Killingjoke

Tak pokud chtěl někdo odpověď, jakým způsobem zacílit moderní western, Yellowstone je ta správná odpověď. Žádný krvavý brak jako Kosti a skalp či Osm hrozných! Na moderní western se nesmí přes hektolitry krve, ale skrze příběh, zachovávající ducha původních příběhů z Divokého západu. To vše se zde Tayloru Sheridanovi naštěstí povedlo na výbornou a stvořil tak moderní příběh o rodinných hodnotách a nevyzpytatelných stezkách spravedlnosti, které v sobě kloubí jak staré westernové historky, tak do jisté míry mafiánské drama. Za správnou cenu jsou všichni na prodej! Yellowstone je testosteronový zážitek se vším všudy, zasazený do malebné krajiny Montany, plný vražd, politiky a divokých koní. Občas mi seriál připadal jako moderní Legenda o vášní a tu já moc rád. Většina rolí excelentně zahraných, samozřejmě všem kraluje Kevin Costner a Kelly Reilly. Scenárista a režisér Taylor Sheridan je jedním z nejzajímavějších tvůrců současnosti a vždy se těším na další jeho další příběh...

Přiznám se, že mi nějakou dobu trvalo najít si cestu k detektivu Boschovi. Ne že bych se obával, že to nebude dobré, ale prostě nebyl čas a tak jsem se k seriálu dostal až nyní, kdy jsou venku 4 série. A dal jsem si je pěkně všechny během jednoho týdne... Tenhle seriál je špička televizní detektivní tvorby! Harry Bosch je nekompromisní policejní veterán s jasnou představou spravedlnosti, drcen v soukolí moderního světa zločinu, korupcí policejního sboru a politiky. Mimoto je však starostlivý a milující otec dospívající dcery. Nevídaně komplexně napsaná postava, navíc výtečně zahrána skvělým Titem Welliverem. Stejně tak celá příběhová linie je parádní! Nesoucí v sobě prvky noiru a oldschool detektivky. Možná je na škodu, že se zde mísí v každé sérii více knih, i tak je to však spojeno s lehkostí a na konci poslední epizody vše zapadne kam má. Tahle forma, kdy se jeden případ řeší těch deset dílů a prolíná s dalšími, leckdy mikropříběhy mě baví a ukazuje jasný rozdíl mezi Boschem a kupříkladu rychlokvaškami CSI. Baví mě i ta soukromá linka života Harryho Bosche, nabitá emocemi a skutečně mě zajímalo, jak se Harryho vztahy a pátraní po vrahovi v odloženém případu jeho matky, bude dále vyvíjet. Prostě, ta kvalitní literární předloha od mistra moderní detektivky Michaela Connellyho z toho jde cítit v každé minutě. Musím také vyzdvihnout soundtrack, protože ač jsem spíše na rockovou hudbu, k Boschovi se ten jazz vyloženě hodí a dokonce jsem potom dostal i chuť si nějaký ten jazzový výběr poslechnout. Hudba zde parádně navazuje atmosféru. Tenhle seriál si mne naprosto získal a jsem nadšen, že byly ohlášeny další dvě série. Jsem tedy moc zvědav, jak televizní tvůrci uzavřou osudy detektiva Harryho Bosche...

Mám pocit, že dneska každý druhý film musí být o segregaci a každý třetí o problémech homosexuálu. Začíná toho být tolik, že se základní dobrý úmysl mění v kontraproduktivitu. No, ale mezi celou tou "masáží" se našel film, který mě zatraceně bavil. Ač se v něm vyskytuje vše, co jsem uvedl dříve, je to chycené z trošku jiné a lidštější stránky. Tenhle film je spíš o zaměstnavateli a jeho zaměstnanci, kteří k sobě na cestě po americkém jihu najdou pouto, které je spojí na zbytek života. Ona je to trošku segregace naruby. V roli řidiče exceluje Viggo Mortensen, který svou roli zahrál prostě parádně a je jen škoda, že netočí více filmů! A jeho pasažér Mahershala Ali... paráda, trošku jsem jej přehlížel, ale i s ohledem na třetí sérii Temného případu si jej teď pohlídám. Skvělý herec, skvělý výkon... Zelená kniha je plná klišé posledních let. Přesto je nabitá osobitým vtipem a přiměřenou dávkou dramatu. Je to výborný film, možná nejlepší, jaký jsem za poslední rok viděl...

Po příběhové stránce tenhle film není nijak výjimečný, vlastně si celkem jede na diváckou jistotu. Což ve výsledku znamená zjednodušení a výskyt faktických nepřesností. Ale kašlat na to! Tohle je i tak parádní pocta jedné z mých nejoblíbenějších kapel a strašně moc se mi to líbilo. Mercury byl jen jeden, ať byl jaký byl, takový hlas už se nejspíš dost těžko narodí... Super kapela, smutný osud, to všechno byli Queen. A když dojde na závěrečný koncert Live Aid... na pódiu nestál Rami Malek, já opět viděl samotného Freddieho! Malek si už jen za tuhle závěrečnou pasáž zaslouží Oscara. Super a... Radio Ga Ga!!!

Když jsem tuhle minisérii zkoušel dávat před pár lety poprvé, přišlo mi to zbytečně temné a skončil jsem asi po dvaceti minutách. Po letech jsem si to včera dal znovu a tentokrát mi to sedlo na výbornou. Sic stále zůstala ona temnota, která je společná mnohým dnešním detektivním seriálům, ale ono se to vlastně do tohoto příběhu o zločinu a trestu, o testu svědomí a paranoie jaksi opravdu hodí. Slavná předloha Agathy Christie o desítce lidí uvězněných na ostrově s očekáváním vlastní smrti, se za ty roky dočkala mnoha zpracování. Musím však nakonec přiznat, že tahle nejnovější se mi líbila asi nejvíc. Může za to jednak dobře adaptovaný scénář, jednak výborné herecké výkony a v neposlední řadě sugestivně depresivní hudba Stuarta Earla. Budu muset dát šanci i dalším novodobým adaptacím Agathy Christie a věřím, že budou aspoň podobně podařené...

