Koryntos

Co může být víc k smíchu než cizí neštěstí. Všimla jsem si, že vždycky všichni umřou až na sobíka, na to, že je hrozně nešikovný, tak z toho vždycky nějak vybruslí. Nejlepší díl byl, jak na sobíka spadnul strom a on si musel odrejpat tu nožičku, to mi cukal, až palec u nohy jak jsem s nim soucítila. Jojo, nezáleží na tom, jak dobře jejich den začne, ale vždycky skončí katastrofou, takže nějak podobně jako můj běžný den. Navíc ta melodie je nakažlivá a dlouho se nedá dostat z hlavy.

Všimla jsem si, že tady někteří uživatelé řešili morálnost, nebo amorálnost nevěry ukázané ve filmu. Nepřijde mi to jako zrovna nejkontroverznější téma v době politiků se sexy mozky a jejich mladičkých novomanželek. Morálnost nevěry bych řešila tak u filmu ze 70. let minulého století. Zaráží mě jiný fakt a to jak uměle na mě film působí. V poslední době se mi to bohužel stává u většiny českých filmů. Když se děj filmu odehrává např: na vesnici. Je tam vykreslena až zarážející chudoba a prostota, jako v nejchudších zemích Evropy. Sama bydlím na vesnici a svíčkou si doma opravdu nesvítíme, ani se nechodíme mýt k pumpě u studny, tyto řádky právě nepíšu husím brkem na pergamen a nenosím je na přepis do blízkého města. Avšak pokud se film odehrává ve městě je tam ukázán pravý opak, domácnosti běžných rodin vybaveny jako z nejnovějšího designového katalogu, nová auta, značkové oblečení, samozřejmě značkové všechny doplňky. Právě to samé na mě dýchá i z tohoto filmu, vybavení domácnosti manželů důchodového věku, vypadá opravdu jako z katalogu a působí dojmem, jako kdyby ze všech věcí právě sundali cenovky, restaurace mladých manželů taky nepůsobí zrovna česky, taková prostší Italská, nebo Francouzská tomu odpovídá líp. Už dlouhou dobu, mi přijde, že nejlepší české filmy vznikali kolem roku 2000 +- 2roky, kde byla ještě aspoň realisticky zachyceno typické české prostředí. V současné době nám české filmy i seriály přinášejí obraz typické české rodiny, už ani ne střední vrstvy ale, v některých filmech dokonce vrchní třídy. Všichni se tváří, že je to běžné, že takhle přece žijí všechny české rodiny. Mám ráda filmy ze severských zemí, protože na mě vždy působí dojmem, že kdybych přijela např: do Švédska a zazvonila u prvních dveří, našla bych tam podobnou rodinu, jako v jejich filmech. Což bohužel u českých filmů nefunguje. Přijde mi, že většina českých režisérů zapomněla na své začátky, kdy ještě pro svoji tvorbu neměli tolik peněz. Jejich filmy sice nebyly vystylované nejmodernějšími věcmi, ale působily lidsky. Právě lidskost se nějak nenávratně vytratila. Pozorovat rodinu ve filmu, vlastnící restauraci na pokraji bankrotu, jak si manžel po sice komické nehodě s milenkou, koupí okamžitě nové auto, na mě zapůsobilo komičtěji než celá ta scénka. Filmu sice nejde upřít, že má něco do sebe a celkem jsem se nasmála, především Bolek Polívka, byl výborný. Jinak z Jiřího Macháčka mám pořád pocit takového Franty od sousedů, který se připletl k natáčení právě ve chvíli, kdy jeden herec chyběl a oni už si ho nechali. Vím, že teď budu působit jako hnidopišský rejpal, ale nejvíc jsem se smála, když byl oblečený do číšnického a kuchařského oblečení. Pořád to na něm vypadalo nažehleně a naškrobeně a až moc čistě, takže těžko uvěřitelně. Každý kdo někdy pracoval, v kuchyni v restauraci ví, že se člověk pěkně zapatlá, i kdyby tam měl jen 5 zákazníků za den. Nicméně písnička k filmu se povedla, řekla bych, že víc než film. Navíc celý film na mě působil moc ,,uklizeně“, na to že manželé měli malého syna, jsem v bytě postrádala dětskou přítomnost, poházené hračky, odhozená bačkora, nebo tak něco. Pořád jsem tak nějak doufala, že nevěrný manžel přijde domů, zakopne o synovu bačkoru, bodne ho u srdce, dožene ho svědomí a řekne si: ,, To, jsem ale ……., přece to nemůžu takhle táhnout dál, už kvůli tomu našemu klukovi.“ Ale dokonalé křivky, jsou dokonalé křivky, takže kdyby to nerozseknul tchán, konec filmu by mohl být, až za další dvě hodiny stále stejného děje. Celý děj filmu byl až moc lehce předvídatelný, čekala jsem, že přijde nějaké ,, plesk“- to jsem nečekala. Bohužel přišlo jen jedno ,,plesk“ za celý film a to doslova, když Simonu Stašovou srazilo nečekaně auto. Bohužel dokonalé křivky Vici Kerekes, byly výmluvnější než sama herečka. Z filmu jsem si odnesla tyto dvě ponaučení. Pořádně se rozhlídni, než přejdeš ulici. Aha, to jsem vlastně věděla i před tím. Takže jen jedno ponaučení, škoda že můj otec nestavěl horské dráhy….

