Eruntano

Eruntano

Josef Dubec

okres Mladá Boleslav
Studium

homepage

11 bodů

Moje komentáře

<< předchozí 1 2 3 4
    • 26.7.2012  11:38

    Především úžasně zahraný film. S dokonalým citem pro přirozené herectví, které přes svoji pokoru dokáže vrzůst do výsostně tragických poloh, aniž by si muselo pomáhat falešným pathosem. Mladí herci ze sebe vydávají vědra autentického života. Hořký příběh drsného, ale dobrosrdečného kluka, který chce sjednotit a zaopatřit rodinu dealováním drog, je napsaný neskutečně citlivě. Na Loache je až nečekaně plný zvratů a výsostně dramatických míst. A samozřejmě je morálně neskutečně dráždivý. Během filmu jsem asi tisíckrát změnil názor na to, co z počínání postav je dobré a co zlé, v čem jim fandím a v čem ne. Zapeklitý je ten náš svět.

    • 13.5.2012  11:12

    Lumeta mám moc rád. Tento film jsem (ani nevím proč) dlouho odkládal. Zařadil se přitom jednoznačně do mé lumetovské topky. Příběh je vyprávěný nenápadně, bez velkých gest, ale se zaměřením na citlivé tlumočení toho, s jakými dilematy se potýkají duše všech zúčastněných postav. V celém ději není žádné rozhodnutí, které by bylo snadné a jednoznačné. Od životního stylu rodiny (jsou to bezohlední fanatici, nebo důsledně čestní lidé?), přes to, nakolik lhát těm, které milujeme (Dannyho přiznání Lorně), až po otázku, jestli dopřát Dannymu vlastní život. Nejednoznačné jsou i postavy, v čele s otcem, kterého úžasně hraje Judd Hirsch. Vše má zcela přirozeně svůj rub a líc a nám je díky precizní Lumetově režii dáno to složité drama intenzivně spoluprožívat. Hlavně díky tomu, jak skvěle režisér pracuje s herci - v celém filmu není v tomto ohledu slabého místa. I několikaminutový výstup Stevena Hilla coby otce Annie je zcela naplněný. Soustředěný herecký koncert z trochu divokého námětu dělá precizní a uvěřitelnou sondu do rodinných vztahů, které film krásně mapuje a ukazuje jejich hodnotu, přesahující i bolest oběti.

    • 24.4.2012  19:49
    Psi (1992)
    *****

    Asi nejsilnější akční krimi drama, co jsem viděl. Je řemeslně dokonalé, schopné maximálně vytěžit všechny žánrové postupy a samozřejmě též geniálně zahrané do poslední figurky. Na piedestal ho ale staví především příběh, ve kterém se mrazivým způsobem odráží temné stránky přechodu do postsocialistického režimu. Kde berou Poláci schopnost tak bravurně filmem reflektovat svoje dějiny, i ty nejaktuálnější, je mi záhadou. Asi od pánaboha (což by vysvětlovalo, proč mi to tak zoufale neumíme). Psy se kvalitou, atmosférou a stylem vyrovnají jakékoli Hollywoodské kriminálce. Vedle jejich autenticity ale cokoli amerického vypadá jako neškodné děcko. Scéna, kdy bývalí namachrovaní "estébáci", po revoluci přidělení ke kriminálce, poprvé v životě narazí na skutečné zločince, je nezapomenutlná jako skvostně zrežírovaná akce, i jako kurewsky trefná metafora. Film bez mě známé konkurence.

