kulyk

Další akční galimatyáš o tom, jak si Džon nefick. Furt je totiž přešlej, že mu eaní kucí zabili sexuální objekt. A kromě toho psíka pak i starou. Ale neva, stejnak už hlaveň/stříkačku/dělo/ nehodlá používat a má v plánu jen tak nostalgicky posedávat a unyle přejít v kompost. Jenže sorry jako! Minulost je svinstvo a umí se připomenout. Od této chvíle bych doporučil přečíst si (přinejmenším) úvodní pasáž komentu mistra alchace https://www.csfd.cz/film/60883-john-wick-2/komentare/?comment=10641826, je vypovídající jako Jarek na služebně státní bezpečnosti. Ovšem snad proto, že nefanouškuji hokejkám z Motorletu Buznějovice, snad díky vrozené toleranci - já se pobavil podstatně lépe, než u dílu prvního. Tedy ne, že bych z filmu vysloveně upouštěl plyny či kusy kuskusu, ale tenhle masakr byl již podstatně stylovější, považujeme-li za styl vyhajpovanpu akci s výtrysky brutality tak nasekanými za sebou, aby nikomu nedošlo, jaká to je ale nelogická kundovina. Prostě výplach, který nutno brát s nadhledem, pak si lze spokojeně mnout chrastítko, cucat fidorku a s rozostřeným zrakem absolvovat Kýnovo přežívání ve světě, kde kdo není nájemným vrahem, není gentleman.

Sice logika trošku hapruje a motivace postav se občas staví dosti záhadně, ale jinak jde o solidní letní pokoukáníčko o rodině, která je tak bohatá a angažovaná, až je jasné, že něco nemůže být v oukeji.... a není. Vůbec nic. Za připomenutí stojí milá paní sousedka, která má trouble s kočkou. Já fakt takové báby znám. Nezničitelné fůrie, na které, kdyby jeden svrhl nuklární vepn, tak ji zhltnou, krknou, prdnou, a zkritizují atomové číslo náplně.

Vizuální orgasmus, ať už to má znamenat cokoliv. Tentokrát se vyplatilo zapojit atrofované svalstvo a za zvuku třesoucích se zubů a funění sentinelu dotáhnout k noťasu hádéemíčko z plazmy. Nejsem (na rozdíl od některých) až takový obdivovatel Rudy Jardy Kiplinga, byť básničky jako uměl, abych oplakával pokurvení předlohy, potud dobrý. Taky se nablble usmívám při představě, kolik zase dětiček, zpitomělých z roztomiloučkých zvířátek v komentovaném filmu, vleze v ZOO vlkům či medvědům do výběhu, aby pak na vlastní kůži poznaly, že není všechno zlato, co je chytí. Hnědou skvrnkou na filmu je však Nýl Setí, a to obrazně i doslova. Jistě, výzorově i etnicky by do obsazení patřil, ovšem ať mi nikdo neříká, že kdejaké mazlivé Romče s praktickými zkušenostmi ohledně přetvařování se před sociálkou, ve sběrnách, u orgánů - by to nezahrálo lépe.

Dva ne zrovna katalogově krásní lidé se shodou trapasů sejdou, aby jim růžovoučký cherubínek napálil šipky rovnou do prdelí. Možná si to pletu s amorkem? Prostě nějaké naducané děcko s křidýlky a výrazem superiorního debila. Film se rozhodně nebere vážně, předimenzované je vše a natolik, aby se ještě plus mínus udržel v rámci žánru - od množství alkoholu, které/ý naši hrdinové za pár hodin vylemtají, po finále vyexponované tak, že Zachraňwilly hadr. Zrzkin si užil roli ukňouraného rádobysvětáka, který se rozhodně nedokázal vyrovnat s faktem, že bejvalka skáče na cara obecnímu nudilovi, stará Bella pak zajisté s radostí sehrála nablblo typu Bridget Jonesové. A byť se asexuálně ožrala, opakovaně poblila, zpotila, breptala voloviny.... na rozdíl od Celvégryně má své kouzlo.

Po dlouhé době jsem zase našel parodii, u které se dá smát i bez nadužívání THC nebo lochtání od sousedovic Toníčka. Děkuji vřele a doporučuji.

Stačilo. Děkujeme, odejděte. Nevracejte se zpět.

Livingdead se nám u toho nezasmál, přátelé! Zpozorněte, již to je nepřehlédnutelnou indicií, že Kamtuflájvizmý umí rozchlámat každého. Normálního. Člověka. On však není každý, ani normální, natož člověk. A zjevně ani letadlo, jinak by mu tyto kreace L+W sedly alespoň tématicky.

Velké Tuříno je vlastně krajně předvídatelný film. Nesmiřitelný dědko s jasně určenými prioritami, kterému uhyne milovaná ,,brzda" a je hozen napospas konzumní rodině a multi-kulti okolí. Ne, jinak - okolí i famílie jsou náhle vydáni napospas jemu. Divákovi je ihned jasné, že i když je někdo nabručený čurák, co si tam někde za čelem stále válčí dávné boje, právě jeho vycizelovaný žebříček hovnot z něj nadělá klaďase. To ale nic nemění na faktu, že jde o krajně lidské poserství. S excelujícím Východním lesem v hlavní roli storky o frajerském odcházení....

Jů, socialistický ghúl.

Venkoncem se jedná o potrhlou hovadinu, která si však ve vyznění maže kdejakého márvela na focacciu. Mrtvý půl, nad kterým sliní kdejaký z nás, pubíků, co si chceme pěstit dojem, že jsme již dospělci a zvládáme náznaky nadhledu, se tady Dežožigimu dívá na paty, a to ještě z podhledu. Veselá slovní hříčka, n’est-ce pas‘? Ošklivá Pastorelli s kouzelným poprsím, ještě kouzelnější duševní výkolejkou a nejkouzelnější zraitelností se z hovádka, které by jeden zašlápl, aby už netrpělo, pozvolna stane slabinou citlivějšího kukera. A ano, jistý levicovější úhel podívané na životní štrapáce apeninských montérů mi samozřejmě zujal též.