Zvláštní je, že nad bandou skutečných šprtů nikdo ani nevzdechne a tady nad úplně stejnou seriálvou bandou šprtů,pějeme oslavné ódy všici. Vše je relativní :oD Sheldon je můj milášek!!!

Můj oblíbený sitcom s typickým britským humorem. Když o tom přemýšlím, už je to hóóódně dávno, co jsem ho naposled viděla. Měla bych si někdy oprášit poznatky.

Jojo, adekvátní nástupce Simpsonových s větší škálou možností, které nabízí sci fi prostředí Futuramy. Jakub Dolanský je skvělý dablér Frye.

Simpsonovi ode mě mají pět hvězdiček hlavně za to, že jsem na nich vyrůstala. Asi tak od 13 série už je nesleduji.Díly postrádají vtipnost a pointu.Navíc se mi nelíbí nový dabing Homera. Myslím, že v nejlepším měli přestat, ne je pořád natahovat o další série, které jsou už vycucány, až z palců u nohou snaživších se scénáristů. Není to tak dlouho, kdy jsem viděla na ještě VHS kazetě, díly z úplně první série, zarazilo mě, že už jsem si vůbec nepamatovala, jak v prvních sériích žlutá rodinka byla úplně jiná, vůbec ne tak propracovaná s kostrbatě nakreslenými tělíčky, ale o to vtipnějším dějem. Takže mé vysoké hodnocení, patří vzpomínce na staré časy.

