Eruntano

Pro nás dosud naivní, co jsme si v době opoziční smlouvy užívali nízkých školních laviček a z politiky vnímali nanejvýš gumové bonbony s podobiznami našich předních lídrů je toto krásné připomenutí toho, že bychom měli všechny své zbývající iluze o politické scéně spláchnout do toho nejhlubšího hajzlu a jít se vyplakat. Dejžto pánbůh, ať se naší generaci podaří tak lidsky neokorat a posunout společnost lepším směrem než zdeformované sebrance našich otců a dědů.

V něčem snad dobře zachycené zlo, tupost a zířeckost... ale strašně schematicky, předvídatelně (a tím pádem otravně), skoro bych řekl prvoplánově (stéká to do velké míry jen po povrchu tématu) a s množstvím blbostí.

Dosti nevyvážený film. Ze začátku má nasazeno na slušné tempo a díky střetu dvojky charismatických španělských "buranů" s civilizací v podobě švýcarského městečka také kopu vtipu. Pak ovšem přichází milostné zápletky, příjezdy rodiny a vyprávění se zbytečně roztahá. Což je škoda, protože mnohem více času by si zasloužila část poslední, kdy se Martin s rodinou vrací z malebných hor do odporného, chudého Španělska. Zkoumání vztahu lidí k vlasti, které dají přednost před blahobytným životem, mohlo mít klidně větší rozměr než jedné zkratkovité repliky matky rodiny. I přesto, že si autor mohl odpustit pár uzlíků v ději, je to ale milý a příjemný film.

Docela jsem se divil, že je v kině tak narváno na Trierův film, když bylo pár hodin předtím na (podle mě o dost populárnějšího) Cronenberga poloprázdno. Ještě více jsem se divil, když jsem si ve snaze najít vysvětlení tohoto jevu, dohledal v anotaci, že se jedná o „bláznivou komedii“ (šel jsem jen za jménem režiséra, bez jakýchkoliv průvodních informací). Trochu zmaten jsem napjatě očekával, co příjde. Bláznivá komedie rozhodně ne. Spíš trochu ujetý satirický vtip. Strohou neakční formou se držící hodně při zemi, ale vespod sršící milou ironií na všechny strany. Film je originální a hrozně vtipný. Humor je tu inteligentní, věcný a absurdní, což je bezva kombinace. Potěší i různé detaily a vtípky režiséra, například v jeho komentářích k ději. A postava islandského obchodního magnáta „Nesnáším-ty-zasraný-sentimentální-dány“ Finnura je geniální. A Jens Albinus v hlavní roli jedinečně labilní. Bavil jsem se parádně.

Místy vtipná a místy dojemná komedie vystavěná na vynikajícím nápadu a postrádající jakoukoli míru ve vášni k černému humoru. Je setsakramentská škoda, že tak skvěle nastavený projekt sráží nešikovnost tvůrců, sklouzávajících velmi často do křečovistosti, nevypointovanosti a hluchosti. Zaseklo se to v půli cesty.

Druhá zkušenost s tímto filmem posouvá hodnocení ještě o hvězdu níže. Sestávala totiž jen ze zavalení nevkusným kýčem... tak raději o dvě.

Žádný zásadní dojem na mne tento film neudělal. Oceňuji to, že jsem dostal poměrně zajímavý - i když nijak zvlášť hluboký či rozvedený příběh - bez trapných klišé, patosu či HW tupých tlachů. Neseděl mi ale postup, kdy se objevuje a zase mizí jedna postava za druhou (i když "odchod" těch několika, ke kterým jsem si stihl utvořit včas nějaký vztah byl rozhodně působivý) nebo kdy se o spoustě věcí, které vyvolávají otázky, nic moc nedozvím, aniž by ovšem ve mě zůstal pocit napětí vyvěrající z tajemství. Připadalo mi to jako knižní předělávka: příliš mnoho věcí na příliš malém prostoru, kam se nemohou pořádně vejít. Co mi zvedlo vztah k filmu byly až některé velmi silné scény (zvláště ke konci snímku), které rozvířily atmosféru alespoň z umělecké stránky, když už z příběhové zůstala trochu ospalá. Přesto je to slabší trojka.

Informačně prázdná nuda. Bezkoncepční kompilát jakýchsi výroků s povrchním milostným a dramatickým pozadím bez špetky zajímavosti. Možná zaujme frankofily pokusem o portrét doby, ale jinak snad ničím nikoho. Kromě strukturní špatnosti koukají dráty i z jednotlivých scén a dialogů. Nedokoukatelné. Možná jsem to vzdal příliš brzy, ale nemohl jsem dál.

Sympatická a zábavná detektivka. Její kouzlo spočívá hlavně v pokoře, s jakou je natočená. Prostí jsou herci (minimálně Sigurdsson byl okouzlující; a některé lehce bizarní postavičky jako Ellidi a Rúnar také stály za to) i prostředí, což působí nesmírně přirozeně a sympaticky. Vtáhne to diváka. Bohužel Mýrin zapadá do spousty klišé, které jinak převážně dobrý dojem kazí. Hypercynický patolog je stokrát provařená figurka ze seriálů, detektiva drsňáka lze brát jen do chvíle, kdy jako jediný bez roušky glosuje shnilou mrtvolu (to už je trochu moc), kolega střevo též zavání laciností (i když jeho honička s Ellidim je úžasná). Škoda zbytečných zádrhelů. I přes ně jsem to ale rád viděl.

Silent Hill je velice slabě a kýčovitě odprezentovaný příběh. Jak je dnes zvykem, je to technicky skvělé a místy krásné na pohled, ale ve vnitř prázdné, hloupé, povrchní a nezáživné. Zajímalo by mě, kolikrát ještě budu podobná slova psát. A to se ke mě tyhle filmy dostávají spíš náhodou. Je mi z toho smutno.