Psema

Napoprvé naprostý nářez, který bych snad i uctíval, napodruhé jsem se však už nepatrně ošíval a snažil se sám sebe přesvědčit, že je to strašná zábava. Napotřetí se v jistých chvílích dostavovala nuda a fanboyovské vískání se přeměnilo na zklamané bručení. A napočtvrté? S výjimkou první povídky a druhou polovinou třetí těžká nuda, kterou nezachrání ani famózní vizuální zpracování. P.S.: Quentinova scéna aspiruje na momentku s nejstupidnějším monologem poslední dekády a Clive Owen není vůbec cool. 6/10

Tak s tímhle snímkem Singer jen potvrdil, že má talentu na rozdávání. Už první díl považuji za prakticky bezchybný, ale že se to dá ještě takhle zlepšit? To jsem nečekal. S druhým dílem s X v názvu totiž přichází další, ještě větší smršť psychologie a akce, obojí tak fantasticky namixované, že z toho vyplívá, alespoň pro mě, naprosto nejlepší komiksová adaptace, jakou jsem dosud viděl. Osvěžení starého týmu nováčky jako Pyro a Iceman bylo skvělým nápadem a osobně se pro mě tihle dva stávají naprosto skvělými postavami. Wolverine, jakožto můj favorit opět nezklamal a díky Singerovi a scénáristům opět táhne celý film a že mu to jde od ruky (nebo od drápů?). Triky excelentní, atmosféra famózní, hudba konečně taková jak má být a to úderná, výrazná podporující příběh na plátně. Tentokrát už dávám plných 5* a kdyby to šlo dostal by X2 i víc. Jen tak dál Bryane !!!

Skvělá komiksová adaptace, která se vydává naprosto opačným směrem než všechny ostatní. Singer se nezaměřuje na efekty a bombastické akční scény, které mu zas tak moc nejdou, ale snaží ukázat psychologii samotných charakterů a tím vyhrává na celé čáře. Osobně jsem s tímhle dílem série měl zpočátku problém, jelikož mi přošel dosti nezáživný, ale asi jsem dospěl a teď si ho pokaždé vychutnávám, jak feťák, který dostal novou dávku heráku. Za oběvení Hugha Jackmana pro Hollywood má ode mě Bryan malé bezvýznamné plus, které mu hned srazím za hudbu, která je nevýrazná. Ale i přesto si X-men udržují atmosféru a dokazují svoje kvality a to hlavně díky skvělým výkonům všech herců. P.S. Wolverine rulezz ;)

Opravdové zklamání. Naprosto nemá cenu, abych se snažil alespoň děj naznačit, jelikož mám pocit, že bez přečtení knihy, divák sice film pochopí, ale výklady jednotlivých šifer zachytí jen lehce. Naprosto největší slabinou je jednoznačně samotný scénář. Akiva Goldsman vytvořil scénář, který je odfláknutý až to bije do očí , jeho postavy jsou ploché a to především Langdon a Sofie, což ve výsledku znamená, že Hanksovi s Tatou nezbývá nic jiného než nasadit univerzální dvě pózy, které si drží celý film. Trochu lépe je na tom Ian McKellen se svým Teabingem. Na něm je zkrátka vidět, že si svou roli naprosto užívá a je to znát. Právě díky němu se mi podařilo po první polovině neusnout, za což jsem mu v duchu děkoval. Ovšem Mckellen je prakticky jediným světlým bodem, jenž za sebou s velkou převahou nechává ostatní herce, ale i všechny další scény, kde se neobjevuje. Skoro bych řekl, že si film ukradl trochu pro sebe (což mu rozhodně nevyčítám). Co dále v šifře selhává je atmosféra. Většina scén je natočena naprosto rutinérsky, i když to by mi tak nevadilo, ale vadí mi, že ani auto honičky ve mě nevyvolávaly žádný zájem o film. Prostě atmosféra jakoby ani neexistovala, čímž film akorát upadá do unavující hloubky, ze které ho vysvobozují, tedy alespoň částečně jak Teabingovy kreace, tak i retrospektivní záběry (i když některé mi připadaly vykradené z Království nebeského). Těch ale není ve filmu dost na to, aby film pozvedly trochu výše. Alespoň něco dobrého můžu říct o hudbě, která mě osobně opravdu nadchla a uchvátila. Proto si snad radši koupím soundtrack a film shlédnu už jen na HBO. Co mě ovšem zaráží nejvíc je to, kam se podělo těch 125 milionů z rozpočtu. Pokud si štáb a herci nedali ohromné platy, tak skutečně nevím, retrospektivy tak drahé určitě nebyly, efekty taky ne. Jedině snad pronájmy památek a možná reklamní kampaň, i když tu film ani nepotřeboval. Na závěr bych akorát řekl, že je škoda, že to takhle dopadlo, a nejvíc lituji těch, kteří v šifru věřili jak ve Svatý grál. Tím totiž šifra rozhodně není, je z ní spíše nejdražší béčkový film v dějinách, který by byl na dvd ideální, ale v kině rozhodně ne.

