Eruntano

Eruntano

Josef Dubec

okres Mladá Boleslav
Studium

homepage

11 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4
    • 26.7.2012  11:40
    Další rok (2010)
    **

    Docela zklamání. Snímek je typický Leighovým citem pro tvorbu postav, zachycování jejich životů, duší, pocitů, pohnutek... Hezky se na to kouká, obzvláště díky hereckým výkonům. Leigh umí vést k naprosto přirozenému herectví, zároveň ale kořeněnému láskou ke groteskní nadsázce. Toto jakési "nadrealistické" vyznění je velmi osobyté a mám ho na Leighových filmech rád. Problém Another Year je ale v tom, že se vyhýbá skutečně dramatickému konfliktu, ergo mu v konečném důsledku chybí i jakákoli katarze. O tom, co se režisérovi povedlo v Secrets & Lies si tady můžeme nechat jen zdát. Jakoby Leigh rezignoval na aktivní přístup k látce, kterou zpracovává. Vystupuje zde pouze jako pasivní (možná unavený?) pozorovatel. Výsledkem je líbivá, hořce sentimentální, ale dost plochá podívaná.

    • 26.7.2012  11:38

    Především úžasně zahraný film. S dokonalým citem pro přirozené herectví, které přes svoji pokoru dokáže vrzůst do výsostně tragických poloh, aniž by si muselo pomáhat falešným pathosem. Mladí herci ze sebe vydávají vědra autentického života. Hořký příběh drsného, ale dobrosrdečného kluka, který chce sjednotit a zaopatřit rodinu dealováním drog, je napsaný neskutečně citlivě. Na Loache je až nečekaně plný zvratů a výsostně dramatických míst. A samozřejmě je morálně neskutečně dráždivý. Během filmu jsem asi tisíckrát změnil názor na to, co z počínání postav je dobré a co zlé, v čem jim fandím a v čem ne. Zapeklitý je ten náš svět.

    • 13.5.2012  11:12

    Lumeta mám moc rád. Tento film jsem (ani nevím proč) dlouho odkládal. Zařadil se přitom jednoznačně do mé lumetovské topky. Příběh je vyprávěný nenápadně, bez velkých gest, ale se zaměřením na citlivé tlumočení toho, s jakými dilematy se potýkají duše všech zúčastněných postav. V celém ději není žádné rozhodnutí, které by bylo snadné a jednoznačné. Od životního stylu rodiny (jsou to bezohlední fanatici, nebo důsledně čestní lidé?), přes to, nakolik lhát těm, které milujeme (Dannyho přiznání Lorně), až po otázku, jestli dopřát Dannymu vlastní život. Nejednoznačné jsou i postavy, v čele s otcem, kterého úžasně hraje Judd Hirsch. Vše má zcela přirozeně svůj rub a líc a nám je díky precizní Lumetově režii dáno to složité drama intenzivně spoluprožívat. Hlavně díky tomu, jak skvěle režisér pracuje s herci - v celém filmu není v tomto ohledu slabého místa. I několikaminutový výstup Stevena Hilla coby otce Annie je zcela naplněný. Soustředěný herecký koncert z trochu divokého námětu dělá precizní a uvěřitelnou sondu do rodinných vztahů, které film krásně mapuje a ukazuje jejich hodnotu, přesahující i bolest oběti.

    • 24.4.2012  19:49
    Psi (1992)
    *****

    Asi nejsilnější akční krimi drama, co jsem viděl. Je řemeslně dokonalé, schopné maximálně vytěžit všechny žánrové postupy a samozřejmě též geniálně zahrané do poslední figurky. Na piedestal ho ale staví především příběh, ve kterém se mrazivým způsobem odráží temné stránky přechodu do postsocialistického režimu. Kde berou Poláci schopnost tak bravurně filmem reflektovat svoje dějiny, i ty nejaktuálnější, je mi záhadou. Asi od pánaboha (což by vysvětlovalo, proč mi to tak zoufale neumíme). Psy se kvalitou, atmosférou a stylem vyrovnají jakékoli Hollywoodské kriminálce. Vedle jejich autenticity ale cokoli amerického vypadá jako neškodné děcko. Scéna, kdy bývalí namachrovaní "estébáci", po revoluci přidělení ke kriminálce, poprvé v životě narazí na skutečné zločince, je nezapomenutlná jako skvostně zrežírovaná akce, i jako kurewsky trefná metafora. Film bez mě známé konkurence.

