J.Connor

Celkem ucházející průměrná italská komedie z doby, kdy se už však tenhle žánr jen křečovitě snažil požrat poslední drobky ze zlaté filmové éry nejen své, ale i celé tamní kinematografie. Ohranost se tvůrci snaží zachránit angažováním několika předních krasavic své doby a místa, jako byly Debora Caprioglio, Serena Grandi či Demetra Hampton. Oproti očekávání s jejich účastí se však jedná o jen velmi jemně lechtivou veselohru.

Zahřívací kolo Andyho Sidarise. Nutno říci, že především na jeho poměry je Seven (v českém rychlodabingu jako Superprofesionálové) velmi slušný film. Nepůsobí zdaleka tak amatérsky a ulítle jako jeho pozdější počiny, je znát, že se poněkud více soustředil na film samotný, než na najmutí co největšího počtu kozatých "hereček". Ale jinak žádný strach, je to pořád starej dobrej Andy, jen rovnice "honička - divný stroječek na zabíjení - kozy" nepůsobí tak omšele. Slušný akční béčko.

Hrozné a nudné. I přes americkou produkci a obsazení řady známějších ksichtů si člověk ještě se zalíbením vzpomene na taliánské klony Madmaxe, které jsou aspoň zábavné nebo na klony americké jako World Gone Wild. Tohle má tak nejblíž k Santiagovi, a to v hodně špatné formě. Nejhorší na filmu je, že se tam v podstatě vůbec nic neděje, což je pro žánr akční sci-fi smrtící.

Příliš levné, motiv boje v džungli se snaží klasicky zakrýt nedostatečnou výpravu. Pochybná akční hvězdička Frank Zagarino je celkem sympaťák, i ostatní figurky ujdou, na konci cameo italského akčního hrdiny Greena, který ve stejném roce natočil s Castellarim Hammerhead, kde se Zagarino objevil jako záporák. I ty dvě hvězdičky dávám spíše ze známosti, nedostatek peněz bych odpustil, ale co trochu více trash nápadů (za zmínku stojí asi jen prak hlavního hrdiny), nějaké gore, cokoliv, co by stálo za zapamatování. Takhle i přes slibný rozjezd jen další naprosto zbytečný italský klon amerického předobrazu, v tomto případě Rambo II. Jediným zábavným prvkem tak zůstává český rychlodabing, oslovení "ogare" či "jdi do ryti" ovšem úplným vrcholem je překlad jména hlavního hrdiny jako "Plazivé Údolíčko". Fakt nechápu, co je to za úlet či vtip překladatele, ale záporák cedící skrz zuby: "Jen počkejte pane Plazivé Údolíčko", je konečně tím prvkem hodným zapamatování.

Párkrát jsem se musel i zasmát, nicméně se nejedná o žádnou specialitu ani v rámci svých mantinelů, prostě další typická komedie své doby a místa vzniku, trochu prdlé, trochu oplzlé (hlavně závěrečná pedofilie). Fantozzi tradičně za blbce, Serena ukazuje svoje Grandi, zkrátka modří už vědí. U nás uvedla TV Premiéra v roce 1993.

Sračka to asi je, trochu nudného bizáru, ale jisté zvláštní kouzlo film měl, tak mu zvednu o procentíčko hodnocení, stejně to půlka z hodnotících ani neviděla. Mladé Diane to slušelo, není se tedy moc co divit, že z toho natáčení byla veselka. Lambert dělá v tomto filmu TV parametrů psí oči v každém druhém záběru. V ČR na VHS vydal ALVIM.

Hrozná kravina. Ultralevný trash natočený před 1 hospodou, v 1 skladišti a potemnělé místnosti s papundeklovými sci-fi kulisami. Žádný nápad, žádná akce a dokonce ani žádný čuňačinky pokud nepočítám jednu unylou softerotickou scénu. Zbytečnost.