    • 26.7.2011  11:05

    Řeči o tom, že ten film je naivní agitka, jsou neskutečně mimózní. Ten film je obrovskou obžalobou korupcí prolezlého systému (myslíte, že by se kongres pokoušel zakázat promítání vlastenecké propagandy?). Film zdánlivě ukazuje až přehnaně patetický vztah hrdiny k americkým ideálům a idolům, jenže: ono to funguje spíše jako kontrast k bezútěšnému portrétu morálně vyprázdněné podnikatelské politiky, která se nezastaví před ničím, včetně útoků na děti. A zároveň jako ironický úšklebek tomu, že ideály nefungují, pokud jsou posvátně uctívané, ale jen pokud jsou vybojovávané. To je pointa vývoje hlavního hrdiny z přiblblého naivky v ostrého bojovníka za spravedlnost. Doporučuji tedy divákům alergickým na laciný idealismus, aby raději film sledovali v bdělém stavu. Fascinující je nadčasovost snímku. Například v tom, jak ukazuje smutný vnitřní rozklad dříve snad slušného chlapa, kterého ale politická kariéra totálně rozemlela. V obrázku propracované sofistiky, se kterou zde dokáží ostřílení sviňáci překrucovat pravdu dle potřeby. Nebo v obrazu médií ovládaných mocenskými skupinami a dokonale manipulujících veřejné mínění. Výsledná neprůstřelnost tohoto systému je nesmírně znepokojující divácký zážitek. Silný dojem z filmu podrtrhávají herecké výkony od Jamese Stewarta, jehož sebedestruktivní řečnický maraton je neuvěřitelně sugestivní a drásavý, až po Harry Careyho v nenápadné, ale nesmírně sympatické roli předsedy senátu, vytvářené do velké míry jen mimicky. Skvělý film o tom, jak funguje a nefunguje demokracie. Škoda, že je docela zapadlý, poněvadž má co nás naučit.

    • 18.5.2011  03:32
    Gallipoli (1981)
    *****

    Silný válečný film. Jeho zajímavost startuje s již ne právě známou událostí, jíž Australská účast na boji proti Turkům je. To hlavní je ale způsob vyprávění, zaměřený vůbec ne na filmovou líbivost válečné akce, ale na lidské příběhy. Peter Weir ukazuje, jak vypadá pozadí války. Vzdálené události jsou pro Australany jakousi exotickou romantikou, kterou vnímají jako vlastenecký výlet. Většina filmu také je výletem, na kterém vznikají a prohlubují se přátelství proto, aby mohla být zničena krátkým, leč drtivým střetem s realitou války. Dramatický závěr proti sobě skvěle staví lidskost a absurditu - kdo z nich má větší šanci zvítězit? Weir skvěle pracuje s herci a není zde vedlejší postavy, která by nepůsobila živě. I díky tomu film diváka vtahuje do děje, který nelze vnímat s odstupem pozorovatele. A třešničkou jsou postavy ústřední. Například Gibsonův mimický komentář k poslední čtvrthodině událostí je úctyhodným (a pro hloubku sdělení filmu důležitým) výkonem.

    • 1.2.2011  13:11
    Případ paní Luneauové (TV film) (1967)
    *****

    Rozkošný vtípek. Jednoduchý, ale gradovaný a plný hereckých fórků (pekařovo takřka hrdinské vítězství!).

    • 4.1.2011  00:01
    Stripy (TV seriál) (1984)
    *****

    Podobenství o tom, jaké by to bylo peklo, kdyby se otravní zmrdi nedali zabít.

    • 3.1.2011  23:51
    Hamlet (divadelní záznam) (1986)
    *****

    Úžasný důkaz toho, do jakých výšin se může vzepnout divadelní režie. Neuvěřitelně poctivý a pracovitý a přemýšlivý Macháček každou scénu, každou repliku proložil maximální dávkou konkrétního významu. Jeho Hamlet je lidsky absolutní příběh, ze kterého lze číst jak z Bible. Nejlépe o tom, jak může v sobě člověk najít sílu čelit zlu, i když vše, ale kurevsky vše kolem smrdí shnilotinou..

    • 3.1.2011  23:23

    Neuvěřitelný a drsný příběh tří přátel, mezi nimiž se našla jedna svině, což se velmi hodilo polským STBákům. Dokument, který má naprosto unikátní schopnost odkrývat nejen pokřivenost života v socialistické tyranii, ale také kuří oka lidských charakterů. Kdyby toto byla vyfabulovaná detektivka, byla by skvělá. Jenže ona je to pravda, a to mrazí.

