jitrnic

Ale co, já nejsem kritik, na nějaké obektivní hodnocení se můžu vyprdnout a s klidem dávám pět hvězd. Strašně se mi to líbilo - po slabším začátku nabírá film čím dál větší obrátky, takže vyjma prvních dvaceti minut jsem se takřka nepřetržitě chechtal a na konci jsem byl dojatý až k slzám. Kritiky například scénáře chápu, já o chybách toho filmu také vím, ale jsou pro mě zcela bezvýznamné (naopak nedokonalosti a nepravděpodobnosti dodávají tomuto filmu na osobitosti). Krása.

Já jsem nějak nepochopil, proč že přesně se z Malény stala prostitutka, po prvních dvaceti minutách plných vlnění se Monicy Bellucci, nadržených pohledů a domácí onanie jsem to chtěl vypnout. U filmu mě udržela opět úžasná Morriconeho hudba, nádherná kamera a povedená postava Renatova tatínka. Nakonec se i ten příběh rozvinul docela zajímavě. Kromě již zmíněné hudby a kamery mají na výsledném příjemně melancholickém vyznění největší zásluhu přesní herci, především ústřední duo Bellucci, Sulfaro. Tornatore pak podal daleko lepší výkon jako režisér než jako scénárista.

Jack Shaheen je v lepším případě pouze hloupý, v horším ještě k tomu zaplacený. Mně se také nelíbí stereotypy, ať už o Arabech či o komkoliv jiném. Ovšem vzájemné soužití Západu a muslimského světa je zkrátka v současnosti velkým problémem a to samozřejmě nahrává tvůrcům různých akčních béček, kde Araby ztělesňují jako nelítostné kruťasy. Expert Jack Shaheen si toho všimnul u 300 filmů, což je podle něj 25% vešeré hollywoodské produkce. Už u této informace byste měli zpozornět. Nijak se neobtěžuje s vyvracením mýtů, prostě je jen vyjmenovává na pozadí béčkových stříleček (s nesnesitelným výrazem někoho, kdo nám právě sděluje VELKOU PRAVDU). Na závěr se nám tedy pokusí předložit svůj pohled, ovšem ten je úplně stejně hloupý a stereotypní jako ten hollywoodský (teď hodně zjednodušuji - po Shaheenově vzoru. Možná se mýlím, ale nelze podle mě mluvit o nějakém "hollywoodském pohledu". Vždy jen o pohledu jednotlivých producentů a tvůrců). Myšlenka dokumentu je ale vcelku chvályhodná a pokud někomu otevře oči, tak budiž, pak to celé mělo smysl. Ale o tom dost pochybuji.

Docela zábavná agitka, příliš natahovaná sice, zato s velice povedenými animacemi. Nic víc, nic míň.

Nějak mě to nechytlo, jestli hrdinové zemřou nebo jestli duch lesa bude o hlavu kratší, mi bylo v podstatě jedno. Animace je zvláštní kombinací několika solidních nápadů a naprostého (a podle mě nezáměrného) diletantství při zachycení jakéhokoliv rychlejšího pohybu. Dále považuji ekologické poselství filmu za poněkud laciné a na závěr chci pochválit český dabing.

Samozřejmě ani já jsem napoprvé nepochopil všechno, ale ono to pro mě není ani nijak zvlášť důležité, abych přesně věděl, v kterém snu se zrovna hrdinové nacházejí. Celým filmem se táhne jediná podstatná dějová linka, totiž vztah DiCapria k jeho zesnulé ženě. Což je opět perfektně napsané a zahrané, Nolan zkrátka umí tvořit vyšinuté sympatické hrdiny na hranici šílenství. Leonardo DiCaprio není sice tak famózní jako Al Pacino v Insomnii či Guy Pearce v Mementu, ovšem je u něj zřejmý pokračující herecký vývoj (ty oslavné ódy jsou poněkud přehnané, ono se spíš všeobecně doufá, že je DiCaprio nový herecký velikán, než že by jím už skutečně byl). Marion Cotillard je patřičně osudově krásná a tajemná a celý film mě v podstatě nezajímalo nic jiného než jejich vztah. Všechno ostatní je pouze omáčka a pokračující Nolanova onanie nad sebou samým (viz též Batmani či Dokonalý trik), což je naopak jeho poloha, kterou velmi nemám rád. Ještě je třeba vyzdvihnout ztvárnění jednotlivých snových světů, Nolanovi se vcelku daří navodit divákovi pocit, že už spolu s hrdiny neví, co je realita a co je sen. Konec je hodně předvídatelný (ale dobrý).

Závěr je velice působivý, ovšem zjevně dopředu připravený (to bude bomba!). To, jak k němu postavy dokráčely, poněkud postrádá smysl, ovšem začnete o tom pravděpodobně přemýšlet až po skončení filmu. Bavíte-li se ovšem filmem jako v podstatě béčkovým horrorem - thrillerem, který v podstatě dodržuje všechna žánrová pravidla a nejdete na film s očekáváním "nového Darabonta".

Kamera, hudba, poetika Nové vlny i bezútěšná atmosféra poválečných let, tomu všemu nelze nic vytknout, ovšem nemůžu si pomoct, celé mi to přišlo tak nějak zmítající se v křeči, především díky šroubovaným dialogům často ochotnicky přednášeným (už ten úvodní monolog...). A Vojtěch často působil v podání Petra Formana spíš než jako divoch jako momentálně zaostalý.

Rodinný film, který nikoho neurazí, oslavuje ty hezké hodnoty, netřeba je znovu jmenovat, je to pořád a dokola to samé. Netřeba se zde ani trumfovat, kdo zde vyjmenuje víc vykradených filmů, je jich opravdu hodně. Dobrý film z tohoto vývaru dělají jednoznačně Jeff Bridges s Kevinem Spaceym (jeho výkon bych dokonce označil za mimořádný, ono zahrajte někoho mezi bláznem a mimozemšťanem, abyste nebyli směšní).

Tak jasně, je to pozérská samohana, to ano, ovšem dokonale natočená a stylově zahraná. Za povšimnutí stojí kamera a hudba dodávající filmu snovou atmosféru, Hurt s Bernalem v epizodních rolích, asi tak polovina vyřčených mouder (třeba to o středu a okrajích vesmíru) a španělská tanečnice. Čert vem pár samoúčelných ujetostí, druhou polovinu oněch mouder (třeba to o těch houslích) i hloupý závěr. A výjimečně doporučuju film v půlce přerušit a tak na půl hodiny si od něj odpočinout.