Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Dokumentární

Recenze (587)

plakát

Je to prosté (2008) 

Sonda do života íránské ženy, která je prosta veškerých senzací. Ústřední hrdinka válčí s dětmi a manželem obdobně jako její vrstevnice kdekoliv na světě. Vlastně by se dalo říct, že její příběh je velice chudý. Ovšem také maximálně realistický a nepodbízivý. Nechtěl bych se na takovéto filmy dívat pravidelně, ale jednou za čas to rozhodně stojí za to.

plakát

Le Havre (2011) 

Já se cítím zkrátka podveden. Je to krásný humanistický příběh o spoustě dobrých lidí, se zcela zjevným úmyslem dojímat. Nejenže jsem to nečekal od Kaurismäkiho, průšvih je, že na v tomto žánru a na toto téma existuje mnoho lepších filmů.

plakát

Okresní přebor (2010) (TV seriál) 

Po dokoukání přidávám hvězdičku a měním komentář. Po prvních výborných dílech následuje několik vyloženě slabých, ovšem seriál graduje až k výtečnému finále. Dobře natočeno, scénář jako celek funguje, pouze ve zmíněných nepovedených epizodách dost drhne, ale na ty si po skončení seriálu ani nevzpomenete. Herci jsou naprosto famózní. Ondřeje Vetchého nebudu hodnotit, protože mi jeho herectví nesedí a nejsem asi schopen objektivního hodnocení. Leoš Noha mi se svojí žertovně předstíranou vadou řeči úplně nesedl, Lukáš Langmajer podle mě neumí hrát (ale je jenom v jedné epizodě) a Tatiana Vilhelmová je zpočátku strašná, ale její výkon neuvěřitelně roste. To jsou moje výhrady, všichni ostatní jsou naprosto vynikající a to i v minirolích (Petr Nárožný, Václav Kopta, představitelé rozhodčích a další). Nelze nevyzvednout Luďka Sobotu, u kterého po prvním vyřčeném slově zapomenete na všechny ty hrůzy, ve kterých se v posledních třiceti letech objevoval, hraje naprosto fantasticky. Skvělá je i Jaroslava Pokorná, kterou jsem do té doby neznal, nejlepší z "fotbalistů" je David Novotný, zábavný byl boss Pavel Nečas. Celkově nakonec výborné, opravdu doporučuju dokoukat až do konce.

plakát

Flákači (1995) 

Jeden z nejslabších Smithových filmů, shovívavě hodnotím pouze z lásky ke starým známým tvářím. Humor na hranici vkusu a příčetnosti, herci o jeden řád slabší než v jiných Smithových kusech (ač v podstatě pořád ti samí), celkově odklon od poetiky Clerks i filmů následujících (Hledám Amy a Dogma) spíše k fekální demenci.

plakát

Procitnutí (2011) 

Awakening je horrorem typu Šestý smysl nebo ještě spíše Kruh, který sází na nevysvětlitelný atmosférický děs. Probuzení v některých svých pasážích tuto podívanou nabízí a je v nich velice působivé (i když ti vážní chlapečkové v horrorech už jsou trochu otravní). Bohužel jich není až tolik a příběh nejenže postrádá gradaci ale také nějaký smysl. Byl jsem rád, že moji spolusedící v kině měli v ději podobný guláš jako já a nejsem tudíž hloupý sám. Poprvé jsem pozdvihl obočí hned na začátku (při zjištění, čím se hlavní hrdinka živí) a pak ještě několikrát, a když jsem si to pak v hlavě poskládal dohromady (s tím vám samozřejmě ve filmu pomohou nezbytné flashbacky), vyšla mi z toho jednoduše pitomost. To nic nemění na tom, že Rebecca Hall je krásná a Dominic West sympatický a oba dva velice slušně hrají, a že tahle prapodivná duchařská báchorka má místy výtečnou atmosféru (hlavně ten domeček byl povedený).

plakát

Tintinova dobrodružství (2011) 

Beru všechno zpět - TOHLE je suverénně nejlepší filmový komiks, Spielberg zcela správně kašle na poselství a přidané hodnoty a soustředí se pouze a jenom na technicky bravurní animaci a nádherně přestřelenou akci. Po dloooouhých letech film, u kterého jsem se na necelé dvě hodiny ocitl v kině mimo čas a prostor (nepočítaje v to Antikrista, ale ten zasahoval úplně jiné části signální soustavy) a byl znovu dítětem. Ryzích 100%.

