dzej dzej

Pre-Toy story. Dnes už mírně archaická, na svou dobu však téměř zázračná animace. Nedotknutelný mýtus o muci muci miminkách postaven na hlavu...

Nejlepší akční komedie všech dob a velmi vizionářské dílo - islámská teroristická organizace Krvavý džihád požaduje stažení USA jednotek z Iráku - pokud se tak nestane "sešle oheň" na americká města. Usama bin Ladin tehnle film možná viděl a nechal se jím volně inspirovat... Jinak Arnie v nejlepší formě a Jamie Lee Curtis... jednoduše neodolatelná (úprava šatů a následný erotický tanec jsou přímo k nakousnutí). "Za chvíli vás zabiju. A jak to uděláte? Nejdřív vás použiju jako štít, pak zabiju stráž skalpelem co leží na stole a potom jsem myslel, že bych vám zlomil vaz."

Klasicky narativně (vzestup - pád - druhý dech) i časově (lineární chronologie) vystavěný biografický film. Výborný herecký i pěvecký výkon Joaquina Phoenixe (něco podobného jsme mohli vidět od Vala Kilmera v The Doors), obstojná Reese Witherspoon a pro fajnšmekry Terminátor Robert Patrick v roli otce. Dechberoucí hudební čísla dávají filmu rytmus a vytváří řadu uzlových okamžiků celého příběhu (začátečnická nervozita - velkolepý úspěch - chlast a drogy - velký návrat - happy end příběhu s June). Samotný Johny Cash u nás není tolik známý jako v USA nebo v západní Evropě, Walk the Line má proto i edukativní hodnotu

Podivnost dříve formálně umírněného Dogmatika Thomase Vinterberga. Doba ledová roku 2021, Uganďané bez gravitace, krasobruslařské vraždění, létající Sean Penn, tři dvojnice a město poseté mrtvolami. Klimatický kolaps se snoubí s kolapsem lidského organismu a kolapsem morálním. Ústřední dvojice se snaží utéct z takto maligního světa a přitom znovu nachází svoji lásku. Je to koneckonců všechno „about love“.

Hned v prvních sekundách příběhu se divák ocitá na Broadwayi, mezi svítícími neony, v úvodním oslnivém hudebním čísle. Muzikál producenta Maxe Bialystoka (jméno jako parafráze na mocnou kliku evropských uměleckých imigantů) Funny boy (adaptace Hamleta!) se stává totálním propadákem a starý lišák se musí poohlédnout po něčem novém Elementární příběh shánění peněz a představitelů pro nový (nejhorší) muzikál se stává lehce plynoucí fraškou tu a tam proloženou hudebními čísly. Producenti jsou životním projektem Mela Brookse – kromě filmu z roku 1968 existuje i broadwayský muzikál z roku 2001. Brooks napsal scénář filmu, hudbu i texty zpívaných čísel a celý film také, jak jinak, produkoval. Rukopis zkušeného autora filmových parodií je na Producentech velmi znát. Herci celou dobu dokonale přehrávají (všechny postavy filmu jsou pouhé karikatury, načrtnuté podle několika základních vlastností), občas se objeví nějaká ta citace (muž na střeše – Ghost dog, scéna u soudu – Tanec v temnotách, Kafkova proměna jako scénář k muzikálu), film je naprosto nekorektní k často tabuizovaným tématům (nacismus, homosexualita, staří lidé), některé scény jsou absolutně nekoherentní k veskrze pozitivní, usměvavé a „dokonalé“ hollywoodské muzikálové tradici. Neonacistický muzikál Jaro pro Hitlera s ultrazženštilým homosexuálem v hlavní roli je ostatně příkladným pro všechy zmíněné kategorie. Hudební čísla jsou do detailu propracovaná, choreograficky originální (bíle natřená kancelář, účtárna, pochod babiček), s velmi dobrými texty (časté opakovaní elementárních struktur, slovní hříčky). Celý film se vnímat jako sarkastický pohled na chod showbyznysu i jako parodii typických prvků daného žánru. Především je to ale „rozesmívající“ dílo, jehož ztřeštěným fyzikálním zákonům se krásně podléhá.

Kritika Zkrocené hoře nejčastěji vytýká pasivitu hlavních hrdinů, resp. „nenaplnění jejich homosexuální romance“. To je ale přesně to, o co v tomto filmu jde – Zkrocená hora naprosto přesně zachycuje prchavost určitých životních momentů, jejich křehkost, intimitu a nevyřčenost. Ennis a Jack ztratí svoji „Zkrocenou horu“ především kvůli vlastní nejistotě, pohodlnosti a také vzájemné odlišnosti. Tento emblematický a obecně platný příběh tragické lásky redefinuje homosexualita obou hrdinů – vnitřní nejistota je neustále konfrontována s vnějším společenským nátlakem. Zasazení celého děje do maskulinními stereotypy prodchutého, buranského Wyomingu se pak situace stává ještě neřešitelnější O Zkrocené hoře se mluví jako o „tom filmu s teplými kovboji“, pro mě se stala „smutným a krásným filmem o těch nejdůležitějších věcech“.

