Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Krimi
  • Pohádka

Recenze (465)

plakát

Blázni, vodníci a podvodníci (1980) 

Až do včerejška jsem o tomhle filmu neměla ani páru. Překvapuje mne místní hodnocení, já se opravdu královsky bavila, zase jeden z filmů o kterém mohu říci, že něco takového jsem nikdy neviděla. Nejvíc mi to připomínalo francouzské ztřeštěné komedie. Navíc bylo vidět, že herci si natáčení užívali každým coulem.

plakát

Interstate 60 (2002) 

Tak to byl vážně úlet nad úlety. Oldman byl opravdu famózní, marně přemýšlím jestli jsem ho někdy viděla hrát něco jiného než pošuky. Asi ne, ale prdí mu to jak nočník na zadek. Bavilo mě to moc, uteklo to hodně rychle, ale... Vždycky se najde nějaké to ale, když nad tím pár dní po hodnocení přemýšlím, tak mi tam něco neštimovalo, nevím přesně co, ale něco mi v tom filmu vadilo. No a proto nedávám plnou palbu.

plakát

Brutální Nikita (1990) 

Madam já padám. Podle místního hodnocení jsem čekala pecku u které se mi bude tajit dech a budu mít celý děj chlebárnu úžasem dokořán. To se mi vyplnilo, bohužel v negativním slova smyslu. Super tajná agentka je tak moc tajná, až to bije do očí. Tak moc tajná, že to sám od sebe odhalí i prodavač ze sámošky, který jinak moc mozkové kapacity nepobral. Nechápala jsem, proč by ji 3 roky cvičili, aby ji pak hnedka poslali do první akce, kterou přežila jen díky tomu, že měla víc štěstí, než rozumu. To mi nepřijde moc efektivní, tam určo zařvalo hodně novejch agentů. Navíc jsem nějak nepochopila jak může být efektivní mít labilní super tajné agenty, kterým očividně neustále tečou nervy, při akci se rozbrečí a ještě k tomu nadělají mrtvoly neplánovaně ve svejch řadách po půl roce příprav. No a ta akce s konzulátem tam tomu opravdu nasadili korunu, konzulát, který vlastně nikdo kloudně nehlídá, až na hafana a pána za kamerou, kterej ani nevolá posili, takže agenti v klídku mohou odjet, bo se za nima nevydá ani noha. V mladí jsem milovala seríál Brutální Nikita kde mi hlavní hrdinka přišla chladná a hrozně sexy zároveň oproti této hrdince která mi přišla jako šílené navíc šíleně okudlané ošklivé káčátko. Hodně dlouho jsem neviděla herečku, která by mi přišla více asexuální, no ono s účesem typu 50 letá bankovní úřednice se moc parády nenadělá, když k tomu chybí ještě i hrudníčkové vybavení. Nikita mi nesadla ani omylem a srovnání s Leonem mi přijde jako srovnávat trabanta s mercedesem. Renova postava tady působila jako hodně stupidní zabiják bez mozku, který nejdřív střílí a pak myslí a tak nějak mu nedochází, že si svou nerozvážností přidělává víc práce skrz čištění, než by musel. Akce tady vůbec nejsou promyšlené, nikdo je nanavádí, jak se kde mají orientovat a to, že jim někdo předá obálku s tím jak provést akci, kterou si ten člověk čte v klídku doma v obýváku, to na mě opravdu nepůsobí vizí super tajné akce.

plakát

Quo Vadis (2001) 

