Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Krimi
  • Pohádka

Recenze (465)

plakát

Arizona Dream (1993) 

U každého Kusturicova filmu mě vždy jako první napadlo. PRAZVLÁŠTNÍ. Nic takového jsem nikdy v životě neviděla!!! Nejinak tomu bylo i u Arizona Dream. Film postavený pouze na snech, lásce, touze, hledání a uskutečňování snů, dokázal Kusturica zpracovat svým osobitým způsobem. Na začátku jsem se bála, že celý film je lehce předvídatelný a skončí happy endem. Jenže, to by nebyl Kusturica, aby pár minut před koncem, nezvrátil děj. Jako u skutečných sebevrahů, kde většina nakonec podlehne a zabije se, klidně i ve chvíli, kdy jsou šťastní a dosáhli všeho, co chtěli. Tak i Grace, našla lásku a je šťastná. Třeba nechce, aby se láska a štěstí časem někam vytratily, proto vše skoncuje ve chvíli nejšťastnější. Přesto celý výjev na mě působí smířlivým dojmem. Vlastně mi tak nějak přišlo na mysl, že to byl právě její jediný sen spáchat sebevraždu. Celý film se pohybuje na tenkém ledě, mezi realitou a snem. Spíše převládá snová atmosféra, která mě přenesla do děje filmu. Umím si představit, jak sedím na verandě toho domu a pozoruji výstupy postav. Právě tohle kusturicovi filmy svou živočišností dokáží, vtáhnout diváka do děje filmu. Tento film může člověk buď obdivovat, nebo nenávidět, nic mezi tím. Určitě to není film pro realisty, kteří ho nikdy nemůžou pochopit a docenit. Bohudík patřím do skupiny snílků, takže se mi film líbil. Krásně ho dokresloval hudební podklad skladatele Gorana Bregoviče. Soundtrack z Arizona Dream mě zaujal natolik, že ho často poslouchám, vždy mi připomene zvláštní atmosféru filmu.

plakát

Acid House (1998) 

Nejprve se mi do ruky dostala knížka, the Acid House. Po nějaké době od přečtení knihy, jsem měla možnost shlédnout film Acid House. Knížka ani film mě nezklamaly. Působily na mě ponurou depresivní atmosférou, kde i samotný bůh má depresivní sklony a pifku na vše kolem. Ve filmu je hezky vykresleno maloměšťáctví a šeď života v nuzných poměrech. Jakkoliv se všechny postavy snaží vzepřít svému osudu, jsou nakonec potrestány osudem ještě horším. Tento film, jistě nemůže zaujmout širší masy diváků, přesto má něco do sebe, možná by mu prospěla jiná režie. Mohl by pak dosáhnout stejného úspěchu jako slavnější Trainspotting. Na samotném filmu mě nejvíce mrzely dvě věci, nedostala se do něj asi nejzajímavější povídka z celé knihy ( byla o transsexuálovi, ze kterého již byla žena a jeho přítel o tom neměl tušení.) ( Pzn. také tam byla povídka o člověku, který si kupoval edici filmů na VHS a když je shlédnul všechny, spáchal sebevraždu. TAKŽE UPOZORNĚNÍ PRO VŠECHNY, NEBERTE FILMY TAK VÁŽNĚ, AŤ VÁM Z TOHO TÉŽ NEPŘESKOČÍ) Přestože film je hrubý, vulgární, protkaný drsnými sexuálními praktikami tvůrci v době vzniku neměli asi ještě odvahu pouštět se do tabu, jakým byla transsexualita. Zadruhé také to, že se dal určitě lépe zachytit příběh o špatném tripu, kde si prohodí myšlení konzument tripu s miminem. V knize se to povedlo zachytit lépe. Acid House, splnil má očekávání, bohužel je nepředčil.

plakát

Jak jsem poznal vaši matku (2005) (TV seriál) 

Moderní verze Přátel. Pro ty z nás, kdo chodíme raději do baru, než do kavárny, určitě vítaná změna. Obzvlášť počátečních několik sérií seriálu. Hrdinové jsou bezprostřednější a obsahově sdílnější než Přátelé. První 3 série, jsem viděla v originále s titulky, když tu seriál ještě vůbec nebyl tak mediálně populární jako teď. Pak ho začali dávat v televizi s českým dabingem a přišlo zklamání. Vůbec se mi nelíbil dabing Barneyho, trvalo mi hodně dlouho, než jsem si zvykla. Teď už mi sice nevadí dabing, ale poslední série mi už nepřijde vůbec tak dobrá, jako ty před tím. Přijde mi to jako pomalé natahování na skřipec a prodlužování utrpení mučeného. Tedy lépe řečeno Teda, který tu svoji vysněnou bábovku ( ehm- ženu) pořád nemůže najít. Pevně doufám, že to scénáristé nepřeženou a já se nedočkám Teda jako chlapíka s plešatící kšticí, maskujícího to přehazovačkou, porculánovým zubem a zbytnělou prostatou, pomateně nahánějícího v baru 20ti leté bábovky na to, že je ten slavný architekt.

plakát

Červený trpaslík (1988) (TV seriál) 

Lahůdka mezi seriály. Občas si na Červeném trpaslíkovi doslova,,ulítávám", tím že sleduji všechny díly skoro non stop v kuse, protože s tím prostě nejde přestat. Přesto přiznávám bez mučení, že Červeného trpaslíka- Zpátky na zemi, jsem nikdy neviděla. Třeba jednou přijde čas a podívám se i na novější díly, zatím jsem však nenašla odvahu. Nechci si kazit léty prověřenou klasiku případným zklamáním. Navíc nejsem zastáncem návratů seriálů, nebo dalšího pokračování filmu po XY letech.

plakát

Black Books (2000) (TV seriál) 

V současnosti můj nejoblíbenější seriál, přesto chápu, že hodně lidem tento druh humoru nemusí být sympatický. Osobně mám ráda britský humor a mám ráda také ironii. Takže Black Books, je přesně šálek mojí kávy. Nevím, jestli vznikla dabovaná verze. Mám ráda originál s českými titulky, ale docela by mě zajímalo, kdo tomuto trojlístku propůjčí své hlasy. Navíc, koho se dá obdivovat víc než arogantního, krutého, podlého lháře a nejhoršího bastarda Bernarda. Nejoblíbenější díly: 1.) Elephant and Hens 2.) The Big Lockout 3.) Grapes of Wrath 4.) The Entertainer 5.) Travel- writer 6.) Cooking The Books

Reklama

Reklama