Asi při hodnocení Jackie Brown, nemůžu být objektivní, protože Tarantinovky obdivuji, navíc jsem takříkajíc ,, ujetá “ na hudební podklad jeho filmů. Mám všechny soundtracky. Obdivuji detailní preciznost zpracování tohoto filmu kde i začáteční retro titulky jsou sladěné s pozadím, až po dokonalé herecké obsazení. Jackie Brown, je mistrovským kusem mezi filmy. Mám ráda realisticky zachycený svět postav, to že jedí, pijí, kouří, chodí na záchod. Líbí se mi scéna, kdy Jackie vyjde z vězení a je neupravená, oproti počáteční scéně, kdy jde Jeckie dokonale upravená letištní halou. Nikdy se mi ve filmech nelíbilo, když se ráno postava probudí v posteli nalíčená a s upravenými vlasy. Právě z toho důvodu mám ráda tu propracovanost do těch nejtitěrnějších detailů, ať se to týká čehokoliv. Třeba hudebního podkladu. Když jede gangster někoho odkrouhnout a poslouchá svou oblíbenou pomalou písničku, jako by jel do normální práce. Film krásně zachycuje vnitřní sílu Jackie, ženy ve středních letech, která nemá vlastně na vybranou, než pokusit se o dokonalý podvod. Vsadit, vše na jednu kartu a čekat jestli, jí to vyjde. Líbí se mi realistická lidskost postav, jako při natáčení dokumentu. Také hra se světlem, v jakém jiném filmu, by postava seděla potmě a mluvila kamsi do dáli, nebo nebyla vůbec vidět, jen slyšet. Obdivuji tu opravdovost, poutavý děj, při kterém se nemohu odtrhnout od obrazovky v očekávání, co přijde dál. ZAJÍMAVOST:Po uvedení Jackie Brown na trh na tiskové konferenci k filmu Samuela L. Jacksona slovně napadla zpravodajka časopisu Black Diaspora, za to, že spolupracoval na Pulp Fiction a Jackie Brown, protože se tam tak často používá slova ,, NEGR“. ,, Co vás tak pohoršuje?“ Ptal se jí Jackson a argumentoval tím, že tohoto označení bylo v obou filmech použito jako výrazu vyjadřujícího něhu a cit alespoň tak často, jako ho bylo použito jako urážky. Poté, co Jackson zjistil, že je zpravodajka z Trinidadu a že tam nikdo takové slovo nepoužívá, téměř se na ni osopil: ,, Já jsem vyrostl v Tennessee, kde na mě to slovo křičeli z autobusů… věřte mi, když to neuráží mě, proč by to mělo urážet vás.“ Tarantino argumentoval tím, že jeho postavy musí být věrné, musí být tím, kým mají být, a mluvit tak, jak by mluvily v reálu. Tarantino poskytl rovněž protiargument v tom smyslu, že pokud je mu upíráno vytvářet černošské postavy, už to samo o sobě je rasistický přístup.

Když jsem se dozvěděla, že Tim Burton bude realizovat tenhle film, byla jsem nadšená, myslela jsem si, že to bude nejlépe zpracovaná Alenka. Asi nikdy jsem nebyla tak zklamaná. Poprvé jsem film nedokoukala ani do poloviny. Pak jsem se přemohla a shlédla ho celý. Moje očekávání nasplnil ani v nejmenším. Vše na mě působilo omšelým dojmem, nejen krajina, ale i alenčina vizáž, dívky unavené životem a s kruhy pod očima, které jsem se zalekla hned na začátek. Film na mě působil, jako depresivní provedení Nekonečného příběhu. Má představa provedení Alenky od tohoto režiséra byla zcela jiná. Veselé až agresivní barvy. Něco podobného, jako když jsem byla malá a dívala jsem se na pohádky na promítačce. Na těch destičkách byla vždy křiklavě výrazná červená, černá, modrá, růžová, žlutá… Navíc samotný příběh pohádky o Alence na mě, vždycky působil, že ho musel napsat někdo na houbičkách, pod vlivem LSD. Zvětšující se a zmenšující se dívka, mluvící dveře s očima a pusou, housenka kouřící vodní dýmku. Z toho důvodu jsem tam chtěla vidět veselé jasné barvy. Nevím, jestli chmurné barvy tam byly kvůli nadvládě zlé královny, ale myslím si, že právě to výrazně snížilo kvalitu tohoto provedení. Bohužel, patřím do skupiny snílků. Jediný, kdo působil, jako pod vlivem houbiček, ještě ke škodě, byl kloboučník a jeho zmatené věty. Alespoň vizáž kloboučníka se mi líbila, ale to bylo tak vše. Slyšela jsem, že ve 3D provedení to nebylo tak špatné. Sama jsem film ve 3 D neviděla, takže to nemohu posoudit. Ani bych ho ve 3D vidět nechtěla, jedno zklamání mi stačilo. Určitě se mi víc líbilo kreslené provedení Alenky od Walta Disneyho, nebo po česku upravené Království květin s Lucií Vondráčkovou.

