Killingjoke

Měl jsem velké obavy, co se stane, když se někdo pokusí přenést nejznámější marvelovskou komiksovou týmovku na plátno. Dílky skládačky budovaného filmového vesmíru teď zapadly do sebe, to ano. Všechny postavy dostaly svůj vyvážený prostor, vtipnými hláškami a akcí se nešetří. Problémy však spatřuji v tom, že Joss Whedon asi nikdy nebude nic víc než režisér televizních srágor, že tenhle film má celkově děravý scénář a hlavně mu chybí troška toho srdíčka, které je u podobné látky, kterou milují milióny fandů po celém světě, opravdu potřeba. Docela dost mne otravují leckdy velmi trapné vtípky, sloužící jako odlehčení. Jenže je toho možná až moc. Jeremy Renner je pro mne castingový omyl, vůbec mi do role Hawkeye nesedí a scény, kdy chce vypadat drsně na mne působí hodně směšně. Další problém - kostým Capa! Nevadí mí barevná kombinace nebo zřejmý a dnes možná úsměvný patriotismus (znám to z komiksů a Capa mám hodně rád), ale ten celkový design v tomto filmu je něco otřesného! Těch chyb jsem tam našel mnohem víc, což mne velmi zklamalo. Samozřejmě jsou tady i klady, jako třeba uchopení postavy Hulka. Avengers tak bohužel v kontextu s konkurencí zůstávají velmi přeceněným superhrdinským filmem, který z mého pohledu nesahá ani po kotníky nejlepší, avšak paradoxně nejvíc podhodnocené marvelovce - Captain America: První Avenger. Při představě, že se Marvel vydal cestou "Whedonovy vize" je mi co se filmového zážitku smutno, protože nás zřejmě čekají roky filmů jako přes kopírák s uměle našroubovanými vtípky a bez hlubšího rozsahu. Jsem zvědav, jestli se nějaké budoucí marvelovce podaří z téhle plané šablony někam vybočit a budu věřit že snad ano. Nyní však nechápu, proč se všichni tak dožadují, aby se Marvelu vrátily všechny jejich postavy od ostatních studií. Jakýkoliv díl X-Men si totiž tyhle pastelkové Avengers dává k snídani...

Nevím přesně čím to je, ale mě dvojka Avengers bavila mnohem víc než první díl. Je to sice v rozporu s většinou, ale je to prostě tak. Je pravda, že o nějakém smysluplném příběhu se zde asi nedá hovořit, ale je to rozhodně koukatelnější než jednička, kterou osobně už nechci nikdy vidět. Oproti tomu na dvojku se možná za čas znovu podívám. Možná je to tím, že jsem tentokrát už neměl přehnaná očekávání, nedoufal jsem v to, že se z Whedona stalo něco víc než televizní patlal. Přesto si myslím, že dvojka už není tak pastelkový paskvil, i když paskvilem stále zůstává. Zásadně ji chybí jakýkoliv moment pro zapamatování, který by mne dokázal něčím nadchnout... Ale musím se omluvit Jeremy Rennerovi, kterého jsem u prvního dílu nazval castingovým omylem. Opak je pravdou, právě Hawkeye je jednoznačně nejsympatičtější a nejlépe napsanou postavou druhého dílu. Největší problém spatřuji v hlavním záporákovi filmu. Jako ve většině případů i tady Marvel zcela pohořel. Ultron je matný až běda. Nejvíc mě rozesmává Paul Bettany, člověk, který ještě nedávno hlásal, že superhrdinu ani jinou komiksovou postavu nikdy hrát nebude. A hle, nakonec skončil v roli kašpárka Visiona. Prachy hold dělají divy, že? Závěrem tedy můžeme konstatovat, že Avengers dvojka sice není nic převratného či chvályhodného, ale určitě nenudila. Pobavilo vtipné cameo Stana Lee a jeho "parťáků", potěšil pohled na Olsenovic Lízu, jinak si však myslím, že po pár týdnech si z tohodle asi nic moc pamatovat nebudu...