Na střední škole jsme na tomto filmu byli ve Vrakbaru, v té době jsem byla po skončení paf ze scén se lvy. Včera jsem dočetla knihu, kterou jsem přečetla jedním hltem za 2,5 odpoledne a jsem z ní PAF ještě teď. Naneštěstí mě nenapadlo nic horšího podívat se dnes znovu i na film ze kterého jsme paf tentokrát nebyla ani trochu. Nejdražší polský film a to prosím kde? Tedy v Čem? Jediné co ušlo byla hudba. Hrozně mi vadilo nedotaženost některých přechodů ve scénách, prakticky tam vždycky vynechali něco důležitého pro plynulé pokračování děje. Viz. Petronius, záběr jak říká, že miluje svoji manželku o 20 minut dále je najednou už s Euniké, jakoby se nechumelilo, nebo to, že vynechali jak Vinicius odmítl Popeu, na konci mě zarazilo, že vlastně Nero zemřel dřív, než se Petr stihl vrátit do Říma, tím pádem by ho nepostihlo pronásledování. Navíc herci mi ve svých rolích neseděli Ligii jsem si podle knihy představovala úplně jinak, tady na ni prakticky neměla Popea důvod žárlit, protože vypadaly jako starší a mladší sestra. V knize apoštol Petr sešlý věkem, ale charismatický, tady pidlovoký pán s divnou kozí bradkou, který působil tak nepřesvědčivě, že jsem si říkala, že se mu ovečky musí rozprchnout po světě. Tento film nedokázal vystihnout kouzlo a genialitu knihy. Mučení a upalování hrstky lidí oproti tisícům a i předchozí požár na mě působili dojmem, jako když si na zahradě postaví dvě rodiny stan, rozdělají táborák a na fotkách pak tvrdí, že to byla párty o 1000 lidech. Nemám ve filmech moc ráda prolínání časové linie, ale tady to chtělo aspoň nějaký náznak, protože film působil, jako kdyby se všechno událo ze dne na den. Snad nikdy se mi nestalo, že bych se zároveň u tak dlouhé stopáže nejen začala nudit, ale navíc k tomu přemýšlela, že tam mělo být ještě hodně věcí, které tam nebyly. Jediné co mi k filmu sedělo dobře byla postava Nera a hudební podklad a pořád mě zaráží, že něco co se tak prakticky věrně drží děje knihy postrádá právě to ,, něco " co knihu dělá jedinečnou. Navíc ten záběr na konci na Petra a Řím dnešních časů, ježkovy voči za co, pane bože za co. Kniha mě přesvědčila v tom, že každé náboženství ve svých začátcích to myslí dobře a čistě, než se to vlivem některého představitele zvrhne a také o tom, že nátlaková instituce, potažmo náboženství se dokáže zahubit samo. Film u mě žel bohu způsobil přesně opačnou reakci tam kde jsem v knize byla pro, ve filmu jsem byla proti tím chci říct, že filmu něco chybí i přebývá zároveň, ale co to je, to je otázka ba přímo filosofická.

plakát

Pěna dní (2013) 

Jsem asi divná na jednu stranu mám ráda smutné špatné konce na druhou stranu tady bych konec nejradši vymazala a vrátila v půlce děj zpět na začátek. Hodilo mě to do takového zvláštního rozpoložení, které mě chytá, když sleduji Život je krásný, buď se dívám jen do půlky, nebo na celý film a nikdy bych ho nechtěla vidět jen od půlky do konce a myslím, že stejně tak to se mnou bude i u Pěny dní. Vizuálně krásné, něčím mi to připomínalo Švankmajerovi filmy od poloviny na mě padla instantní depka v kostce a na konci filmu jsem měla chuť jít se proskočit z okna nad tím jak je ten život hrozně nespravedlivej, jediné pozitivum na druhé polovině bylo, že jsem se hodně ironicky smála nad tím jak si Colin hledal práci a vzpomněla jsem si na hodně svých pracovních pohovorů, kde z člověka dělali idiota podřadné kategorie a na hodně pracovních pozic, které byly opravdu divné a kdyby člověk nemusel, tak by to býval nedělal. Mám moc ráda Audrey, ale tady je hrozně nevýrazná. V krátkých vlasech je originální šmrncovní fešná, ale v polodlouhých je taková šedá tuctová myška.

plakát

Total Recall (1990) 

Total Recall je pro mne akční hodně úsměvnou pohádkou. Napadlo mě se na něj podívat, protože na něj byl odkaz ve Žhavých výstřelech. Jedno se tomuto filmu musí nechat a to, že se celých 113 minut nebudete mít čas se nudit, film je akční v každé snad i nanosekundě. Žel bohu někdy ke škodě. Nejvíc jsem se smála, když v krásné daleké budoucnosti mají všemožné vymoženosti, ale sledovací čip zneškodníte mokrým hadrem na palici, to jen tak někdo nevymyslí. Navíc klasické nesmysly typu 20 lidí střílí po dvou lidech a ani jeden jouda se netrefí, aby poté dva lidé stříleli po dvaceti lidech a trefili i 25 lidí z 20 lidí, no nekupte to. Tak nějak si nemůžu pomoci, ale už dlouhou dobu si myslím, že Arnold není skutečný, že je to jen dobře naprogramovaný reklamní hologram. Nevím kde jako rodilý Rakušan přišel k ostře řezaným rysům amerických vojáků, netuším jak někdo může chodit rovně, jako kdyby měl v kalhotách zabodnuté pravítko a i na těch svalech mě děsí něco, co působí nelidsky. Zároveň se tady musím omluvit Sharon Stone, já si opravdu myslela, že je to jen nějaká neznámá herečka, která je jí jen hodně podobná, v tomhle filmu Sharon působí zvláštně nabobtnale. Na tomto filmovém skvostu se mi nejvíc líbil v celku promyšlený děj a hlavně to, že i když je to blbost největšího kalibru, tak se člověk opravdu nestihne nudit a fakt jen zírá s otevřenou chlebárnou, co přijde v další scéně.

plakát

Kmeny - Tattoo (2015) (epizoda) odpad!