    • 3.1.2011  23:02

    Žasnu nad tím, jak úchvatně v těch dávných dobách Sjöstrom, mistr řemesla, režíroval. The Wind se v jeho rukou proměnil v plynule vyprávěný, svižný a díky narativní jemnosti až strhující příběh. Příběh poměrně prostý co do fabule, ale krásný hloubkou postav, o nichž vypráví. Křehká dívka Letty je devastovaná ani ne tak drsným podnebím "krajiny věčného cyklónu", jako nehostinností zdejších obyvatel. Bezbrannost a bezmoc v jejím souboji s krajní životní situací představuje Lillian Gish způsobem, díky kterému se do jejího herectví nelze nezamilovat. Dokáže mimicky vykreslit pestrou paletu emocí a stavů a pohnutek; pouhou tváří vypráví příběh své postavy zcela bravurně. I obsahově tak patetická scéna, kdy Letty strachem propadá do šílenství, je díky Gish k mému velkému překvapení neuvěřitelně přesvědčivá a tedy i dojemná. Druhá hlavní role v podání Larse Hansona, který bez problému přechází z komické postavy do tragické s tím, jak jeho bezstarostný Lige zažívá životní zlom, je také bravurní. Moment, kdy tento prostý venkovan pochopí, že jeho naivní představa o životě se rozplývá i se vší bezelstnou radostí, kterou do ní vložil, patří mezi nejsilnější ve filmu. Vedle těchto dvou ale díky suverénnímu režijnímu vedení vynikají i ostatní: co postava, to jasně vykreslený typ, počínaje již perfektní vizuální stylizací (zamračená hrubozrná Cora porcující prase, šaškovitý strejda kovboj Sardough...). Tam, kde nestačí herci, vypráví Sjöstrom geniálním střihem, jímž s lehkostí mistra rozhýbává potřebné souvislosti. Dokáže díky němu vytvořit výsostně dramatické scény, například při konfrontaci novomanželů. V závěru gradujícím k nesnesení napíná diváka na skřipec tím, jak mu poťouchle ukazuje jen část děje a nechává situaci dramaticky otevřenou až do konce. Nevěřil bych, že v té době filmové vypravěčství mohlo dosáhnout tak suverénní a zralé vypravěčské promakanosti. Děkuji Sjöstromovi za humor, napětí, strach i dojetí. Vše v míře vrcholné.

    • 14.12.2010  10:54
    Vajíčko (divadelní záznam) (1968)
    *****

    Komedie je to řemeslně bravurně napsaná, s velmi přirozeným smyslem pro humor. Dějově působí celou dobu prostince a jednodše. S dobromyslnou nadsázkou předvádí bystrého, leč obyčejného chlapíka glosujícího svět kolem sebe. No jo, jenže ony se zdánlivě neškodné postřehy o systému a společenské konformitě nakonec mění v brutální a technicky dokonalý nástroj zla. Geniální pointa. Pokud navíc máte Václava Vosku, nad jehož všestranně promakaným a radostným Herectvím (nikdy bych netušil, že existuje tolik forem ironie) visí čelist, vytřískáte z toho maximálně lahodný zážitek srdce rozplesávající a v mefistofelském závěru zároveň mrazivý. A k tomu nám dopomáhej Ornestova režie se skvělými nestřihovými přechody.

    • 6.4.2008  12:59

    Konečně! Po tolika zklamáních v poslední době splněný divácký sen. Skvělý film - vtipný i mrazivý, grandiózní herecké výkony. Gilliam je pokaždé výzva, ale tentokrát jsem nebojoval proti němu, ale s ním.

    • 9.3.2008  16:31

    Nádherné, nádherné zpracování jednoh z nejkrásnějších děl lidské tvořivosti a lidského srdce. Jsem vrcholně dojat.

