Mijagi

Dějově nic světoborného, zábavu netáhne příběh, ale postavy Mimoňů, jejich mluva, chování, jednotlivé fórky. Ještě teď se tlemím scéně, kdy Stuart rozfláká elektrickou kytaru, kterou dostal jako dar od anglické královny :-))) Ulítlej, milej animák, kterej bych si klidně pustil někdy znovu.

Parta snobáčů, ze které jsem měl pocit, že nedělá nic jiného, než loví ženské a pokud je zrovna neloví, tak na to aspoň myslí. Scénář by zasloužil obohatit i o jiné činnosti hlavních postav, vytržení jedné z kontextu ostatních dělá příběh méně uvěřitelným. Chybí kamuflování avantýr před rodinou a známými, vymýšlení výmluv, krytí následného zločinu. Vše je pouze lehce naznačené, zkratkovité. Nevyužitý potenciál zajímavého námětu.

Marek Vašut má jiné vystupování než Vladimír Čech, ale i on k tomuhle pořadu sedí. Reaguje pohotově, vtipně a dokáže vygradovat napětí. Doplnění čtvrté nápovědy zaslouží plus. Horší je to s výběrem otázek. Chápu, že do prvního záchytného bodu jde spíše o zasmání, než o namáhání hlavy, ale šoupnout každému ze tří soutěžících dotaz k vysílacímu programu TV Nova mi přijde za čarou. Hodnoceno po prvním dílu: Jednou týdně to pobaví.

První tří díly slibovaly, díky vezení se na vlně současných politických afér, více uvěřitelný děj, než Případ pro exorcistu, jenže pak přišla závěrečná část a vyústění příběhu, ze kterého se ukázalo, že šlo celou dobu vlastně o velmi jednoduchou zápletku, jenž by se asi pravděpodobně v reálném světě neuskutečnila. Je to škoda, mini-seriál měl našlápnuto k vyššímu hodnocení. Kromě výkonů herců se mi líbí, jak režisér a scénárista pracují s běžným fungováním detektivního oddělení včetně zobrazování kancelářské rutiny a s rodinnými problémy jednotlivých postav. Velké plus směřuje k lehce hysterické velitelce v podání Kláry Melíškové.

Rakouský Josef „sklepmistr“ Fritzl by se při pohledu na tenhle zahradní domek válel smíchy po zemi. Utéct se z něj dá minimálně světlíkem ve střeše. Okno je sice vysoko, ale předmětů, které k němu lze přisunout, je plná místnost, např. kuchyňská linka nebo opřít postel o zeď a využít ji jako žebřík. Pokud si ale drobnou vadu odmyslíte, jedná se o zajímavý film – v první části napínavý thriller, v druhé psychologická sonda do překonávání posttraumatického stavu. Matka se vyrovnává se ztrátou sedmi let života a z neustálého znásilňování deviantem, syn z toho, že svět není pouze malým pokojem, do něhož se narodil. Sledujeme vztah mezi nimi, jejich subjektivní emoce, ale také přístup blízké rodiny. To vše podané perfektními hereckými výkony.

Syrově natočený film o studentské prostituci, o holce, která volí tuto cestu, aby mohla uhradit veškeré náklady spojené se školou, jenže pak se jí přísun peněz zalíbí a už se veze ve spirále. Explicitní scény vyvolávají smutek nad využitím člověka jako nástroje k ukojení vlastních tužeb a zároveň podtrhují beznaděj hlavní ženské postavy. Škoda, že v druhé polovině příběh jakoby tápe odnikud nikam a konec je uspěchaný.

Srozumitelně vysvětlené důvody finanční krize, ale v již ohrané hollywoodské šabloně, která byla použita snad v každém filmu natočeném na toto téma od jedničky Wall Street po Vlka z Wall Street. Obchodníci s cennými papíry s cool mluvou, in životním stylem, prostě hrdinové, jimž jejich nudný svět čísel a vyprázdněný od všech skutečných hodnot musí každý automaticky závidět. Pohádka, na kterou se ale díky svižnému ději a skvělému hereckému obsazení dobře kouká.

Na začátku byla obyčejná holka, která zazpívala a svým hlasem a lehce drzým vystupováním strhla davy, obrátila na sebe pozornost bulváru a rozpumpovala tok peněz, který dokázal mastnými zisky uspokojit nahrávací společnosti a ještě uživit rozsáhlou infrastrukturu lidí kolem ní. Tohle všechno jí sebralo soukromí a začalo posouvat v hudbě směrem, kam nechtěla. Výsledek: drogy, skandály, smrt. Vyjma několika komerčních skladeb hudbu Amy Winehouse neznám, není to styl, jenž bych vyhledával. Z dokumentu jsem ale nadšený. Umí vyždímat z příběhu emoce, má hodně silný závěr a hlavně nastavuje velkou část stopáže zrcadlo mainstreamovému diváku, jehož tužby právě kopíruje bulvár. Myslím tím diváka, který chce nejprve slyšet, vidět, číst příběh o neuvěřitelném talentu, následně ho potěší informace o tom, jak onen talentovaný, již slavný a bohatý, ten, kdo si na živobytí nevydělal tvrdou prací jako on, se o víkendu potácel na pódiu opilý nebo ztropil nějaký jiný skandál a na závěr si chce pobrečet nad smrtí dotyčné celebrity a zanaříkat si, jaká je to škoda, že už nikdy nic nezazpívá. Asif Kapadia to nastínil dokonale, syrově, bez patosu a z velké části za pomocí bulvárního materiálu.

Proč musíme v dokumentu o této subkultuře sledovat neskutečně dlouhý záběr čištění stěračů u auta? Tenhle díl měl evidentně potenciál a místy z něho prosakuje atmosféra posiloven a honění se za vyrýsovanými těly, jenže to všechno zazdil velkým množstvím promarněných minut. Škoda.

Za slibný začátek s bandou gotiků na exkurzi na Olšanských hřbitovech a za rozpravu jednoho z představitelů této subkultury s knězem dvě hvězdy, jinak to nemá absolutně žádný obsah.