dzej dzej

První zpracování Greenawayovy mánie v různých výčtech a statistikách (později ve filmech Okna nebo The Falls). Téma: s postupným vývojem člověka se mění motivace jeho chování a asociace jeho myšlení. Proto tu vedle sebe stojí dva odlišní voice-over vypravěči: akademicky suchopárný Peter Greenaway ("H is for homophoby") a jeho spontánní dcera ("H is for horse").

Experimentální film založený na rytmu tematizující Benátky, pokud Greenaway vychází z výtvarného umění, zde se dokonale vychýlil kýčovitému kánonu zobrazování tohoto města (viz např. veduty Canaletta).

Remake amerického westernu z padesátých let je až na několik chaotických motivací postav důstojnou reinkarnací poněkud spícího žánru. Vynikající ústřední dvojice hrdina - antihrdina, děj osekaný na dřeň, silné finále. Milovník westernu nemá důvod být nespokojený, milovník Christiana Balea si odškrtává další políčko a stále žasne nad neuvěřitelnou škálou hereckých možností této dnes již žijící legendy.

Sedmé nebe je především skvěle vystavěným a zahraným milostným příběhem - věk představitelků v tomto případě nehraje roli a všude proklamovaná skandálnost erotických scén se také nekoná. Všechny sexuální scény jsou natočeny velmi vkusně a především přesně zapadají do vyprávěného příběhu. Sedmé nebe je smutným filmem odehrávajícím se v šedých dederonských interiérech s šedými a smutnými východoněmeckými hrdiny. Silná fixace na postavy, tragická eskalace celého příběhu a křesťanský pěvecký spolek komentující svými písněmi průběh děje - to vše upomíná na archetypálnost antických tragédií.

Průměrná dobová konfekční komedie ve které bohužel nezůstalo příliš ani z fotbalu, ani z Poláčka. Takovej film mi může bejt celkem ukradenej. PS: VIVAT SLAVIA!

Originální filmový počin je cenný především z dokumentárního hlediska a touto cestou se tvůrci také nenápadně vydávají - oproti liturgickým a spirituálním prvkům života v klášterní komunitě kladou důraz na každodenní praktické úkoly spojené s životem za zavřenými dveřmi. Zajímavost daného tématu je však naplněna zhruba po dvou hodinách stopáže, duchovní souznění se stále nedostavuje, mniši si navzájem holí hlavy, divák se propadá do blaženého spánku...

Taková staročeská lepenice, kterou ovšem do nadprůměru vytahuje několik solitérních čísel Vlasty Buriana. Ve svém výstupu par excellence paroduje velmi zručně dikci a styl hned několika jazyků (jeho německé číslo v mnohém předjímá styl Charlieho Chaplina v Diktátorovi), závěrečná dlouhá absurdní scéna z inspektoriátu železnic patří do zlatého fondu našeho geniálního blba (nebo blbého génia?).

Hlavní linie vycházející ze skvělého Haklova textu (který se zřetelně inspiruje odkazem Bohumila Hrabala) podpořená výbornými herci (Josef Somr for Czech Lion!) je nadprůměrná, místy vynikající. Celý film však jako kyselina sžírají absolutně otřesné scény ze synova bytu: imbecilní scénář, velmi špatná Mariana Kroftová a totálně nesympatický Luboš Kostelný. Zpočátku se krátké prostřihy do prokletého bytu dají skousnout s vědomím, že brzy se zase vrátíme k hlavní dějové linii, postupem času však získavají scény z bytu více a více prostoru a jako rozběsněný apokalyptický jezdec likvidují celý film. Nejhorší Michálek a trestuhodně promarněná příležitost. Pohled ze zámoří pro konfrontaci: http://www.variety.com/review/VE1117937836.html?category31&cs=1&query=of+parents+and+Children

Zatímco ve Fahrenheitovi byl porušena základní dokumentární premisa vyáženosti, v Bowlingu nesděluje Michael Moore téměř nic k tématu celého filmu, jeho dokument je roztříštěný, nevyrovnaný, nemá žádný vývoj, nenachází vztah příčiny a důsledku. Pár divácky efektních nápadů (vrátíme kulky do Kmartu) jej nezachrání...

Dokument o Josefu Sudkovi, jehož vizuální stránka je záměrně ovlivněna umělcovými fotografiemi.