    • 9.3.2008  16:28

    Úchvatné dílo. Hra s tempem, která podtrhává různé detaily a dává člověku dost prostoru k zamyšlení, které je masírované snad každou scénou, každým záběrem filmu. Na sugestivnosti tomu přidává ještě ta neuvěřitelně hypnotická hudba. Působivé svědectví o tom, jak absurdní a hloupá někdy může být lidská existence v moderní západní civilizaci. Jedna z úžasných chvil je, když se kamera v davu zaměří na náhodný obličej. Z plátna pak přímo vysrší imprese z její "oběti", která tlak na divákovo vědomí a rozum zesílí ještě víc.

    • 14.1.2008  22:11
    Maverick (1994)
    *****

    Jak osvěžující je po všech těch trapných a povrchních pokusech o "humor" narazit na komedii, která od začátku do konce srší opravdovým, hřejivým vtipem a (probůh!) je dokonce inteligentní a po filmové stránce profesionální. Těžko popsat, jaká radost a vysvobození se v tomto snímku pro milovníka filmového smíchu skrývá. Vyjádřeno parafrází: na poli humoru existuje i v Hollywoodu talent plný a opravdový. Rozdíl mezi tím, když někdo vymýšlí gagy, aby natočil komedii a tím, když někdo píše z čiré přirozenosti a radosti z polibku Múzy, je široký jak Grand canyon. Tolik skvělých scén a hlášek by se dalo jmenovat... A ten "nepodívátesenatukartu" závěr, to je třešnička jak má být.

    • 8.1.2008  17:39

    Všechna čest příběhu o zoufalosti a bezvýchodnosti obyčejného člověka vrženého do doby nacismu a svíraného strachem. Sledovat jeho osobnost mi bylo výzvou i poučením. Poklona hercům a především dokonale rozpolcenému Kadárovi. Nekonečný obdiv pak tvůrcům za bravurně natočený film a odvážnou reflexi zlé minulosti.

    • 24.12.2007  17:40

    Nechápu, jak mohl tento film historicky přežít. Vidím v něm (mimo jiné) až mrazivý útok na zvířecí socialistické poměry své doby. Kromě toho je to vtipná, velmi inteligentní a především pohádková pohádka s dokonalými herci. Navíc o okraj naditá nezapomenutými replikami. "Volám tě potřetí PhDr. Solferne! Všechen Kapitál je v prachu..."

    • 7.11.2007  12:05

    Úžasné. Nevím, kdy mě naposledy něco dojalo tak, jako tito Kubánci, kteří ve svých požehnaných letech dokáží vychutnávat život způsobem, jaký jim já můžu jen tiše závidět. Jsem jim vděčný za to, že mi svůj svět, v jakém na Kubě žijí, dokáží alespoň přiblížit svojí úžasnou hudbou. Vytvořil jsem si k nim za ty necelé dvě hodiny velmi blízký vztah a vrchol v Carnegie Hall jsem prožil jako bych tam byl. Miluji filmy, které mi dokáží připomenout, že na světě existují hodnoty, na které sám trochu zapomínám, nebo kterých nejsem s to se držet tak moc, jak bych chtěl. Díky za to, že tito lidé byli "na poslední chvíli" zachováni pro další generace.

    • 7.10.2007  17:11

    Krásná pohádka s nekonečnou zásobou úžasných nápadů jak ztvárnit různé detaily "božské tvorby" a s perfektně zákeřným pekelníkem. Werich je úžasný vypravěč a hudba (bez ohledu na slabší textovou složku) mi připadá též velmi dobrá. Celkový dojem pak nemůže být jiný než výborný. Též nejsem věřící jako mnozí, ale nechápu, proč by mi biblické téma mělo kazit požitek z filmu nebo jeho příběhu. Nepřipadal mi nijak nebezpečný...