ROK 2006. Už po několikáté jsem shlédl Supermana a konečně jsem se odhodlal něco o něm napsat. Kdo by řekl, že je to už 28 let, co Richard Donner natočil praotce všech superhrdinů a vylétl se svojí pláštěnkou do nebes. My jsme se tak setkali se zlotřilým Lexem Luthorem s obličejem Gena Hackmana, horlivou novinářkou Lois, ale především s přihlouplým Clarkem Kentem a jeho hrdinským alteregem (nebo to je naopak?):). Na tehdejší dobu film s astronomickým rozpočtem 55 milionů mohl být katastrofou přímo kryptonského rozměru, naštěstí se scénáře chopil Mario Puzo (KMOTR) a spolu s Donnerem vytvořil úchvatnou podívanou, které nechybí jak zamilovaný motiv, tak akce s na tehdejší dobu přelomovými triky. Je pravda ,že dnes je moje hodnocení hodně ovlivněné samotnou nostalgií, jelikož, co si budeme nalhávat, ateliérové záběry létání s naklíčovaným pozadím se dnes, kdy očekáváme Supermanův návrat, zdají spíše úsměvné, než že by v nás vyvolávaly naprostý obrazový orgasmus. Někdo samozřejmě filmu vyčítá, že Hackman pojal Lexe hodně komediálně (a navíc neměl oholenou lebku a to byl vážně průšvih :)), ale jeho podání je naprosto skvělé a jakákoli chvíle, kdy je na plátně je skvělá. Spolu s tehdejším objevem Christopherem Reevem (nechť je mu země lehká) a lehce v letech Margot Kidder vytváří skvělí film na který se bude vzpomínat ještě hodně dlouhou dobu a nebojím se ho nazvat klasikou, která sice stárne, ale jen velmi pomalu.

V roce 1992, 3 roky po prvním, vynikajícím Batmanovi natočil Tim Burton další příběh z Gothamu. A dá se říci, že v podobně dobré kvalitě. Batman se tentokrát neutká pouze s jedním nepřítelem, ale rovnou se dvěma a to s kočičí ženou (vynikající Michelle Pfeiffer) a záhadným Tučňákem v podání Dannyho DeVita. Tentokrát se do příběhu zamotává i politika, když Tučňák s pomocí prohnilého Maxe Shrecka kandiduje na starostu, aby mohl rozsévat zlo v Gothamu. Tvůrcům bylo jasné, že si tentokrát nevystačí s jednoduchým příběhem jako v předešlé části, a tak vytvořili mnohem komplexnější a svým způsobem realističtější postavy. Samotný děj už se nezaměřuje výhradně na muže v netopýřím hávu, ale na Gotham City, jako celek. Z předešlé části zůstal v obsazenstvu hlavních postav jen Michael Keaton ke kterému přibyli nový kolegové, ať už Pfeiffer nebo DeVito. Je třeba říci, že Keaton si zachoval podobný styl jako minule, což rozhodně neuškodilo a s představitelkou kočičí ženy vytvořil nejzajímavější postavy snímku, narozdíl od Dannyho DeVita, který zůstal poněkud ve stínu svých dvou kolegů. Burton opět vytvořil fantaskní film, který je věrný podstatě komiksu a ani po několika shlédnutích neomrzí. A to jsme netušili, co přijde. :(

