Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (585)

plakát

Rebel bez příčiny (1955) 

Film je plně oddán kultu Jamese Deana, ten je tu přesně takový, jaký má být a díky tomu film funguje. Samozřejmě, že rebelové a jejich vzpoury jsou tu dost směšní (ale o nic směšnější než třeba u hrdinů rovněž vážně míněných Formanových Vlasů či Hopperovy Bezstarostné jízdy), ale díky skvělému Deanovi (a solidním přihrávačům) lze tento fakt dočasně nevidět. Jinak pro film platí totéž co pro Divocha - bez Deana resp. Branda by skončila obě díla pravděpodobně v propadlišti filmových dějin (což je na druhou stranu bezpředmětná úvaha, protože bez nich by filmy asi nikdy nevznikly), dnes je na nich možné sledovat vznik moderního herectví.

plakát

Zánik samoty Berhof (1983) 

Bezesporu to byl ve své době výjimečný film s mimořádně bezútěšnou atmosférou poválečných Sudet. Mohl by být i dnes nebýt trochu podivně napsaných charakterů (například postavu jeptišky jsem vůbec nepochopil) a občas poněkud zmateného děje. Dlouho jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec dávám čtyři za odvahu a za Milana Kňažka v jeho možná nejlepší roli.

plakát

Šílení (2005) 

Já oceňuju, že se Švankmajer jako jeden z mála nebojí dát svému filmu myšlenku, byť jsou jeho názory někdy vkládány do úst postavám ve formě patetických proklamací, což má za následek šílené přehrávání skoro všech herců (hlavně Lišky a Třísky). V tomto filmu mi to výjimečně nevadí, beru to jako součást hry. Ještě musím pochválit Pavla Nového, ve kterém podle mě Švankmajer našel ideálního herce pro své filmy.

plakát

Hledám Amy (1997) 

Nevyhnu se srovnání. Je to skoro tak dobré jako Mladí muži za pultem a Dogma, ale jenom skoro. Mladí muži mi přišli přece jen o malinko vtipnější, Dogma odvážnější a oba filmy se vyznačují svojí nezaměnitelnou specifickou atmosférou (každý svojí vlastní), v tomto je tento film nedostihuje. Je skvělý, je vtipný, je trefný, ale Smith umí být ještě lepší.

plakát

Karamazovi (2008) 

Samotná hra je naprosto úžasná, herecké výkony jsou neuvěřitelné (teda vlastně uvěřitelné. Neuvěřitelně uvěřitelné). Děj okolo a jeho propojení s hrou jsou bohužel pouze průměrné. Za povedené považuju scény, kdy nevíme, zda se spolu začnou mluvit civilní osoby nebo divadelní postavy. A scénu s loutkou Dostojevského předvádějící epileptický záchvat považuju za jednu z nejneskutečnějších, co jsem kdy viděl. Nepamatuju si, kdy se mi naposledy stalo, abych se smál, přitom se za to styděl a ještě u toho otvíral hubu úžasem.

plakát

Dívka s perlou (2003) 

Nakonec mě film kupodivu do sebe celkem vtáhl a zanechal ve mně ten dojem, který ve mně pravděpodobně zanechat chtěl, takže námitky vůči němu opomíjím. Líbilo se mi to.

plakát

Barmský videožurnál (2008) 

Určitě je to zajímavě natočené, já však od dokumentu očekávám nové informace resp. nový úhel pohledu a toho jsem se moc nedočkal. I tak je to velmi působivé. to, co jsem se dozvídal o Barmě z médií, jsem měl najednou z první ruky.

plakát

Sluneční stát (2005) 

Škoda, že se skvělou a zcela autenticky působící ústřední hereckou čtveřici (které pomohl scénárista výborně napsanými charaktery) nepovedlo doplnit stejně kvalitními herci - ti působí dost rušivě, což platí hlavně pro Petru Špalkovou a Csongora Kassaie. . I tak je to však asi nejlepší český film posledních let.

plakát

Podivuhodný případ Benjamina Buttona (2008) 

Na jednu stranu je to stále velmi vysoký režisérův standard, na druhou stranu mě David Fincher tak trochu zklamal tentokrát poněkud nízkou inovativností (na čemž neobvyklý námět nic nemění) a kopírováním vypravěčských fíglů svých (filmařsky dost konvenčních) kolegů. Ze všeho nejvíc mi to připomínalo Forresta Gumpa (tím jak hlavní hrdina - odlišující se a sympaticky naivní tak jako mimochodem propluje dějinami 20. století, aniž by se vnitřně změnil plus postava kapitána hodně podobná poručíku Danovi) a vyprávění formou čtení deníku umírajícímu člověku (kdy čtoucí musí chvílemi přestat číst, jak je dojat) už použil Minghella v Anglickém pacientovi (a možná i někdo před ním, nevím). Co z filmu dělá zapamatováníhodnou událost je kromě Fincherovy technicky tradičně brilantní filmařiny mimořádně dobře fungující herecká spolupráce dua Pitt-Blanchett. Strašně moc jim to spolu šlapalo, nepamatuju, kdy se mi naposledy takhle líbil nějaký filmový pár.

plakát

Starý, nový, půjčený a modrý (2003) 

Výborně jsem se bavil, nadále považuji Dogma 95 za malý filmový zázrak, přeevším styl herectví je přesně podle mého gusta.