    • 1.10.2007  18:41

    Úžasná pohádka! Vynikající námět, mile a chytře rozvedený ve velmi hezký příběh plný trochu temné poetiky, trochu morbidního (ale skvělého) humoru a vlastně i té romantiky. Obrazové ztvárnění je okouzlující, vydržel bych se na ty scény dívat i kdyby stály samy o sobě. Míhá se tu spousta bizarních, ujetých, ale mistrně načrtnutých a osobitých postaviček, které rozehrávají jedinečný kabaret (hlavně ansámbl umrlců stojí za to). A Emily je od první chvíle, kdy jsem ji spatřil, filmová dívka mých snů...;)

    • 30.9.2007  21:28

    Docela jsem se divil, že je v kině tak narváno na Trierův film, když bylo pár hodin předtím na (podle mě o dost populárnějšího) Cronenberga poloprázdno. Ještě více jsem se divil, když jsem si ve snaze najít vysvětlení tohoto jevu, dohledal v anotaci, že se jedná o „bláznivou komedii“ (šel jsem jen za jménem režiséra, bez jakýchkoliv průvodních informací). Trochu zmaten jsem napjatě očekával, co příjde. Bláznivá komedie rozhodně ne. Spíš trochu ujetý satirický vtip. Strohou neakční formou se držící hodně při zemi, ale vespod sršící milou ironií na všechny strany. Film je originální a hrozně vtipný. Humor je tu inteligentní, věcný a absurdní, což je bezva kombinace. Potěší i různé detaily a vtípky režiséra, například v jeho komentářích k ději. A postava islandského obchodního magnáta „Nesnáším-ty-zasraný-sentimentální-dány“ Finnura je geniální. A Jens Albinus v hlavní roli jedinečně labilní. Bavil jsem se parádně.

    • 30.9.2007  21:27

    V první řadě jsem rád za ten dobrý konec. Velmi mě potěšilo, že v něm „zvítězila“ jednoduchá lidskost a láska a dobro. I když se celý film nesl v o dost temnějším, nebo spíše šedivějším duchu maloměstské letargie, pod kterou se skrývá hromaděný vztek, únava, rezignace a podobné nepříjemné věci. Líbí se mi, jak hluboko se umí film zavrtat do existenciálních problémů současných lidí a jak bohatě je umí pojmenovávat. Hallmström se drží realističnosti a důslednosti i za cenu pomalejšího tempa a menší přístupnosti. To je mi sympatické, protože díky tomu jsou otázky, které jeho film klade, důvěryhodnější a jeho emotivní dopad hlubší a působivější. Zároveň jsou obě složky, jak filmová, tak kritická, dobře vyvážené. Jo a herci jsou vynikající, to nejde nedodat.

    • 30.9.2007  21:27

    Tento film mě okouzlil a dojal až k slzám lemujícím mé duševní pohnutí. Úžasně čarokrásný, nejednoznačný příběh (to rozplývání hranice mezi dobrem a zlem je u M velkou silou), všepohlcující poetika, nespoutaná fantaskní imaginace (kterou miluji), nádherná hudba (jediný film, ke kterému jsem si kdy koupil soundtrack)… Pro mě nepřekonatelné dílo zdaleka ne pouze v rámci Myiazakiho tvorby. Film, s jehož rytmem divák sladí tlukot svého srdce, to je magie.

    • 30.9.2007  21:21

    Kde začít? V tom, že ten film naprosto předčil moje očekávání? Čím ale? Tím jak dokonale citlivě byl napsán a natočen. Postavy toho namluvili neuvěřitelně málo, ale každé jejich slovo znamenalo mnoho a promlouvalo na mě více než sáhodlouhé dialogy. Herci nebyli v rolích ani znát pro svoji přesvědčivost a přirozenost. Točit filmy o opravdových lidech nepozvedat je přitom z reality je těžké, ale Coppola to zvládla s naprostou bravurou. Skvěle také použila Japonsko a místní kulturu jako vzor cizího, nepřátelského, odosobněného světa. Výpravné záběry toho „obrovského“ místa vytvářely úžasný protiklad s něčím nepatrně maličkým ale nevyčíslitelně hodnotnějším - vztahem obou hlavních postav. Dvou lidí, kteří si prostě jen rozumnějí, ať již mluví nebo mlčí. Kteří v sobě navzájem nacházejí tak důležité blízké přátele. Na minimalismu tohoto filmu je krásné, jak mě tu dokáží nepatrné věci, detaily nebo pouhá slovíčka rozesmát, potěšit či dojmout.

