Džejkop

K neuvěření, že na sociálních sítích vznikají akce typu Zapalme svíčku za Magdu. Seriál je velmi stereotypní, ale i po letech populární, tak proč si zbytečně lámat hlavu ze scénářem. Nejvíc mně asi vadí, jak z pacientů dělá tupé stádo, které doktorům zobe z ruky jedna radost. Hvězdičku jen kvůli tomu, že to sleduje mamka i přítelkyně, co naděláte. Prý u toho nemusí přemýšlet, dá se u toho i žehlit a někdy to je napínavé.

Nic nového pod sluncem, klonování je riskantní. Aby se jednou nestalo, že i ve skutečném životě bude existovat Ostrov. Velmi zajímavá vize budoucnosti genového inženýrství. Námět je značně aktuální, když už jsme naklonovali první ovci, proč bychom nenaklonovali člověka. Pak už může být jen krůček k tomu, aby se koncept Ostrova naplnil v plné šíři. No řekněte nezamrazí vás z takové představy?... Co mě dále na tomto sci-fi zaujalo je vizuální dokonalost, která je charakteristická po celou dobu projekce. Podzemní komplex a neuvěřitelně barvité zobrazení pouštní i městské krajiny. Dokonalá práce kamery a vkusný hudební doprovod takový dojem jen podtrhává. Vyložená pastva pro všechny smysly. Herecké výkony také vesměs bez výhrad. Ewan McGregor zahrál svůj vysoký standard. Scarlett Johansson bych odpustil lecos (i když to není potřeba), opět působí tím neskutečné živelným dojmem. Sean Bean jako parchant mě ještě nikdy nezklamal. Steve Buscemi, tak jako vždy, nezapomenutelný (jeho sucharské poznámky typu, tak rovnou můžou zavřít krám, vy jste jako náhradní motory pro jejich fára,proč musím být ten, kdo dětem prozradí, že žádný Santa Klaus neexistuje). Nechybí tu samozřejmě dostatek akce a demolice všeho možného. Tak jak to má Michael Bay i my rádi. Jen mně připadá dost nepravděpodobné, že by se v blízké budoucnosti silniční a další doprava, tak vehementně přemístila o nějakých pár metrů výš, než jak je tomu dnes.

Dave má spoustu smůly a to i přesto, že má slušný plat a fajn rodinu. Inu plat má sice solidní, ale platí za to vysokou daň. Mezi lidmi je oblíbený asi tak jako Jiří Paroubek. Tedy být hlasatelem počasí může být i nebezpečná práce. Jít po ulici s pocitem knedlíku v krku, s hrozbou junk foodu na libovolné části vašeho těla. Mít rodinné vztahy naprosto v rozporu s těmi z červené knihovny. Zkrátka pech, který nedokáže vyvážit žádný kariérní růst. Tenhle filmeček zobrazuje člověka, který nemá na růžích ustláno.

Po vizuální stránce naprosto úchvatné a nezapomenutelné. Sin City dokáže vyvolat takovou zvláštní, tajemnou, snad až tíživou atmosféru. Neznám komiks, takže v tomhle ohledu nemomu hodnotit a srovnávat. Beru to tedy jenom jako film, kterému nemám co vytknout, ani chvíli nenudil. Tak jen zbývá dodat, kam se poděl ten malý, roztomilý hobit z Pána prstenů :).

Světlo je poraženo, ať žije temno. Triky a hudební doprovod tradičně skvělý, především pak melodie Battle of Heroes. Imperátor je opravdu famózní zmetek. Rozkaz 66 a melodii Anakin´s Betraial, považuji za nejtragičtější a nejemocionálnější scénu Hvězdných válek jako celku. Začátek Epizody III přitom působí zcela nevinně. Anakin s Obi Wanem úspěšně splní další z mnoha misí v Klonových válkách a po zásluze jsou pochváleni. Láska Anakina a Padmé si v utajení vesele kvete dál. Pak ale přichází na scénu noční můra. Příběh se začíná lámat a vy začínáte chápat, že pohádka pomalu končí. Senátor postupně odhaluje svoji skrytou identitu. Anakinův vzrůstající strach o svoji lásku ho neodvratně přivádí k temné straně (neboť strach vede k nenávisti, nenávist k bolesti, bolest vede k utrpení). Cesta budování galaktického impéria započala. Co dodat, skvělé zakončení nové trilogie a ještě lepší spojnice mezi novými a starými Star Wars.

