Fridecka

"Na 300 miliónů mil daleko od domova a na miliardy mil od duše". Nebezpečné parkování by byl výstižnější titulek. Život ztroskotance, alkoholika, úspěšného v pracovní sféře, ale selhávájícího v dalších sférách života, který proplouvá životem jako bahnem. Je napínavé sledovat jeho život, jeho boj s alkoholem / často hodně vtipně zobrazený/ a jeho nesnadnou cestu k lásce. Zdá se, že až mnohem krutější setkání než setkání s alkoholem, ho dovede k hlubšímu poznávání a uvědomění si ceny života a lásky. Děj je hlavním hrdinou komentovaný s velkou příměsí sarkasmu a ironie, snahou o silácké postoje. Kazí to snad jen přílišné množství vulgarismů. Nenápadné, ale velmi zdařilé dílko a o bloudění životem a hledání světla v temnotě.

K filmu mě přilákala hlavně Eva Green. V příběhu v blíže neurčeném čase se objevuje téma lidské jedinečnosti a neopakovatelnosti spolu s láskou, která v čase přetrvává a je nepřenosná. Hlavní postava vlivem nešťastné události ztratí milovaného muže. Poněkud svérázně se snaží vypořádat s neúprosným osudem. Až se zdá, že jedná sobecky, ale ono se to nezdá, je to sobecké. Dle soudobých možností se rozhodně přivézt na svět svého muže zpět a zažívá rozporuplné emoce a reakce své i svého okolí. Ačkoliv se celý příběh obrátí na pozitivně laděnou vlnu, vyvolává řadu nevyřčených otázek. Koho nebo co chce nešťastná žena přivést na svět ? Chce zpět svého muže? Nebo chce cokoliv ze svého muže? Chce snad, aby jeho život pokračoval v jeho synovi / jeho kopii/ ? Zdá se, jakoby se v hlavní hrdince míjely mateřské city s city milující ženy. Líbila se mi poetika , která je ve filmu všudypřítomná. Atmosféra je tichá a tajemná, asi jako Eva Green, která dokáže hrát beze slov, pouze svojí mimikou. Hlavní postava je opět tak trošku vyšinutá, což je "specialita" Evy green.

Nic není tím čím se zdá být! Soderberghovi se podařil vytvořit pozoruhodný mix několika žánrů velmi chytrým způsobem. Dokonce se vás odváží vodit " nějakou " část filmu za nos. Nejdříve si bere na mušku farmaceutický byznys spolu s psychiatry, ale poté nabírá směr psychodramatu i thrilleru v jednom. Výběr Rooney Mara do jedné z hlavních rolí byl skvělý tah, jelikož právě její výkon ovlivňuje velmi uvěřitelné nečekané zvraty v ději. Jen je škoda, že první shlédnutí je to nejlepší, jen napoprvé se rádi necháte klamat měnícím se vyústěním příběhu a napodruhé to už prostě nejde. Konec je sice málo uvěřitelný, ale nic to filmu neubírá na promyšlenosti a vyjímečnosti, která si přímo žádá shlédnutí v kině.

Sean Penn jako na první pohled otupělá, životem omlácená, stárnoucí rocková hvězda ve stylu The Cure naprosto neuvěřitelně exceluje svým hereckým uměním a je hlavní devizou tohoto snímku. Film je plný vtipných situací, ironických či sarkastických poznámek, jejichž síla tkví právě ve způsobu sděleni. Cheyenne skrze otcovu touhu po pomstě hledá něco, sebe sama, svůj život, jeho smysl a místy se stává nechtěným zrcadlem pro jiné lidi. Nezapomenutelná kamera s neobvyklými zaběry a výhledy a podmanivá hudba. Prostý příběh, prosté dialogy s neuvěřitelnou sílou a humorem odrážejícím okolní svět. " Něco je tady špatně, nevím přesně co, ale je to tak "...

Mimořádně depresivní drama s válkou v zádech. Co s člověkem udělá zážitek bezprostředního ohrožení života? Čeho všeho jsme schopni, abychom si uchovali vlastní život ? Jsme proto schopni zabít druhého člověka? Stojí takový život ještě za něco? Je toho schopen každý? Co se v člověku zlomí, když se z bezúhonného / jen s lehce zeleným mozkem / otce rodiny stal vrah? A dá se potom s něčím takovým žít? Těžké téma, depresivní od začátku do konce.

Co bychom dělali, kdybychom měli téměř neomezenou moc, mysl, která vykoná co si přeje? Výborný námět, ale využitý jen napůl. Vypráví příběh, kde je nadpřirozená schopnost využita odpovídající charakteru daného, zde deprivovaného a zakomplexovaného jedince. A zdá se, že síla jednoznačně vítězí nad člověkem. Rozjezd zajímavý a hodně slibující, béčkový zavěr však všechno pohřbí. Nicméně podnětné téma k zamyšlení. Lákavá představa, v rukou člověka nebezpečná zbraň. jak jinak. Málokdo je jako Matka Tereza. Pro mě jasný závěr: současný člověk nemá moudrost, ani pokoru, aby byl hoden takového daru.