    • 24.4.2012  13:06
    Eroica (1957)
    ***

    Dvě šikovně natočené, chytré a originální povídky plné solidních hereckých výkonů. Přese vše ale vlastně docela nevýrazné. Možná to bude tím, že překotnost jejich vyprávění nedostává ambicím, které si kladou - tedy revizi pojmu hrdinství. V polském prostředí to jistě byl velmi provokativní a třaskavý počin. K nadčasovosti by ale potřebovaly obě storky více prostoru, na kterém by měly šanci proniknout do hloubky.

    • 19.4.2012  13:28
    Kanály (1957)
    ***

    O tomto snímku nevím, co si mám myslet. Téma je hrozně silné, ale zpracování mě nechalo zcela chladným. Snad kvůli té velké nepřehlednosti a místy podivně se vyvíjejícímu ději (náhlá ztráta jednotky). Překvapilo mě, že z šílené atmosféry kanálů jsem mnoho necítil - nedalo se ale nic dělat, Wajda mi to podával strašně neuchopitelně. Střední část děje jako by se neustále točila v kruhu. Až vyústění všech tří příběhových linií mělo sílu; takhle konkrétních scén měl mít film víc.

    • 19.4.2012  12:53

    Uf, tak tomuto filmu jsem na kloub nepřišel. Je příliš strohý, chladný a bezcitný, než abych do něj pronikl a pochopil jeho myšlenky. Vzdálené mi byly samotné postavy, hlavně vyjukaný kněz, který mě svýma neustále vykulenými očima docela otravoval. Lucyna Winnicka jako Johana byla ovšem dechberoucí - hlavně díky ní aspoň chvílemi zajiskřila tíživá atmosféra příběhu. Konec konců je tu dost působivých scén (jeptišky v kostele, rozhovor s rabínem...) - jejich smysl mi ale přišel příliš zastřený. Zdejší interpretace jsou dobré, ale ve filmu jsem nic takového nebyl s to číst.

    • 17.4.2012  13:31

    Podivuhodně dobrý a osobitý (po)válečný snímek o prostých osudech. Hned zkraje mě okouzlila křehkost vznikajícího vztahu i obou zcela nehrdinských, ale plně lidských, zranitelných a zraněných hrdinů. Velký podíl na tom mají výborné výkony obou představitelů. Začínám si zvykat na to, jak dobře Zanussi umí dobře vést herce. Obzvláště Scottu Wilsonovi se povedlo vytvořit postavu vojáka způsobem velmi netypickým, ale o to poutavějším. Překvapilo mě, že Zanussi klade velký důraz na estetickou stránku filmu, což bych zrovna od něj nečekal (i když jsem viděl jen pár jeho filmů - všechny spojoval výrazový naturalistismus, civilnost). Sdělení se tak hodně posouvá do obrazové roviny, což je ostatně nabíledni vzhledem k tomu, že postavy si nerozumí a dialogy velkou roli hrát nemůžou. Mnohé scény jsou z tohoto pohledu nezapomenutelné. Od momentu seznámení, přes smutný swingový tanec, až po Normana opuštěného na nástupišti. Povedené je také přenesení důrazu na pohledy postav, které celou dobu říkají nesmírně mnoho (opět skvělí a skvěle vedení herci). Bohužel ale film místy ztrácí tempo a scénář se cyklí - například ve zbytečně variované scéně s překladatelem. Byl by rozhodně prostor zanořit se ještě více do hloubky a bylo by to určitě vhodné. Potenciál měl příběh veliký. Některé výrazné prvky také zůstávají nedořečené, nedovysvětlené. Od podivné Zapasiewiczovy postavy až po nahozenou myšlenku, že štěstí může člověk najít i v utrpení. Celkově je každopádně velkou křivdou, že film je takřka neznámý.