    • 19.12.2006  02:02

    Jak dlouho se toto dílo nevrátilo do mých vzpomínek? Snad celá staletí! A najednou prosvítá úzkými štěrbinkami z hlubin času zpět. Fascinace, okouzlení, strach. Málokterý film ve mě v dětství vyvolával tak barevnou směsici pocitů. Nikdy jsem nebyl schopen odpovědět si, zda se mi líbí a mám jej rád, či nikoliv. Vemi náročná forma nostalgie.

    • 17.4.2012  13:31

    Podivuhodně dobrý a osobitý (po)válečný snímek o prostých osudech. Hned zkraje mě okouzlila křehkost vznikajícího vztahu i obou zcela nehrdinských, ale plně lidských, zranitelných a zraněných hrdinů. Velký podíl na tom mají výborné výkony obou představitelů. Začínám si zvykat na to, jak dobře Zanussi umí dobře vést herce. Obzvláště Scottu Wilsonovi se povedlo vytvořit postavu vojáka způsobem velmi netypickým, ale o to poutavějším. Překvapilo mě, že Zanussi klade velký důraz na estetickou stránku filmu, což bych zrovna od něj nečekal (i když jsem viděl jen pár jeho filmů - všechny spojoval výrazový naturalistismus, civilnost). Sdělení se tak hodně posouvá do obrazové roviny, což je ostatně nabíledni vzhledem k tomu, že postavy si nerozumí a dialogy velkou roli hrát nemůžou. Mnohé scény jsou z tohoto pohledu nezapomenutelné. Od momentu seznámení, přes smutný swingový tanec, až po Normana opuštěného na nástupišti. Povedené je také přenesení důrazu na pohledy postav, které celou dobu říkají nesmírně mnoho (opět skvělí a skvěle vedení herci). Bohužel ale film místy ztrácí tempo a scénář se cyklí - například ve zbytečně variované scéně s překladatelem. Byl by rozhodně prostor zanořit se ještě více do hloubky a bylo by to určitě vhodné. Potenciál měl příběh veliký. Některé výrazné prvky také zůstávají nedořečené, nedovysvětlené. Od podivné Zapasiewiczovy postavy až po nahozenou myšlenku, že štěstí může člověk najít i v utrpení. Celkově je každopádně velkou křivdou, že film je takřka neznámý.

    • 13.3.2012  12:17

    Mile mě překvapilo, jak šikovně si Daněk svůj scénář zrežíroval. Žádný upachtěný realismus z řemeslné nouze, ale zručná a působivá obrazová metaforika, která dobře odpovídá typické symboličnosti Daňkových dramat. Například práce s hroby na nádvoří, vrcholící ve scéně, kdy na nich tančí královnina suita, je naprosto skvělá. Dokonce mě až zaskočilo, jak málo dialogů film obsahuje a do jaké míry si Daněk, jehož parketou je slovo, dovolí sdělení opřít o řeč obrazu. Viz způsob, jakým je vykreslena paranoia osádky hradu při hledání špeha. Spadá sem také Macháčkovo minimalistického herectví, které z postavy Jindřicha z Lipé dělá nikoli živý charakter, ale opět spíše symbol neústupnosti v pravdě. Nic proti tomu, samozřejmě, ale chvílemi jsem se už docela bál, jestli se ze snímku nestane pod návalem metafor a jinotajů až příliš chladná abstrakce. Naštěstí se ale dějem line i jedna skutečně tragická linka, který mu dodává lidských rozměrů. Je to (opět pro Daňka typický) příběh člověka prostého, žijícího ve stínu velkých osobností a dějin, vrženého mezi mlýnské kameny panských sporů. Jde o purkrabího v podání skvělého Martina Růžka, který v protikladu k Macháčkovi dává postavě duši, která se složitě a nejednoznačně pere s náročnou situací. Je tak vlastně postavou nejzajímavější, i když co do inspirativnosti si s Jindřichem pochopitelně nezadá. Scéna, kdy se purkrabí pokouší modlit, patří mezi nejsilnější místa filmu. Téma mocenské zvůle a pýchy, která ohýbá pravdu, bylo asi v době vzniku snímku třaskavější a umím si představit, jak se na mnoha místech ("pořád někdo hlídá") tajil tehdejšímu divákovi dech. Neznamená to ale ani v nejmenším, že by Daněk svojí inteligentní prací neměl co říci i dnes.