Tak tohle byl zatím nejhorší díl dokumentů 26 minut ničeho. Místo natahovaných míst záběrů, jak někdo jede někam, popřípadě běží někam, bych uvítala nějakou historii tetování stačilo by jen v Čechách, ať nežeru. Přijde mi, že záměrem režiséra byla snaha ukázat, že lidé s tetováním jsou naprosto normální. Připomnělo mi to ten vtip s tampónem kde můžete plavat, lyžovat, běhat. ... Tetování není psychický ani fyzický hendicap, můžete s ním dělat všechno jako ostatní lidé i běhat stejně jako by běhal ředitel firmy, lékař, dělník, dojička krav, prostě každý kdo rád ve volném čase běhá. Kérku mám decentní a už před lety jsem si ji vybírala tak abych si za ní mohla stát kdykoliv a tak nějak po těch letech ani nevnímám, že ji mám. Moc nechápu lidi, kteří jsou schopni zamazat kérku, bo změnili názor. ( Má kérka ke mě patří a patřit holt už bude, až do smrti. Vzdala jsem se kdysi roztahováků, ne z důvodu, že by se mi přestaly líbit, ale z důvodu toho, že je v jeden čas začala nosit každá pipina s vizáží barbie v okruhu 20 km, protože to bylo právě nejvíc in. Právě si marně snažím rozpomenout na to, proč už vlastně nemám piercing v jazyku. Jo, už vím, bo mi tenkrát udělali epesní rovnátka na horní i spodní zuby a já si říkala, že toho kovového šajnu je už nějak moc i zpěvák z Prodigy by se mě i ve tmě leknul a asi by i leknul.)Navíc od někoho kdo je umělecky založený jak už paní tatérka tak slečna z umprum, bych tedy čekala větší nářez. Fialový obdélníček by zvládl i školkáček a ta modrá čára mělo být co, žílu bych si také zvládla obtáhnout. Být já odvážnější tak si nechám vytetovat něco v secesním stylu alá Mucha, přes celá záda, ale slečna umělkyně s přístupem mouchy snězte si mě hm nevím. Občas mě zaráží jak se někteří lidé mohli dostat na pracovní pozici na které jsou a říkám si, že je museli vybrat náhodným rozpočítáním lidí z přihlížejícího davu, jinak to snad ani není možné. Také moc nechápu lidi, kteří mají spoustu kérek, které na sebe v ničem nenavazují a tak nějak to vypadá, jako kdyby se malíři rozmazalo plátno, ale jak se říká proti gustu... Čekala jsem od tohoto dílu víc. Navíc v Čechách jsem se setkala vždycky né z tak moc ulítlýma motivama kérek, v tom jsou Češi zatím docela konzervativní, na rozdíl od četnosti. Tady v Rakousku jsem viděla hodně nejen barevných hrůz, ale hlavně infaltivních motivů se kterými hlavně se to teď týká slečen, vypadají roztomile v 17 ti, ale mít na ruce vytetován soubor Micky Mausů v růžových dupačkách, no nechtěla bych dotyčnou potkat za 20 a více let, nebo jsem si vzpomněla na slečnu s vytetovanýma barevnýma útočícíma sršni v dekoltu nad prsy, v 17 je to super cool, ale až se jí prsa srolujou směrem k zemi, nechtěla bych vidět potom ty dva cool sršně.

plakát

Kmeny - Cosplay (2015) (epizoda) 

Konečně díl, který bych označila dokonce i slovem dokument, kde bez jakékoliv předchozí znalosti, mi bylo podáno o co tu leží a běží stylem který měl hlavu i patu. Prezentující názory více jedinců, než dvou lidí aplikovaných plošně na celou subkulturu, jedinců kteří i byli schopni vysvětlit, co dělají, proč to dělají, co jim to přináší a navíc jedinců, kteří jsou kreativní, zruční a mají zajímavý koníček a to říkám z pohledu člověka, který na karnevalu byl naposled 4 roky zpátky, kostým si svépomocí sehnal a dotvořil sám, ale rok na něčem takhle makat, abych to někde 10 minut prezentovala na to bych neměla výdrž opravdu klobouk dolů. Konečně díl kde mají lidé něco na hlavě i v hlavě. :)

Reklama

Reklama