Eruntano

Eruntano

Josef Dubec

okres Mladá Boleslav
Studium

homepage

11 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
1 2 3 4 následující >>
    • 24.12.2007  17:32

    Milé. Ač jsem nikdy neuměl ani netoužil jezdit na ski, tady pro mě mají jisté kouzlo.

    • 22.12.2007  11:37

    Kýč. Byl jsem s tím filmem čistě náhodou v jedné místnosti a co jsem postřehl nebylo nic, co by mě vyloženě pohoršilo. Prostě jen naivní a hloupoučká vánoční hříčka.

    • 22.12.2007  11:22
    Disturbia (2007)
    ***

    Racionálně vzato na tom filmu nebylo vůbec nic zajímavého. Mainstreamový produkt nejhrubšího zrna s klišo-kýčovitým scénářem pro blbce. Jen herci to tahali z vod průšvihu. Davida Morse jsem se vážně bál, a to pro něj mám slabost. Čímž se dostávám k druhé rovině mého zážitku: nevím, co to způsobilo, ale přes všechny zápory to byl hrozný nervák, takže jsem si to nakonec užil. Zvláštní.

    • 9.12.2007  11:44

    Příběh je dost naivní, zápletky a podzápletky pitomé, vtipů je poskrovnu... přesto je to docela příjemný film. Velkou měrou i díky Burianovu kouzlu osobnosti.

    • 7.12.2007  23:45
    Flash Gordon (1980)
    ****

    "From this day on, let every breed of Mongo live together in peace!" Na tomhle jsem vyrůstal, smrk...

    • 28.11.2007  16:42

    Silný a s přivřenými očmi i chytře napsaný příběh s výbornou atmosférou a perfektně odstupňovanou gradací. Příjemný zážitek.

    • 26.11.2007  20:58
    Vládneme, nerušit (TV film) (2007)
    ****

    Pro nás dosud naivní, co jsme si v době opoziční smlouvy užívali nízkých školních laviček a z politiky vnímali nanejvýš gumové bonbony s podobiznami našich předních lídrů je toto krásné připomenutí toho, že bychom měli všechny své zbývající iluze o politické scéně spláchnout do toho nejhlubšího hajzlu a jít se vyplakat. Dejžto pánbůh, ať se naší generaci podaří tak lidsky neokorat a posunout společnost lepším směrem než zdeformované sebrance našich otců a dědů.

    • 22.11.2007  19:27

    Co do formální stránky se mi ten film líbil. Spousta scén mi připadala vypiplaná k dokonalosti, což jsem si užíval. Režii a v neposlední řadě herecké výkony velmi oceňuji. Jenže příběh mě nějak neoslovil. Těžko se mi hledají slova, jak popsat své pocity. Celou dobu jsem se cítil od toho filmu odpoutaný. Pravděpodobně proto, že vývoj děje mi po většinu času připadal ve svém celku řídký. Scénář mi připadá jako stylistické cvičení, v jednotlivostech až okázale šmrncovní, ale dohromady tak trochu bezobsažný a nicneříkající. V porovnání například s L. A. Přísně Tajné se mi takto zdá dost slabý a vlastně bezradný. Zamotanost jako by tam byla spíše sama pro sebe, než že by opravdu po většinu času fungovala . Mimochodem, nevím, jestli se někdo zabýval psychologií postav, ale podle mě byl Tom gay a celou dobu mu šlo o Lea, jinak si mé omezené myšlení neumí jeho chování vysvětlit:)

    • 8.11.2007  23:13

    Ne že by to bylo nezajímavé, ale když se tak nad tím zamyslím, valnou většinu filmu se nedělo vůbec nic. Autoři nejen že nikam nepokročili, oni ani nedělali nic moc proto, aby se tak stalo a působili tak trochu neschopně. Neslo se to spíše v relaxačním duchu výletu do skandinávské krajiny. Zlom přišel s (poměrně fortunózní) pointou filmu, kdy se vývoj rázem dostal do smrště obratů a otáček. To mu dalo i nějaký ten nadformální přesah a posunulo ho to v mých očích ze "sympatického počinu" na "sympatický a mírně fascinující počin". Tak nějak.