    • 8.3.2012  09:18
    Náhoda (1987)
    ****

    Poměrně těžký film k hodnocení. Už jen po řemeslné stránce, kdy se ze začátku dlouho zdá, že Kieslowski vůbec neukočíruje filmovou řeč tak, aby se z ní začal srozumitelně skládat příběh, nebo kdy využívá trochu komické pseudo-existenciální odvozeniny ze západních módiček, typu laciného sexu nebo náhlé smrti v závěru filmu. Do Wajdovy osobytosti a preciznosti to má hodně daleko. Scénáři se také v jednotlivých kapitolách nedaří odhalovat hlubší souvislosti jednotlivých variant Witkova života, zůstává dost přibližný, nechtěně náznakový. Přesto, že své myšlenky lenivě nedotahuje, se mi film dost líbil. Jeho téma a (asi typicky polská) odvaha, s jakou se do něj pouští, je parádní. Mapuje dost kriticky možnosti života v socialistickém bloku s různými úskalími, které v sobě mají. A i když je Náhoda vázaná na specifické historické souvislosti, funguje v tomto dost nadčasově.

    • 6.1.2012  20:31

    Vrhcábová filosofie života! Samozřejmě prostá, někdy až k vzteku zjednodušující... ale většinou přesvědčivě upřímná a lidská, opřená o základní hodnoty lidského přátelství. Poselství o víře v život a v naši zodpovědnost za to, abychom ho žili tvůrčím způsobem se mi totiž zdá při vší jednoduchosti cenné. Film navíc neskrývá, že dobrý život stojí leckdy hodně bolesti a obětí. Mimochodem všimli jste si, že nejzajímavější postavou filmu je vlastně otec rodiny, který nese nejtěžší břemeno ze všech zúčastněných?

    • 6.1.2012  20:26
    Noc pastýřů (TV film) (1992)
    ****

    Nesmírně silný film podle scénáře výborného, leč pozapomenutého dramatika Josefa Boučka (Setníkův štít, Popel a hvězdy...). Boučkův text skrývá takové perly jako Rybův monolog u slečny Pavly, v němž se zamýšlí nad tím, jak nikdy nemůže dozrát ke skutečně velké hudbě sám, bez vzdělaných přátel a oponentů, na kterých by se jeho talent skutečně prověřil. Skvostné je režijní vedení prvotřídních herců, díky kterému vzniká mezi Rybou a farářem skutečně tragický konflikt dvou nejednoznačných osobností. Pozadu není samozřejmě ani zbytek osazenstva a ve chvíli, kdy každý štěk hraje génius, nabývá celý děj na vnitřním napětí velkou měrou. Je ovšem škoda, že je televizní styl tak úsporně monotónní: kdyby hereckou práci, na které film stojí, silněji podpořila i výtvarná stylizace, která by klíčové momenty pořádně podtrhla a dodala snmku na dynamice, byla by to extratřída. Takhle zůstává výsledek přeci jen trochu zastřený.

<< předchozí 1 2 3 4