    • 16.3.2012  08:49

    Propána, to je tak bolavý amatérismus. Už tedy Hubačův scénář je sbírka příběhových a charakterových klišé bez zavadění o skutečně dramatickou situaci. Mináčova režie se sice asi snaží o západní velkolepost, ale neumětelsky zabíjí vše, co snad mohlo být dobré. Obzvláště sentiment umělý až k zblití a nulové vedení herců, kteří předvádí totální šmíru (Abrhám je vyloženě trapný) jsou na zabití. Takhle zmarnit jedinečný materiál, no fuj.

    • 13.3.2012  12:17

    Mile mě překvapilo, jak šikovně si Daněk svůj scénář zrežíroval. Žádný upachtěný realismus z řemeslné nouze, ale zručná a působivá obrazová metaforika, která dobře odpovídá typické symboličnosti Daňkových dramat. Například práce s hroby na nádvoří, vrcholící ve scéně, kdy na nich tančí královnina suita, je naprosto skvělá. Dokonce mě až zaskočilo, jak málo dialogů film obsahuje a do jaké míry si Daněk, jehož parketou je slovo, dovolí sdělení opřít o řeč obrazu. Viz způsob, jakým je vykreslena paranoia osádky hradu při hledání špeha. Spadá sem také Macháčkovo minimalistického herectví, které z postavy Jindřicha z Lipé dělá nikoli živý charakter, ale opět spíše symbol neústupnosti v pravdě. Nic proti tomu, samozřejmě, ale chvílemi jsem se už docela bál, jestli se ze snímku nestane pod návalem metafor a jinotajů až příliš chladná abstrakce. Naštěstí se ale dějem line i jedna skutečně tragická linka, který mu dodává lidských rozměrů. Je to (opět pro Daňka typický) příběh člověka prostého, žijícího ve stínu velkých osobností a dějin, vrženého mezi mlýnské kameny panských sporů. Jde o purkrabího v podání skvělého Martina Růžka, který v protikladu k Macháčkovi dává postavě duši, která se složitě a nejednoznačně pere s náročnou situací. Je tak vlastně postavou nejzajímavější, i když co do inspirativnosti si s Jindřichem pochopitelně nezadá. Scéna, kdy se purkrabí pokouší modlit, patří mezi nejsilnější místa filmu. Téma mocenské zvůle a pýchy, která ohýbá pravdu, bylo asi v době vzniku snímku třaskavější a umím si představit, jak se na mnoha místech ("pořád někdo hlídá") tajil tehdejšímu divákovi dech. Neznamená to ale ani v nejmenším, že by Daněk svojí inteligentní prací neměl co říci i dnes.

    • 12.3.2012  23:30
    Výslech (1982)
    **

    Zklamání takových rozměrů, až jsem z toho zmatený. Na film jsem se neskutečně těšil - patří do filmařské školy, kterou obdivuji, zpracovává vážné historické téma, což Poláci umí skvostně, hraje v něm Krystyna Janda... a ono je to nakonec tak strašně suché, křečovité, nenápadité: nevyužívá to snad žádné detaily - vykreslení příběhu, prostředí i postav (jedna plochá figurka vedle druhé, všechny vytvořeny vnějškově a bez skutečného vlivu na smysl příběhu) je hrubé, schematické, prázdné. Lovestory, do které se film překlápí, je ve své nemotivovanosti (z jednání Morawskeho jsem nepochopil asi vůbec nic) vrchol filmové otravy. Chápu, že film byl odvážný, důležitý a historicky cenný. Přesto mi přijde špatný.