    • 7.11.2007  12:05

    Úžasné. Nevím, kdy mě naposledy něco dojalo tak, jako tito Kubánci, kteří ve svých požehnaných letech dokáží vychutnávat život způsobem, jaký jim já můžu jen tiše závidět. Jsem jim vděčný za to, že mi svůj svět, v jakém na Kubě žijí, dokáží alespoň přiblížit svojí úžasnou hudbou. Vytvořil jsem si k nim za ty necelé dvě hodiny velmi blízký vztah a vrchol v Carnegie Hall jsem prožil jako bych tam byl. Miluji filmy, které mi dokáží připomenout, že na světě existují hodnoty, na které sám trochu zapomínám, nebo kterých nejsem s to se držet tak moc, jak bych chtěl. Díky za to, že tito lidé byli "na poslední chvíli" zachováni pro další generace.

    • 7.10.2007  17:11

    Krásná pohádka s nekonečnou zásobou úžasných nápadů jak ztvárnit různé detaily "božské tvorby" a s perfektně zákeřným pekelníkem. Werich je úžasný vypravěč a hudba (bez ohledu na slabší textovou složku) mi připadá též velmi dobrá. Celkový dojem pak nemůže být jiný než výborný. Též nejsem věřící jako mnozí, ale nechápu, proč by mi biblické téma mělo kazit požitek z filmu nebo jeho příběhu. Nepřipadal mi nijak nebezpečný...

    • 7.10.2007  16:53

    Trpím velmi zvláštním vztahem k tomuto filmu. Je to hrozný blábol, ale přesto se k němu rád vracím. Proč? Protože mě strašně baví ty pitomé hlášky, nesmyslné dialogy, ujeté scény, dementní chování postav i jejich často pramizerných herců, nelogičnost... Nevím, jestli je všechno záměrné nebo jestli film častěji nezískává na kráse spíše kouzlem nechtěného, ale jeho blbost se drží v takovém nadhledu, že mě nerozčiluje, ale rozesmívá. A to dost silně. Nezapomenutelný kousek. Pro mě nesmrtelné hlášky: "Kam jdeš? Vždyť venku leje." *** "Všechny druhy těchto věcí." *** "Připadám si tak nějak... nepřemožitelnej." *** "Pane, vy jste hmotný." (tady skóruje český dabing, který svojí příšerností dokonale podtrhl kouzlo filmu) *** "Co to je?" "Černá krev země." "Myslíš olej?" "Myslím černou krev země." *** "Myslím že jsme v centrálním... jak tomu říkáte?" "Stoka 7."

    • 5.10.2007  00:54

    Určitě to byl unikátní námět, to ano. Jenže tak trochu asi zůstalo jen u něj a například scénář zůstal už trochu pozapomenut. Skončilo to potom nějak roztahaně, místy až otravně a příliš béčkově. Na druhou stranu to jisté kouzlo má. Už snad tím, jakou inspirací to muselo být pro Fallout;) A pár libými obrazy.

    • 3.10.2007  09:41
    Black Books (TV seriál) (2000)
    ***

    Mám za sebou pár dílů. Žádnou pecku v tom nevidím, ale pár dobrých vtípků se zatím pokaždé našlo a celkově jde o docela sympatický seriál. Z postav to táhne hlavně cvok Bernard, to je povedený kus.

    • 1.10.2007  18:41

    Úžasná pohádka! Vynikající námět, mile a chytře rozvedený ve velmi hezký příběh plný trochu temné poetiky, trochu morbidního (ale skvělého) humoru a vlastně i té romantiky. Obrazové ztvárnění je okouzlující, vydržel bych se na ty scény dívat i kdyby stály samy o sobě. Míhá se tu spousta bizarních, ujetých, ale mistrně načrtnutých a osobitých postaviček, které rozehrávají jedinečný kabaret (hlavně ansámbl umrlců stojí za to). A Emily je od první chvíle, kdy jsem ji spatřil, filmová dívka mých snů...;)

    • 30.9.2007  21:31

    Má to svoje silnější chvíle. Občas dobré vtipy (nejen verbální) a poslední, doslova vrcholnou povídku jejíž nápad a zpracování mě naprosto odrovnaly. Celkově jsem se ale spíše nudil a Allenova nadsázka na mě tentokrát nezapůsobila natolik, aby nezůstávalo často u trapnosti tam, kde se cáklý nápad měl proměnit ve vtip.