Skvělých sedm hodin, kterými projdeme dějiny Hollywoodu a filmu obecně, od prvních rozpohybovaných fotek až téměř do současnosti. Dozvíme se, že Hollywood byl založen magnáty, převážně Židovskými přistěhovalci z východní Evropy, jejichž moc postupem času upadala a přicházeli o svůj vliv. Nejsem filmový teoretik a tak mě na seriálu nejvíc zaujalo zasazení dané hollywoodské etapy do kontextu historie jako takové, politiky a zvyklostí. Je opravdu zajímavé tímto pohledem sledovat vývoj společnosti. Když člověk sleduje, jaké filmy a o čem se točily, nemůže si než postesknout, protože ta éra filmu, které dokázaly něco říct a vyprávěly zajímavý příběh, prostě skončila 80. léty. Tedy až na občasné světlé výjimky. Jinak je to nuda a šeď, hromady blockbusterových hovadin. Asi by se Walt Disney velmi podivil, jaký moloch se stal z jeho společnosti. A asi by se bratři Warnerovi velmi divili, jaké filmy produkuje jejich společnost v posledních desetiletích, ale nejen oni. Já se tedy divím a proto byl tenhle seriál z dob občas nelehkých a krutých, jindy radostných, velmi osvěžující a zajímavou exkurzí...

Po několikerém shlédnutí jdu na plný počet. Propojení klasického noiru s thrillerem funguje na výbornou. Zcela si dokážu představit atmosféru přístavních barů v New Orleans, plných námořníku, opilců a malých gangsterů, kteří ovládají přístavní život. Do toho tu máme linku z plicním morem a nervy drásající závod s časem při pátrání po zdroji a šiřiteli nákazy. Hlavními aktéry jsou skvěle zahraný lékař v podání Richarda Widmarka, kterému neméně skvěle sekunduje bodrý kapitán policie v podání Paula Douglase. Pátraní je zavede mezi nejrůznější existence a spodinu, na jejímž konci stojí Jack Palance, člověk s ostře řezanými rysy, který se do své role malého gangstera Blackieho neskutečně hodí... Nečekejte žádnou noirovou detektivku, tady jsou karty rozdány hned od začátku a jde pouze o to, zda se dvěma zarputilým mužům podaří zastavit šířící epidemii dřív, než se dostane za hranice města. A jak jsem už napsal, jízda je to velmi zdařilá...

Bavilo a moc. Od prvních minut je jasné, že příběh nebude nijak objevný a hledat vlastní neotřelé cestičky vyprávění. Je to prostě pěkná romantická pohádka o dvou lidech, které svedla vzájemná potřeba toho druhého dohromady a neodvratitelně přerostlo ve skutečný a hluboký cit. Ona potřebuje manžela, aby nemusela být deportována zpět do válkou zmítané Evropy, on potřebuje peníze, aby mohl dopsat svou knihu. V hlavních rolích výborně roztěkaný James Stewart a kráska s uhrančivým pohledem Hedy Lamarr. Počátek možná trochu chladný, ale ty poslední minuty to vynahradili vrchovatě. Prostě to přirovnání se světluškama opravdu zafungovalo. Takové komedie se dnes už netočí a to je velká škoda...

Příběh dvou mužů, které spojila náhoda a mezi které vstoupila jedna osudová žena. V tomto příběhu je láska k jedné ženě však nerozdělila, jak by se dalo předem předpokládat. Naopak. Hakóki (Pomsta samurajů) je dalším filmem na oblíbené samurajské téma lásky, zrady, cti a povinnosti, na jehož pozadí se rozvíjí slavná legenda o 47 róninech, jenž ve filmu významněji zarezonuje až v závěru. Co se týče samurajských soubojů, těch je ve filmu docela poskromnu, ale ten finální stojí opravdu za to. Líbila se mi i vizuální stránka filmu, hlavně vzpomínkové, či myšlenkové pasáže doprovázené padajícím sněhem, jenž působili až snově. Film stojí na výborných výkonech hlavních dvou představitelů Shintaro Katsu a Raizo Ichikawa, kteří se tohoto samurajského tématu zhostili opravdu na výbornou...

Výborný film. Akira Kurosawa otevřel svůj filmařský účet 50. let minulého století filmem, jenž si pohrává se samurajskou tématikou, která Kurosawu ve světě nejvíc proslavila. A vybral si k tomu neméně zajímavou povídku Rjúnosuke Akutagawy, jednoho z největších literátů japonské historie. Ale ono to vlastně ani tak není samurajský film, jako spíš dobové detektivní drama, jenž staví na poznání, že skutečná pravda může nabývat několika zcela odlišných podob. Vše se točí okolo nalezení mrtvoly zavražděného samuraje, kdy není zcela jasné za jakých okolností k němu vlastně došlo. Samurajova žena se z jednoho úhlu může jevit jako oběť, z úhlu druhého však jako skutečná femme fatale západního stylu. Kurosawa si s divákem velmi osobitě hraje, snímá jednu situaci z několika pohledu a do toho ty nádherné provazy vody snášející se na rozbité střechy Rašómonovy brány, kde nalezli útočiště tři pocestní. Nádhera! Prostě, tenhle film je japonská poezie v praxi...