Zpočátku slibně vyhlížející tajemný alien-film se postupně mění v plytkou frašku plnou nesnesitelně patetických dialogů a všemožných klišé (scéna s umírající ženou, baseballová pálka, vztah hlavního hrdiny k církvi). Imigrant Shamalyan natočil svou vizi pasivní rezistence vůči „šmejdům z vesmíru“ – jeho mužští hrdinové jsou naprosto zbabělí a nepochopitelní (kněz se zřejmě dogmaticky řídí přikázáním „Miluj bližního svého jako sebe samého“, přičemž bližními jsou pro něj i mimozemské organismy, jinak si jeho chování při zdravém rozumu nelze vysvětlit). Znamení tak představují extrémně pacifistickou reakci na okupaci USA mimozemšťany – jako opačný extrém můžeme vnímat ultramilitantní film jiného imigranta, Rolanda Emmericha (Den nezávislosti). Oba dva „cizí“ režiséři ztroskotali na totožném tématu, ještě že alespoň to lidstvo přežilo

Samotní tvůrci se na začátku filmu přiznávají, že "jsou součástí situace", že nemají předem daný scénář, že budou improvizovat. Výsledkem jejich snažení je kolážovitá kronika monologů, rozhovorů a několika málo autentických záběrů " z místa činu". Nejvetším problémem Her prachu(ů) je jejich povrchnost - celé zasedání MMF je prezentováno stále stejně jako střed bohatých a chudých, vládnoucích a rebelujících, starých a mladých, spořádaných a asociálních atd. Představitelé obou táborů znovu a znovu omílají své argumenty, jjeich výstupy se nakonec stanou stejně vágními. Hry prachu postrádají jakýkoliv pokus o hlubší analýzu, oproštěný od lpění na předem definovaných zásadách. Nedostatek hloubky mohl dokument nahradit alespoň velkou mírou autentičnosti. To se bohužel také nestalo - záběrů ze zasedání či z pouličních bouří nabízí dokument velmi málo, daleko více času zabírají výstupy okrajových postav. Nakonec v paměti nejvíce utkví úlisný prodavač spacáků na Strahovském stadionu - už tento fakt vystihuje vše.

Překvapivě nevyrovnané dílo, postrádající jednotící prvky. Prvoplánová sociání satira je dnes již totálně vyčpělá (i když sá Chaplin tento přístup občas dovedě ironizuje - viz. scéna se spadlou vlajkou). Chaplin se sice vždy zaobíral chudobou a sociálními rozdíly, v jeho dílech ale nikdy nechybělo obalení těchto vážných témat citlivým humorem. V tomto ohledu Moderní doba správně nefunguje - "vážná" rovina je důsledně oddělena od gagů, které se ve filmu tu a tam náhodně objevují. Nejlepší je samotný úvod filmu, ve kterém se Chaplin zabývá rytmem a rytmizací (velké téma experimentálního filmu), stereotypními mechanismy jimiž jsme ovládáni, úlohou člověka v industrializované společnosti. Teprve po skončení těchto několika úvodních sekvencí se Chaplin představuje jako starý dobrý tulák Charlie. Ten už ale do takto definovanéhé světa nepatří...

Další z variací na antiutopické SF téma. Equilibrium je dovedně namíchaným koktejlem z klasických ingrediencí. Tu si vzpomeneme na 451°Fahrenheita (pálení knih a uměleckých děl), tu na 1984 (hromadné meditace pod dohledem (velkého) Otce, uvědomělé dítě), tu si připomeneme Matrix (černé kostýmy kleriků) či THX 1138. I základní příběh filmu je v antiutopickém žánru naprosto klasický - konverze hlavního hrdiny od elitního představitele represivních sil k pronásledovanému, ale vnitřně svobodnému člověku. Top klerik Preston (označení klerik upomíná na represivní praktiky katolické církve, především jezuitů, kteří postupovali dle podobných principů jako klerikové v Eq.) se místo brutálního vymítače citů stane cítícím a citlivým člověkem. Jeho znovuzrození ovlivní řada zážitků - poslech Ludwida Vana (vivat Clockwork Orange), srstkovský kontakt se psem či krásná žena (v antiutopických dílech vždy přítomná). Equilibrium nepřináší téměř nic nového, jen spolehlivě naplňuje dané žánrové mustry. Je lehce čitelné, má tempo, několik výborných scén a... hraje v něm Christian Bale.