U každého Kusturicova filmu mě vždy jako první napadlo. PRAZVLÁŠTNÍ. Nic takového jsem nikdy v životě neviděla!!! Nejinak tomu bylo i u Arizona Dream. Film postavený pouze na snech, lásce, touze, hledání a uskutečňování snů, dokázal Kusturica zpracovat svým osobitým způsobem. Na začátku jsem se bála, že celý film je lehce předvídatelný a skončí happy endem. Jenže, to by nebyl Kusturica, aby pár minut před koncem, nezvrátil děj. Jako u skutečných sebevrahů, kde většina nakonec podlehne a zabije se, klidně i ve chvíli, kdy jsou šťastní a dosáhli všeho, co chtěli. Tak i Grace, našla lásku a je šťastná. Třeba nechce, aby se láska a štěstí časem někam vytratily, proto vše skoncuje ve chvíli nejšťastnější. Přesto celý výjev na mě působí smířlivým dojmem. Vlastně mi tak nějak přišlo na mysl, že to byl právě její jediný sen spáchat sebevraždu. Celý film se pohybuje na tenkém ledě, mezi realitou a snem. Spíše převládá snová atmosféra, která mě přenesla do děje filmu. Umím si představit, jak sedím na verandě toho domu a pozoruji výstupy postav. Právě tohle kusturicovi filmy svou živočišností dokáží, vtáhnout diváka do děje filmu. Tento film může člověk buď obdivovat, nebo nenávidět, nic mezi tím. Určitě to není film pro realisty, kteří ho nikdy nemůžou pochopit a docenit. Bohudík patřím do skupiny snílků, takže se mi film líbil. Krásně ho dokresloval hudební podklad skladatele Gorana Bregoviče. Soundtrack z Arizona Dream mě zaujal natolik, že ho často poslouchám, vždy mi připomene zvláštní atmosféru filmu.

Nejprve se mi do ruky dostala knížka, the Acid House. Po nějaké době od přečtení knihy, jsem měla možnost shlédnout film Acid House. Knížka ani film mě nezklamaly. Působily na mě ponurou depresivní atmosférou, kde i samotný bůh má depresivní sklony a pifku na vše kolem. Ve filmu je hezky vykresleno maloměšťáctví a šeď života v nuzných poměrech. Jakkoliv se všechny postavy snaží vzepřít svému osudu, jsou nakonec potrestány osudem ještě horším. Tento film, jistě nemůže zaujmout širší masy diváků, přesto má něco do sebe, možná by mu prospěla jiná režie. Mohl by pak dosáhnout stejného úspěchu jako slavnější Trainspotting. Na samotném filmu mě nejvíce mrzely dvě věci, nedostala se do něj asi nejzajímavější povídka z celé knihy ( byla o transsexuálovi, ze kterého již byla žena a jeho přítel o tom neměl tušení.) ( Pzn. také tam byla povídka o člověku, který si kupoval edici filmů na VHS a když je shlédnul všechny, spáchal sebevraždu. TAKŽE UPOZORNĚNÍ PRO VŠECHNY, NEBERTE FILMY TAK VÁŽNĚ, AŤ VÁM Z TOHO TÉŽ NEPŘESKOČÍ) Přestože film je hrubý, vulgární, protkaný drsnými sexuálními praktikami tvůrci v době vzniku neměli asi ještě odvahu pouštět se do tabu, jakým byla transsexualita. Zadruhé také to, že se dal určitě lépe zachytit příběh o špatném tripu, kde si prohodí myšlení konzument tripu s miminem. V knize se to povedlo zachytit lépe. Acid House, splnil má očekávání, bohužel je nepředčil.