viktor.danek

Debutant Slávek Horák má nesporně obrovský talent. Film přináší originální pohled na umírání inspirovaný dost možná Bohdanem Slámou, nicméně s kamerou, jaká se v českých filmech tolik nevidí. Do detailu promyšlený scénář diváka citově nevydírá, ale dojme svou prostotou a lidskostí. Podezřívám ale Slávka Horáka ze snahy zavděčit se českému publiku, protože komorní drama zbytečně natlačil do nejdementnějšího českého žánru - hořké komedie. U některých vtipů jsem se fakt od srdce zasmál, pokud jen ad absurdum dokreslují hlavní postavy (jako když Vlasta pomáhá žábě do podchodu nebo leze z hrobu). Jiné vtipy jsou ale hloupostí a amatérským zpracováním na úrovni Trošky a srážejí film do hlubokého českého podprůměru (jako obracení na víru a podchody od EU). Tyto pokusy o řachandu, které si ale bohužel najdou svoje publikum, normálního diváka strašně ruší. Nijak totiž postavy nedokreslují, jsou tam zkrátka navíc a likvidují tak jinak precizně budované drama o citové uzavřenosti. Kdyby tam nebyly, byla by Domácí péče jedním z nejlepších českých filmů.

Je tam fůra těch nejstereotypnějších klišé, jaké si jde v žánru jen představit. Jestli se ale chcete prostě nechat unést a dojmout, fungujou dohromady skvěle. V hlavní roli je spíš Hawkingova první manželka, fyzika je naprosto ve vedlejší roli (díky bohu, protože ty pokusy třeba o přednášky jsou úděsné). Je to zkrátka drama o tom, co si na sebe žena vezme, když se rozhodne vzít si umírajícího člověka, který pořád neumírá. Neuvěřitelný herecký výkon obou představitelů Hawkingových, oceňuju promyšlené detaily (motiv zvedání pera) a hlavně fantastickou hudbu.

Je strasna skoda, kdyz jsou na film penize i spickovi lidi, ale nataci scenarista/reziser, ktery absolutne nema co rict. Obsahove naprosty odpad. Z tech hlubokomyslnejch kecu vypravece se mi delalo zle.

Název i plakát jsou fakt mimo, odkazují na nějaký kalkul, kterej v tom filmu absolutně není. Možná, že teenageři si v tom něco najdou, ale pro mě to bylo spíš hodně uvěřitelně natočený a hlavně zahraný drama o hledání odpovědi na otázku: "jsme dospělé, tak co teď?" Krom toho bradavková kvóta naplněna, navíc skvělá hudba a božská Sandra. Jsem spokojen.

Krásný komorní únik do přírody. Nejen Hirschem, ale i atmoškou mi to připomnělo Into the Wild. Propálil jsem si při koukání uhlíkem z dýmky košili, ale stálo to za to.

Moje hodnocení je ovlivněný tím, že je mi sympatický nasazení Silvie Dymákové. Tím PR, které kolem filmu spustila, odvedla kus práce pro veřejné blaho. Z filmového hlediska mi přišla většina dokumentu celkem slušná, až na toho lowcost Smetanu, který se mi nezdál jako úplně dobrá volba k hudbě. Problém vidím v tom, že to v posledních deseti minutách bohužel sklouzlo do absurdní adorace sebe sama a hru na závistivou notu. Je velká škoda, že se autorka vůbec nepokusila využít ideální prostor k tomu seriozně odpovědět na otázku, proč tam ti důchodci chodí? Lépe řečeno to aktéři tak napůl říkají sami - cítí se osamělí, chtějí mezi lidi. Jenže to pak Dymáková naprosto shodí tím, že tam nějakou psycholožku nechá kvákvnout mimo kontext, že jsou na tom důchodci závislí a hotovo. Škoda.

Jelikož jsou mrazivé syrové Jeseníky, vláčky motoráčky, staré zamlžené příběhy o sudeťácích a oprýskané nádražky krajinou mého dětství, nad atmosférou jsem uchcával blahem. Je tam naprosto všechno! Děj jsem na poprvé taky moc nepochopil, resp. mi přišel tak jednoduchý, že jsem měl pocit, že jsem musel něco minout. To je ale Rudišův styl psaní, na který si člověk musí zvyknout. Rudiš je minimalista, hinty k pochopení děje neservíruje na stříbrném podnose, a tak divák musí číhat na každou narážku a domýšlet si, co za tím může být. Nevadí mi filmy, kde se místo hysterických scén spíš dramaticky mlčí. Tady to ticho prostě do Jeseníků sedí, stejně jako události, které se valí líně, jako rozvodněná řeka. Pod pokličkou tu je spousta příběhů, o kterých se nemluví, a Rudiš prostě zaznamenal jeden z nich. Na třetí shlédnutí jsem na konci fakt ani nedýchal napětím. Pro mě je to asi to nejlepší, co jsem kdy z české produkce viděl.

Vizuálně dost dobré. Spousta zvratů jako v Mělkém hrobě (a trochu podobnej námět), ale tady mě to od půlky přestalo bavit. Přišlo mi, že si se mnou Boyle nehraje, ale ukazuje na mě prostředníček. Začíná mě taky štvát moje smůla, že kdykoliv vezmu svoji lehce prudérní mámu někam do kina/divadla, hraje tam zásadní roli nějakej pohlavní orgán. Tady doslova. Makro pohled. Ale jako má ji pěknou, to jo.

Trochu nezvyklé je, že se nedozvíme, proč se stala hlavni hrdinka prostitutkou (můžeme tušit, ale je to vůbec důležité?), ale film klade důraz až na proces smíření po té, co je odhalena rodiči, a nucena vrátit se do obyčejného života. Místy lehké, zábavné a krásné, jinde vážné a skličující. A Isabelle je fakt krásná.

Premiéra na KVIFF byla zaslouženě odměněna potleskem ve stoje a slzami přitomné Nerei Barros (která má mimochodem fakt výstavní zadek, už kvůli němu stojí za to ten film vidět). Bella Ciao!