    • 30.9.2007  21:29

    Tohle je výborkný případ jevu, který mě fascinuje. Díla, založeného jen na pouhém příběhu, bez jakéhokoliv dalšího přesahu, které mě přesto dokonale strhne a jsem z něj nadšen. Čím to? V tomto případě jde o to, že Singer prostě dokáže vyprávět způsobem, který drží člověka v intenzivním napětí, a ve stavu nejvyšší pozornosti. Nikdy neřekne všechno, ale zahaluje děj do stinné roušky tajemství a divák nemá nejmenší tušení, co, proč a jak se stane. A to je přeci skvělý zážitek.

    • 30.9.2007  21:29
    Macbeth (1971)
    ***

    Film udržel kvalitu a hodnotu Shakespearova působivého příběhu, ale tak nějak zabil jeho poetiku a okouzlující jazyk, který člověka nadchne a potěší. Brutalita mi nevadí, obrazy tu nejsou špatné, ale v porovnání s divadelní skromností, ve které Shakespearovou genialitou vzniká dramatický zázrak, je to přeci jen slabší. A vnitřní vývoj Lady M tady také není tak úplně hodnověrný. Což zamrzí.

    • 30.9.2007  21:28

    Jednoduchý námět, který je rozvíjen v relativně zajímavé, ale bohužel často nedořešené a zbytečně opuštěné (Jak dopadl kluk? A jak Shebina rodina, včetně jí samé?) příběhové linie. Jedinou pořádně zpracovanou postavou tu pak zůstávává Barbara, což je dost málo, protože i jiné mají nakročeno podobným směrem. Často jsem měl u toho filmu pocit, že se stane v ději nějaký zlom, který ho posune na další level, ale to se nestalo. Trochu mě pak překvapilo, že se vlastně celou dobu děje to, co divák očekává. Což jsem vážně nečekal. To bude ale asi tou literární předlohou. Celkově tedy docela nezajímavý film s chabým vyvrcholením, který tak trochu zachraňuje ústřední herecká dvojice a Bill Nighty.

    • 30.9.2007  21:28

    Docela jsem se divil, že je v kině tak narváno na Trierův film, když bylo pár hodin předtím na (podle mě o dost populárnějšího) Cronenberga poloprázdno. Ještě více jsem se divil, když jsem si ve snaze najít vysvětlení tohoto jevu, dohledal v anotaci, že se jedná o „bláznivou komedii“ (šel jsem jen za jménem režiséra, bez jakýchkoliv průvodních informací). Trochu zmaten jsem napjatě očekával, co příjde. Bláznivá komedie rozhodně ne. Spíš trochu ujetý satirický vtip. Strohou neakční formou se držící hodně při zemi, ale vespod sršící milou ironií na všechny strany. Film je originální a hrozně vtipný. Humor je tu inteligentní, věcný a absurdní, což je bezva kombinace. Potěší i různé detaily a vtípky režiséra, například v jeho komentářích k ději. A postava islandského obchodního magnáta „Nesnáším-ty-zasraný-sentimentální-dány“ Finnura je geniální. A Jens Albinus v hlavní roli jedinečně labilní. Bavil jsem se parádně.

    • 30.9.2007  21:27

    V první řadě jsem rád za ten dobrý konec. Velmi mě potěšilo, že v něm „zvítězila“ jednoduchá lidskost a láska a dobro. I když se celý film nesl v o dost temnějším, nebo spíše šedivějším duchu maloměstské letargie, pod kterou se skrývá hromaděný vztek, únava, rezignace a podobné nepříjemné věci. Líbí se mi, jak hluboko se umí film zavrtat do existenciálních problémů současných lidí a jak bohatě je umí pojmenovávat. Hallmström se drží realističnosti a důslednosti i za cenu pomalejšího tempa a menší přístupnosti. To je mi sympatické, protože díky tomu jsou otázky, které jeho film klade, důvěryhodnější a jeho emotivní dopad hlubší a působivější. Zároveň jsou obě složky, jak filmová, tak kritická, dobře vyvážené. Jo a herci jsou vynikající, to nejde nedodat.

    • 30.9.2007  21:27

    Tento film mě okouzlil a dojal až k slzám lemujícím mé duševní pohnutí. Úžasně čarokrásný, nejednoznačný příběh (to rozplývání hranice mezi dobrem a zlem je u M velkou silou), všepohlcující poetika, nespoutaná fantaskní imaginace (kterou miluji), nádherná hudba (jediný film, ke kterému jsem si kdy koupil soundtrack)… Pro mě nepřekonatelné dílo zdaleka ne pouze v rámci Myiazakiho tvorby. Film, s jehož rytmem divák sladí tlukot svého srdce, to je magie.