V žádném případě nesouhlasím s tím, že by tenhle film byl nějak zvlášť výjimečný. A už vůbec tady nebudu házet superlativy o epičnosti a velikém srdíčku jako mnozí jiní zde. Ne, není to tak úplně pravda, i když musím uznat, že mě tahle marvelovka fakt bavila. A to je co říct, protože jak se dívám na seznam filmů z tohoto universa, do roku 2014 jsem se celkem bavil a od roku 2014 dosud, jsem se už vyjma zábavného Ant-Mana neuvěřitelně nudil, některé filmy dal jen na krev a to všechno jen proto, abych dospěl k filmu poslednímu a byl na něj připraven, když to už sleduji tolik let, že... Infinity War byl jeden z nejhorších a s obavami jsem sledoval i Endgame. A zase ta nuda! Tentokrát naštěstí pouze počáteční a příběh začal šlapat, propojovat předchozí události a konečně u mě superhrdinský film po dlouhé době vyvolal nějaké pozitivnější emoce, hlavně pak v závěru, kdy jsem si posteskl, jak to mohlo být skvělé, kdyby se všech 22 filmů aspoň takto povedlo. Největší trumf filmu je ale zároveň jeho největší slabinou, protože jako samostatný film je pro náhodného diváka absolutně disfunkčním gulášem nepochopitelných scén, jenž jsou určeny výhradně všem těm, co viděli předchozí filmy. A není to z mé strany žádná válka proti Marvelu s Disneyem, protože ani Warneři, či Foxové se nijak zvlášť nevytáhli... Komiksy mám rád, ale ty superhrdinské už moc nečtu. Stejně tak je to u mě se superhdinskými filmy. A proto jsem velice rád, že tenhle film uzavřel jednu velkou kapitolu, uzavřel ji docela důstojně a já už do budoucna mohu oželet další kopírkové originy a příběhy, na které se třeba mrknu jen tak mimochodem, pokud na ně narazím...

Tak tady už si ze mě někdo vážně dělá prdel s tím hodnocením! Co proboha na tom bylo tak úžasného? Dvou a půl hodinový trip z bodu A do bodu B, klasicky marvelovsky hnusné kamerové filtry, CGI co rve oči, ty nejdebilnější vtipy co si jen dokážu představit a záporák s pochybnou motivací, který půlku doby co je na plátně zase fňuká a pláče? A ukazuje to tu krásnou propracovanost těch marvelovských omalovánek... Thanos není schopen deset let získat jediný šutr, aby to pak levou zadní sfoukl za pár hodin a získal je za tu dobu hned všechny. Fakt tleskám takové pečlivě budované genialitě! OK, jestli tenhle filmový pokus má být dnes brán jako vrchol kinematografie, asi by měl vážně přijít konec světa, protože ta slepá honorace komiksových debilit už vážně není normální a normálně začínám komiksovky všeho druhu, díky tomu upřímně nesnášet...

Když jsem tuhle minisérii zkoušel dávat před pár lety poprvé, přišlo mi to zbytečně temné a skončil jsem asi po dvaceti minutách. Po letech jsem si to včera dal znovu a tentokrát mi to sedlo na výbornou. Sic stále zůstala ona temnota, která je společná mnohým dnešním detektivním seriálům, ale ono se to vlastně do tohoto příběhu o zločinu a trestu, o testu svědomí a paranoie jaksi opravdu hodí. Slavná předloha Agathy Christie o desítce lidí uvězněných na ostrově s očekáváním vlastní smrti, se za ty roky dočkala mnoha zpracování. Musím však nakonec přiznat, že tahle nejnovější se mi líbila asi nejvíc. Může za to jednak dobře adaptovaný scénář, jednak výborné herecké výkony a v neposlední řadě sugestivně depresivní hudba Stuarta Earla. Budu muset dát šanci i dalším novodobým adaptacím Agathy Christie a věřím, že budou aspoň podobně podařené...

