Koryntos

Těžce psychologický film, který jsem zatím měla odvahu shlédnout pouze jednou. Skvělé herecké výkony Aňy Geislerové, Barbory Hrzánové a Evy Holubové.Requiem pro panenku řadím mezi nejsilnější filmy z české filmové tvorby.

Skvělý film, který mapuje, co by bylo kdyby, kdyby jsme se v jednom jediném momentě rozhodli, pokaždé jinak. Viděla jsem jak v originále, tak i v českém překladu. Navíc skvělý hudební podklad, řadí tento film mezi mé nejoblíbenější.

Se shlédnutím Pláže, jsem dlouho otálela. Konečný výsledek nepředčil má očekávání v ničem, ale ani nebyl, tak špatný, jak jsem původně očekávala. V rauši jsem nebyla ani z kýčovitých plážových zákoutí, ani z hereckého výkonu DiCapria, ze kterého v té době fanynky musely omdlívat před televizí. Rozhodně má lepší filmy, kde dokázal, že umí hrát.

Nemůžu si pomoci, ale můj dojem z Trainspottingu, nikdy nebyl takový, že by nějak podstatně odrazoval od drog. Podle mého názoru, na mě film vždy působil tak, že ať je člověk sebevíc závislý, stačí se jen na nějakou dobu zavřít do místnosti, odabstinovat a rázem jsme vyléčeni a patříme opět mezi ,, normální a šťastné lidi." Dále taky trochu jako výsměch právě těm rádoby ,,normálním šťastným lidem." Na kterých leží tíha zodpovědnosti, na rozdíl od drogově závislých, kteří nemají zodpovědnost a nemusí se o nic starat a o něco usilovat. Výborný hudební podklad, který osobně oceňuji nejvíce.

Dovoluji si nesouhlasit s většinou. Film jsem poprvé viděla jako postpuberťačka a hláškami z filmu, jsme se bavili nejednou a dovoluji si tvrdit, že postupem času zlidověly. Postava bosse Pexesa, je nejenom výborně napsaná, ale i skvěle zahraná, za ním ovšem nepokulhávají ani další herci, k nejlepším řadím výkony trojlístku Jan Dolanský, Radek Kuchař, Vanda Exnerová, u níž mě mrzí, že nedostala zatím prostor v žádném jiném filmu. Soundtrack z filmu čas, od času z nostalgie poslouchám.

Skvělá temně depresivní atmosféra. Nejvíce se mi však na filmu líbí, jak postavy, přejímají roli vypravěče. Další z filmů, patřící do mých oblíbených.

Úsměvně depresivní film o vyrovnání se smrtí a splněných přáních, při jehož sledování dostanu pokaždé chuť na Tequilu. Jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec a jeden z mála filmů ve kterém, až na pár krátkých scén a závěrečnou scénu, chybí hudební podklad, což mu podle mě přidává na dramatičnosti.

Tento film je pro změnu sondou do české mentality. Sama pocházím z vesnice a z praxe vím, že na vesnicích to , jako ve filmu Hoří má panenko, funguje stále stejně i po tolika desetiletích od vzniku filmu, který krásně zachycuje klasickou vesnickou tancovačku s tombolou a volbou miss a toho, jak i obyčejní ,,vesničtí vidláci“, chtějí být světoví, aby v závěru zjistili, že to stejně není totéž, jako ve městě. ( Právě zmíněná volba miss, která se jim zrovna nevyvede podle jejich představ a o promenádě v plavkách, si budou moci nechat jen zdát.) V závěru zakončené hasičským zásahem. Opravdová atmosféra vesnice. Když jsem film viděla poprvé, nepřišel mi zas tak vtipný, spíše kriticky poukazující, na nedostatky české mentality.Po vícerém shlédnutí, již však nemám výhrad. Opět skvělé herecké obsazení. Jako vždy skvělý Josef Šebánek a výtečná Milada Ježková.

Kusturica, je můj oblíbený režisér, takže nemůžu jinak, než pět chválu. Tento film vyzařuje neskutečnou živočišnost a hlavně ukazuje úplně jinou mentalitu lidí, než na jakou jsme v našich končinách zvyklí. Dost možná si myslím, že přijet na Balkán, tak v závěru zjistíme, že to tam tak funguje i ve skutečnosti. Na straně jedné limuzíny a luxus, na straně druhé chatrče s kadibudkou a to všechno pospolu tvoří právě Kusturicovi filmy, které jsou vlastně takovou sondou do mentality lidí. Jeho filmy jde buď obdivovat, nebo nenávidět a já je obdivuji.

Snídaně s novou mě opravdu nejvíce bavila, právě se Slávkem a Markétou.Vzpomínám si, jak dělali různé pokusy, jak radili, jak se správně učit, nebo na výuku angličtiny s Michaelem, na úžasně vybavené studio a na soutěže o psa Nováka. A já se ptám, kam se to všechno podělo? První verze pořadu byla neotřelá, zábavná a dokázala mě zaujmout a hlavně byla daleko více zaměřena na dětské publikum. Když to srovnám s dnešní Snídaní s novou, tak ta dnešní je děs a hrůza. Pro děti je tam maximálně pohádka jednou za hodinu. Slovník moderátorů, by také občas stál za pováženou, navíc témata, které někdy rozebírají o půl osmé ráno, kdy na Snídani koukají ještě děti, by měli někdy opravdu vypustit úplně, nebo je rozhodně nepublikovat v živém vysílání. Dívat se na znavené moderátory a moderátorky, kteří jsou občas úplně mimo, může působit komicky párkrát v měsíci, ale bohužel ne ob den. Jsem ráda, že už jsem dávno dospěla, protože takové ranní vysílání dětem rozhodně nezávidím.