plakát

Nákaza (2011) 

Plýtvání tvůrčím materiálem na film bez příběhu. Skvělá Martinezova hudba v úvodních záběrech vás navnadí na něco, co nepřijde. Naopak se dočkáte spoustu žvanění v podání takových těch už klasických figurek současného amerického filmu - doktorů, jednoho neohroženého novináře a jednoho otce vyrovnávajícího se se ztrátou milované bacilonosičky. Obrazů zkázy, na které jsem dychtivě čekal, jsem se občas dočkal, byly poměrně povedené, člověka jen zamrzí, že jich je tu tak poskrovnu. Soderbergh kašle na nějakou gradaci či dramatický oblouk a tak se žvaní a žvaní, tu a tam se někdo nakazí a zemře, tu a tam někdo vybalí číslo, kolik lidí už to má za sebou. Strašně se to táhne, pak přijde rychlá rádobypointa a je konec Jako jenom takovou rozcvičku bych Nákazu bral, jakožto dílo takřka padesátiletého teoreticky vyzrálého tvůrce, za které jsem zaplatil lístek do kina, nad tím jenom kroutím hlavou.

plakát

P.S. Miluji Tě (2007) 

Gerard Butler není tak strašný, jak jsem se obával. Začátek, zjm. scéna manželské hádky, je velice nadějný a slibuje inteligentní podívanou. Následuje rozvleklý cukrkandlový příběh plný karaoke, pofňukávání na ramenou kamarádek či matek, tu více tu méně vydařené pokusy o humorné vložky a zcela neúspěšné pokusy o milostné jiskření mezi Hilary Swank (kterou mám jinak rád) a kýmkoli dalším. Vadí mi totální absence každodenního života - pokud někdo pracuje, je to zachránář na jezeře a život spočívá v nekonečném léčení milostných bolístek. A taky si uvědomuju, že určitě nejsem cílovou diváckou skupinou. Nicméně existuje spousta inteligentnějších a lepších romancí než je tato.

plakát

Zrození Planety opic (2011) 

Celkem v klidu přejdu, že tento film trpí řadou nešvarů, kterým trpí všechny ostatní blockbustery, snad jen ten zlý ošetřovatel, to byla opravdu nezáměrně směšná figura a až trochu moc se tím tlačilo na pilu. Myšlenka není rovněž kdovíjak chytrá a lidští herci podávají poměrně šedivé, nicméně nerušící výkony. Zcela je přehrávají digitální opičáci, kteří dokáží budit velké emoce (hlavně Caesar je skutečně impozantní vůdce), hudba Patricka Doyla je nejpovedenější, jakou jsem za poslední roky ve filmu slyšel a díky tomu se aspoň chvílemi dočkáte té kýžené atmosféry vzpoury. Odkazy na původní Planetu opic jsem nezaznamenal, protože si ji pamatuji pouze mlhavě. Celkově vzato, nerozčilujte se nad banálním příběhem a poselstvím (není to zas tak strašné jako například u Avatara), prostě se kochejte obrazem a zvukem a dělejte jako že jste neviděli ten přepálený závěr. 70%

plakát

Osudový dotek (2004) 

Je to pěkné, napínavé a myslím, že si za měsíc už nebudu pamatovat, že jsem to viděl. Co vázlo hlavně v první půli, byly herecké výkony, zbytek utáhl Ashton Kutcher, který se pomalu ale jistě stává mým oblíbencem. On tedy nepředvádí kdovíjak extrovní herectví, ovšem je opravdu mimořádně sympatický a co se týče hereckého projevu zcela přirozený, což mi zcela stačí ke spokojenosti. Trochu skřípe scénář, jak už to u filmů o cestování časem bývá. Evan se podle mého nechová při svých návratech do minulosti úplně logicky, a když si ten film dám v hlavě dohromady jako skládačku, tuhle něco chybí, tuhle něco přečuhuje nebo je to dvakrát. Ale je to dobrý oddechový film, umístění tohoto filmu v žebříčcích nejlepších resp. nejoblíbenějších filmů sice nerozumím, na druhou stranu mi nijak nevadí, tento film mě ničím neuráží.

Reklama

Reklama