Schlierkamp

Československá komedie z prostředí kuchyně bratislavského hotelu. Hlavní postavu představuje šikovný a poctivý mistr cukrář Šimon Šindelka v podání známého slovenského herce E. Horvátha ml. Tomuto poctivci komplikuje život jeho matka (I. Kačírková) s enormní snahou hledání nevěsty pro svého syna a také jeho nevysvětlitelná tendence strkat prsty do malých otvorů. Vedle sympatického cukráře můžeme zhlédnout také záletného vrchního Fera, jehož představitele A. Hryce jednoznačně hodnotím jako nejkomičtější postavu snímku. Fero je známý svými pochybnými a nekalými kšeftíky a také netradiční přípravou luxusních alkoholických nápojů. Scéna s výrobou koňaku Debouche je vskutku lahůdková. Co se týče ženských postav, je potřeba zmínit R. Maškovou, pomerně půvabnou avšak příliš nerozhodnou až hloupou servírku a její kolegyni P. Mourkovou, tradičně prostořekou mladou slečnu. Z vedlejších postav bych ještě připomenul cukrářského učně J. A. Duchoslava, movitého objednatele dortu s bílým koněm Elevátorem D. Blaškoviče či znalce francouzských koňaků V. Černého. Režiséru Herzovi se podařilo natočit vkusnou a vtipnou komedii, jež se může řadit mezi nejlepší slovenské díla tohoto typu.

Československý tragikomický snímek z Žižkovského předměstí. Hlavní postavu dobromyslného až naivního prosťáčka Lájoška Cínu ztvárnil V. Kotva, muž známý především z malých či nepatrných rolí. Dobrota, tolerance, skromnost, trpělivost a náznak nadpřirozených schopností u tohoto muže je tak evidentní, že mu blízcí přátelé říkají Svatej. Vedle hlavní postavy můžeme sledovat herecké umění F. Peterky, jehož role hlučného bohémského závozníka Martina Zacha byla velmi výrazná, avšak pro samotný děj až tak podstatná nebyla. Jednoznačně největší objev v tomto snímku pro mě představuje J. Vysloužilová, hrající atraktivní, dominantní ženu Magdu, matku čtyř dětí, jejíž morálka klesla na samotné dno. Právě citový vztah a jeho vývoj Lájoška vůči této nehodné osobě považuji na dramatu za nejzajímavější. V momentě, kdy tato žena bez zábran přesvědčí nebohého Lájoška, že spolu mají dítě černé pleti, mnohého diváka napadne, že tento vztah neskončí zrovna šťastně. Ve snímku se často objevují scény z obyčejné žižkovské pivnice, kde spolu s Lájoškem a Zachem tráví čas intelektuál Samuel a cynický hrobník Jožka. Snímek se mi osobně nejeví jako obzvláště podařený, neboť kromě chaotického začátku obsahuje nekteré zbytečné scény, jež odvracejí pozornost od hlavní dramatické linie, avšak díky neokázalému a neokoukanému herectví V. Kotvy a přesvědčivosti a sex-appealu zapomenuté J. Vysloužilové volím nadprůměrné hodnocení.

Francouzský thriller v hlavní roli s vynikajícím A. Delonem vypráví o svědkovi nešťastné události, jenž upadne v podezření, že disponuje tajnou informací a okamžitě mu jde po krku dvojice nebezpečných chlapíků vyslaných mocným výrobcem zbraní Emmerichem. M. Gerfaut si spojí skutečnosti dohromady a v důsledku osobních útoků se přeorientuje z hraní pokeru na roli profesionálního zabijáka a náhle gangsteři zjistí, s kým se pustili do křížku. Osobně mě docela zaujal tehdejší vozový park a také nádherné vozidlo hlavního hrdiny. Drama v průběhu snímku nabírá čím dál větší otáčky a v závěru na diváka čeká přímo rána do hlavy. Happy end se vskutku nekonal. Za velmi zajímavou jednoznačně považuji automobilovou honičku Lancia vs Citroen. Tři muže na zabití považuji za nadprůměrný francouzský thriller a Delonův výkon rovněž zaslouží vysoké hodnocení.