    • 12.3.2012  23:21

    Skvělé téma, které je ale docela pokažené. Jednak se film strašně táhne a zároveň příliš překotně letí - jinými slovy se je moho motivů zbytečně rozpindaných, zatímco spousta důležitých událostí prosviští a zůstane naprosto nevykreslená. Režijní nejistota v tom, na co dát jaký důraz, je pak jednou z věcí, které ubírají na zajímavosti hlavního hrdiny. Ten je sice ve vrcholně zajímavé a jímavé situaci, kdy musí pracně hledat identitu, ač je dějinami brutálně odseknut od veškerých svých kořenů lidských, kulturních i náboženských. Filmu se ale vlastně moc nedaří ukázat, jakým způsobem ke své identitě dospívá. Hlavní problém je asi v tom, že ten kluk je vlastně až na vzácné výjimky (scéna disputace) hrozně pasivní, odevzdaný a všechno za něj vlastně odvádí jeho přátelé. Takřka všechny podstatné události se mu v příběhu stanou tak nějak bez jeho přičinění (včetně manželství: žena si ho musí najít a 10 let ho uhánět a nakonec mu ještě musí máma poručit, aby si ji vzal - šmarja!). Film ukazuje hodně z trápení, kterým Šlomo prochází, ale málo z vnitřní práce, kterou na sobě odvádí. Proto měl snímek raději vyprávět o matce a o falašském mudrci ("rozhodl jsem se sloužit těm, kteří přežili") - to jsou charaktery, které stojí za pozornost!

    • 8.3.2012  09:18
    Náhoda (1987)
    ****

    Poměrně těžký film k hodnocení. Už jen po řemeslné stránce, kdy se ze začátku dlouho zdá, že Kieslowski vůbec neukočíruje filmovou řeč tak, aby se z ní začal srozumitelně skládat příběh, nebo kdy využívá trochu komické pseudo-existenciální odvozeniny ze západních módiček, typu laciného sexu nebo náhlé smrti v závěru filmu. Do Wajdovy osobytosti a preciznosti to má hodně daleko. Scénáři se také v jednotlivých kapitolách nedaří odhalovat hlubší souvislosti jednotlivých variant Witkova života, zůstává dost přibližný, nechtěně náznakový. Přesto, že své myšlenky lenivě nedotahuje, se mi film dost líbil. Jeho téma a (asi typicky polská) odvaha, s jakou se do něj pouští, je parádní. Mapuje dost kriticky možnosti života v socialistickém bloku s různými úskalími, které v sobě mají. A i když je Náhoda vázaná na specifické historické souvislosti, funguje v tomto dost nadčasově.

    • 6.1.2012  20:31

    Vrhcábová filosofie života! Samozřejmě prostá, někdy až k vzteku zjednodušující... ale většinou přesvědčivě upřímná a lidská, opřená o základní hodnoty lidského přátelství. Poselství o víře v život a v naši zodpovědnost za to, abychom ho žili tvůrčím způsobem se mi totiž zdá při vší jednoduchosti cenné. Film navíc neskrývá, že dobrý život stojí leckdy hodně bolesti a obětí. Mimochodem všimli jste si, že nejzajímavější postavou filmu je vlastně otec rodiny, který nese nejtěžší břemeno ze všech zúčastněných?