Nerad kazím De Angelisovi jediný červený film, ale 4* by byly přeci jenom až dost. Ony i ty tři jsou z pozice fandy. Jak známo, Filipíncům dolary amerických druhořadých producentů rozhodně nesmrděly a ukazuje se, že ani italskou lirou nepohrdli. Schematický karate film o cestě outsidera za satisfakcí prostřednictvím starého Asiata vytahuje nahoru pár vtipných momentů jako třeba laserové efekty při "dračím úderu". Jak to DeAngelis mohl dotáhnout až na 6 dílů je mi fakt záhadou.

Formálně zajímavý, místy velice vtipný (v širším významu slova), myšlenkově však velmi chudý či plochý, aniž by nabízel strhující atmosféru, což je v daném případě nutností. Nevidět nikdy art film, tak je to bomba.

Tohle bude za chvíli v nejrozporuplnějších filmech ČSFD s tim, že to 90 % hodnotících ani nebude potřebovat vidět. Samotnej dokument je rozhodně koukatelnej, chvílema připomíná light verzi Justice: A cross the universe, formou se v rámci Čech rozhodně vymyká (úplnej Korine tvl, hehe) a byť je rozhovorů možná až trochu příliš, nenudil jsem se....doporučuju ho jistě fandům kapely, ale i český scény obecně, moc takových věcí to k vidění není a není moc kapel jako Sunshine, kteří bez ohledu na formu a kvalitu své produkce vzbuzují naprosto extrémně vychýlené emoce u publika a scény, což se pokusím shrnout v několika větách. Hoši byli ve správnej čas na správnym místě a vydupali si to od zdola, těžko z nich někdo bude dělat protekční parchanty. Tzv. HC scéna je samozřejmě rigidní velmi (jak se zde praví), na druhou stranu bez jejích vazeb a obří euroatlantické rodiny by Sunz neměli vůbec žádnou šanci. Není tajemstvím, že jiný český, než HC kapely v zahraničí v podstatě nehrajou a na rozdíl od jiných žánrů, tady se na pospolitost hraje, a když se na ní hraje, jde zkrátka i o jiný věci a myšlenky než "kapela muzicíruje a dobře u toho vypadá." Lze samozřejmě jen spekulovat, kde by dnes hoši byli, kdyby měli v Améru trochu víc štěstí a do jaké míry se ve vztahu k nim projevuje prostá česká závist. Sunshine mají svůj věk a ve mně nevzbuzuje negaci, pokud už někdo ve 40 nechce hrát za veganskou stravu a cesťák, na druhou stranu Sunz výběrem některých štací tak trochu spadli do kolonky česká zábavovka a už jim pak není nic moc platné, že mezi všemi těmi Migy21, Supportama, Inýma kafema a podobnejma sračkama jsou jediní, kdo vůbec stojí za řeč. Těžko vlastně říci proč, ale velká část vrstevníků a dalších dnes již starejch pák se od Sunshine v době kolem jejich nejslavnější desky odklonila a jim (možná) nezbylo než hrát pro děcka. A zase rozpor. Chápu, že lepší děcka jakožto energetický články než parta starech pokérovanejch mudrlantů s tofu sváčou, který stejně budou prskat. Na druhou stranu přesně v téhle době začal obří výprodej HC stylu a idejí, který mohutně začala skupovat dementní mládež bez jakéhokoliv smyslu pro podstatu věcí (taky ještě pamatujete, když tetování, skinny jeans a black metal nebyla základkovská uniforma a pokud si měl triko s kapelou, tak si jí znal a poslouchal ?) avšak prahnoucí po vyprázdněné stylovosti. A sunshine se v podstatě (a dost pravděpodobně nespravedlivě) staly jakýmsi symbolem tohoto fenoménu... A nakonec jednu paralelu s Vanessou, dost pod všema těma sračkama, emocema, pohádkama a soubojema v přezíravosti ve finále zaniká, že to neni úplně blbá muzika.