    • 30.9.2007  21:26

    Zbožňuji příběhy. Nechat se unášet na vlnách působivého vyprávění je pro mne jedna z nejsladších věcí na světě. A je jedno, jestli ji najdu v knize, filmu nebo třeba počítačové hře. Vím ale, že i příběh se dá doplnit či nahradit různými jinými kvalitami. Jenže když je (ať už slouží jako vata nebo ne) natolik tupý, schematický a nelogický, že to bolí, těžko se to zachráňuje čímkoliv jiným. U tohoto filmu se mi alespoň chvíli zdálo, že klasický heroicky válečný recept svojí mrazivou atmosférou přeci jen něco pozitivního přinese. Jenže i ty náznaky brzo vyprchaly. Co zůstalo? Úmorný patos, který se vymykal i širokým mezím mého vkusu. Rádobypůsobivé fráze, které jsou v lepším příbadě jen prázdné a v tom horším trapné a paradoxní (něco jako „svobodný národ se postavil tyranii“ – odkdy svobodné národy zotročují vlastní děti sakra?). Nudně klišovitá vedlejší linie, zbytečná a nepříjemná jak zduřelý apendix. Klíčový zvrat v podání deus ex machina nejvyššího kalibru, tedy totální scénáristická nemohoucnost. A samozřejmě bitky, které mi ale bohužel nedovolily vypnout mozek a užívat si akci, protože mě ubíjely pro mě nepochopitelně nelogickým chováním nepřátel, na které jsem alergický (proč proboha neposlali místo jednoho nosorožce těch zvířat padesát najednou?). Na takovém filmu bohužel snad kromě pár obrazů, které se vynořily z bažin kýče k docela pěknému pokoukání, a několika málo míst, kde atmosféra přebila tupost, nenacházím nic hodnotného. Místo efektů bych raději zaplatil vzdělání pár desítkám afrických děcek, třeba by některé z nich v budoucnu natočilo něco pořádnějšího.

    • 30.9.2007  21:21

    Kde začít? V tom, že ten film naprosto předčil moje očekávání? Čím ale? Tím jak dokonale citlivě byl napsán a natočen. Postavy toho namluvili neuvěřitelně málo, ale každé jejich slovo znamenalo mnoho a promlouvalo na mě více než sáhodlouhé dialogy. Herci nebyli v rolích ani znát pro svoji přesvědčivost a přirozenost. Točit filmy o opravdových lidech nepozvedat je přitom z reality je těžké, ale Coppola to zvládla s naprostou bravurou. Skvěle také použila Japonsko a místní kulturu jako vzor cizího, nepřátelského, odosobněného světa. Výpravné záběry toho „obrovského“ místa vytvářely úžasný protiklad s něčím nepatrně maličkým ale nevyčíslitelně hodnotnějším - vztahem obou hlavních postav. Dvou lidí, kteří si prostě jen rozumnějí, ať již mluví nebo mlčí. Kteří v sobě navzájem nacházejí tak důležité blízké přátele. Na minimalismu tohoto filmu je krásné, jak mě tu dokáží nepatrné věci, detaily nebo pouhá slovíčka rozesmát, potěšit či dojmout.

    • 29.1.2007  18:01

    Druhá zkušenost s tímto filmem posouvá hodnocení ještě o hvězdu níže. Sestávala totiž jen ze zavalení nevkusným kýčem... tak raději o dvě.

    • 19.12.2006  02:02

    Jak dlouho se toto dílo nevrátilo do mých vzpomínek? Snad celá staletí! A najednou prosvítá úzkými štěrbinkami z hlubin času zpět. Fascinace, okouzlení, strach. Málokterý film ve mě v dětství vyvolával tak barevnou směsici pocitů. Nikdy jsem nebyl schopen odpovědět si, zda se mi líbí a mám jej rád, či nikoliv. Vemi náročná forma nostalgie.

    • 7.9.2006  11:19
    Blade Runner (1982)
    ***

    Ne, Scott na mne asi nikdy nezapůsobí. Na jeho díla se hezky kouká, ale náplň mají příliš řídkou. Podobně jako v The Duellists, i tady je potenciál na parádně rozvedený příběh, navíc okořeněný zajímavými a rozhodně nosnými myšlenkami o snících androidech. Ty se ale dostávají ke slovu až v samém závěru, který je sice úchvatný, ale zbytek nezachrání.

1 2 3 4 následující >>