SalamanderG

Ten pocit, když se mi zdá, že výběr herců, soundtracku a scénáře už prostě nemohl být lepší. Ten skvělý pocit, když jsem zjistil, že Americká krása je první film, u kterého můj ctěný otec neusnul (a že už prospal hodně velkofilmů). Ten pocit, když se mi zdá, že je na světě tolik krásy. Ten pocit mám , kdykoliv si na tento kinematografický skvost vzpomenu.

Hned v úvodu bych chtěl poděkovat panu Hornerovi, za již prožité i budoucí psychedelické až psychotropní zážitky spojené s poslechem skladeb jako Take Her To The Sea Mr. Murdoch, Southampton, A Life So Changed, Hymn To The Sea nebo Hard To Starboard, kterým se v mém doposud poznaném filmovém světě nic nevyrovná. Dalším velkým kladem se pro mne stal kontrast. Na jedné straně láska spojená s vidinou společného a lepšího života ústřední dvojice v zemi vzdálené kdesi za oceánem a na straně druhé smrt a fakt, že je život opravdu pomíjivý a vůbec všechno krásné je pomíjivé. Titanic by ale nebyl Titanicem, nebýt přítomností dokonale sestříhaných vizuálních sekvencí a skvělých hereckých výkonů a vlastně už ani není třeba dále hodnotit, protože kdo neuviděl, tak nepochopí a kdo viděl a stejně nepochopil, tak toho já radši ani nechci znát.

Zpočátku jsem ohodnotil 4 hvězdami, což se dalo u kombinace filmu, jehož genialita tkví v maličkostech a nepozorného diváka v bůhvíjakém rozpoložení očekávat. Po druhém velmi pozorném a empatickém zírání do monitoru jsem začal vnímat mnoho rovin příběhu. Naprostým nesmyslem je chápat Lost in Translation jako příběh o zazobanci a znuděné paničce bohatého manžela. Jelikož tento snímek řeší témata, která vlastně s penězi přímo nesouvisí (schválně píšu přímo, jelikož s penězi nepřímo souvisí snad vše). Minisymbolismy demonstrující variabilitu situací a směrů, jakými se může lidský život ubírat (manželství, závazky vůči rodině, špatný výběr životního partnera, samota, hledání spřízněné duše, biologické hodiny versus malichernosti typu výběr barvy do pracovny). Scarlett se mi líbila už v mnoha jiných filmech, ale v roli Charlotty si u mě získala nejvíc obdivu, taktéž Murray. Coppola udělala mistrovský tah (stejně jako např. ve Smrti Panen) v podobě spolupráce s francouzským trip hopovým duem Air, který pro mě dělá z vynikajícího filmu srdeční záležitost. Závěrečné shledaní protagonistů bylo jakýmsi ambivalentním zakončením celé stopáže. Prvním pocitem určitě nebyla satisfakce, ale na druhou stranu mi to vlastně do všeho dokonale zapadlo.