jitrnic

Mimořádné svým zobrazením doby - castingem, výpravou, dialogy...Zuzana Bydžovská a Jan Vondráček (oba výborní) jako jediné známé tváře, jinak neznámí herci, kde není slabého místa (a ono to jde, že jo), z nichž vyniká kromě Viktora Zavadila naprosto excelentní Jiří Zapletal jako Josef Smrkovský. Palachův čin je mi po shlédnutí filmu o něco srozumitelnější, i když asi stále ne pochopitelný. Je jen škoda, že si český film vybudoval hlavně v nultých letech tak šílenou pověst, že pokud se objeví něco podobně zdařilého (a není to zdaleka jediný případ!), projde to takřka nepovšimnuto až na smetiště filmových dějin, Český film se zvedá, měli byste to s ním tu a tam zase (bez předsudku, že to beztak zase bude hrozný) zkusit, možná budete překvapeni.

Je to nepříjemné sledovat, je to nepříjemné vidět a vědět, ale je to nezbytně nutné, má-li být vůbec nějaká naděje na nápravu. V závěru dokument dost ucouvne, nabídne takové to alibistické řešení - lodní doprava je vlastně fajn, potřebujeme ji, ale ať se polepší. To ho v mých očích dost snižuje.

Slibná první půl hodina se změnila v čirou hrůzu - ne tu asi zamýšlenou, protektorátní, nýbrž filmařskou. To, že Hřebejk bezostyšně vykrádá Muže, který nebyl, to bych ještě přežil, ale co proboha ty kulisy (ta vila vypadá jako ze stavebnice postavená v ateliéru), co ti herci se Sokolem v čele (ve scénách, kdy to má být strejda, kterého děti milují, volí dikci ála Tomáš Hanák, ve vážných scénách, kdy "trpí pochybnostmi" pak psí oči), co ty děsivé dialogy, totálně nezvládnutá scéna návratu "Kodeta" z lágru? A hlavně - jak rozumět tomu, že se jedná o jakési účtování Petra Jarchovského s vlastní rodinnou minulostí, zároveň pak jde o prequel k Pelíškům (kde věk postav samozřejmě vůbec nesedí, viz Jindřiška), ke kterým napsal předlohu Petr Šabach, který v knize Hovno hoří zase účtoval s tou svojí... Může to dohromady dávat smysl? Nehledě na to, že mi přijde komickou potřeba ozřejmit psychologický vývoj figurek z Pelíšků...

Nějak jsem úplně nepochopil vztahy ústředního čtyřúhelníku, plus co tam vlastně dělal ten pán o berlích, i když uznávám, že to může být mojí menší bystrostí.Morriconeho hudba je jistě krásná, ovšem jako i v jiných Leoneho filmech zní podle mě občas v nesmyslných místech. Jinak je to natočeno a zahráno moc pěkně, to ano.

Bravurní herecké výkony Vlastimila Brodského a Miloše Kopeckého a na první pohled krásný příběh, na jehož konci jsem se nacházel přesně v tom stavu, v jakém jsem se nacházeti měl. S mírným časovým odstupem se cítím tak trochu podveden, vyznění mi přijde dost levé. Nesnáším bezohledné noční řvaní a ještě víc nesnáším ramenaté historky o ženských, což je nám zde obé prezentováno ve stylu "oslava života", zatímco klid a moudrost stáří jako cosi co je hodno posměchu. Krásné ale falešné jako kráva!

Film o vzestupu, padu, moralnim obrozeni a naslednem vitezstvi (pardon, jestli jsem nekomu prozradil konec, ale dej musi byt jasny od pocatku i podprumerne zkusenemu divakovi). Jak uz spravne nekdo poznamenal, silne to pripomina Karate Kid. Nick Nolte je ten spravny pan Miyagi a Scott Mechlowicz ma ten spravny ublizeny spraskany vyraz (nicmene nema podle me na gymnastu fyzicke proporce). Malinko bych se pak zastavil u poselstvi filmu, ktere je vylozene leve. Sdeluje nam, celou dobu, ze uspech neni dulezity, dulezite je uvedomit si sam sebe, soustredit se na tady a ted a byt zkratka dobrym clovekem (nehodlam tato moudra hodnotit, nekomu opravdu mohou prijit objevna), aby cele toto prozreni vedlo ke stastnemu konci, kterym je stejne zase to, o co slo hrdinovi celou tu dobu, tedy vitezstvi. Cili neni dulezite vyhrat, ale prozrit a pak vyhrat. . Nakonec bych si dovolil podotknout, ze nechapu, na co tak v zaverecne scene vsichni tak fascinovane civeli. Bez smyccu a extremne zpomalenych zaberu nejde o nic jineho, ze se gymnasta pet minut toci dokola na kruzich.

Přečkal jsem i další nechtěnou parodii na strhující herectví Keiry Knightley, z které prostě velká herečka nebude, ani kdyby se na ucho postavila. Na druhou stranu se opět tak strašně snaží, že mi tím opět byla ke konci skoro až sympatická, jen jsem v ní při nejlepší vůli neviděl její postavu. Což vynikne především v kontrastu s Jungem a Freudem, kteří se pohybují po plátně v perfektně uměřených podobách Fassbendera a Mortensena (hlavně Mortensena bych vyzdvihl, jediné jeho gesto ani slovo netahá za ucho ani oko - dokonale soustředěný výkon). Ostatní herci podobně zdatně přihrávají. Vyznamenal se i Cronenberg, který se tentokrát stáhl do pozadí a "pouze" dodal propracovanému scénáři (v podstatě takové psychoanalýze v kostce zručně převedené do konverzačního dramatu) vybroušený historický a estetický rámec.

Dostojevskij zbavený všeho podstatného - špíny Ruska, kritiky pseudofilosofických směrů 19. století, šílenství, víry a pokání. Kaurismaki natočil v podstatě detektivku mírně šmrncnutou nějakou tou psychologií. Film sám o sobě je to průměrný, adaptace pro mě nepřijatelná.

Čistých pět hvězd. V podstatě křesťanský film, který nám velmi nenápadně říká jak by se věřit mělo a jak rozhodně ne. Film, který je daleko milosrdnější k Bohu než k lidem. Smutný, krutý a občas překvapivě vtipný a ve výsledku vlastně poměrně optimistický

Čtvrtá hvězdička za fantastické úvodní titulky, bohužel už je nic v následujících dvou a půl hodinách netrumfne. Líbilo se mi to o něco víc než švédská verze (knihu neznám), hlavně díky Danielu Craigovi (obě představitelky Lisbeth mi přišly srovnatelné), profesionální Fincherově režii (ten se sice tímto filmem nikam neposunul, ale ani neklesnul. To při jeho kvalitách bohatě stačí. Pevně věřím, že brzy opět přijde nějaký jeho majstrštyk) a celkovému posunu od detektivky k thrilleru (to už je samozřejmě zcela subjektivní klad). Celkově nadprůměrný film (lehce), u Finchera podprůměr.