Gotham City, Bruce Wayne, Tim Burton. Ano, BATMAN, Temný rytíř přichází a je třeba říci, že v dobré formě. A jakého se dočkal příběhu? Poměrně zajímavého, už jen tím, že se proti němu postavil JOKER s podobou Jacka Nicholsona. Kdo že je Joker? Obyčejný gangster, ale s tou výjimkou, že když dělal jednu černou prácičku pro svého zlotřilého bosse narazil na netopýřího muže. Ten jej hodil do kyseliny a voala vznikla podivná kreatura, která se chce pomstít a přitom zničit celé Gotham City. To ovšem Batman nemůže dopustit. Muž s netopýřím kostýmem má jednu podstatnou výhodu oproti svým superkolegům. Je to jen člověk s nejmodernější technikou, žádný bůh, který se nedá zabít a možná proto dokáže jeho příběh zaujmout více a navíc vypadá mnohem realističtěji. Tim Burton se naštěstí nesnažil natočit film podle komické kreslené série, ale podle nové, temnější a depresivnější, navíc použil kulisy, připomínající komiks, a tak se z jeho filmu stává klasika, která si zaslouží pozornost. Michael Keaton, Burtonův favorit je v batmanovské roli dostatečně temný a v milionářské nafoukaný, sobecký a zárověň i citlivý. NO a Jack Nicholson? K tomu nemám slov. Fantazie. Absolutní triumf. Jack si svou roli naprosto užívá a z plátna to přímo čiší. Pro fandy komiksu nutnost, pro nováčka, zajímavý počin.

Hned na začátek raději podotknu, že první díl Doby ledové mě moc nenadchl a ke shlédnutí dvojky jsem byl spíš donucen, než, že bych stepoval u kina nedočkavostí týden dopředu.. O to větší překvapení mě čekalo při pokračování eskapád třech potrhlých přátel, jedné veverky a třech vačic. Příběh je prostý. Otepluje se, a tak začíná čas oblevy. Z ledovců se vytváří vodní plochy a celá animovaná fauna si užívá přírodního akvaparku. Ale jen do chvíle, než si uvědomí, že jí hrozí utonutí. A proto se všichni musí vydat na dlouhou cestu, mimo dosah tajících ledovců. Během cesty potkávají lenochod, mamut a tygr další přátele v podobě dvou vačic a mamutice, která si myslí, že je také vačice. Z toho vyplývá hromada zábavných eskapád, mísících se s problémy mamuta Mannyho. Příběh je opravdu jednoduchý, ale i přesto zábavný. Nejvíce opět pobaví oblíbená veverka Scrat, ale i ostatní postavy nejsou špatné. Animace byla úmyslně ponechána stejná jako v předchozím dílu, pouze s mírnými úpravami. Sice se některé prvky nepovedli, především tání ledovců mi přišlo fakt hodně divný, ale i přesto se dá animace hodnotit jako nadprůměrná. I přes drobné výtky mě však tento film dokázal zaujmout a velmi příjemně překvapit a nebýt triviální příběhové linie, vysloužil by si možná i 5*. Takhle zůstává na nadprůměrných 4*.

Not bad, but not good either. McTeigue je dle mého pouhopouhý rutinér, který má podobně jako Eli Roth kliku, že se kamarádí s někým, kdo ho může procpat, kam se mu zlíbí. Scénář Wachowských možná byl zábavný, ale v McTeigueově podání je z Vendety akorát přetažená nuda, v níž se mezi sebou perou ucházející dialogové scény, tahané nahoru herci, s akcí, u níž jsem si až na dvě výjimky málem vyrval zíváním pusu z pantů. Mooreovy komiksy jsou asi vážně nezfilmovatelné. Minimálně ve stejné kvalitě.

V českých končinách děsně nedoceněná záležitost, na kterou většina diváků zanevřela po průměrné první "rozjížděcí" sezóně. Kdo však vydržel, dočkal se odměny. Od druhé série se psychologie i dějové linie silně prohlubují, vše získává mnohem větší rozmach a z Buffy se stává neskutečný nářez složený ze slušných akčních scén, dojemných romantických linií a především propracované zápletky, jež se netáhne jen jednou sérií, ale rovnou celým seriálem. Postupem času navíc Whedon upustil od nevázaného teenage-looku, Buffy potemněla a ze seriálu se stala dokonalá ukázka depresivní podívané, u níž kolikrát nemáte tušení, jestli nakonec dopadne dobře. P.S.: Marstersův Spike je snad nejlepší seriálová postava vůbec.