Československý film inspirovaný románem J. Škvoreckého Lvíče. Nebezpečně přitažlivá M. Drahokoupilová se dostává do kontaktu s novinářem uvolněných mravů J. Kačerem a ten po ní začíná nekontrolovatelně toužit. A jak už to bývá, čím větší je touha po ženě, tím více je dotyčná nedostupnější. Předstíraný nezájem slečny Stříbrné o namyšleného redaktora Karla Ledna měl však hlubší důvod než pouhé zvětšení ega. O příčině, jež vedla onu tajemnou dámu, aby prováděla s muži manipulaci a kalkul, se pojednává na konci snímku. Přiznávám, že mě osobně zaujala spíše první polovina filmu, jež se odehrává ve znamení neúspěšného Kačerova nabíjení. Z vedlejších postav lze vyzdvihnout Z. Řehoře v pro něho neobvyklé roli cynického novináře a zchátralého alkoholika a také P. Landovského, jenž opět ukázal něco ze svého neobyčejného komediálního talentu. Nadprůměrné hodnocení volím za výkon mého oblíbeného herce 60.let, pro půvab a tajemno hlavní představitelky a pro vynikající dialogy mezi nimi.

Československý film odehrávající se v malé slovenské obci během válečných let 1941/42. Příběh se zabývá zostřující se situací mezi Slováky a slovenskými Židy, jež musí nosit ponižující hvězdy a od nichž se postupně celá společnost distancuje. Milenecká dvojice mezi mladým Slovákem Igorem (B. Križan) a sedmnáctiletou Židovkou Evou (E. Vašáryová) representuje hlavní postavy dramatu a hlavní myšlenka příběhu spočívá v jejich snaze překonat společenská příkoří, nastavená v tehdejší nelehké době. Pokus o pokřestění Evy a zbavení se tak tíživé šesticípé hvězdy je nakonec po značném úsilí úspěšné, avšak mladá Židovka nakonec před tragickým koncem neunikne. První transporty ze Slovenska začaly své nebohé cestující odvážet v březnu 1942 a Židé uniknuvší transportům měli o své blízké oprávněné obavy, neboť tyto vlaky smrti měly namířeno přímo do Osvětimi. V dramatu vystupuje mnoho slovenských umělců, jako první se mi vybaví holič Frólik skvěle zahraný J. Vaškem, jenž vycítí šanci vylepšit si společenské postavení a stane se členem Hlinkových gard, s čímž je spojen totální morální rozklad osobnosti. Osobně je poté zodpovědný na plynulý odjezd transportu, do něhož byli přednostně vybrání bohatí Židé. Výjimečně přirozený C. Filčík ztvárnil starého Žida, jenž zbytky svých osamělých dní utápí v alkoholu a jenž svou hvězdu nosí provokativně na zádech. Nesmírně zajímavá postava byla též figurka vykutáleného nosatého kudrnáče, převážně se vyskytujícího se v baru; jméno herce se mi však bohužel nepodařilo identifikovat. Za závěrečné dramatické události, krátce proloženou klidnou pasáží, aby na samotném konci snímku opět drsně navodily tragickou atmosféru doby, navíc po dokonalém zaujetí dosavadním příběhem, mohu s klidným svědomím udělit nejvyšší hodnocení. Námestie svätej Alžbety se může směle měřit se svým slavnějším bratříčkem, Obchodem na korzu, Oscarovém snímku s podobnou tematikou natočeném ve stejném roce.

Československá televizní inscenace podle předlohy S. Zweiga a je zcela výjimečná, neboť vypráví pozoruhodný příběh z šachistického prostředí. V úvodu se divák seznamuje s životními osudy obou hlavních aktérů a vrchol snímku je jednoznačný : šachový souboj mezi arogantním, cynickým a amorálním velmistrem Čentovičem a amatérem Dr. Kleibertem, mužem s podkopanou psychickou stabilitou. Výraznou postavu nepřemožitelného Čentoviče ztvárnil československý herecký poklad R. Hrušínský, jehož herecký výkon byl jako vždy geniální. Hrušínského kamenný výraz nejen během královské hry, ale i během strohé konverzace, stojí rozhodně za zhlédnutí. Protějšek na druhé straně stolu, bývalý nacistický vězeň (L. Munzar), jenž se ve vězení pro ukrácení nekonečných hodin naučil nazpaměť slavné partie šachových legend a uvedl svou šachovou mentální paměť do stavu naprosté dokonalosti, se ukázal býti velmi nepříjemným soupeřem. Jako bývalý šachový nadšenec nemohu hodnotit jinak a skládám poklonu oběma hercům za šachovnicí.

Československé krimi, natočené dle předlohy J. Nesvadby, dějově posazené na konec 19. století. Průmyslová revoluce je v plném proudu a dělníci požadují své jistoty. Samozvaný detektiv, původním povoláním učitel František Krasl, pátrá v rodném Svahově po vrahovi hokynáře Janaty. Skělý E. Cupák v roli kantora nakonec najde pravého pachatele, avšak brzy pozná, že detektivní aktivita se mu v tomto případě nevyplatila. Kromě titulní postavy můžeme zhlédnout výborné herecké výkony u mnoha vedlejších postav. Za velmi podařenou v prvé řadě považuji zdánlivě šílenou hraběnku B. Waleskou a dále hodnotím vysoko cynického hraběte Riessiga v podání hereckého aristokrata O. Brouska. Za zmínku stojí též obě krasavice, dcera oběti J. Preissová či komtesa von Waldberg v podání M. Dvorské. Domnívám se, že režiséru D. Kleinovi a scénáristovi L. Fuksovi se podařilo natočit lehce nadprůměrou kriminálku, přičemž o nadprůměrnosti se odvažuji hovořit zejména kvůli hereckému umění hlavní postavy, historickému rázu filmu a netypickému zakončení krimisnímku.