Banshee je lahůdka. Absolutní odreagovačka a vlastně takové moje guilty pleasure. Ale čert to vem, protože mě to fakt strašně baví i přesto, že scénář je občas hoooodně přitažený za skalpy. Kdo z fanoušků chlapské zábavy by se rád do tohoto městečka nepodíval? Já tedy ano... Drsní hoši, ještě drsnější ženy, indiánský kmen mafiánského typu, fanatičtí Amiši, cool transvestita a šerif Lucas Hood, který má svůj jasný a velmi osobitý pohled na spravedlnost a její prosazování. V Banshee se prostě nikdo s nikým a ničím nesere a tak není divu, že počítání žeber a odměřování litru krve je v každém dílu na denním pořádku. První řada byla velmi slušný rozjezd, definitivně si mne získala závěrem třetího dílu, který vždy pouštím každému, komu seriál doporučuji. Druhá řada už pak mimo scén ultranásilí a souloží přináší zkvalitnění příběhu a samotných charakterů. Třetí řady se dnes už prostě nemůžu dočkat a věřím, že to bude pecka, znamenající dalších deset dílů nekompromisní chlapské zábavy, což však neznamená, že dámy nejsou zvány..................... Třetí série je znovu našlápnutá pecka a expresivnost násilí je místy až moc přestřelená. Ale pořád to šlape a psychopatický indián Chayton je parádní postava. Navíc v téhle sérii hodně planou emoce, protože zde umírají postavy, ke které jsem si oblíbil. Co se týče série čtvrté a závěrečné... trošku jsem byl rozčarován. Měl jsem pocit, že tvůrci zabili všechno to, co se mi na Banshee tolik líbilo a napsali tuctovou detektivku se satanisty. Tohle se mi moc nelíbilo, i když rozuzlením poslední epizody to dává smysl. A vlastně celkově, poslední dvě epizody tuhle sérii zachránily a daly vzpomenout na staré dobré Banshee... Banshee bylo paradní seriálovou jízdou na béčkové vlně, které si nastavené kvality víceméně udrželo po celé čtyři roky. Lucas Hood a jeho parťáci mi budou hodně chybět. Asi počkám pár let a pak si tenhle seriál dám pěkně někdy znovu. Prostě stojí za to...

Řekněme si to na rovinu, tenhle film opravdu není o kvalitách scénáře. Jeho síla tví zcela jinde a to v osobě Jane Fondové. Ta je neuvěřitelně sexy v každém záběru a je jedno jestli je zrovna nahá nebo oblečená. K tomu všemu ještě opravdu hraje, pokud jí to scénář aspoň trošku dovolí. Celý film je lehce zvrácená blbinka a občas působí jako softporníčko pro fetišisty nejrůznějšího druhu. Přesto je to ve výsledku docela zábava, člověk se aspoň zasměje a úvodní titulky jsou bezpochyby nejdráždivější a nejvíc sexy v celé historii kinematografie...

Letos je tomu 30 let, co jsem poprvé poznal Batmana skrze perfektní snímky Tima Burtona. Od té doby si netopýří mstitel prošel dlouhou cestou, zažil si výborná i nepodařená období, jak ve filmu, tak v komiksu. A tak se ke mně Batman po těch 30 letech znovu skrze stříbrné plátno vrací v podobě, o které jsem marně sníval při čtení mých nejoblíbenějších batmanovských komiksů z 80. a 90. minulého století. Proto jsem velice rád, že se k režii dostal Matt Reeves se svým temně špinavým noirovým příběhem, ve kterém z maskovaného bijce konečně udělal to, co jej zdobilo vždy nejvíc – detektiva… Od začátku je jasné, že tohle nebude film, na které je publikum komiksových filmů zvyklé. Konečně! Naopak, od prvních minut za tónu Ave Maria vstupujeme do městského očistce, plného nuzáku, zločinců a všudypřítomného zmaru. Tohle je svět, ve kterém operuje netopýří mstitel, nelítostný, na hraně psychózy a hlavně takřka realisticky. K tomu ten neustávající déšť, což mi spolu s předchozím značně evokovalo mé oblíbené Sedm a Vránu od Alexe Proyase. Inspirace i dalšími kriminálními filmy je viditelná, ale rozhodně bych neřekl, že je tenhle film nějak vykrádá a nejde vlastní cestou. Matt Reeves rozehrál zajímavou detektivní partii a přizval si na pomoc i možná trošku překvapivé obsazení. Jenže, hlavní trojka Robert Pattinson, Zoë Kravitz, a Jeffrey Wright to s přehledem dává. Skvělí jsou ale i záporné postavy v podání Paula Dano a zejména Penguin pod jehož maskou se skrývá živelný Colin Farrell, který snad na příště dostane i více prostoru. Vyzdvihnout musím i práci s kamerou a hlavně pak hudební doprovod Michaela Giacchina. A nikdy by mě nenapadlo, že ve filmu s Batmanem uslyším svou milovanou Nirvanu, jejíž skladba "Something In The Way" už zazněla v trailerech a podmanivě rezonuje celým filmem… Za mě tedy podařený návrat hrdiny z nejoblíbenějších. A věřím, že nebyl rozhodně poslední a už teď netrpělivě vyhlížím pokračování ve stejném noirovém nádechu…

