sobě. Princezna z Radostného království (V. Žilková), v němž je přikázáno mít neustále veselou náladu a smutní lidé se vnímají jako nemocní, žila celý svůj bezstarostný život v radovánkách, a proto vůbec nedokáže pochopit, že lidé mají i nějaké trápení a starosti. Když jí stará a smutná žena řekne, že má žal, neodolá a chce ho poznat také. Žal v této pohádce je prezentován J. Kemrem stylizovaným do černého havrana a v lidské podobě je nápadně podobný Smrti z Bergmannovi Sedmé pečetě. Žal způsobí, že z princezny se stala chudá a ponižovaná služka, do níž se jako zázrakem zamiloval princ P. Svoboda, jemuž porodí syna. Všechny dosavadní útrapy, které jí Žal způsobil, byly ničím v porovnání s tím, že jí černý pták odnese malé novorozeně. V tom okamžiku poznává skutečnou bolest ze ztráty nejbližšího a úklady J. Kemra jsou tak zastaveny. Postava J. Kemra v pohádce nevyznívá nikterak zle, Žal pouze trvá na tom, že když člověk pozná bolest a zklamání, dokáže si pak lépe vážit radostných maličkostí. Nerozlučného partnera k pochmurnému Žalu tvoří H. Maciuchová v roli Radosti, kteří spolu vedou moudré dialogy. Ve vedlejších rolích se v pohádce V. Jordánové objevil komoří F. Husák, selka B. Holišová, dřevorubec L. Křiváček či nafrněný dvořan V. Mareš. Pohádka může působit poněkud depresivně, avšak ukrývá se v ní stará pravda, že život pouze v radosti a štěstí je povrchní, odtržený od reality a pouze rány od života spojené s nějakým zklamáním a utrpením mohou člověku přivodit pocit skutečného prožitku a radostných okamžiků si pak váží mnohem více.

plakát

Žáku Kašíku, nežeň se! (1985) (TV film) 

Československá televizní komedie o nečekaném zestárnutí dvou žáků sedmé třídy, kteří v hodině chemie vypili elixír mládí s opačným účinkem, ktrerý jim připravil učitel Vaněk (P. Nárožný). Tato nepravděpodobná situace způsobila mnoho komických situací, do níž promlouvali rodiče obou uličníků a zejména žáci samotní. Zestárlého žáka Kašíka hrál O. Havelka a jeho kamaráda Hejbala ztvárnil vynikajícím způsobem M. Vladyka, jenž dostal o něco víc prostoru, přestože se snímek jmenuje po jeho spolužákovi. Manželský pár Kašíkových tvořil J. Abrhám a H. Maciuchová a v rolích Hejbalových rodičů se ukázal vznětlivý K. Heřmánek a J. Molavcová. Velmi zábavný byl tradičně P. Nárožný, jenž po fiasku s elixírem v hodině chemie byl za trest jmenovám učitelem tělesné výchovy a snažil se využít výhody nenadálých fyzických předností svých žáků. Rodiče obou sedmáků museli přijmout tuto absurdní situaci jako skutečnost a vzhledem k fyzickému věku svých synů ihned začali strojit námluvy. V závěru, kdy si oba hoši uvědomili, že být dospělý nepřináší tolik zábavy, jak si představovali, se po konzumaci pochybného receptu na krupičnou kaši všechno vrátí do původního stavu. Musím uznat, že se jedná o velmi jednoduchý, ale o to víc vtipný hodinový televizní snímek, u něhož mě především pobavil M. Vladyka, K. Heřmánek a P. Nárožný. Za tento počin televizní režisérce J. Pokorné-Makoszové, autorce řady zajímavých a příjemných filmů nejen pro děti, tleskám.

Reklama

Reklama