    • 6.1.2012  20:26
    Noc pastýřů (TV film) (1992)
    ****

    Nesmírně silný film podle scénáře výborného, leč pozapomenutého dramatika Josefa Boučka (Setníkův štít, Popel a hvězdy...). Boučkův text skrývá takové perly jako Rybův monolog u slečny Pavly, v němž se zamýšlí nad tím, jak nikdy nemůže dozrát ke skutečně velké hudbě sám, bez vzdělaných přátel a oponentů, na kterých by se jeho talent skutečně prověřil. Skvostné je režijní vedení prvotřídních herců, díky kterému vzniká mezi Rybou a farářem skutečně tragický konflikt dvou nejednoznačných osobností. Pozadu není samozřejmě ani zbytek osazenstva a ve chvíli, kdy každý štěk hraje génius, nabývá celý děj na vnitřním napětí velkou měrou. Je ovšem škoda, že je televizní styl tak úsporně monotónní: kdyby hereckou práci, na které film stojí, silněji podpořila i výtvarná stylizace, která by klíčové momenty pořádně podtrhla a dodala snmku na dynamice, byla by to extratřída. Takhle zůstává výsledek přeci jen trochu zastřený.

    • 6.1.2012  20:16

    Úžasně nadčasový film aneb máme se nechat zotročit honem za světským úspěchem, nebo volit skromný život "na okraji", odměňující se vnitřní svobodou? A je svoboda odvozená z útěku před zodpovědností vlastně skutečná? To, že jsou tyto otázky kladeny z pozice vědy je skvělé, protože se v akademickém a výzkumném prostředí jejich naléhavost nijak nezmenšila, a to ani po změně režimu (všimněte si, že film je nezávislý na politickém kontextu!). Minimalisticky natočený snímek disputaci dvou někdejších přátel krásně převádí do symbolického jazyka obrazu a zvuku. Díky tomu je potěšení ze Struktury nejen intelektuální, ale též čistě filmové. Dobré také je, že ačkoli režisér jasně straní vzepřivšímu se Jankovi, důmyslně problematizuje z několika stran i jeho životní filosofii. Aneb jak říká nenápadná, leč bystrá Anna: "Oba jste stejní sobci. Jen každý jiným způsobem."

    • 6.1.2012  20:06

    Film se celou dobu odehrává ve více méně nadsazené, humorné rovině, v níž všechny peripetie chudáka pana profesora vyznívají jako milé absurdity. O to víc zarazí závěr, který je zcela nemilosrdný a dokonale bezútěšný. Film hodně trefně vykresluje obraz toho, na jakou otrockou šlejšku se zcvrkává lidské myšlení, když je zasažené davovou ideologickou horečkou, v tomto případě nacionalistickou. Kromě úžasně manipulovatelné masy jsou ale nelítostně vykreslené i jednotlivé postavy (výborně obsazené a zahrané!), které se mění z roztomilých figurek ve strachem zlomené oportunistické korouhvičky. Historicky cenný film, navíc gurmánsky natočený.

    • 26.7.2011  14:49
    Auto*Mat (2009)
    ****

    Je sranda, jak je existence názoru okamžitě považována za demagogii. Jste líní a neumíte se s názorem, třebas kriticky a nesouhlasně, vyrovnat? Nebo jste prostě jen sráči, co mají z názorů bobky? Vážně by vám vyhovovala pohodlná beznázorovost, která divácký mozeček nebude otravovat prací? Mě asi ani ne. Proto je mi milejší film s názorem, byť vyhraněným, se kterým je nutno se popasovat, než neangažovaná, ergo nesmyslná tzv. objektivita. Obzvláště, má-li postoj zajímavě a smysluplně podložen, což zde platí alespoň do takové míry, aby bylo možné vzít ho vážně.