Psalo se léto 1992 a já trávil své prázdniny před čtvrtou třídou s kamarády u babičky. Najednou někdo nadhodil, že bychom mohli večer zajít do kina na Batmana, který jak už to tak po revoluci bývalo, dorazil do našich kin tři roky po americké premiéře. Ale kdo je sakra Batman? Ptal jsem se… A tak jsem jej tehdy v potemnělém kinosále poznal, čelist mi padla kamsi na podlahu, když jsem poprvé zíral na žlutý ovál připomínající pohled do rozšklebených úst. Nakonec jsem si uvědomil, že se musím soustředit na černou uvnitř oválu a mé oči si našly emblém netopýra. Takové bylo první setkání s Batmanem a dnes o desítky let později můžu potvrdit, že to bylo setkaní osudové… Batman Tima Burtona je úžasně natočený film. Díky němu jsem se blíže dostal ke komiksům, které dodnes miluju a rovněž přímo k Batmanovi, který je pro mne dodnes bezkonkurenčně nejlepším komiksovým hrdinou všech dob. Timu Burtonovi se v roce 1989 podařilo něco, v co nikdo ani nevěřil. Smetl z Batmana parodující aspekt, který mu dal seriál ze 60. let a vrátil netopýřího muže zpátky ke kořenům, blíž původní předloze kreslíře Boba Kanea. Bruce Wayne alias Batman dostává psychologický rozměr, dusivý pocit tajemna a skryté nezhojené bolesti. Stává se tak skutečným mstitelem, hnaným bolestí nad násilnou ztrátou svých rodičů. Ke kvalitám snímku mimo příběhu samotného rovněž přispívá precizně vystavěná retro-atmosféra Gotham City, nakažlivá hudba Dannyho Elfmana, která se prostě dostane pod kůži a v neposlední řadě herecké obsazení. Michael Keaton, z počátku fanoušky zatracován předvedl, že se pro roli narodil, Kim Basinger je velmi sexy a krásně tvoří odlehčenou část jinak temného filmu. Joker v podání Jacka Nickolsona je ikonický a nezaměnitelný ve všech ohledech stejně jako jeho komiksová předloha. No a nakonec je zde ten skvělý Batmobil, auto, které by prostě chtěl vlastnit každý chlap…

Po velikém úspěchu a nesporných kvalitách prvního filmu Batman, dostal režisér Tim Burton od studia Warner Bros. volnou ruku pro pokračování. Burton se hozené rukavice nezalekl, naopak se více pustil z řetězu a naplno předvedl svou výtvarnickou a vizuální stránku, jejíž kontury jsou dnes dobře rozpoznatelné každému divákovi. Vzniklo tak pokračování Batman se vrací, které je srovnatelně výborné s prvním filmem. Tentokrát je vizualizace víc nořena do gotických kulis a výprava je místy téměř hororově-pohádková. Nezaměnitelný režisérův rukopis dodává příběhu ještě temnější atmosféru, která je podpořena zvoleným příběhem a hlavně výběrem postav jako je Penguin, Max Shreck nebo dvojznačná Catwoman. Z prvního filmu se do hlavní role vrací skvělý Michael Keaton, aby zopakoval svou ikonickou roli a dokázal, že ještě skoro patnáct let bude on jediným opravdovým Batmanem. Druhým filmem se však netopýří ochránce noří více do stínů a hlavní otěže přebírají záporné postavy v podaní Danny DeVita, jehož Penguin je z počátku politováníhodný vyděděnec, postupem času však jedna z nejodpornějších kreatur, jaké jsem kdy ve filmu viděl. Vedle Penguina zde máme Catwoman v podání krásné Michelle Pfeiffer, další tragickou figurku batmanova universa, jenž jako pravá kočka hraje svou hru na všechny strany a nutno dodat, že hraje parádně (no a na latex jsem nikdy moc nebyl, ale Michelle je v kostýmu Catwoman nezapomenutelná a neskutečně sexy). Batman se vrací si vzal to nejlepší z prvního filmu včetně hudby Dannyho Elfmana, avšak rozehrál hru s trošku jinými kartami, přesto ve výsledku musel potěšit nejednoho fanouška komiksové předlohy. I dnes, s odstupem dvaceti let má pro mne své velké kouzlo a patří k mým nejoblíbenějším filmům...