Československý film inspirovaný životem světově proslulého skladatele A. Dvořáka. Snímek ovšem nelze pokládat za životopisný, neboť je složen pouze z jednotlivých epizod ze života slavného Mistra. V těchto životních obrazech však byly vynechány důležité momenty, jako jakékoli zmínky o jeho nejslavnějších dílech či pobyt v Americe a navíc zobrazená sestava střípků z Dvořákova života působí velmi neuceleně a nepřehledně. V ostatních Vláčilových dílech můžeme obdivovat režisérův talent pro zvláštní pojetí poetiky, v Koncertu však toto nelze zaznamenat, podobně jako postrádám výraznější dramatický prvek. Do role skladatele a dirigenta Dvořáka byl vybrán J. Vinklář, s jehož hereckým výkonem jsem byl spokojen, do vedlejších rolí byly obsazeny J. Hlaváčková jako Mistrova manželka a J. Hlaváčová v roli jeho nenaplněné lásky. Kapku Vláčilovy geniality v moři chaosu lze spatřit v postavě starého muže na venkově a jeho pohledu na svět; pro B. Záhorského, jenž ztvárnil tuto roli prostého a moudrého člověka, to byla role poslední. Nevesele, avšak jednoznačně hodnotím Koncert na konci léta jako nejhorší snímek Vláčilův a pociťuji jisté zklamání.

Československý poeticko-erotický film natočený podle knižní předlohy V. Párala, popisující milostné vzplanutí mladého ambiciózního chemika Marka Paara ke starší kolegyni Zině Zachové. Nezkušeného milovníka si zahrál mladý J. Pomeje a nutno podotknout, že jeho herecké umění přesně zapadlo do požadované role a jeho výkon se mi líbil. Začátek filmu se zabývá zapracováním čerstvého absolventa do pracovního procesu, postupně však hlavní hrdina propadá půvabům své spolupracovnice. Poetická složka snímku je reprezentována citacemi ze slavného Stendhalova románu Červený a černý a téměř celý Paarův citový dialog s jeho vyvolenou Zinou je parafrázován jako milostné tokání J. Sorela a madame de Rênal. Co se týče erotické stránky dramatu, je zastoupena odhalenými vnadami tří žen, z nichž dvě si dovolím ohodnotit jako velmi přitažlivé. Ve filmu, jak bývá zvykem, vystupují výrazné postavy ve vedlejších rolích, z nichž nejvíc zaujal nevidomý inspektor Artl v podání mistra P. Čepka, nepříliš sympatická asistenka s estébáckými metodami T. Medvecká a elegantní milenec Arnošt Tittelbach zahraný J. Bartoškou. Snímek, v němž hraje prim poměrně banální milostná záležitost v liberecké chemičce, okořeněná hudbou K. Svobody a nádechem francouzského romantismu však vyčnívá nad průměr sotva znatelně.

Jiří Lehovec, ač se zabýval zejména dokumentárními filmy, natočil i několik celovečerních snímků a Přiznání se může směle zařadit mezi nejpovedenější. Na tomto dramatu nejvíce zaujmou moderní filmografické postupy, výborně vymyšlená retrospektiva s neobyčejně poutavým příběhem. V Přiznání vystupují až na výjimky zapomenutí českoslovenští herci, avšak já osobně se skláním před jejich umem. Hlavní postavu, dobráka s tragickým osudem, jemuž pouze změna jména snad přinesla trochu štěstí a klid, si zahrál O. Lukeš. Z ostatních herců bych připomenul snad oba advokáty F. Vnoučka a hlavně F. le Breux, jako vždy proradného F. Kreuzmanna a také výkon J. Dítětové patřil k tomu nejlepšímu. Za zaznamenání stojí také scéna u JUDr. Nettika (M. Homola), zprvu z pohledu vypravěče a poté očima hlavního hrdiny Urbana/Severy. Co se týče roku vzniku díla, domnívám se, že snímek, až na malé náznaky, nebyl pokřiven ideologickými bláboly a jedná se o čisté drama nešťastného muže, pozvednuté do vyšší roviny vskutku nevšedním a povedeným pojetím filmu.