    • 26.7.2011  11:05

    Řeči o tom, že ten film je naivní agitka, jsou neskutečně mimózní. Ten film je obrovskou obžalobou korupcí prolezlého systému (myslíte, že by se kongres pokoušel zakázat promítání vlastenecké propagandy?). Film zdánlivě ukazuje až přehnaně patetický vztah hrdiny k americkým ideálům a idolům, jenže: ono to funguje spíše jako kontrast k bezútěšnému portrétu morálně vyprázdněné podnikatelské politiky, která se nezastaví před ničím, včetně útoků na děti. A zároveň jako ironický úšklebek tomu, že ideály nefungují, pokud jsou posvátně uctívané, ale jen pokud jsou vybojovávané. To je pointa vývoje hlavního hrdiny z přiblblého naivky v ostrého bojovníka za spravedlnost. Doporučuji tedy divákům alergickým na laciný idealismus, aby raději film sledovali v bdělém stavu. Fascinující je nadčasovost snímku. Například v tom, jak ukazuje smutný vnitřní rozklad dříve snad slušného chlapa, kterého ale politická kariéra totálně rozemlela. V obrázku propracované sofistiky, se kterou zde dokáží ostřílení sviňáci překrucovat pravdu dle potřeby. Nebo v obrazu médií ovládaných mocenskými skupinami a dokonale manipulujících veřejné mínění. Výsledná neprůstřelnost tohoto systému je nesmírně znepokojující divácký zážitek. Silný dojem z filmu podrtrhávají herecké výkony od Jamese Stewarta, jehož sebedestruktivní řečnický maraton je neuvěřitelně sugestivní a drásavý, až po Harry Careyho v nenápadné, ale nesmírně sympatické roli předsedy senátu, vytvářené do velké míry jen mimicky. Skvělý film o tom, jak funguje a nefunguje demokracie. Škoda, že je docela zapadlý, poněvadž má co nás naučit.

    • 19.5.2011  19:44

    Zřejmě charakteristické Křižanovo téma rozkrývající zlo zpodobněné lidskými sviněmi (viz vesničtí kmotři v Sekalovi: dokonalá paralela ke zdejšímu velitelskému štábu). Skvěle napsaná je hlavně postava kaprála, který rozhodně není fanatik, jak se tu mnozí domnívají. Je to prostý chlapík, který nedovede domyslet důsledky toho, když aktivně plní svoji roli, své rozkaty. Chlapík, kterého si pochvalou a medailí zavážete jako dítě cukrátkem. A chlapík, který i umře aniž by byl schopen pochopit proč. Je to postava nejednoznačná, která také tropí spoustu zla, ale visí nad ní přetěžká otázka: nakolik za to vlastně může (a máme Adalbertem spíš opovrhovat nebo ho litovat?). Bylo by ale ještě lepší, kdyby byl ve filmu vykreslen precizněji a bohatěji. Filmové vyprávění se mi vůbec zdálo trochu vachrlaté. Postavy ani téma dlouho jako by se nechtěly vyloupnout. Zůstávaly poněkud mlhavé, beztvaré. U nejedné scény jsem nevěděl, co si o ní mám myslet. Ve strhujícím závěru do sebe ale vše dokonale zapadne a příběh se završí naprosto plnohodnotně.

    • 18.5.2011  03:32
    Gallipoli (1981)
    *****

    Silný válečný film. Jeho zajímavost startuje s již ne právě známou událostí, jíž Australská účast na boji proti Turkům je. To hlavní je ale způsob vyprávění, zaměřený vůbec ne na filmovou líbivost válečné akce, ale na lidské příběhy. Peter Weir ukazuje, jak vypadá pozadí války. Vzdálené události jsou pro Australany jakousi exotickou romantikou, kterou vnímají jako vlastenecký výlet. Většina filmu také je výletem, na kterém vznikají a prohlubují se přátelství proto, aby mohla být zničena krátkým, leč drtivým střetem s realitou války. Dramatický závěr proti sobě skvěle staví lidskost a absurditu - kdo z nich má větší šanci zvítězit? Weir skvěle pracuje s herci a není zde vedlejší postavy, která by nepůsobila živě. I díky tomu film diváka vtahuje do děje, který nelze vnímat s odstupem pozorovatele. A třešničkou jsou postavy ústřední. Například Gibsonův mimický komentář k poslední čtvrthodině událostí je úctyhodným (a pro hloubku sdělení filmu důležitým) výkonem.