Možná až příliš uměle působící příběh nevšedního vztahu dvou lidí z různého důvodu vyčleněných ze společnosti, kteří se ocitají na životní křižovatce. Na jedné straně možná až příliš jednoduchý muž, sobecký, s oblibou násilí. Na druhé straně žena, které se v jednom dni zcela zhroutí její dosavadní život, pro niž tento muž znamená spojení s "normálním" světem. Na snímek jsem byla velice zvědavá, trailer mě připravil na neobvykle těžké životní situace a jejich zvládání a nezklamal. Nádherné byly scény s kosatkami, které mi v paměti jistě zůstanou nejdéle. Marion Cottilard je nepřekonatelně silná a depresivní a ty tetovačky na nohou, paráda !! No a na úsměvné OP také nezapomenu. "Are you OP?" Scéna s ledem nakonec vyrazí každému dech. Ale celkově na mě snímek nepůsobil opravdově, spíše chtěný, smyšlený. Avšak 4* si zaslouží oprávněně.

Bezchybně natočená rekonstrukce děsivých událostí v Íránu z nepříliš dávné minulosti. Zloba arabského lidu jak ji již dobře známe ze současnosti. Trpká ukázka výsledků politiky a energie Spojených Států. Nelze se divit reakcím íránského obyvatelstva vúči americkým občanům. Vložená energie se vrací ve stejné polaritě a síle z jaké vzešla. Benovi Afleckovi se výborně podařilo ztvárnit tísnivou atmosféru minulého století tak, že ačkoliv zápletka a celý děj jsou tak soućasné, tak atmosféra 70. let působí již lehce archicky. Potěšující je, že se jedná o skutečné události a tedy existují lidé, kteří nemyslí pouze na sebe a mají vůli zariskovat a něco změnit. Možná ani nepochybují, že svou maličkostí změní maličkou část světa, která se přidá k dalším maličkým krůčkům jiných lidí. V tomto případě se však rozhodně o maličkost nejednalo. Skvělé dílo, napínavé a díky Bohu, pravdivé.

Úžasná romantická komedie o bláznech. Dlouho jsem se tak nezasmála. Ale to není hlavní deviza filmu. Ve skutečnosti je to o upřímnosti lidí k sobě samým, o tom co je v každém z nás dobrého, o nutnosti to dobré hledat. Také o tom co dobrého sami můžeme dát ostatním a za co dobrého můžeme lidem kolem nás děkovat. Nevím, proč někomu připadá vykalkulovaný, nechápu. Naopak, realitě velice blízký. Já jsem vděčná za tento film a těším se až ho znovu uvidím. Vypráví o opravdu zlých věcech a lidem, kteří nepřipustí, že se za většinou šílených scén skrývá nemoc, možná nepřijde humorný, ale spíše cizí. Ten člověk je prostě "magor", to je jasné a sám přispívá k další a další stigmatizaci ve svém okolí. Mně byli oba hlavní protagonisté velmi sympatičtí a svým způsobem blízcí / své role zvládli věrohodně/, ikdyž přiznávám, že život s nimi nebude žádný med a lidem co to zvládnou patří můj obdiv. Nejlepší scéna? Když Pat probudí celou ulici. That is a real psychotic way! Robert de Niro je také "kouzelný" jako tatínek, jablko nepadlo daleko od stromu.

Precizní a přímo surové zobrazení podzimu života ve francouzském znění. Je to vlastně o lásce? Především to je o lásce! Příběh je silný, ale nic pro slabé povahy. Osloví zejména generace, které již něco pamatují a také lidi, kteří začínají přemýšlet jaké to bude až se přiblíží závěr života / a k tomu je zase potřeba nějaký ten biologický i psychický věk/ a nedělá jim to problém. Stačí si přečíst několik reakcí na film a je zřejmé, že tento fenomén je problém. Stáří a smrt se prostě nenosí, pane Haneke! Starší paní vedle mne v kině plakala a rozhodně nebyla sama. To zase dojalo mne. Při závěrečných scénách filmu zavládlo v kinosále hrobové ticho, takové to křičící ticho. Mne příběh nešokoval. Připoměl mi několik příběhů lidí v mém okolí s podobným osudem a nezištným obětováním se jednoho z partnerů a někdy i jiných rodinných příslušníků a potěšilo mne, že si někdo dovolí toto téma tak realisticky ztvárnit. Díky za to. Snad někteří z nás opustí naivní myšlenku, kterou média stále urputně razí, že budeme žít věčně a můžeme být věčně mladí a mladě vypadat a jen to je správné. Zážitky z filmu silně kontrastují se současným kultem mládí a krásy v naší kultuře. Setkání s bezmocí, bolestí, ponížením...To je všechno málo ve srovnání s tím, co se děje s oběma partnery v takovýchto smutných časech, kdy zbyly jenom krásné vzpomínky a fotografie. Také stojí za zmínku otázka svobodné volby života a smrti. Bůh nám a našim blízkým dal možnost volby jak naložit s koncem našeho života. Dopít si pohár hořkosti až do konce? Ačkoliv je film strašlivě realistický, moc mě oslovil, našla jsem v něm tolik nevyřčené poezie, citu. Přitom zde není prakticky žádné romantická klišé, žádná slova lásky. Vše je patrné z chování, péče, projevů hluboké a trvající lásky, sdílení a přijetí milující osoby. Tento film bolí a jde až na dřeň našich hluboko zasutých pocitů a strachů, o kterých ani netušíme, že je máme.