Caan

Tenhle film mě jednoduše dostal. Naprosto mě pohltil. Chtěl bych ho prožít, ne se na něj jen dívat z tepla postele a alibisticky se vymlouvat, proč se alespoň nepokusím o to samé. Utéct z tohoto světa, z téhle prohnilé společnosti, od moci peněz, pravidel jak má člověk žít. Samozřejmě, některé z těch pravidel, nebo idejí dobrého života - jako je postav dům, zasaď strom, zploď syna - jsou i sny, kterých chce člověk dokázat a o kterých sní. Ale co se vrátit k začátkům a základům života - splynout s přírodou, bez výdobytků moderní civilizace, bez lidí, byrokracie, nutnosti pracovat (a tudíž prožít třetinu života vyděláváním na to, aby mohl člověk aspoň trochu žít v druhé třetině a ve třetí renegerovat na první) ?. Vrátit se k životu bez uměle vytvořeného koloběhu života a umělých zákonů a řídit se jen tím jediným, základním a přirozeným Zákonem přežití? Patřím k lidem, kteří by si to chtěli vyzkoušet, které to nesmírně láká; už jen proto, že touží po samotě, klidu, tichu. Ale také bohužel patřím k těm, kteří tomuto snu nejsou schopni položit reálné základy. A velmi obdivuji ty, kteří tu odvahu v sobě najít dokázali a svými příběhy pak i inspirovali jim podobné. Pevně věřím a doufám v to, že Útěk do divočiny přiměl alespoň jednoho člověka si tento svůj sen prožít. Sílu na to totiž má.

Tohle píšu po čtvrtém shlédnutí - prostě to nemá chybu. Trošku mírnější rozjezd, kdy nejsou úplně jasný pohnutky, proč se rozhodne pro tak radikální krok.. Ale pak plány přejdou k realizaci a to je jízda. Hodina útěku, kdy fandíte a okusujete si nehty. Nepamatuju si film, kterej by mě takhle přikoval ke gauči. Hodně k tomu dopomáhá i geniální hudba, která vás přinutí prožívat to mnohem víc. Viděl jsem to počtvrtý, uvidim i popátý.