    • 17.5.2011  19:21
    Včelař (1986)
    **

    Velmi neinspirativní film. Nesympatický hlavní hrdina je do sebe propadlý strýc, který neví co se sebou ani s lidmi kolem, s nikým se moc nebaví a neprožívá o mnoho víc než neurčitou smutnou prázdnotu. Dá se říct, že dvě hodiny pozorujeme putující živou mrtvolu - taková zombie road-movie. Co se charakteristiky herecké postavy týče souhlasím s Hrabovo. Ono je vlastně vůbec zahaleno v naprosté mlze z jakého důvodu se co děje a proč se kdo chová jak se chová. Snímek tak působí jako velká meditativní cochcárna, což je zklamání.

    • 1.2.2011  13:11
    Případ paní Luneauové (TV film) (1967)
    *****

    Rozkošný vtípek. Jednoduchý, ale gradovaný a plný hereckých fórků (pekařovo takřka hrdinské vítězství!).

    • 4.1.2011  00:22

    Místy vtipná a místy dojemná komedie vystavěná na vynikajícím nápadu a postrádající jakoukoli míru ve vášni k černému humoru. Je setsakramentská škoda, že tak skvěle nastavený projekt sráží nešikovnost tvůrců, sklouzávajících velmi často do křečovistosti, nevypointovanosti a hluchosti. Zaseklo se to v půli cesty.

    • 4.1.2011  00:01
    Stripy (TV seriál) (1984)
    *****

    Podobenství o tom, jaké by to bylo peklo, kdyby se otravní zmrdi nedali zabít.

    • 3.1.2011  23:51
    Hamlet (divadelní záznam) (1986)
    *****

    Úžasný důkaz toho, do jakých výšin se může vzepnout divadelní režie. Neuvěřitelně poctivý a pracovitý a přemýšlivý Macháček každou scénu, každou repliku proložil maximální dávkou konkrétního významu. Jeho Hamlet je lidsky absolutní příběh, ze kterého lze číst jak z Bible. Nejlépe o tom, jak může v sobě člověk najít sílu čelit zlu, i když vše, ale kurevsky vše kolem smrdí shnilotinou..

    • 3.1.2011  23:45

    Silný film s geniální Steigerem v hlavní roli. Introspektivní reflexe toho, jak člověka zlomí zkušenost s holocaustem a jak velká je cena, za kterou je ze své misantropické rezignace vytažen zpět na světlo světa. Lumet natočil krásné a lidsky cenné intimní drama.

    • 3.1.2011  23:42
    Interview (2007)
    ***

    Je to svižné, dramatické, napínavé. Oba herci hrají o sto šest a je paráda je při tom sledovat. Jenže co naplat, když je děj o nesympatických lidech žijících v nesympatickém světě, ve kterém nikomu nejde o nic víc než o malicherný prd. Kdyby to byla kritická sonda, budiž. Ale Buscemi na pravidla tohoto světa (v touze po vyhrocenosti a vypointovanosti) plně přistupuje, čímž se stává nesympatickým sám. Smůla.

    • 3.1.2011  23:39
    Intolerance (1916)
    ***

    Griffithova magalomanie a filmařská vášnivost má své kladné i záporné stránky. Tou negativní je rozehrání vícera příběhů naráz, z nichž některé se pořádně nerozjedou, nezapadnou do celkové koncepce a rozloží výsledný dojem až k nudě. Od experimentálních snímků posouvající hranice možného se ale asi více než důstojná prohra čekat nedá, ne?

    • 3.1.2011  23:31
    Antikrist (2009)
    ***

    Má to svoji filmařskou působivost a na thriller docela fajn děj. Trier si s řemeslem mile hraje. Míra perverzity a dalších ujetých efektů je dost zbytečná. Tím nejhorším jsou ale pokusy ten film hlubokomyslně vykládat. Kdyby měl Trier skutečně co sdělit, tak by to sdělil. Tím, že se skrývá za neprostupnou mlhou slepých symbolů se o právo na interpretaci sám připravuje.

<< předchozí 1 2 3 4