Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Poslední recenze (113)

plakát

Den nezávislosti: Nový útok (2016) 

Roland Emmerich je jedním z mála režisérů s úzkou specializací na monumentální sračky. Oprava – na výdělečné monumentální sračky. V obou směrech se z něj postupným broušením stává skutečný briliant žánru. A tak se stoupající monumentalitou lineárně klesá křivka kvality. Myšleno té obsahové. Do mysli diváka se tak skoro vkrádá podezření, že autorovým primárním cílem je snad místo kvalitního kulturního zážitku vydělat nekulturně ordinérní peníze. Co se týče monumentality, nechal za sebou Emmerich ve svých námětech postupně hranice národní, kontinentální, pak planetární a výhledově má našlápnuto i na ty galaktické. S obavami jsem si uvědomil, že jediný další rozměr, o který by se mohl pokusit je ten duchovní, čehož bych se, vzhledem k vytrácející se obsahové složce jeho díla, dožil nerad. Za dvě hodiny filmu si autor neudělal čas na byť minimální představení svých hrdinů a tak se, v nepřetržité akci plné ohromujících efektů, díky tomu heroicky rvou o život vlasti a národa diváku zcela lhostejné postavy. Tedy až na několik, z mého pohledu zcela zbytečných rolí, které bych ve scénáři s radostí vměstnal do poznámky „v pozadí na něj spadne barák“ – např. mnou nepochopená postava vládního agenta, nebo podivuhodně herecky sterilní postava kamaráda hlavního hrdiny. Tyto postavy navíc, jestli jsem to dobře pochopil, měli ve filmu zaručovat vtipné scény. I bez těchto omylů castingu však humor, který by mohl být protiváhou nedostatku hlubší roviny filmu, zápasí napříč scénářem s tak neuvěřitelnou impotencí a amatérskou trapností, jakou je člověk ještě ochoten tolerovat na školní besídce prvního stupně ZŠ. Odvážím se nicméně tvrdit, že na tuto skupinu Emmerich svým dílem nemířil. Nehledě k výše zmíněným podezřením pravděpodobně proto, že zpravidla nemají peníze na lupen.

plakát

Pátá vlna (2016) 

No to je mazec. Už dlouho se mi nestalo, abych se vlivem vygradované trapnosti v zamýšleném strhujícím vyvrcholení dramatu nekontrolovatelně rozesmál. Po povinné závěrečné Myšlence, kterou autor pravděpodobně nahodile poskládal z toho, co mu ráno vyšlo v osmisměrce, jsem však zase naopak zvážněl. Jak je možné, že nikdo z tvůrčího týmu tu doočíbijící trapnost a slaboduchost zcela primárních modelových scén nevidí. Jediným vysvětlením je že pan Blakeson je sám mimozemšťan a před samotnou invazí se snaží zabít svým dílem cokoli inteligentního na planetě. Ano, pátou vlnou je rozhodně tenhle film. Vypočítávat ony modelové scény a drhnoucí stupidity nelze, skládá se z nich celý film. Namátkou jen zmíním náctku co zamilovaně sleduje svého spícího bratříčka (profesor Matějovský popisuje tento raritní fenomén hned u 0,5 % pubertálních dívek), rachitickou pizdu coby fakt nejnebezpečnější bojovnici celého toho obskurního disney tábora, a konečně fakt, že celá mimozemská kontrola situace se zhroutí jedním pohledem na buchtu, co civí na kalouse či kýho výra sovu. Aby mě někdo donutil sledovat případné pokračování, bych si snad musel hrát s hladem nebo být divergentní.

plakát

Divergence (2014) 

Budoucnost lidstva vykreslená v tomto spektáklu je barvitá. Lidstvo, přeživší jakousi standardní katastrofu všehomíra zde disponuje hned pěti !!! povahovými skupinami. V této spleti charakterů pak klopýtá naše nebohá hrdinka, která je, považte - disperzní ... ehm tak to nebylo ... disfunkční ? ne, detergentní, AHA, už to mám, která je, ó hrůzo, DIVERGENTNÍ !!! Pro nás běžné monoprodukty to znamená, že jí nevyzpytatelná příroda vybavila hned DVĚMA schopnostmi. Nelehká pozice. Jen dívčiným zmatkem se dá pak omluvit fakt, že se v den svého bat micva, coby očividně tvarohoidní disatletické jelito, nejala s komunitou hipísáků jednotit řepu, ale včlenila se do kasty tzv. Neohrožených (poměrně laskavé označení pro ty méně mentálně vybavené, kterým ještě nedošlo, že to zařízení na kolejích lze při potřebě vystoupení i zastavit). Sledovat její akční pohyby v následujících testosteronových orgiích bylo ryzí utrpení a opravdu nepomohlo ani to, že si naše víla nechala hned po nástupu k jednotce vytetovat tři kosy na kozy. Ke konci jsem navíc začal tušit, že snaha tvůrců o vypocení dalšího hungerenderova vesmíru pro dojení náctiletých si vyžádá otevřený konec a dychtivou potřebu dalšího dílu. Trilogie. Dekameronu. A kdyby tak bůh dal seriálek.

Poslední hodnocení (1 005)

Den nezávislosti: Nový útok (2016)

17.10.2016

Pátá vlna (2016)

13.10.2016

Šílený Max: Zběsilá cesta (2015)

07.10.2015

Divergence (2014)

10.07.2015

Dexter (2006) (seriál)

09.05.2015

Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic (2013)

08.05.2015

Příběh Antwona Fishera (2002)

15.03.2015

John Q. (2002)

15.03.2015

Maniak (2012)

12.01.2015

Reklama

Poslední deníček (1)

Interstellar

z výzdoby Základní Saturnské Školy

Interstellar