Džejkop

Postava Karla Kopfrkingla a jeho přeměna ilustruje blížící se tragedii, která se nesmazatelně zapíše černým písem do lidských dějin. Ideologie, jakkoliv zvrácená, pokud je správně podána, dokáže neuvěřitelně zmanipulovat populaci. Lidé se pak stávají loutkou takovéto ideologie a páchají i ty nejtěžší zločiny v rámci vyššího dobra. Jejich činy jsou ospravedlnitelné pro zaslepenost a zastřenost vlastní mysli. V historii takových příkladů najdeme mnoho. Tento film (kniha) si to plně uvědomuje a podává svědectví o jedné z nich, té největší známé. Nepotřebuje k tomu koncentrační tábory, ani zbídačené oběti těchto hrůzných míst. Spalovač mrtvol se nese na vlně mrazivé atmosféry, která postupně vzrůstá a ke konci, kdy je přeměna Karla Kopfrkingla dokončena, vygraduje k naprostému maximu. Ze spalovače mrtvol se stává otřesný a zvrácený jedinec (stroj) posílající „ubohé“ duše na věčnost.

Nedoporučuji číst předem. Dále čtěte jen na vlastní nebezpečí, náznaky spoilerů. Pokud o Prokletém ostrovu dopředu nic nevíte, nečetli jste recenzi nebo cokoliv, co by vám blíže poodkrylo příběh, pak jste štastný člověk. V takovém případě pochybuju, že skrytou pointu obejvíte na začátku nebo po půl hodině. Pokud ano, pak jste asi členem Mensy. Nejste-li, měli byste o tom začít uvažovat....... Je opravdu zajímavé sledovat, kolik žánrů tento film kombinuje. Je pěkné, že se nejedná o pouhý příběh s detektivní zápletkou. Ale i kdyby se jednalo, a opravdu byl Prokletý ostrov, tím čím se zpočátku zdá, myslím si, že by to na hodnocení nic nezměnilo. Napětí toitž nechybělo od začátku do konce. Navíc druhá projekce umožňuje, to co při první nebylo možné, to je velmi pěkný bonus.

V zájmu morálky a práva se i k tyranům, vrahům, sexuálním deviantům, teroristům chováme, tak abychom nenarušili lidskou důstojnost a sociální konvence. Chovají se, ale tak oni k ostatním, to sotva. Na druhou stranu, opravňuje mě to klesat na jejich úroveň a mučit je. Nestávám se pak tím tyranem já sám. Jak se tedy máme chovat k takovým lidem. Nejspíše humálně, pokud chci zůstat člověkem. Přesto je tento film dobrým podnětem, který člověka přinutí k zamyšlení, jestli je vždy a všude tím nejlepším řešením držet se etických zásad. Obzvláště, když si uvědomíte, že jednotlivé národy nemají na to, co je správné a co nikoliv, zcela jednotný názor. A navíc se tento názor mění v čase.

Ve skutečnosti nejsem jedinec s výrazným nadbytkem testosteronu ani prchlý pacient dentenčního ústavu, na ženách obdivuji spoustu věcí. Proto, prosím, následující komentář berte jako malou hyperbolu. Pokud chcete porovnávat prsa Sophie a Monicy, máte jedinečnou příležitost. Navíc nebyl čas, přespříliš komplikovaný děj jsem neměl náladu řešit. Jediným přínosem Proměny je získání nové vědomosti, která spočívá v tom, že Monica je má větší a o dost.

Nepochopil jsem, proč se tvůrci snažili takový laciný příběh povýšit nad akci a souboje. I když nemůžu popřít fakt, že mě takový tah překvapil, tak zároveň nemužu popřít dojem, že to byla chyba.

Svižný začátek, zajímavý průběh, očekávaný konec. První minuty jsou takřka beze slov, v tomto případě takový začátek perfektně funguje a přinutí vás zpozornět. Když se nám postavy rozmluví, tak nějak předem očekáváme, že dojde k nějakému překvapení. A taky že ano, jenže co nečekáme, že zanedlouho dojde k dalšímu, a pak ještě k dalšímu, tímto způsobem to pokračuje v pravidelných intervalech po celý film. Těch překvapení je tolik, že se opravdu dlouho nedá odhadnout jak to celé dopadne. Nakonec to ale není nic překvapivého, přeci jen překvapení už bylo víc než dost. Napínavý film, ale něco (nejspíš větší rozpočet) mu chybí. Proto, pokud máte rádi tématiku únosu, šáhněte především po 96 hodinách a Alici si dejte spíš jako předkrm.

SATAN KALOUS a krásný soundtrack.

Karate Kid je film o přátelství. Žák a učitel mezi sebou vytvoří pevné pouto. Skoro jakoby syn našel ztraceného otce a otec ztraceného syna. Závěrečný turnaj ubíhá rychle, nic není zbytečně roztahané, platí to pro celý film. Koncovka je dramatická. A i když to bylo trochu klišé, rozhodně jsme nečekal, že mě osloví film určený především mladším divákům. Být mi dvanáct na nic nečekám a pádím na konkurz kung-fu.

„Tak co, jak to jde? Stojí to za hovno, zima jak v prdeli.“ Jako Čech jsem si to užil.

Pohled do nedávné minulosti..Chodím po městě, když tu hle, vidím plakát s nápisem Souboj Titánů, o kus dále další plakát se stejným motivem. Takto by mohl pokračovat, plakátů bylo po městě vylepeno požehnaně a když má něco dobrou reklamu lidé se chovají jako masa a valí do kina. Ale tak proč ne, říkám si, kasovní trháky bývají leckdy napínavé a parádní. Třeba by tak mohl dopadnout i nový Souboj Titánů. Jenže ejhle, slyším rozporuplné ohlasy, proto návštěvu kina odkládám a počkám si pár měsíců, až film bude dostupný i jinde. O pár měsíců později... si pouštím Souboj Titánů a přemýšlím zda se vyrovná originálu. Po půl hodině přestávám srovnávat s původním Soubojem Titánů, protože tento má stejný pouze název a zlatou sovičku. Film pokračuje, Perseus se snaží seč může, ale asi málo. Zeus se (stále a stále) blyští jak psí koule, Hádes má tuberkulózu, a Poseidon nehraje ani třetí housle. Škorpióni, strážci, ježibaby i Kraken potěší.. Film končí a já musím jedním dechem dodat, že vizuálně to je líbivé, postavy většinou nemastné, celek nekompaktní, střídání dobrých a špatných scén je častější než by bylo zdrávo. Tak tedy, řekl bych že to plýtvání papírem a vylepování papírů nebylo příliš na místě, i když peníz to určitě vydělalo solidní. Nicméně v mojí hlavě to zanechalo stopu malou. Dodatek: Nikdy jsem nepochopil proč je Zeus bez Dia.