A safra porte, tak doufejme že to nebuchne. V roce 2012 ale jeden nikdy neví..

U svěrací kazajky jsem prožil mnoho podivných i zmatených pocitů, ale čert to vem, je to pořádně napínavé. I když si nedokážu vysvětlit jak je něco takového možné. Tohle je počin, který člověku zamotá hlavu. (Ad 1) I když váš mozek pracuje na plné obrátky, stejně některé věci nepobíráte. (Ad 2) Jen koukáte s očima do kořán. (Ad 3) A nakonec přemýšlíte, co se teda vlastně stalo. Ad 1: Když Jack umřel poprvé (ano čtete dobře), střela do hlavy, tělo na pitevním stole...všechno odpovídá realitě, ale najednou pif...Jack je zpět, zamrká očima a oživne. Následné falešné obvinění a traumatizující psychiatrické metody v jedné léčebně jsou dost otřesné. Ad 2: Ony stavy jenž, pacient zažívá, ve stísněném prostoru. jsou realitou, halucinacemi, fikcí?..Nevím, ačkoliv lidská mysl je jedinečná. Proč by člověk v tak extrémně stísněném prostoru nemohl nahlédnou někam jinam, do budoucnosti...těžko uvěřitelné, ale jak to mohu soudit, když jsem to sám nezkusil. Ad 3: Jde spíš o to, jestli ta budoucnost byla opravdová nebo jen výplodem fantazie. Jestli Jack nakonec odešel do jiné doby, jiného prostoru nebo jen zemřel a jeho duše odešla do nebe. Tak tuhle otázku už mi asi nikdo nezodpoví....ale jak jsem jednou řekl, čert to vem, napětí tomu neschází a to je hlavní.

Štěstí je spíše smůlou, poměrně depresivní počin. Jistě, místy to je sice vtipné, ale hlavně kruté a některé situace jsou obzvláště smutné. Hlavní hrdinové se nepohybují na vrcholu platových stropů, ale na úplně druhém konci, při tom řeší v podstatě jen samé starosti a na ty životní radosti nezbývá ani čas. Chmurnou atmosféru doprovází zjizvená krajina, duše hlavních hrdinů se nejspíše cítí obdobně. Rozhodně to není film, který by se dal pouštět dokola, protože zrovna moc nepovzbudí. Co se týče hereckých výkonů jsou velmi dobré, ty nejlepší předvádí trio herců oceněných Českým lvem, získali ho naprosto po právu. Celkový téměr bezchybný dojem, tak jen kazí velice nepovedený konec, připadalo mi, jako kdyby pan režisér zapomněl nějakých deset, patnáct minut ve střižně.

Opilý Pavel Kříž je už jakousi tradicí české televizní scény. Díl ve kterém příjde na mol do školní třídy svojí dcery, přičemž za sebou vleče dřevěnou kachničku na provázku, mě upřímně rozesmál.

Rowan ztvárnil správného pátera, toť pravda. Neodpustil si při tom špetku Beana, narážím na jeho brankářské umění. Jinak ale sehrál o poznání vážnější a váženější osobu než jak tomu povětšinou bývá a vyšlo to. A paní uklízečka se tedy doopravdy s ničím a nikým nemaže, vždyť nemůže jen tak nečině přihlížet. V případě těch výrostků, byl takový trest oprávněný, někdy by se mi to kouzlo brokolice taky hodilo :). Ale to další krajně radikální řešení...Docela mě její chladnokrevnost vyděsila. No nic musím to brát jako čístý černý humor z Británie, který se naplno začne projevovat v poslední třetině filmu a ke konci vygraduje k naprostému maximu.